Generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer odmítl znepokojení Moskvy, že by americké návrhy vybudovat v Evropě protiraketový štít mohly vyvolat nové závody ve zbrojení s Ruskem.

Jaap de Hoop Scheffer uvedl, že systém njak neovlivní strategickou rovnováhu ani neohrozí Rusko. "Deset antiraket nemůže nijak ovlivnit strategickou rovnováhu a deset antiraket také není pro Rusko žádnou hrozbou," uvedl de HoopScheffer po rozhovorech v ústředí NATO v Bruselu.

Navrhovaný protiraketový systém nebude schopen ochránit všechny členy NATO - neochrání Turecko a části Řecka.

Ministři vnitra EU schválili nový zákon, platný po celé Evropské unii, v jehož rámci bude vyzývání k rasismu trestným činem, avšak nezakázali popírání holocaustu.

Podle jejich dohody je trestným činem přehlížet nebo vážně trivializovat genocidu, ale pouze v tom případě, pokud je důsledkem vyvolávání nenávisti či násilných činů.

Německo bylo zklamáno, protože se mu nepodařilo prosadit zákon kriminalizující popírání holocaustu. Berlínu se také nepodařilo prosadit celoevropský zákaz nacistických symbolů.

Dožívání člověka ve společnosti mladých krásných a úspěšných lidí bude čím dál větším tématem pro intelektuální literaturu a film. Společnost dnešním starým lidem totiž stále důrazněji klade na srdce, že by svůj život měli vést takzvaně plnohodnotně, stále se jim předkládá něco, co by pro ně mohlo mít smysl. Společnost by to samozřejmě nedělala, pokud by zároveň nevěděla, že ve společenském diskurzu staří lidé nějaký smysl života těžko hledají.

Jeden z našich nejvtipnějších a nejsvobodnějších duchů, dodnes moderní Karel Havlíček Borovský, napsal ve své třetí Kutnohorské epištole:

„Vyznávám, ale zcela zřejmě, že kdyby mne to i stálo ztracení pověsti pravého katolíka, přece mi ani srdce, ani rozum nedovolují věřit, že by jen jedno, kterékoli náboženství mohlo být pravé a samospasitelné, a že by tedy vyznavači všech ostatních museli být – jako si to mnozí myslí, a nebo alespoň říkají – věčně zatraceni! Srovnává se to s rozumným a poctivým ponětím o dokonalosti Boží, aby jen část lidstva a to bez jejich zásluhy za tu náhodu, že právě co katolíci narozeni byli, nechal k spasení přijít a velikou nesrovnale větší většinu všech ostatních svých tvorů též bez jejich viny (neboť se z nich větší část ani na čas svého života nedoví, že je jaká katolická církev na světě!) nechal upadnout do věčného zatracení?!“

Uvádím tento citát Karla Havlíčka Borovského ze dvou důvodů.

Dobře zorganizovaná, dostatečně agresivní skupina dokáže vnutit svou vůli pasivní většině. To je princip, který je dobře znám z historie a můžeme jej pozorovat i v současném politickém dění. Vítězství odhodlané menšiny je o to snazší, že v našem podvědomí je staletou zkušeností hluboce zafixována úcta k moci. Vždy bylo výhodnější přidávat se na stranu silnějšího než stát na straně opačné. Tento pragmatický poznatek ale nevyžaduje, aby vítězící strana byla skutečně silnější. Stačí jen, když bude vzbuzovat dojem větší síly. Získá-li taková skupina skutečně moc, ovládne nejen jednání, ale i myšlení lidí.

V pátek večer skončila oficiální volební kampaň před rozhodujícím prvním kolem prezidentských voleb ve Francii. Karty jsou rozdány, teď už záleží pouze na voličích. Překvapivě velká část Francouzů a Francouzek však rozhodování nechává na poslední chvíli. A to přesto, že volby (alespoň v zámořských územích) už začaly.

