1. Konec amerického impéria

V danou chvíli je Amerika závislá na svém impériu podobně, jako městský feťák na kokainu. Vydržujeme nejvypasenější světovou armádu, která má jednotky a základny ve více než stovce zemí, aby vynucovala globální ekonomické uspořádání, jež umožňuje pěti procentům světového obyvatelstva žijícím v USA spotřebovávat takřka třetinu všech zdrojů. Jenomže impéria jsou opravdu náročnými domácími miláčky a to naše, stejně jako všechna před ním, se stává ekonomickým břemenem k neunesení. Na druhé straně však drastický pokles amerického životního standardu, který bude po rozpadu následovat, představuje politickou časovanou bombu, jíž se nikdo nechce dotknout. Spojené státy jsou tímto dilematem ochromeny a zdá se, že se rozhodly následovat obvyklou trajektorii zanikajících impérií, která se nechala svými závazky vyčerpat.

Deprese by nicméně mohla s celou záležitostí pohnout. Uprostřed ekonomického kolapsu nebudou Spojené státy schopny udržovat globální vojenskou přítomnost o nic více než Rusko v dobách vlastního kolapsu. Vojska by se měla vrátit domů -- nejen z Iráku a Afgánistánu, ale z celé široce roztažené sítě amerických vojenských základen -- a zdroje nyní vlévané do imperiálního upíra by měly být dostupné pro konstruktivnější účely, jako například k přípravě na nástup ropného zlomu.

2. Energetická bezpečnost

Vážná deprese bude mít rovněž předvídatelný účinek na využívání energie. Ekonomické potíže 70. let a počátku let 80., i když relativně mírné, sehrály významnou roli při rychlém omezování spotřeby energie. Když lidé nemají peníze, neutrácejí je za zbytečně vyplýtvanou energii, a pravděpodobně se pustí do úsporných opatření, která spotřebu ještě dále omezí.

Podle mnoha odhadů zbývá pouze několik let do okamžiku, kdy světová těžba ropy začne výrazně klesat. Jakákoliv významná odpověď na tuto krizi bude ovšem paradoxně sama vyžadovat zvýšené množství energie získané z fosilních paliv -- abychom totiž vybavili dům izolací, obnovili železnice nebo vyrobili větrnou elektrárnu, musíme využít většinou energii ze stávajících zdrojů. Pokud se ceny energií vyšplhají kamsi do nedohledna, mnoho takových projektů bude neuskutečnitelných. Nicméně právě deprese může omezit poptávku, omezit růst cen a poskytnout tak možnost připravit se na postfosilní éru. Projekty veřejných prací, jako Civilian Conservation Corps z doby velké deprese, by se rovněž měly zaměřit na úspory a obnovitelné zdroje.

3. Zpátky na pevninu

Dalším možným důsledkem vážné deprese může být znovuzrození domácí ekonomiky. V tuto chvíli americké hospodářství produkuje jen velmi málo jiných věcí než dluh; právě tak prostě funguje tributová ekonomika amerického globálního impéria. Přinášelo to zisk nejen politické třídě, ale i střední třídě, která mohla nakupovat spotřební zboží podle vlastního výběru, aniž by musela platit cenu americké pracovní síly, která by zboží vyrobila. Chudší dvě třetiny obyvatel však byly ubity dravčí ekonomickou politikou, která nahradila dobře placená místa v továrně otáčením hamburgerů odměněným minimální mzdou.

Globální ekonomika, která umožnila přesouvat výrobu za moře, bude jednou z prvních obětí vážné deprese, a pokud USA odepíšou svůj státní dluh nebo připustí hyperinflaci -- a jednu z těchto věcí dříve či později udělat musejí, aby se nesplatitelného dluhu zbavily -- dovrší rozklad globálního trhu. Jakmile se tak stane, zboží a služby pro americký trh bude třeba vyrábět zde a tento fakt si vynutí znovuvybudování domácích výrobních kapacit. Amerika se tak mnohem snadněji přizpůsobí nadcházející éře nedostatku.

4. Zmenšení rozdílů v příjmech

Obrovské rozdíly mezi příjmy horní třetiny Američanů a příjmy zbytku obyvatelstva zaniknou. Období ekonomického boomu jsou vždy obdobími rostoucí sociální nerovnosti, protože výnosy z investic se koncentrují ve vyšších příjmových patrech. Deprese jsou ze stejných důvodů jakýmsi hoblíkem příjmy opět srovnávajícím. Ve 20. letech se rozdíly v příjmech vyšplhaly na úroveň, jaké bylo později dosaženo teprve během Reaganovy éry. Během krize ve 30. letech investice všeho druhu ztratily hodnotu a propast dělící bohaté od chudých se takřka uzavřela. Dnes se děje totéž; v zásadě všechny exotické investice, které táhly nedávný boom, byly totiž dostupné pouze bohatým, takže právě ti nyní ztrácejí nejvíce.

Zmenšování třídních rozdílů není prostě jen věcí třídní závisti; významně ovlivňuje i fungování hospodářství. Když penězi disponuje pracující třída, utratí je většinou za zboží a služby, což umožňuje udržovat ekonomický blahobyt. Pokud ale penězi disponují bohatí, daleko spíše je investují do spekulativních instrumentů, které k blahobytu přispívají podstatně méně. Spekulace na hospodářství parazituje, dokonce může docela dobře svého hostitele zabít -- a právě to se teď děje. Ekonomika s rovnějšími příjmy je stabilnější a produktivnější než ekonomika s drastickými nerovnostmi, jakou máme nyní. A k tomu, abychom si poradili s nestabilitami, jež budou následovat po konci věku levných fosilních paliv, budeme potřebovat právě stabilnější a produktivnější ekonomiku.

5. Stejně nás to čekalo

Nejdůležitějším možným důsledkem deprese je to, co většině lidí bude vyhovovat nejméně: Většina z nás si bude muset zvyknout vyžít s menším komfortem, menším množstvím vymožeností a příležitostí, než jsme se naučili od života očekávat. Posledních šedesát let si většina Američanů užívala život v relativním nadbytku, přestože zdroje a výrobní ekonomika, které tento nadbytek umožnily, postupně zmizely. Několik posledních desetiletí bylo svědkem beznadějného pokusu nahradit tyto ztráty exotickými finančními nástroji a ostřejší imperiální politikou v zámoří. Tyto prostředky chvíli fungovaly, ale nyní je třeba zaplatit účet.

Konec věku amerického nadbytku nadešel ve stejnou chvíli, kdy se ztrácí schopnost celého světa zásobit se levnými a dostupnými fosilními palivy. Ve světě, kde je energie vzácná, už nedávný nadbytek nebude dosažitelný pro nikoho. Čím dříve začneme své životy této skutečnosti přizpůsobovat, tím lépe pro nás pro všechny. Deprese tedy může přinést změny, k nimž by stejně muselo dojít, a v době, kdy svět bude ještě schopen investovat významné množství energie do transformace.

Ať už učiníme cokoliv, nebude to snadné. Těžké časy jsou těžké časy a malovat si věci narůžovo není než zbytečným zdržením. Nicméně ekonomická kontrakce začínající právě teď -- předtím, než si ji vynutil ropný zlom -- nám přece jen může poskytnout rozhodující náskok.

Celý článek Rx: Depression ZDE