Bláznivý americký prezident chce poslat dalších více než 20 tisíc Američanů ze slabých sociálních poměrů do Iráku. Mají tam uklidnit chaos, který způsobilo několikanásobné množství jejich kolegů. To je podivná matematika, ale ve Washingtonu to mají určitě do puntíku, plus minus pár miliard pro spřátelené zbrojařské a olejářské korporace, spočítané.

Britská rozvědka MI6 zpochybnila tvrzení Blairovy vlády, že vyšetřování vážné korupce spojené s prodejem britských zbraní do Saúdské Arábie by ohrozilo britskou národní bezpečnost.

Generální prokurátor Lord Goldsmith řekl před Vánocemi v parlamentě, že britské výzvědné služby "souhlasí s analýzou" Tonyho Blaira, že je "ohrožena bezpečnost státu", protože Saúdská Arábie vyhrožuje, že přestane spolupracovat s britskými výzvědnými službami.

Avšak John Scarlett, šéf MI6, nyní odmítl podepsat vládní dokument, který tvrdí, že MI6 s tímto názorem souhlasí.

Na počátku 90. let byla nejhorší noční můrou pro západní vlády hrozba rozpadu Ruska, která by uvrhla do chaosu obrovskou a důležitou část planety. Nyní Rusko znovu získalo na síle. Paradox je v tom, že znovuzrození Ruska z popela nevedlo k prohloubení partnerství, s kterým počítal Západ.

Nejen okolní svět, nýbrž ani samotná ruská společnost bohužel stále ještě nemohou pochopit, co jsme zač -- zcela nový, nikomu neznámý stát, jenž vznikl na mapě až v roce 1991, nebo pokračovatelé SSSR, jenž dobrovolně "okleštil" své území a nahradil plánovitou ekonomiku "ekonomikou divokého trhu", nebo nástupci tisíciletého Ruska.

Zbrojovka BAE Systems tajně zaplatila 12 milionů dolarů na osobní konto ve Švýcarsku obchodníku z Tanzánie, z jedné z nejchudších zemí světa, protože přesvědčil tamější vládu, aby si od BAE zakoupila kontroverzní radarový systém. Zbrojovku BAE vyšetřuje britský vládní Úřad pro vyšetřování vážných podvodů.

Německo chce prosadit kriminalizaci popírání holocaustu a uživání nacistických symbolů v celé Evropské unii. Trestem byl bylo tříleté vězení. Chce k tomu využít nynějšího svého předsednictví Evropské unie, zejména poté, co - po posílení z východní Evropy - byl v Evropském parlamentě založen extremně pravicový klub Totožnost, suverenita a tradice.

Německý návrh však vyvolá kontroverzi zejména v novějších členských zemích EU ve střední Evropě, kde někteří politikové namítají proti zákazu nacistických symbolů, zatímco komunistické symboly mají být i nadále povoleny.

Brigitte Zypries, německá ministryně spravedlnosti, uvedla: "Vždycky zdůrazňujeme, že není možné, aby bylo přijatelné v Evropě říkat že k holocaustu nedošlo a šest milionů židů nebylo usmrceno."

Evropský komisař pro spravedlnost a otázky vnitra Franco Frattini německou iniciativu podpořil. Avšak jiné země, včetně Británie, Dánska a Švédska, mají pochybnosti a obávají se, že bude ohrožena svoboda projevu. Evropská komise tvrdí, že zákon bude navržen tak kompetentně, aby to neohrožovalo autentickou historickou debatu o nacistické éře.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ve středu 17. ledna ve 13 hodin bude Vrchní soud v Olomouci jednat o odvolání v případě protiprávní sterilizace paní Heleny Ferenčíkové. V listopadu 2005 rozhodl Krajský soud v Ostravě, že lékaři provedením sterilizace porušili zákon, neboť ji provedli bez informovaného a svobodného souhlasu pacientky, soud Vítkovické nemocnici dále uložil, aby se paní Ferenčíkové omluvila. Proti tomuto rozsudku se odvolaly obě strany. Pokud vrchní soud potvrdí rozsudek ostravského soudu, půjde o vůbec první rozhodnutí v oblasti střední a východní Evropy, v němž odvolací soud přiznal, že praxe protiprávní sterilizace představuje závažný zásah do základních práv člověka a lidské důstojnosti.