Už před časem se objevovalo ve francouzském tisku, zda má více šancí na funkci příštího prezidenta "Nico" (tj. Sarkozy) nebo "Ségo" (tj. Royalová). Média si okatě všímala, s jakou sugestivností zrovna tam či onde vystoupil některý z vytypovaných obou klíčových kandidátů. U Sarkozyho občas někdo vraštil čelo nad jeho zákroky na předměstích, kde párkrát došlo k nebezpečným nepokojům mladých nezakotvených lidí, vesměs nesplynuvších s pořádkem a zákony většinové společnosti. Šarm pí. Royal(ové) pochopitelně neunikal pozornosti zrovna tak, jako její velkorysé sliby, jimž kupodivu chybělo finanční zajištění. S "krajně pravicovým" Le Penem si málokdo činil starosti zrovna tak, jako to bylo ve Francii před posledními prezidentskými volbami (2002). Až Bayrou jako "politik středu" byl najednou výzvou jak stávající "pravici", tak "levici". Přitom kdekdo ví, že rozhodne nakonec až druhé kolo. Pochopitelně pro ty dva kandidáty, kteří projdou úspěšně prvním kolem. Přitom s možná ještě větší nejistotou nad vyhlídkami pro kolo druhé...

Války v Afghánistánu se účastní kanadští vojáci právě tam, kde jsou boje nejtvrdší. Je tam z Kanady velice daleko a před několika málo roky by si snad nikdo nepomyslel, že budou zbraněmi přinášet "svobodu a demokracii" do země tak vzdálené jak zeměpisně tak i kulturně, zvykově, jazykově i jinak. Ranění se vozí do americké nemocnice v Německu a odtud do Kanady. Padlí se vozí rovnou do Kanady, aby zde mohli být se všemi vojenskými poctami pohřbeni. Už jich bylo více než 45. V naprosté většině případů po sobě někoho zanechávají - jsou-li mladí, tedy jen rodiče, své dívky, snoubenky či kamarády. Jenže tato profesionální armáda posílá na bojiště muže i ženy každého věku, tedy i ženaté a vdané a otce i matky dětí. Jejich smrt potom oplakává mnoho lidí, kromě rodičů i manželky a případně děti. Reakcí malých dětí vojáků na válku a její následky se zabýval reportér Tony Lofaro.

Myslím, že považovať film nazvaný 300: Bitva u Thermopyl za film nie je celkom presné. Nie je to film -- je to viac komix. Ale na druhej strane, komix bez papiera a bez predstavivosti -- a to je už príliš veľký odklon i od komixu.

Už tuto neděli se ve Francii uskuteční první kolo prezidentských voleb. O hlasy voličů se utká celkem na dvanáct kandidátů. Reálné šance však mají pouze tři lidé: Nicolas Sarkozy (UMP- Unie pro lidové hnutí), Ségolène Royal (PS-Socialistická strana) a François Bayrou (UDF-Unie pro francouzskou demokracii).

Přestože se jedná o dvě nevelké země v centrální Americe nad pomysl vzdálené, myslím, že bychom se měli alespoň zmínit o tragických zkušenostech těchto zemí a současných problémech, jimž obě čelí. V dějinném kontextu, zvláště pak v kontextu tzv. studené války, se pokusím vyložit, kterak tyto státy okusily blaha, jež jim naservírovaly Spojené státy, pro mnohé z nás stále "demokratická" země, která však podle některých politologů a publicistů se projevuje ve formě jakési fašistické a militaristické diktatury, disponující zničující silou, nemající v lidské historii dějiny.

(Reakce na polemiku Daniela Veselého, BL. 11.4.2007)

Připomínám, že ve své první reakci jsem polemizoval s tvrzením, že srebrenický masakr nebyl genocidou, a ptal jsem se, co udělal Západ, že jej lze obvinit "minimálně ze spoluviny na balkánské tragédii." Sám bych si na tuto otázku dokázal odpovědět také, ale obávám se, že bych se s názory Daniela Veselého rozešel ještě více.

Vážený pane poslanče,

jsem stálým voličem vaší strany. vždy jsem měl blízko k názorům, které vyjadřovaly solidaritu, toleranci, a spravedlnost. Jsem znepokojen - že Vy člen ČSSD - tedy strany, která zastává názor nedopustit přítomnost cizích vojsk - v tomto případě se jedná o armádu, která porušuje mezinárodní právo, porušuje ženevskou konvenci, vede agresivní válku na základě nepodložených (snad dokonce záměrně lživých) informací -- souhlasíte s vybudováním americké základny v ČR, píše Radek Bílý - učitel geografie na gymnáziu.

Od januára je Škótsko na titulných stranách novín oveľa častejšie ako v minulosti. Najväčšiu zásluhu na tom má kríza tristoročného manželstva anglickej ruže a škótskeho bodliaka. Severne od Hadriánovho múru nebola únia s Anglickom nikdy príliš obľúbená a napriek tomu tento štátny zväzok pretrval oveľa dlhšie ako spoločný štát Čechov a Slovákov.

