Kromě těchto neštěstí se v neděli v Bavorsku volilo do zemského parlamentu (Landstag). Při posledních zemských volbách v r. 2003 dosáhla CSU 60,7 %. Dnes má o sedmnáct (!) procent méně. SPD byla v r. 2003 na historickém minimu 19,6% - a podařil se jí husarský kousek: šli o jedno procento ještě dolů - mají 18,6% !

Ztratit sedmnáct procent ve volbách je kdykoliv politickou katastrofou. Má mnoho příčin, ale doposud se k nim hlásí málo otců. Jeden z nich je skutečnost, že CSU je u vlády přes čtyřicet let a je přirozené, že prožívá během svého, v podstatě úspěšného vládnutí, vrcholy a slzavá údolí, jako následek arogance, omamující držitele moci. Nyní je jedno takové, a i když to tak zpovzdálí nevypadá, stranu hubí a paralyzuje již dlouhou dobu vnitřní boj. Dnešní konstelace vedení CSU je přechodný stav - "osobnosti" nahoře jsou pouhé kompromisy - více méně neoblíbení lidé bez charismatu - Beckstein (ministerský předseda), Huber (předseda strany) a generálka - generální sekretářka Christine Haderthauerová. Rovněž kompromis s nalepeným širokým úsměvem.

Opozice, především představovaná SPD, stále ještě platí daň za zradu soc. dem. myšlenek a politiky v éře vlády berlínské koalice se Zelenými. Ti, co SPD srazili na kolena, vedou stranu po nedávném berlínském stranickém puči neochvějně dále a způsobili, že SPD je v trvalém komatu a její tradiční voliči přebíhají ze zoufalství k Straně levice (Die Linke). Proto SPD z katastrofického propadu CSU neprofitovala, ba naopak, ještě ztratila z toho ubohého mála, co měla. Rozsah katastrofy je nejzřejmější z faktu, že po oznámení prvních prognóz bavorských voleb hlavouni SPD jásali, jakoby vyhráli volby. Tedy jásali nad tím, že CSU ztratila 17%. Jaksi účelově přehlédli, že se nacházejí v politické sengrubni, po krk ve výkalech, do nichž se stále hlouběji noří...

Kdo vyhrál? Nejvíce získali tzv. Freie Wähler (FW), čili Strana nezařazených voličů - plus 6,2%. To jsou především ti, kteří odpadli z různých důvodů od CSU. Druhým vítězem jsou FDP. To je strana liberálního kapitalismu - minimální daně, minimální státní zásahy - vše privatizovat, každý ať se stará o sebe - jakýsi druh "autentické pravice". Do této strany, jejíž jádro tvoří příslušníci "svobodných povolání", většinou přebíhají voliči CSU, když jejich strana má problémy. Zelení polpotovci, vedení neokons miláčkem, signatářem PNAC Bütikoferem, získali navíc 1,4%.

Kromě všeobecných problémů s vládnutím má CSU na krku problémy se zemskou bankou, která se zapletla do amerických spekulací. Už to stálo kolem 2 miliard euro - a neví se, kolik toho bude nakonec, protože se hovoří o 4-5 miliardách. Taková "klopýtnutí" udělaly však i jiné německé zemské banky. Pravda, spekulace na zahraničních investičních trzích není jejich zadání, ale když to dělají všichni s gigantickými ztrátami, tak to ztrácí dramatičnost - i když to zaplatí daňový poplatník. Když jsi nahoře, tak platí jiné zákony - mírnější, ne přísnější, jak se naivně domnívá olomoucký znalec jistých mnichovských kruhů v jedné větě svého článku (http://www.blisty.cz/art/42857.html ), velebící bavorské poměry. B.C. nezná samozřejmě zákulisí a souvislosti causy Stoiber a domnívá se, že při svém virtuálním či skutečném výletu do Mnichova pochopil politické poměry v Bavorsku.

Místní lidi ovšem ta zákulisí a souvislosti znají a vidí je - a ve volbách předkládají účet.

Není divu, že čím jsou lidé více vzdáleni, o to více jsou oslněni. Pod svícny bývá ovšem tma, a proto zářivé paprsky, dopadající až do Olomouce neoslňují bavorské občany stejným způsobem. Místní nemají nadšením vyvalené oči, jakoby očekávali událost po lourdském způsobu. I když "černí" - CSU - mají nejlepší hospodářské výsledky ze všech spolkových zemí, nejmenší nezaměstnanost, nejmenší dluhy, dokonce téměř vyrovnaný rozpočet a hospodářství kvete. Jak napsal vedoucí vnitropolitické sekce Süddeutsche Zeitung (SZ), ze zaostalé agrární, bigotní země udělali bavorští občané pod vládou CSU hi-tech spolkovou zemi s nejlepšími výsledky. Obyvatelé Bavorska, dříve pod kuratelou církve a pevně třídně rozdělení, se emancipovali, osvobodili se ve značné míře od svých protektorů a jsou dnes na CSU závislí podstatně méně než v minulosti. Nicméně bavorské tradice zůstávají pevnou součástí života - a mezi ně patří i nehysterický katolicismus. Liberalitas Bavariae - žít a nechat žít...

