Obě zmíněné krize vyvolaly úvahy o nutnosti takových změn ústavy, jež by podobným nepřístojnostem zamezily. Po poslední volbě prezidenta se v této souvislosti mluvilo o nutnosti zavedení jeho přímé volby. Politici ji národu slíbili. Proti byli jen občanští demokraté. Časem nadšení pro přímou volbu prezidenta opadlo. Dnes jsou upřímnými stoupenci přímé volby prezidenta zelení, kteří navíc požadují zavedení i dalších prvků přímé demokracie. Počátkem roku mají svůj návrh na zavedení přímé volby prezidenta předložit sociální demokraté. Ti současně požadují ustavení parlamentní komise pro změnu ústavy, která by nutné ústavní změny připravila s přihlédnutím k jejich obecným souvislostem. Posměváčkové ovšem tvrdí, že jde o lest: svěření přípravy změn ústavy parlamentní komisi má být zárukou, že návrh vyšumí do ztracena jako vše, čím se kdy poslanecké komise zabývaly.

Někteří politici před změnami ústavy varují. Namítají, že ústava není trhací kalendář, nelze ji účelově měnit pod tlakem bezprostředních zkušeností z krizových situací. Zjevně jim současný stav vyhovuje, protože jim umožňuje život bez odpovědnosti v podmínkách solidního hmotného zabezpečení za peníze daňových poplatníků. Jako bonus jim mezerovitost ústavního řádu umožňuje čas od času se zviditelňovat neplodnými diskusemi o cestách ze stále se opakujících krizí. Sedmnáct let od listopadového převratu je ale dost dlouhá doba na zahájení revize pravidel fungování nastoleného politického systému, tedy i ústavy.

V zásadě je třeba přehodnotit přerozdělení moci mezi voliči a politickou reprezentací. V současném uspořádání politického systému je dána téměř absolutní moc velmi úzké společenské skupině profesionálních politiků, kteří po zvolení začnou řešit své individuální a skupinové zájmy a teprve v návaznosti na ně také zájmy celospolečenské. Občané nemají možnost do jejich počínání zasáhnout, dát mu jiný směr či je úplně zastavit, i kdyby jim bylo zřejmé, že politická reprezentace žene stát do katastrofy. Nemají možnost odvolat během volebního období politika, jenž se odchýlil od původního směrování mandátu nebo jinak selhal. Východiskem by bylo uvážlivé zavedení prvků přímé demokracie do rozhodování o klíčových problémech, a to na všech úrovních státní správy. Díky prudkému rozvoji informačních technologií jsou k disposici technická řešení, jež umožní nejen snadné a rychlé hlasování a vyhodnocení jeho výsledků, ale i věcnou veřejnou debatu o soupeřících kandidátech a volebních tématech.

Součástí zavádění prvků přímé demokracie musí být přímá volba prezidenta republiky, kterou si ostatně přeje významná část společnosti. Znamenala by ovšem posílení postavení prezidenta v ústavním systému, kterému by muselo odpovídat prohloubení jeho pravomocí a odpovědnosti. V této souvislosti by bylo především na místě upřesnit pravomoc prezidenta jmenovat a odvolávat ústavní činitele v těch případech, v nichž je současná ústavní úprava nezřetelná, popř. připouští nejednotný výklad. Všechny dosavadní pravomoci k jmenování ústavních činitelů a státních úředníků by samozřejmě zůstaly zachovány. Ve všech případech, kde není v ústavě výslovně uvedeno související právo na odvolání, by bylo doplněno nebo výslovně svěřeno jinému ústavnímu činiteli. Je-li právo jmenovat vázáno na souhlas jiného ústavního činitele, stejně by mělo být podmíněno právo na odvolání. Právo jmenovat a odvolávat předsedy Ústavního soudu ČR, Nejvyššího soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR bez kontrasignace musí zůstat zachováno navzdory nedávnému stanovisku Ústavního soudu ČR, jež by ovšem muselo být překonáno přiměřeným aktem zákonodárce.

Za nezbytné považuji rozšíření pravomoci prezidenta republiky vůči justici. Václav Klaus se při udělování milostí vyhýbá nápravě soudních rozhodnutí nebo jejich následků, neboť ctí nezávislost soudů a nehodlá ji narušovat. Jeho postoj je sporný. Občas totiž vznikají situace, kdy náprava vadného rozsudku není dosažitelná řádnými ani mimořádnými opravnými prostředky, ale přesto je důvodné podezření, že se odsouzenému stala křivda. Milost prezidenta zůstává v takovém případě jediným v úvahu připadajícím nástrojem k nápravě selhání státu, ale zůstává z výše uvedených důvodů nevyužita. Prezidentův postoj je ovšem pochopitelný. Rozhodovací proces soudu je složitý, do jisté míry chráněný před chybami dvoustupňovým řízením. Zvrácení jeho výsledků mimosoudní cestou milosti zakládá riziko omylu a svým způsobem skutečně je zásahem do nezávislosti soudu. Proto by měl mít prezident právo, aby v případě pochybností o správnosti vedení konkrétní trestní věci nařídil její nové projednání jiným soudem. Takový nástroj u nás nemá tradici, ale je potřebný a z hlediska ochrany nezávislosti soudů čistší než právo milosti prezidenta, protože konečné rozhodnutí o osudu odsouzeného by bylo plně v rukou soudu.

Hovoří se o nutnosti zrušení Inspekce ministra vnitra a jejím nahrazení novým úřadem, jenž by nebyl součástí resortu vnitra. V úvahách o jeho začlenění do struktury státu se nejčastěji počítá s jeho podřízením ministerstvu spravedlnosti, předsedovi vlády nebo parlamentu. Věřím, že úvahy časem dospějí k širšímu pojetí úřadu a rozšíření jeho pravomocí kromě PČR také na civilní zpravodajské služby, Vězeňskou a Justiční stráž a státní zastupitelství, možná i soudy, protože činnosti těchto složek jsou obsahově vzájemně provázané. Takto koncipovaný úřad by měl ústavou vymezené samostatné postavení a jeho ředitele by jmenoval a odvolával prezident republiky.

Rozšířením pravomocí prezidenta republiky by dále mohla být vytvořena pojistka proti opakování krizí vládnutí, podobných té současné. Spočívala by ve vybavení prezidenta mimořádnými pravomocemi k ustavení jemu se odpovídající úřednické vlády. Toto právo by se v krizových situacích aktivovalo usnesením Senátu a bylo by přísně omezené časově. Prezident by na základě pověření Senátem jmenoval úřednickou vládu, jež by pod jeho předsednictvím spravovala zemi do ustavení řádné vlády, vzešlé z voleb, nejdéle však do vypršení předem stanovené krátké lhůty. Pokud by se ustavení řádné vlády ve lhůtě nezdařilo, prezidentská vláda by vstoupila do následné, časově předem vymezené fáze své působnosti, během které by připravila nové volby.

Rozšíření pravomoci prezidenta republiky by mělo být vyváženo ústavní úpravou jeho odvolatelnosti.