(Vyšlo v londýnském časopise Echomagazín.)

Přestože se sluníčko schovávalo za souvislou vrstvu mraků, byl to i tak pěkný jarní nedělní den. S přítelkyní jsme se rozhodli udělat si výlet do Botanické zahrady v Praze, která se nachází pouhé dvě zastávky a jednu pěknou procházku višňovým sadem od naší útulné garsonky. Během cesty se náš původní plán jít do zahrady pomalu vytrácel, protože sama procházka byla příjemná a zdálo se, že nic víc nepotřebujeme, zavírací doba se navíc nemilosrdně přibližovala.

Když jsme však zjistili, že zrovna probíhá výstava exotických motýlů, která za pár týdnů končí, okamžitě jsme si koupili lístek, prošli turniketem a rázem jsme se ocitli v jiné zeměpisné šířce. Tedy aspoň na okamžik.

Rakouská tisková agentura APA oznámila, že podle vědecké studie s titulem Cost of Disorders of the Brain in Europe během jediného roku má psychické problémy téměř každý čtvrtý Rakušan.

Filosofové se ptají nejen, kde je sídlo duše, ale také, jestli vůbec existuje. Dnes se ale nechci zabývat touto zajímavou otázkou, ani nechci luštit, kolik lidí má psychické problémy, co to vlastně jsou psychické problémy a kolik společnost stojí. Začnu dřív, začnu u něčeho, o čem jsem něco slýchával, když jsem potkával lidi ze spolku 'Irre menschlich Hamburg e.V.' (titul má dvojí význam: 'Pomateně lidské' a také hovorově 'hrozně lidské'). Ano jde mi o prevenci před onemocněním a stigmatizací, jde mi o stigmatizaci a onemocnění.

Pane Cveku, i já jsem pochopil, o co se hraje, a že ne každý má intelektuálně na to, aby pochopil žánr Mládkova článku a zařadil ho do správného estetického šuplíčku.

Nešťastné bylo už zařazení jeho "vystoupení" do rubriky, kde jinak bývají zveřejňovány seriózní názory. Souhlasím s vámi, že nám nejsou známy ani páně Mládkovy motivy k onomu článku, ale bohužel nemáme vědomě k dispozici mystické schopnosti Rudolfa Steinera, který srovnal věty totožného stylu a významu od Woodrowa Wilsona a německého historika Hermanna Grimma, a poznal, že zatímco Wilson jimi sledoval politický cíl, Grimm je psal jako objektivní pozorovatel.

Debata kolem článku I. Mládka, mi minulý týden připadala legrační. Poslední příspěvek pana Cveka mi ale připadá opravdu neadekvátní, píše A. Suchánek.

Umění spoluutváří kulturní vývoj lidstva, většina lidí, považujících ho dnes za cosi nadbytečné si vůbec neuvědomuje, že v sobě nesou jeho stopy. Nezvratně a neoddiskutovatelně. Zpochybňovat smysl umění je stejné, jako se přít o tom, jestli Franc Kafka měl psát a nebo svému otci raději rozbít hubu. Zvolil, aniž by si to moc přál, naštěstí tu první možnost. Umění je zde, je naší součástí ve vrcholných formách, i v těch nejnižších.

Co rozumíte výrazem "Válka proti terorismu" a používáte ho? ptal se tento týden v pořadu PM rozhlasu BBC jeho moderátor Eddie Mair. Hilary Benn, britský ministr pro mezinárodní rozvoj totiž pronesl v New Yorku projev, jímž se od výrazu "Válka proti terorismu" distancoval, i když je to oblíbený výraz Bushovy vlády:

Hilary Benn v New Yorku: "My v Británii nepoužíváme výrazu 'Válka proti terorismu', protože nemůžeme zvítězit pouze vojenskými prostředky. Protože nestojíme proti jedinému zorganizovanému nepříteli s jasnou totožností a konkrétními cíli. Jde o to, že drtivá většina lidí po celém světě, lidí všech národností a všech náboženských věr, proti malému počtu volných, měnících se, nekonkrétních skupin."

Moderátor: Máme nyní Hilaryho Benna na lince živě z New Yorku. Je to tedy divné, že: Prezident Bush si myslí, že je Británie jedním z jeho klíčových spojenců ve válce proti terorismu a my tomu ani tak neříkáme?

