S pojmy jako nacismus, fašismus, genocida či koncentrační tábory by se mělo zacházet velmi opatrně. Hrozí totiž jejich vyprázdnění a to, že už nebudou upomínat na hrůzu minulosti, ale na to, jak jsou v současnosti zneužívány. Na druhou stranu, jestliže někdo relativizuje zločiny nacistického režimu a jeho pomahačů, je třeba ptát se po jeho motivaci. Je zcela legitimní se obávat, že touto motivací mohou být i skrývané sympatie s režimem, který tyto zločiny způsobil.

Vážený pane Slačálku, chci vám poděkovat. Jste vlastně jediný, kdo veřejně upozornil na obludnost výroku prezidenta Klause o koncentráku v Letech, píše Valentin Štorkánek. Nikdo se nepřipojil, redakce BL článek nezařadila mezi své "otvíráky". V dalších dnešních webech ani slovo, v papírových denících rovněž tak. [což není pravda - vyšel např. článek na serveru Novinky - pozn. red.] Kromě jedné ankety: v v pondělí 9,45 v ČTK či MF - 294 respondentů, že to koncentrák nebyl, 119, že jo.

Vláda znovuzvoleného Tonyho Blaira se rozhodla rychle protlačit parlamentem svůj kontroverzní plán na zavedení občanských průkazů, než se v odporu proti tomu zorganizují opoziční konzervativci. Vláda doufá, že kontroverzní zákon projde druhým čtením v parlamentě do pouhých čtrnácti dnů. Blair chce také rychle v Horní sněmovně prosadit další silně sporný návrh na vytvoření trestného činu "vyzývání k náboženské nenávisti". Horní sněmovna přitom tento zákonný návrh v posledních čtyřech letech už dvakrát odmítla s poukazem na to, že by šlo o omezení svobody projevu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americký týdeník Newsweek přiznal, že otiskl nepravdivé informace, když vydal reportáž, v níž se tvrdilo, že američtí vojenští vyšetřovatelé v zálivu Guantánamo znesvěcovali korán. Článek vyvolal v muslimských zemích nepokoje, při nichž zahynulo nejméně 17 osob a více než 100 lidí bylo zraněno.

Zuřivá reakce v muslimském světě americký časopis i americkou vládu překvapila. "Lidé ze západu, včetně pracovníků časopisu Newsweek, zřejmě podceňují, jak vážně muslimové nenávidí americkou přítomnost, zejména v případech, kdy to nějakým způsobem narušuje islámskou náboženskou víru," píše časopis.

Newsweek je v poslední době už několikerým seriózním americkým novinářským zdrojem, které se musely omlouvat za zveřejnění nepravdivých informací. Předchozí omluvy přišly z listů USA Today a New York Times. Avšak zatímco v těch denících šlo o to, že si novináři informace vymysleli, Newsweek argumentuje, že veškeré verifikační procedury před vydáním tohoto článku byly dodrženy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V poslední době se v Britských listech objevily dva články, které lze podle mého mínění zobecnit jako symptomatické. O autorovi jednoho z nich, Janu Bláhovi, nic nevím- Marian Kechlibar je vrstevníkem mých dcer, tj. něco mezi 25 a 30 lety věku. Jestliže publikované názory mají být přípravou na to, co nás padesátníky čeká příštích 20 - 30 let. tj. ve zbytku našich životů, až naši potomci převezmou řízení společnosti do svých rukou s plnou parádou, máme se na co těšit.

V úterý 17. května 2005 se v 14.00 hodin uskuteční setkání hejtmana Středočeského kraje Ing. Petra Bendla s novináři, jehož tématy budou aktuální situace středočeského zdravotnictví a zahraniční spolupráce. Setkání proběhne v zasedací místnosti Rady, II. patro budovy Krajského úřadu Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5, Smíchov.

Krajský hejtman Petr Bendl obdržel z Rakovníka petici 4965 občanů ZDE

Minulý týden bylo v Iráku usmrceno deset amerických vojáků. Boje v Iráku jsou nyní trvalé a úporné. Patrick Cockburn, držitel ceny Marthy Gellhornové za novinářskou práci, vysvětlil v týdeníku Independent on Sunday proč Američané v Iráku nevyhráli:

Martha Gellhornová byla velká americká válečná novinářka, manželka Ernesta Hemingwaye. V červnu 1997 s ní v Londýně pro Britské listy hovořil Jan Čulík ZDE

Afghánský prezident Hamid Karzai se vyjádřil, že za nepokoje v Afghánistánu, při nichž zahynulo nejméně 15 lidí, jsou odpovědny osoby, které se snaží narušit těsné styky Afghánistánu s Washingtonem. Dodal, že tito aktivisté jsou "proti posilování mírového procesu".

