Obchodní restrikce

Návrh, který byl již realizován: Spolkový úřad pro finanční dohled [Die Bundesfinanzaufsicht, BaFin] zakázal "nekryté prodeje blanko " až do konce roku. Neboť i v dobách finančních krizí mohou spekulanti zbohatnout – když sázejí na klesající kurzy akcií. Při klasickém blanko prodeji si spekulant vypůjčí akcie a prodá je okamžitě dál jenom proto – aby je později koupil opět nazpět, jakmile mu doběhne vypůjční lhůta. Jestliže kurzy mezitím padly, může si rozdíl strčit do kapsy jako čistý zisk. A co je pro spekulanta to nejhezčí: kurzy pravděpodobně skutečně klesnou – právě proto, že je tu tolik blanko prodejců, kteří se současně zbavují svých akcií. Ještě výhodnější je situace při prodeji akcií, aniž by bylo nutné si je vypůjčit. To jsou tedy tzv. „nekryté prodeje blanko“, které byly nyní zakázány. Neboť tímto trikem dochází krátkodobě k umístění většího počtu příkazů k prodeji než je v oběhu akcií – při této cílené nabídce převyšující poptávku se pak už nedá kursovému pádu zabránit. Na listině BaFinu stojí 11 finančních cenných papírů – patří sem německá Komerční banka [Commerzbank], Deutsche Bank, poštovní banka [Postbank], Německá burza [Deutsche Burse] a Allianz.

Pole působení: Experti jsou skeptičtí, zdali bude zákaz vůbec působit: Když totiž chce kdokoliv za každou cenu proti německým papírům sázet, postačí, aby tak učinil z jakékoliv burzy v cizině. V USA došlo k radikálnějším krokům: nesmí se tam formou blanko prodejů obchodovat s více než 900 akciemi. │UH

Ratingové agentury

Návrh: Ratingové agentury už nesmí zůstat úplně bez kontroly. V tom jsou si všichni zajedno. Návrhy sahají od sebekontroly (kancléřka Merkelová) přes veřejný dohled (Zelení) až po zestátnění tohoto úkolu (Die Linke).

Pole působení: Fungování ratingových agentur se nedá ničím nahradit. Neboť na nepřehledném kapitálovém trhu prostě musí existovat instituce, které hodnotí kvalitu finančních produktů. Zde, v Německu, dosud působily tři agentury, které měly svým způsobem světový monopol: Standard & Poors, Moodys a Fitch. A ba co více: banky ve většině případů za ratingová hodnocení svých produktů platily – nedalo se tedy očekávat, že by ratingové agentury chtěly své zákazníky rozzlobit příliš negativním hodnocením jejich produktů. Místo toho dostávaly i brakové úvěry ty nejvyšší známky bonity. Politika má nyní tyto úzké zájmové vazby zrušit. Ale je tu otázka, kdože má v budoucnosti platit za ratingy – když už to nemá být vydavatel finančního produktu. Antiglobalizační uskupení Attac navrhlo založit fond, do něhož by přispívali všichni uživatelé ratingu.

Šance pro realizaci: Je jasné, že k určité kontrole ratingových agentur dojde. Hrají totiž už příliš dlouho tu „nepohodlnou“ roli největších hříšníků. │UH

Platy manažerů

Návrh: Berlínská velká koalice se dohaduje o tom, jak často má docházet k omezení někdy až astronomických platů členů představenstev. CDU [Křesťansko demokratická unie] a SPD [Sociálně demokratická strana Německa] jsou zřejmě zajedno v tom, že to do budoucnosti nemá být jenom malý výbor dozorčí rady, kdo bude rozhodovat o odměnách pro šéfy, nýbrž celé grémium. Tím by se na rozhodnutí podíleli silněji i zástupci zaměstnanců. Kromě toho mají být nově regulovány i manažerské odměny v tzv. opčních akciích. Opce mají být zacíleny dlouhodoběji a nesmějí už být proplaceny po dvou, nýbrž až po třech letech.