Nemohu posoudit, jak se velice Bavorsko odlišuje od jiných spolkových zemí (protože jsem v nich nežil a neměl možnost dlouhodobým pozorováním identifikovat rozdíly a jemné detaily, dávající souvislosti), ale tvrdí se - a nakonec je to zřejmé ze známých inscenací veřejného a politického života, že v Bavorsku převažují více než jinde místní tradice. S tím souvisí i kupříkladu slavnosti, od malých místních, po větší až největší, jako je třeba Oktoberfest. Tendence k "Selbstdarstellung", čili k předvádění se. S tím jde ruku v ruce obdiv charismatických vůdců, jakýchsi "jejich" hrdinů, který odpouští věci, které se jiným, bez onoho těžko definovatelného fenoménu - charismatu - neodpouští. To je právě případ legendárního Franze Josefa Strausse. Ten člověk byl vzdělaný, chytrý, mazaný, tu a tam opilý mocí - i někdy jako opravdový bonviván i alkoholem - a obdivován, nebo taky nenáviděn. A ovšem měl charisma...

Když právě před dvaceti lety náhle zemřel na lovu poté, co mu praskla aorta, vzniklo strašné vakuum, které je cítit dodnes. Tehdy najednou, úderem blesku, divadlo skončilo, reflektory pohasly a Straussovi političtí dědici vypadali pojednou jinak - jako menší, nebo větší političtí trpaslíci. To tak chodí, velký vůdce vždy zanechává za sebou propast, protože se ve své politické praxi důsledně stará, aby jej vzrostlejší trpaslíci nekousali do lýtek - tak je prostě zašlapává. Obklopuje se z principu věci lidmi, kteří jej nemohou ohrožovat - různými typy nohsledů, nebo přímo patolízaly. Když velký politik sorty F.J.S. odejde, nohsledi nejsou ve stavu hrát v jím inscenované komedii jeho roli, tedy roli velikána, kterému katolický lid odpustí vše, co by jiné politicky zabilo. Může si snad někdo dovolit trapas, když při státní návštěvě v USA mu ukradou dvě "děvčata", s kterými se "trochu rozšoupl", šrajtofli, diplomatický pas a takové věci, co sebou chlapi nosí. Jiné by to stálo politickou kariéru, F.J.S. získal slávu mezi katolickým lidem.

Toto vylíčení je samozřejmě prudce povrchní a přehlíží fakt, že F.J.S. byl v té době na vrcholu své moci, kterou udržoval dobře fungujícím systémem různých kamarádíčků, kteří mu měli být za co vděčni a ze svého mafiánského područí se nemohli - a nechtěli - osvobodit. Když na tento "amigo" systém chtěl navázat jeho následník v úřadu ministerského předsedy Max Streibl - padl do dvou let. Byla už jiná doba, ale především Streibl neměl nic z toho, co dělalo F.J.S. Franzem Josefem Straussem - především jeho inteligenci - a ovšem charisma.

Další v řadě byl Edmund Stoiber. To byl člověk, kterého Strauss "vychovával" pro vyšší cíle. Ten byl inteligentní dosti, i když nebyl žoviální typ jako F.J.S., působil dojmem asketického suchara - ale přesto byl akceptován, kvůli své inteligenci. Během svého čtrnáctiletého působení v úřadu ministerského předsedy sice podobně jako jeho mentor F.J.S. před lety prohrál ve spolkových volbách 2002 v souboji o kancléřské křeslo s G. Schröderem (SPD) o fous, ale přesto, nebo právě proto jeho postavení v Bavorsku se zdálo být neotřesitelné. V jakýsi předvečer konce své politické kariéry bavorského ministerského předsedy se však dopustil závažné chyby s "nedozírnými následky" svou váhavou nerozhodností po spolkových volbách v roce 2005. Při obtížných tahanicích, následujících po Unií nevyhraných volbách ( termín nevyhrané je přesnější než prohrané, neboť ani SPD nevyhrála), rezignoval na pro něj reservovaný ministerský post "superministra" hospodářství spolkové vlády a "vrátil" se zpět do Mnichova vykonávat úřad bavorského ministreského předsedy. Tento krok plný nerozhodnosti mu na domácí, bavorské scéně moc ublížil. Od této doby si začali jeho konkurenti brousit nože a čekali jen na vhodnou příležitost. Tu jim poskytla "krásná Gabi", jak jsem o tom už psal v článku pro BL - http://www.blisty.cz/art/32380.html Gabriele Pauli, která mezitím opustila po třiceti letech členství CSU, nyní kandidovala za FW ve volebním okrsku severní Norimberk proti Becksteinovi a dostala přes sedm procent hlasů. Do Landstagu se ale dostane na stranický mandát a možná o ní ještě uslyšíme.