Řekl však také, že americké akce v Afghánistánu vyvolaly mezi Afghánci atmosféru hněvu, která přispěla k nedávnému násilí.

K nepokojům v Afghánistánu došlo poté, co se rozšířilo tvrzení, že americké stráže ve vězení v zálivu Guantánamo znesvětily výtisky koránu.

Sedm měsíců před invazí do Iráku informoval šéf britské rozvědky britského premiéra Tonyho Blaira, že chce prezident Bush svrhnout Saddáma Husajna vojenskou akcí a varoval, že ve Washingtonu se "za tím účelem záměrně zkreslují výzvědné informace". Vyplývá to ze záznamu schůzky s Tonym Blairem v Downing Street dne 23. července 2002. Informuje o tom americký list Washington Post:

Viz též Sunday Times: "Blair plánoval útok na Irák už v roce 2002"

Iráckou Fallúdžu navštívila ve dnech 17. - 26. dubna 2005 španělská delegace Státní kampaně proti okupaci a za svrchovanost Iráku (Campaña Estatal contra la Ocupación y por la Soberanía de Iraq, CEOSI). 24. dubna předali Španělé hlavní fallúdžské nemocnici zdravotnické potřeby (léky, kolečkové židle, přístroje a další potřeby) v hodnotě 3 817,61 dolarů. Vedení nemocnice je použilo podle potřeby. Všechno bylo zakoupeno z peněz, sebraných v rámci sbírky na pomoc obyvatelům Fallúdže, která byla uzavřena 9. dubna po dovršení částky 15 000 eur. Vedení nemocnice předalo delegaci nový seznam naléhavých potřeb (mj. vybavení operační místnosti), které budou zakoupeny ze zbývající částky a z toho, co bude získáno během druhé fáze sbírky.

Je dobře, že do diskuse o společenskoekonomických problémech na stránkách Britských listů zasahují i pravicoví pisatelé. Vytváří se tím tolik potřebný dialog, který chybí ve většině "velkých" médií. Problémem jsou občas zjednodušené, schématické pohledy na skutečnost a prezentace propagandistických klišé jako "věčných pravd".

Velmi zajímavou a aktuální tématikou sociálních problémů strukturálně postižených regionů se zabýval příspěvek Mariana Kechlibara. Autor se sám označuje za pravičáka a konzervativce, nicméně na jeho textu nic moc pravicového není. Skutečnost totiž není ani pravicová ani levicová, rozdílná je pouze její interpretace. A popis tíživé sociální situace v bývalých industriálních centrech by podepsali nejen představitelé kritického realismu 19. století Charles Dickens nebo Emil Zola, ale (snad se pravicově konzervativní pisatel neurazí) i samotný Karel Marx.

Autor této modré šance je Petr Nečas.

Hned na začátku nám připomíná útok na WTC 11. září 2001. A v tomto duchu se nese celé povídání. V celé stati se nemluví o obraně vlasti. Skutečně nevím, proč se to jmenuje o bezpečí země. Transformaci armády už zahájila současná vláda. Česko bude mít profesionální armádu. Jen tak mimochodem - Český stát už měl profesionální armádu. O jejím vystoupení v bitvě na Bílé hoře se učí děti v dějepisu.

Profesionální armáda má i své problémy. Pokud je vojákem mladý slušný chlapec, chová se slušně, ale je to špatný voják. Profesionální, vycvičený zabiják nemá žádné skrupule.

Většina britských středních škol provozuje počítačové sítě, jejichž součástí jsou počítače s nejrůznějšími generacemi operačního systému Microsoft Windows a Microsoft Office. Potíž je, že takové sítě vyžadují obrovské množství technické podpory - průměrná střední škola potřebuje tak tři plně kvalifikované softwarové inženýry. A aktualizace operačních systémů firmy Microsoft je drahá. V podstatě to znamená, že každé tři roky musíte vyhodit třetinu svých počítačů a koupit nové počítače s nejnovější verzí Windows, píše John Naughton v týdeníku Observer.

Koncom apríla tohto roku spustila koalícia mimovládnych organizácií kampaň upozorňujúcu na nebezpečenstvo, ktoré hrozí ľudským právam a slobode presne z tých iniciatív, ktoré ich vraj majú chrániť.