Pole působení: Tato debata nemá nic společného s finanční krizí. Začala šéfem firmy Porsche, Wendelinem Wiedekingem, který si vydělal díky akciovým opcím v minulém hospodářském roce okolo 60 miliónů eur. Prodloužení lhůty k proplacení by mohlo vést v důsledku k tomu, že by se šéfové orientovali více na dlouhodobý vývoj svých podniků. To většina kritiků považuje za žádoucí. Omezovat manažerské platy v jejich absolutní výši koalice nechce. To ale požaduje Die Linke [německá levicová strana].

Šance pro realizaci: K určité regulaci by mělo dojít již během podzimu. Jak přísná bude, není ještě rozhodnuto. Unie i SPD si však přejí dát znamení, které by zabránilo sociální polarizaci ve společnosti. │KOCH

Bankovní záruky

Návrh: Banky se musí více podílet na riziku při prodejí cenných papírů. Charly McCreevy, EU-komisař pro vnitřní trh, chce prosadit, aby si prodávající musel ponechat 5 procent papírů ve vlastní bilanci a mohl prodat pouze 95 procent. [Německý] ministr financí Peer Steinbrück (SPD) požaduje, aby si banky musely ponechat více vlastního kapitálu v rezervě, jestliže podnikají rizikové obchody.

Pole působení: Dosud směly finanční instituty vyvíjet rizikové investiční papíry a prodávat je v balíčcích. Riziko spojených úvěrů tak zcela předávaly dále – často věci neznalým investorům. To už by v budoucnosti nemělo být možné. Jestliže si instituty vždy část rizika ponechají a současně jsou nuceny zvyšovat své rezervy, tak budou (jak doufají McCreevy a Steinbrück) investoři jistě opatrnější.

Šance pro realizaci: Spolkový svaz německých bank [Bundesverband deutscher Banken] kritizuje opatření stejně tak jako evropský Svaz bank. Velké soukromé instituty se jím cítí být omezovány. Musely by prý pak omezit firemní kredity. Kritika ze strany bank zapůsobila, McCreevy snížil podíl nutného vlastního kapitálu na 5 procent. Předtím se mluvilo o 10 procentech. Ale že banky budou muset poskytnout vyšší záruky, to platí na evropské úrovni už jako velice pravděpodobné. │KOCH

Skleněná banka

Návrh: [Německý] polkový ministr financí Steinbrück navrhl, aby se do bilancí bank zahrnovaly i bilance jejích zahraničních poboček.

Pole působení: Dozorující úřady by si tak mohly udělat skutečný přehled o všech obchodech institutu. Dosud to možné nebylo. Např. Saská zemská banka [Sächsische Landesbank] provozovala tzv. investment vehicle v Irsku, který vložil miliardy eur do méně hodnotných US-amerických hypotečních papírů. Kromě jiného také kvůli nepropojenosti bilancí těchto institutů to dohledu zůstalo utajeno. Když u pobočky v Irsku došlo k obrovským ztrátám, musela se za ně postavit Saská zemská banka. Jen s velkou námahou a zárukami v miliardách eur ze strany země Sasko se podařilo zachránit institut před úplným krachem. Kdyby v takových případech existovala pouze jedna společná bilance, bylo by to pro banky mnohem obtížnější skrýt rizika v zahraničních dceřiných společnostech.

Šance pro realizaci: Dosud se hodně diskutovalo, ale málo rozhodlo. Ze sféry EU-komise v Bruselu se proslýchá, že komise chce k rozhodnutí dospět ještě v tomto roce. Tradičně je to britská vláda, která má pramalý zájem na přílišné regulaci aktivit bank a finančních institutů. Důvod skepse: V Londýně sídlí mnoho finančních domů působících na neregulovaném trhu. Co z toho ale nakonec skutečně vyroste, je zatím zcela otevřenou záležitostí. │KOCH

Dozorčí kolegia

Návrh: Banky působící nadnárodně mají dostat nová státní dozorčí grémia. To navrhlo Finanční stabilizační fórum [Financial Stabilility Forum], v němž sedí zástupci centrálních bank a dozorčích rad. EU-komisař pro vnitřní trh McCreevy a [německý] spolkový ministr financí Peer Steinbrück tento záměr podporují. V Evropě by se ke 40 až 50 bankám přidružila tzv. dozorčí kolegia, obsazená zástupci finančního dozoru, centrálních bank a finančních ministerstev různých zemí.