Kanada má zákony regulující držení střelných zbraní odlišné od USA. Američané, kteří do Kanady cestují a mají za to, že se jedná buď o jeden z jejich dalších států nebo o velice podobnou zemi, jsou nemile překvapeni, když jsou jim na hranicích jejich střelné zbraně zabaveny. Kanaďani mohou vlastnit střelné zbraně, tedy některé střelné zbraně, ale musejí mít k tomu povolení. Jak to tedy je?

"Osm měsíců před 11. zářím referovaly francouzské tajné služby o taktických diskusích vedených od počátku roku 2000 mezi Usámou bin Ladinem a jeho spojenci z Talibanu na téma operace únosu letadel na amerických linkách". Informoval o tom deník Le Monde ve svém článku z 16. 4. 2007. Je o 328 stránkové utajené zprávě francouzské tajné služby, kterou má nyní k dispozici. Zpráva obsahuje i záznam s vyznačeným datem 5. ledna 2001 a nadepsaný jako "Plán únosu letadla islámskými radikály". Redaktoři podávají i detaily o neshodách teroristů ohledně praktických způsobů zamýšlených únosů. Džihadisté prý sestavili seznam sedmi možných společností, z nichž si nakonec vybrali American Airlines a United Airlines. Ze zpráv je zřejmé, že nebylo pochyb o vážnosti těchto hrozeb.

K tomu: "Věděla CIA o útocích z 11. září předem?", Britské listy, 5.11.2001 ZDE

Český svaz ochránců přírody tento rok zahájil unikátní projekt telemetrického sledování volně žijících zvířat. Po čápech, které už více než deset let označoval satelitními vysílačkami tým Českého rozhlasu, aby pak družicí dlouhodobě sledoval jejich tahové trasy, dostali nyní vysílačky i ježci, káňata, sovy, kosové a poštolky, tedy druhy, které se na ochranářské stanice dostávají nejčastěji . Ochránci přírody tak mají možnost studovat aktivity "cvičených čumáčků" (viz reklama na minerální vodu Rájec) a kontrolovat jejich zdravotní stav, ale i mapovat teritorium.

Jen bych rád připojil poznámku k "cestopisu" pana J. Baxy. Je hezkou ukázkou, jak je osobní zkušenost ošidná svou omezenou platností, a neméně dobře představuje, jak se taková zkušenost dá velmi různě vykládat v závislosti na předem daných schématech a očekáváních. Sám jezdím vlakem vlastně neustále, především pak po dobu skoro desíti let téměř každý týden přejíždím mezi Prahou a J. Hradcem.

Historické velkofilmy na starověká témata z hollywoodské produkce nepatří k mým nejoblíbenějším. Přesto jsme se s kamarády v dobrém rozmaru jednoho sobotního večera rozhodli vyrazit na film 300: Bitva u Thermopyl. Neočekávali jsme mnoho, ale snímek předčil vše. Nutno podotknout, že nikoli pozitivně. Aniž bychom propadali chimérám touhy po politické korektnosti, shodli jsme se, že film by bylo možné celkem s chladnou hlavou opatřit přívlastky jako rasistický, xenofobní, nacionalistický, militaristicky štvavý a dalšími.

Moderátor: Vrátíme se ted k Justinovi Webbovi, který je na univerzitě Virginia Tech. Justine?

Reportér: Ano, Caroline, je to tady bouřlivá noc, samozřejmě, skončil strašlivý den, a ještě je dost dlouho do rána, člověk ale uvažuje o tom, kolik lidí asi teď tvrdě spí, tady na této univerzitě a kolem ní.

Ale před tím, než šli spát, setkal jsem se se skupinou studentů -- a tady jsou jejich názory ohledně dne, na který - asi -- nikdy nezapomenou:

Trokavecké internetové stránky uveřejnily předevčírem v noci v tlačítku Komentáře zajímavou, dosud nepublikovanou informaci o technickém zázemí uvažovaného radaru v Brdech na základě stanovisek Ing. J. Musila, CSc., dřívějšího vedoucího Národní referenční laboratoři pro elektrická pole . Zásadním a ověřeným způsobem ozřejmují pravdu o bočním a zadním vyzařování radaru a o naprosto jiných hodnotách hlavního paprsku. Není to tedy okolo 10 mW/cm² , jak původně MO sdělovalo, ale až 550 mW/cm² ve vzdálenosti 2050 m, píše starosta obce Trokavec Jan Neoral.

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.