Stoiber odešel/byl odejit před rokem a půl z prvoligové bavorské scény - myslím, že napůl i možná nakonec chtěl - a jeho následovníci se mezi sebou v zákulisí začli více méně trapně prát o moc. Vítězství utrpěl jistý Beckstein z Norimberka, který zdědil úřad ministerského předsedy a jistý Huber, který se stal předsedou strany. Jsou to ovšem lidé úrovně Maxe Streibla, čili nic moc, jakési přechodné figurky. Tito za rok a půl - pravda za jiných podmínek a v jiných kulisách - zatáhli káru CSU do bláta nynějšího volebního debaklu. Přesto v tomto případě trochu špatně vyslovuje slovo porážka. Kdyby v jiných spolkových zemích dosáhla sesterská CDU takového výsledku - 43% - tak by zešíleli štěstím. V Bavorsku je to ovšem katastrofa. Protože se ztratilo sedmnáct procent a po desetiletích absolutní vlády CSU se musí jít do koalice s nějakou jinou stranou. Pravděpodobněto bude FDP, tedy k žádnému zásadnímu, či vůbec k nijakému obratu nedojde. Ale vypadá to tak, že uvnitř CSU budou padat hlavy. Ve volební večer a v noci sice všichni hlavní aktéři s kamennými tvářemi svorně tvrdili, že "mají mandát" a v těžké chvíli je jejich poviností neutíkat od rozdělané práce, ale spíše to vypadá že je strana předhodí jako obětní berany.

Argumenty se najdou snadno. Rodiče jsou rozzuřeni byrokratickým - z moci úřední, bez ohledu nad protesty a varováním pedagogů - zavedeným osmiletým gymnásiem, tedy s jedním ušetřeným rokem, přinášejícím dětem desetihodinový "pracovní" den. Trefně formulováno větou, že dětství končí v jedenácti letech. Nebo třeba nedávné slaboduché a komplikované blábolení Becksteina, z kterého zůstalo poselství, že po dvou vypitých mázech piva během večera na Oktoberfestu (po 2 litrech a tedy s 80 grammy alkoholu) je možno řídit auto. Možné to sice je, ale řidič při kontrole přijde o řidičák, protože bude mít v krvi více alkoholu, než je hranice 0,5 promile, nemluvě o následcích možné nehody. Možná nějaký šťoural taky připomene čtvrteční předvolební hlasování v Bundestagu, kde všichni poslanci CSU hlasovali proti návrhu Strany levice pro znovuzavedení tzv. "Pendlerpauschale" (úleva na daních z příjmu při dojíždění do zaměstnání), zrušené současnou vládní koalicí. Na věci je pikantní skutečnost, že CSU v celé své nynější předvolební kampani vehementně troubila proti tomuto nepopulárnímu opatření - i přesto, že obě koaliční strany současné berlínské koalice - SPD a sesterská CDU byly rozhodně pro zachování současného stavu.

Dle vyjádření potentátů CSU, jejichž tváře po konfrontaci s výsledky voleb zkameněly, to vypadalo tak, že se dají cestou exkancléře Kohla, jenž všechny krize a politické porážky řešil ignorací a nicneděláním. Jenže bouře ve sklenici CSU byla silnější, než vůle držet se svých židlí, jak to jen půjde. Příští rok jsou totiž spolkové volby a podaří-li se CSU zopakovat, byť jen v hrubých rysech, svůj nynější výsledek v zemských volbách, mohou kancléřce Merkelové hlasy ztracených bavorských oveček citelně, možná fatálně, chybět.

Mezitím - po dvou dnech - hlavy popadaly, konkrétně Huberova a jeho generálky Haderthauerové. Otázkou zůstává osud Becksteina, který se dosud drží zuby nehty úřadu ministerského předsedy. Smysluplné - a ku prospěchu CSU - by bylo, kdyby hodil ručník do ringu taky.

Dědicem, minimálně pro post předsedy strany se z dnešního pohledu jeví naprosto jasně Horst Seehofer. Optimální pro CSU by bylo, kdyby obsadil oba důležité úřady - nejen proto, že v Bavorsku jsou s dělením dělení úřadu ministerského předsedy a předsedy CSU jen špatné zkušenosti. Seehofer je populární spíše mezi osvětou zasaženými občany, má charisma a je inteligentní. K legendě F.J.S. má ze všech bavorských politiků nejblíže, i když pro nejvyšší politické posty je až příliš slušným člověkem.

I fotbalové nebe se dnes v noci začíná rozsvěcovat. Bayern München v úterý večer aspoň v Champions League remizoval.