Jednání začne ve 13. hodin v jednací síni č. 5 v přízemí, dveře číslo 108.

10. října roku 2001 ve 4:56 ráno, porodila císařským řezem paní Ferenčíková ve Vítkovické nemocnici v Ostravě svoje druhé dítě, syna Jana. Společně s druhým porodem byla paní Ferenčíkové provedena sterilizace.

Egon Lánský, ač původně snad i kritický žurnalista, ve svém příspěvku Lidská práva a Česko nabádá Česko slovy proamerického diplomata, aby se stalo spasitelem všehomíra. Ve jménu čeho? Ve jménu velmocenských her, rozehraných Američany o půlstoletí dříve? Ve jménu agendy lidských práv, které pravidla někdo určuje shůry jako Bůh jen tehdy, když se mu to hodí?

Historie evropské, asijské i středovýchodní politiky ukazuje stále totéž. Ukazuje nerespektování principů nevměšování do záležitostí jiných států a porušování právě těch postulátů, na kterých ona intelektuálská vějička lidských práv stojí a se kterou při bližším pohledu padá.

Ze školy asi všichni známe požadavek Volnost, rovnost, bratrství. Když to slyšíme takto spojené, myslíme na Francouzskou revoluci a víme, že to tehdy tak nějak nevyšlo. Často máme také ten dojem, že vlastně všechno je s těmi třemi hodnotami jasné, že je jen těžké je současně spojit, a to hlavně v každodenním politickém životě. Ale je nám to opravdu tak jasné? Pokusím se trochu blíže se podívat na rovnost, tady a teď.

V minulých dnech mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International připomněla zvláštními demonstracemi, že před pěti lety Spojené státy americké otevřely kontroverzní věznici Guantánamo na americké základně na kubánském ostrově. Také v Česku, na Václavském náměstí v Praze, to bylo připomenuto tím, že tam bylo vypuštěno tolik balonků v oranžové barvě amerických vězňů, kolik jich ještě zůstává na Guantánamu. V této věznici bylo za dobu její existence zadržováno 775 lidí, z nichž dodnes jich tam zůstává 395.

Předešlé dvě části článku, které vyšly na Britských listech 21.11.2006 a 2.1.2007, vyústily v závěr, že jedním z vedlejších následků současné politické krize a jejích průvodních jevů je takové obnažení nedůsledností v našem ústavním systému, které vede k požadavku revize ústavy a v jejím rámci také ke kritickému přezkoumání začlenění justice do soustavy orgánů státní moci.

Vývoj situácie v Somálsku v mnohom pripomína to, čo sa udialo v Afganistane. Aj v tomto prípade je víťazná vláda krehká, je rukojemníkom zahraničných záujmov a miestnych barónov, ktorí nemajú záujem o upevnenie centrálnej moci.

Etiópske sily počas posledných dvoch týždňov roku 2006 uplatnili svoju technologickú prevahu a vytlačili milície Únie islamských súdov do nehostinného juhu krajiny. Uzavrel sa tým kruh, ktorý v mnohom pripomína Afganistan.

V populárních "Otázkách Václava Moravce" došla mj. také řeč na to, že ČSSD chystá nadmíru zvláštní projekt, a to hned tuto středu, 17. ledna; přímo v Parlamentu ČR. Předseda Poslanecké sněmovny ČR, Miloslav Vlček, má totiž rezignovat na svou funkci čistě formálně; přičemž má vzápětí znovu usilovat o své znovuzvolení. Tohle všechno se má odehrát dva dny před hlasováním o důvěře druhé Topolánkově vládě (v pátek, 19. 1.). Smysl takové machinace by mohl uniknout leckomu z těch, kdo sledoval shora titulkem zmíněný pořad. Dost obtížně by se vysvětlovalo, že se o tom před kamerami dramatičtěji nemluvilo.

Pan Dokulil ve svém příspěvku označil snahu ČSSD o znovuzvolení předsedy parlamentu Vlčka ještě před hlasováním o důvěře nové vládě za "machinaci". Situace ohledně obsahu slibu, kterým se p. Vlček zavázal k odstoupení z funkce předsedy sněmovny za určitých podmínek, je zcela jiná, než jak ji vysvětluje pan Dokulil, upozorňuje Ivan Vagera.