Britská Statewatch, Americká únia občianskych slobôd z USA a kanadská Medzinárodná monitorovacia skupina pre občianske práva spolu so sto ďalšími mimovládnymi organizáciami upozorňujú na to, že všetci žijeme v stále viac kafkovsko-orwellovskom svete. Orewellovskom preto, že stále efektívnejšie metódy sledovania obmedzujú súkromnú sféru jednotlivca, kafkovskom preto, lebo jednotlivec má čoraz menej práv voči "moci" a "moc" sa musí čoraz menej zodpovedať verejnosti.

Děkuji panu Vítovi za překvapivě podrobnou věštbu, "jak si představuje Jan Bláha budoucnost našeho zdravotnictví po příštích volbách". Protože však bývá ustálenou slušností, polemizovat jenom s tím, co můj oponent skutečně řekl - a ne s tím, co se u něj jaksi snažím předpokládat (jakkoliv je ve druhé verzi rétoricky méně náročné sám sobě oponovat) - doufám, že dostanu právo to uvést na pravou míru.

Jak si tedy představuje Jan Bláha budoucnost našeho zdravotnictví po příštích volbách?

Děkuji všem komentátorům za cenné komentáře.

Překvapilo mne, že většina glosátorů se vůbec nevěnovala mému desateru konkrétních výtek panu Vítovi, z nichž většina byla o základní aritmetice daní a státního dirigismu - ale vykřikovali o klišé tom, jak solidarita být musí, že to je základní atribut civilizace, svatá ikona společenského úzu - a že postarat se sám o sebe je nějaká zrůdná forma liberalismu, kterou je třeba dehonestovat a mýtit.

Obhájci užívání církevních struktur pro vyšetřování pedofilních zločinů katolických kněží poukazují na to, že prý jde o zcela nevinnou věc, jde prý o něco jako "interní disciplinární řízení v podniku" a "v žádném případě to nevylučuje předání kněze světské spravedlnosti".

Není to pravda. Z dokumentů, které katolická církev zveřejnila v této věci, zcela jasně vyplývá, že trestný čin i "trestní" řízení s provinilým knězem podle církevního práva musí být před světskou jurisdikcí utajeno.

Český překlad:

Apoštolský dopis Jana Pavla II. SACRAMENTORUM SANCTITATIS TUTELA - v angličtině ZDE

Katolická církev nejen ve Spojených státech, ale i v Evropě se potácí uprostřed skandálů o sexuálním zneužívání dětí kněžími. Kněží pedofilové ale stále mohou řídit farnosti, protože církev musí odmítnout informovat sekulární orgány činné v trestním řízení a musí odmítnout předat i důkazy, které získá. Dle papežského nařízení není možné předávat tyto delikty světské spravedlnosti.

Když Britské listy zveřejnily krácený překlad a odkaz na článek v britském týdeníku The Observer o tom, jak kardinál Ratzinger bránil světské spravedlnosti při vyšetřování sexuálních deliktů kněží a "blokoval vyšetřování pedofilních skandálů", zvedla se vlna rozhořčení věřících, neb bylo krátce po mediálně adorovaném jmenování papeže Benedikta. Přitom to není informace nová. Britské listy o nepřijatelném utajení vyšetřování sexuálních deviací osob v sutaně informovaly už v roce 2003 s odkazem na dokument, zveřejněný tehdy také týdeníkem Observer a BBC.

Jestli katolická církev neodpovídá popisu organizovaného zločinu, tak co už? ZDE

Jsou "zázraky" vůbec možné? Nejsou známkou pouze toho, že jevy dosud nevysvětlené se jen "zatím" --- a tedy pouze dočasně --- vymykají lidskému vysvětlení? Nevzpírá se naopak něco v člověku proti jeho osobní soudnosti, předčí-li jev veškerá myslitelná jeho očekávání? A čím víc se něco zdá být protismyslné a nemožné, tím zřejmě závažnější motivace za tím stojí, takže si to naopak má zasloužit naši bezmeznou důvěru?

V lednu 1951 vydal tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý výnos, podle kterého směli maturovat jen politicky a třídně uvědomělí studenti - a začalo se kádrovat. Začátkem letošního roku se setkali abiturienti roku 1951 Miroslav Janda, Stanislav Mottl, Milan Krejčiřík a Věra Petrová (první dva z Vyšší lesnické v Písku, druzí dva z Reálného gymnázia v Moravských Budějovicích), kteří spolu se svými někdejšími spolužáky dostali nezávisle na sobě nápad: sepsat pro radost svou a pro paměť potomků příběhy svých osudů. První almanach nazvali autoři "Cesty aneb výchova mladých lesníků v Čechách" druhý "Opusťte školní budovu!"

