|
1. 10. 2008
Škola otvírá Romům dveře do světa. Budou ale puštěni dál než za humna?Přípravné ročníky pro předškoláky, pomalý, ale přece jen postupný odklon od umisťování Romů do zvláštních škol, asistenti ve třídách, výuka romštiny, nejrůznější vzdělávací a rekvalifikační programy, snaha dostat Romy do určitých povolání, kde by působili jako příklad k nápodobě -- tím vším se dnes snaží většinová společnost házet řadě příslušníků menšiny záchranné lano. Výsledek? Na ulicích spatříme romské dělníky, média přináší svědectví o úspěších romských studentů, podnikatelů či umělců. Stačí ovšem tyto vzdělávací snahy na to, aby většina Romů za několik generací obsadila přibližně ty stejné profese, které dnes vykonávají Neromové, aby se jejich sociální a ekonomické charakteristiky příliš neodlišovaly od neromské většiny? Tedy aby došlo k úspěšné integraci? |
|
Světové hospodářství a před ním couvající politika ovlivňují podobu naší společnosti tak, že od čím dál většího počtu lidí vyžadují celoživotní přizpůsobování. Přeloženo do manažerštiny -- říká se tomu flexibilita. Ekonomové předpovídají: Lidé se za prací holt budou muset častěji stěhovat, během života několikrát změní zaměstnání, což nepůjde bez stále nějakých nových vzdělávacích kurzů a přeškolování. A mnozí odborníci přes vzdělání hned vysvětlí: Aby sis, člověče, vzdělání víc vážil, měl bys platit, platit, platit. Jakoby nestačilo podívat se už dnes na to, za co všechno některé školky i školy vybírají bokem všelijaké poplatky a na čem šetří. Jistě, zabrzdit tenhle vývoj se nedá. S příležitostnou, nekvalifikovanou či málo kvalifikovanou prací se dlouhodobě uplatní málokdo, a když, tak za výdělek moc nepořídí. Tohle romští uchazeči o práci poznali na vlastní kůži. Proto se neobejdou bez čím dál náročnějšího vzdělávání a rychlého vyhodnocování přívalu informací. To však bude stát, nemluvě o špičkovém vzdělání, čím dál víc. Vyřeší tohle dilema, speciálně u Romů, systém stipendií a půjček? Vždyť i ty bude nutné jednou splatit, a mohou zatížit celou rodinu úspěšného absolventa na dlouhé roky. A kdo naopak začne vyhrávat stále se zrychlující dostihy za úspěchem? Ti mladí, pohotoví, schopní cestovat, všude se rychle domluvit a bleskově najít a zpracovat informace, zvýhodnění při vstupu na startovní čáru rodinným zázemím, zabydlení v síti kontaktů a známostí, žijící ve velkoměstech. Mezi tuto bílou elitu občas pronikne pár Romů jako jedinců. Ale většina Romů? Vyjdou sice díky škole z labyrintu oprýskaných zdí a zaneřáděných ulic a otevřou se jim dveře do světa. Až jimi však projdou, obávám se, že globalizovaná ekonomika je spolu s mnoha nemajetnými Čechy nepustí příliš daleko. I v případě úspěchu všech možných integračních snah je totiž uvidíme kvůli popsaným ekonomickým a společenským bariérám spíše v řadách kvalifikovanějších dělníků a pracovníků ve službách než mezi střední a vyšší vrstvou. Místo do širého světa se bohužel zatím dostanou jen kousek za humna. Text vyšel v listu Romano hangos / Romský hlas č. 3 - 2008 ZDE |