Reakce na článek Miloše Dokulila "V nedělních TV-otázkách bylo dost dvorných úsměvů, aniž se ozvalo "Obušku, z pytle ven!""

Pan Dokulil píše "Závazný slib týkající se načasování takové demise výslovně a doprovodně byl vázán na čas AŽ PO DRUHÉM hlasování o důvěře, nikoli PŘED NÍM! "

Podívejme se ale do stenozáznamu PSP ZDE, co doopravdy (tedy výslovně) poslanec Vlček 14. srpna 2006 něco po 14:02 řekl, doporučuje Jaromír Marek:

Tak tedy ještě jednou. Pan Vlček řekl, že předseda PSP:

"(...) 3. odstoupí předtím, než by využil svého ústavního práva předložit prezidentu republiky nominaci na předsedu vlády ČR."

A kdy může pan Vlček tohoto práva podle ústavy využít? Článek 68 říká:

"(...) (2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

Sociální demokraté přecházejí do ofenzivy. V preventivní útok, jenž je součástí momentální války nervů před hlasováním o důvěře vládě. Chvíle před bitvou, kdy nepřítel ještě nemá jasnou tvář. Podle Marka Dalíka jich může mít až sto sedm. Svůj šturm zahájila ČSSD originálním průsakem z nižších civilizačních pater do nejvyšších, do politické kultury. Místo latinskoamerické telenovely připepřila u kulatého stolu chodem, který chtě nechtě zhltly i trávicí trakty soupeřů. Lidovou zábavou veřejné služby. Při ní partaj výsměšným prstem ukázala (kromě sebe) na horkou jehlou sešitý pláštík trojkoaliční šaškárny, jehož jedinou nadějí pro nejbližší dobu zůstává pátá kolona strany protivné. Dva dny před pátečním hlasováním chystá ČSSD mocenský nástřel: homo homini lupus čili Vlčka za Vlčka. Celkový stav jasně a stručně klasickou řečí vystižený -- lunaparium alias vykřičený dům.

Nevěra a vzájemná nedůvěra zasáhla prakticky všechny, což odhalily též nedělní Otázky Václava Moravce.

Netušil jsem, že můj článek vyvolá tak povrchní reakci a tak musím reagovat na článek Josefa Baxy "Smělec Nacher". Nechápu jeho slova, kde zpochybňuje moji nezaujatost vůči M. Topolánkovi. To, že pracuji v Národní radě osob se zdravotním postižením přece vůbec neznamená, že musím sympatizovat s premiérem.

Jsou to dnes právě čtyři roky, co (nejen) česká (nejen) filosofická obec přišla o jednu ze svých nejvýraznějších osobností -- Milana Machovce. Protože jsou mi otázky, které tento velmi neortodoxní neomarxista řešil, blízké, rád bych se při té příležitosti nad ním, resp. nad jeho dílem krátce zamyslil, přičemž předem rezignuji na nějaký celkový přehled,ten si čtenář BL může přečíst v podání Pavla Žďárského. Zdůrazním jen jeden, ale podle mne eminentně důležitý a aktuální aspekt Machovcovy filosofie.

Na vysoké škole Umělecko průmyslové v Praze, po roce nechutnosti, o kterých i naše média sporadicky a často jednostranně informovala, se konečně sklonkem minulého roku zvolil nový kompetentní rektor, přesně 8.11.2006.

Řeknete si asi, no a co, běžná rutina v právním státě. Proč o tom psát atd.

Měli by jste pravdu, pokud bychom nežili v české, malé, kotlině, plné zášti, hlouposti a hlavně v našem, konkrétním případě nekompetentnosti a neprofesionality.