Francie, jeden z nejdůležitějších členů současné Evropské unie, se připravuje na referendum o Smlouvě o Evropské ústavě. Do lidového hlasování zbývají pouze dva týdny a situace je stále značně nejistá: tábory odpůrců a příznivců se ustálily, šance na schválení je 1:1. Nikdo si již nedovoluje předpovídat výsledek, přesto francouzská média pokračují ve spekulacích o možném "plánu B", pokud euroústava nebude schválena. Mluví se i o výměně nepopulárního premiéra Jeana-Pierre Raffarina a o důsledcích pro celou EU. Podívejme se blíže na atmosféru dva týdny před referendem.

Pokus o reformu OSN je pokusom o reformu svetového poriadku.

Mimoriadne zložitý reformný proces prebiehajúci na pôde Spojených národov považujem za najdôležitejšiu výzvu svetovej politiky na začiatku 21. storočia. Ešte stále málo ľudí si uvedomuje, že v tomto prípade nejde len o nejaké zmeny v nejakej organizácii.

Práve v tejto definícii je ukrytý kardinálny problém celého procesu. Ešte nikdy v dejinách sa totiž nepodarilo zmeniť svetový poriadok mierovou cestou. Vestfálsky mier, Viedenský kongres, Versaillská zmluva i systém OSN boli vynútené novými mocenskými pomermi, ktoré vzišli z najkrvavejších vojen všetkých čias. Uvedomiť si tieto skutočnosti znamená uvedomiť si okolnosti, z ktorých vzišla Charta Spojených národov ako základný kameň povojnového svetového poriadku a dosiaľ platného medzinárodného práva. Tento dokument sa nezrodil z rozmaru veľmocí, ale z mnohoročnej historickej skúsenosti a šesťročnej agónie ľudstva. Dávať za vzor nepružnej svetovej organizácii akčnú odhodlanosť USA je politický diletantizmus, ktorý hazarduje s krehkou stavbou svetového mieru.

Tretie volebné víťazstvo britských labouristov pod vedením Tonyho Blaira prinieslo ich predsedovi menej slávy a menej radosti, ako by sa mohlo zdať.

Ako človek a politická osobnosť stratil dôveru značnej skupiny občanov. Prečo ho potom znovu volili? Presvedčil ich blahobyt a hospodárska prosperita. Úspechy ekonomiky Spojeného kráľovstva vynikajú v porovnaní s inými členmi Európskej únie, najmä s Nemeckom a Francúzskom. V ostrovnej monarchii sa nezamestnanosť drží pod hranicou piatich percent, čo jej francúzsko-nemecký tandem s dvojnásobne horšou štatistikou neskrývane závidí.

Výročie skončenia druhej svetovej vojny sa na celom svete tradične uctieva ako Deň víťazstva nad fašizmom. Toto pomenovanie evokuje u väčšiny ľudí predstavu, že fašistická ideológia je definitívne porazenou minulosťou, zlou spomienkou na najstrašnejšie, ale nenávratné obdobie ľudských dejín. Naozaj však máme dôvod vydýchnuť si a prestať byť ostražití?

Každoročne s čoraz väčším znepokojením pozorujem rednúce rady veteránov druhej svetovej vojny, ako paradoxne sami umŕtvujú zápas proti totalite, keď svoj antifašistický prejav redukujú na rituál kladenia vencov pri pamätníkoch obetí nacistických zverstiev. Tým sa ponášajú skôr na starovekých kňazov, ktorí sa obeťami pri kamenných sochách bohov usilovali odvrátiť od seba všetko zlo sveta.

Bez ohledu na to, že dolní komora rakouského parlamentu ratifikovala ústavní smlouvu EU a zřejmě 25.5. tak učiní i horní, žádá korutanský hejtman Jörg Haider navíc referendum. Mělo by se tak stát na základě rozhodnutí Ústavního soudu, jak zdůraznil v rozhovoru pro rakouskou televizi ORF. Toto zdůvodnil tvrzením, že lid musí schválit ztrátu své suverenity ve prospěch nedemokratické bruselské byrokracie".

Max Preglau: Rechtsextrem oder postmodern?
Über Rhetorik, Programmatik und Interaktionsformen
der FPÖ/ des BZÖ und die Regierungspolitik der Wendekoalition
PDF

Margot Wallströmová, zástupkyně předsedy Evropské komise a Evropská komisařka pro komunikaci, promluvila 9. 5. 2005 v Památníku Terezín, kde, jako stovky významných návštěvníků před ní, hovořila o holocaustu. Řeč, jejíž text novináři obdrželi před její návštěvou od tiskového úřadu Evropské komise, se zabývá z velké části otázkou odpovědnosti za druhou světovou válku a za holocaust. Polovinu své řeči věnovala Margot Wallströmová otázce viny za válku a holocaust. A vinu našla.