Pole působení: Dosud kontroluje německý dozor německé banky, francouzský dohled sleduje francouzské instituty a v dalších zemích je tomu podobně. Jednotný a přesahující evropský bankovní dozor neexistuje, to kritizuje kromě jiných Gerhard Schick, finančně politický mluvčí Zelených v [německém] Spolkovém sněmu. Nová dozorčí kolegia by umožnila lepší koordinaci a včasné rozpoznávání rizik v jejich ranném stádiu.

Šance pro realizaci: S novými dozorčími kolegii lze v zásadě počítat. Ale zatím existuje ještě velké množství otevřených „stavenišť“, mnohé detaily jsou dosud nevyjasněné, Evropská unie chce dosaženou dohodu předložit teprve na podzim. Ale také ta by byla jenom prvním krokem k lepší koordinaci. Založení skutečně efektivního evropského bankovního dozoru tak, jak ho požadují např. Zelení, je hudbou budoucnosti. To přiznává i [německý] ministr financí Steinbrück. │KOCH

Hedge-fondy (fondy s termínovanými devizovými obchody)

Návrh: Také hedge-fondy a tzv. private-equity-fondy postihne větší kontrola. Neboť dosud nepodléhají tyto vysoce spekulativní fondy žádnému bankovnímu dozoru. Tento návrh nachází silnou podporu: od evropského parlamentu až po odbory, od levice až po [německého] ministra financí Peera Steinbrücka (SPD). Ale tato myšlenka není nová. Již před vypuknutím finanční krize v létě označil Steinbrück hedge-fondy za „systémové riziko“ a požadoval jejich ostřejší kontroly.

Pole působení: Ke cti hedge-fondů budiž řečeno, že to nebyly ony, kdo uvrhl finanční trhy do krize. Hlavními viníky jsou klasické banky. To je odůvodněno také jejich objemem: celosvětově smí 9.000 hedge-fondů disponovat základním kapitálem ve výši 1,6 biliónů dolarů. Jen US-americké hypoteční banky Fannie Mae a Freddie Mac to dotáhly na více než 5 biliónů dolarů. Ale i hedge-fondy se pokusily na finanční krizi profitovat: ve středu bylo oznámeno, že manažer amerických hedge-fondů John Paulson spekuluje částkou 1,3 miliard eur proti britským bankovním domům.

Šance pro realizaci : Na summitu G-8 v roce 2007 v Heiligendammu ztroskotala [německá] spolková vláda s návrhem na prosazení etického kodexu pro hedge-fondy – a to třebaže byl navrhován jen jako dobrovolný. Teď šanci, že se připojí i Velká Británie a USA, současná finanční krize poněkud zlepšila. │UH

Tobinova daň

Návrh: Stejně jako obchod s běžným zbožím mají být daněny i spekulativní obchody. Zelení, levice a globalizační kritici z Attacu požadují daň z obratu burzy stejně jako zdokonalenou Tobinovu daň, která vzniká v obchodování s měnami.

Pole působení: Je-li každý spekulativní obchod zatěžován daní, mnohé finanční aktivity se pak už nevyplácejí, jelikož jsou ziskové marže příliš nízké. A atraktivitu ztrácejí právě ty krátkodobé obchody, které se nyní postaraly o tolik neklidu na finančních trzích. Háček ovšem tyto návrhy mají: současné finanční krizi by zamezit nemohly. Neboť obchod s bezcennými papíry probíhal především v dolarovém měnovém prostoru a nebyl by žádnou Tobinovou daní na devizové obchody nijak podchycen. Navíc byly papíry distribuovány přímo z banky do banky, takže by nedošlo ani k burzovní dani z obratu. Nejlepší důkaz, že burzovní daň z obratu nic ve smyslu zabránění finanční krizi nepřinese: USA tuto daň již mají. Finanční expert [německých] Zelených Gerhard Schick proto požaduje, aby byla zavedena daň z obratu na veškeré finanční produkty – nezávisle na měně a místě obchodování.

Šance pro realizaci: je velmí nízká. Ale pokrokem je již samotná diskuze o ní. Ještě před rokem by návrh celoplošné finanční daně byl odmítnut jako naprosto šílená záležitost. │UH