"I have a dream" - plný text v angličtině, flashvideo a flashaudio projevu Martina Luthera Kinga , 28. srpen 1963, Lincoln Memorial, Washington DC ZDE

Martin Luther King, Jr. Ph.D, 15. 1. 1929 -- 4. 4.1968

Martin Luther King je bezpochyby tou osobností, s níž je spojována vzpomínka na nenásilné hnutí amerických černochů. Tento baptistický pastor byl jeden z nejdůležitějších vůdců americké historie. Jeho společenská aktivita patří časově do období mezi léty padesátými a šedesátými, kdy v "demokratických" Spojených státech vládl tvrdý režim rasové segregace, odsouvající černošské obyvatelstvo na okraj společnosti. Na všech veřejných místech, včetně dopravních prostředků měli černoši svá "vyhrazená místa", neměli stejná práva jako běloši, jejich platy se lišily od platů bělošských a žili povětšinou ve svých čtvrtích, jakýchsi ghettech, v nezdravé atmosféře násilí a diskriminace. Většina z práv, o jejichž prosazení se King celý život snažil, byla zakomponována do právního řádu Spojených států přijetím zákona o občanských právech z roku 1964 a zákona o volebním právu z roku 1965. Martin Luther King se narodil v roce 1929 v Atlantě ve státe Georgia, vystudoval teologii a filosofii a při studiích objevil Ghándhího.

15. září 2006 zemřela jedna z nejvýraznějších postav světové žurnalistiky -- Oriana Fallaci.

Italská spisovatelka, novinářka a autorka mnoha rozhovorů. Oriana Fallaci vyslýchala významné lidi, jako Kissingera nebo Kaadáfího způsobem, který z legendy současných slavných žurnalistů dělá jen mýdlovou bublinu. Kissinger později napsal, že jeho rozhovor s Orianou Fallaci byl "jednou z nejkatastrofálnějších konverzací, kterou kdy měl s nějakým novinářem." Dvakrát dostala žurnalistickou St. Vincentovu cenu, dostala i Bancarellovu cenu, cenu Viareggio, cenu Antibes. Přednášela na univerzitě v Chicagu, Yale, Harvardu, Kolumbijské univerzitě. Zemřela v její rodné Florencii, ve věku 77 let. Darovala většinu ze svých knih a soukromé doklady Lateránské univerzitě, podle biskupa Rino Fisichella kvůli velké úctě vůči papeži Benediktovi.

Nyní o ní napsal velký článek Christopher Hitchens v prosincovém čísle magazínu Vanity Fair, jehož výňatky vám přinášíme.

Amnesty International zveřejnila statistiky týkající se trestu smrti ve světě, dle kterých na popravu čeká více než 20.000 odsouzenců.

V roce 2005 úřady popravily nejméně 2 148 osob ve 22 zemích. Za 94 % všech poprav je zodpovědná čtveřice zemí, kterou tvoří Čína, Írán, Saúdská Arábie a USA.

Policie a bezpečnostní složky v členských zemích EU budou mít všechny přístup k bezprecedentně širokému rozsahu osobních dat občanů. Vyplývá to z ustanovení radikálního balíku opatření, o němž budou jednat ministři spravedlnosti EU tento týden.

Česko má málo vysokoškoláků. Jenom 12 procent, zatímco ve vyspělých evropských zemích je to kolem jedné třetiny. Zadání je jasné, zvýšit počet vysokoškoláků. Zřizují se nové vysoké školy soukromé, university se rozšiřují o nové fakulty, nebo se vyšší odborné školy (VOŠ) transformují na veřejné vysoké školy. I když absolvent VOŠ získá titul "diplomovaný specialista v oboru" (DiS), jenž je dle zákona 138/95 Sb. rovnocenný s bakalářským studiem na VŠ v České republice a ve světě, praxe je nevnímá rovnocenně s bakaláři.

George Bush tvrdí, že v Iráku bojuje za "svobodu". Je to výraz, o jehož rozporech neuvažuje,upozorňuje Sam Leith v britském konzervativním deníku Daily Telegraph. Filozof Isaiah Berlin upozorňoval na rozdíl mezi pozitivní a negativní svobodou a na tomto rozdílu v případě Iráku skutečně záleží.

Pozitivní svoboda je mé právo mávat nohou. Negativní svoboda je mé právo na to, abyste vy při svém mávání nohou mě nekopli do rozkroku.

Projev prezidenta Bushe ohledně nové strategie v "demokratizujícím se" Iráku překonal všechna očekávání. Nejenže chce do krvavého kotle přihodit přes 20.000 amerických vojáků a veřejně na sebe bere veškerou zodpovědnost za chyby, "pokud nějaké byly", ale otevřeně přiznává, že budoucí dění v Iráku bude "opravdu těžké".

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V prosinci 2006 přispělo celkem 126 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 492.24 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2006 částku 176 537.77 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.