Ve své řeči na toto téma se jako snad první, kdo kdy v Terezíně hovořil o minulosti tohoto místa a o holokaustu, dokázala vyhnout jediné zmínce o nacismu a nacistickém Německu (kromě toho, že je jmenuje mezi státy, ze kterých byli do Terezína Židé transportováni). Příčinou druhé světové války jsme, jak říká evropská komisařka, my všichni, všechny národy Evropy, Viníkem je naše "nacionalistická hrdost" a "mezinárodní rivalita v touze po bohatství a moci".

Již v roce 1933 existovaly v Německu první koncentrační tábory, mezi nimi také ten nedaleko Mnichova v Dachau. Nejdříve v něm byli shromažďováni političtí vězňové, potom Romové, svědkové Jehovovi a homosexuálové. Teprve po tzv. křišťálové noci do něj bylo deportováno deset tisíc židů, kteří ale dosáhli svého propuštění, když slíbili, že z říše emigrují. Šéf tábora Eicke mu od počátku vtiskl typickou vizáž nacistických lágrů: elektrický plot, strážní věže, systematické mučení vězňů, vraždící esesáci...

Podle sdělení irácké loutkové armády vpadlo asi šest mudžáhidů do domu generálmajora Sulajmána Mahmúda v bagdádské části Džadída, zastřelili stráž u vchodu i generála a zmizeli. K akci se přihlásila Základna džihádu v Zemi dvou řek. Generál Mahmúd byl velitelem tzv. národní gardy pro jižní Irák a důležitou postavou Brigád Badr.

TV al-Džazíra dopoledne oznámila, že ve východním Bagdádu byl spáchán atentát na podplukovníka Alá Kázima z pasového úřadu okrsku Rusafá. Podle zprávy téže televize byl před svým domem v bagdádském předměstí Durá zavražděn generálmajor Muhsin Abd as-Sada, zástupce ministra vnitra pro kriminální výzvědnou službu.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Na Britských listech poměrně často čtu, jaká katastrofa je, když služby jaksi veřejného charakteru poskytuje soukromý provozovatel. Dokonce prý naprostá většina soukromníků není poctivá a hrozí nadbytek žebráků na ulicích či hladomory. Ponechme stranou psychologický problém nenávisti k soukromníkům i otázku, jak moc jsou státem poskytované služby kvalitní (o související míře korupce nemluvě) a podívejme se na jeden možná trochu úsměvný příklad -- tokijské metro.

Příležitost ne mohla být vhodnější: na začátku 3. programového fóra své strany, německé sociální demokracie (SPD), jež mělo diskutovat "základní program" pro několik nejbližších let, vystoupil 13. dubna její předseda Franz Müntefering se "zásadním" projevem. Na rozdíl od předchozích obdobných příležitostí, kdy sdělovací prostředky sice takový fakt zaznamenají, ale ten brzy zanikne v šumu jiných informací, rozbouřila předsedova řeč nejen svět mediální, nýbrž i širokou veřejnost -- a diskuse o ní pokračuje dodnes. Lépe řečeno -- diskuse ne tolik o celém projevu, jako o několika formulacích, v nichž se zrcadlí nejen SPD (a její dvojdomost), nýbrž současný stav německé společnosti, ba dokonce možná i stav současného světa, především však toho "západního".

Liberalismus je dnes velmi frekventované slovo. Je to vlastně vládnoucí ideologie globalizace. Slovník cizích slov říká, že liberalismus je politické a ekonomické hnutí, směr zdůrazňující politickou a ekonomickou svobodu, omezení státního vlivu a hlavně ochranu soukromého majetku.

Liberální propaganda ve sdělovacích prostředcích i ve školách občana poučí, že má sledovat vlastní cíle bez ohledu na morální předsudky. Liberální řád zakládá své vlastní sebezdůvodnění -- "jsem to, co mám". Tato eticky nepřijatelná teze je do značné míry pravdivá: v kapitalistické společnosti "nemít" může znamenat "nebýt".

Přestože jsem publikoval desítky různých článků v odborném právnickém tisku, nikdy se mi nestalo, abych v souvislosti s některým uveřejněným článkem obdržel tolik reakcí čtenářů, jako po publikování článku "Advokátní komora a agenti StB" v Britských listech z 28. 4. 2005. Jen jedna odezva zde schází -- reakce advokátní komory.

Šedesáté výročí konce druhé světové války se zcela pochopitelně stává příležitostí k bilancování všeho druhu, ke znovunastolení otázky po skutečných vinících, ke hledání těch dobrých, odsuzování zlých, ke kácení model, stejně jako k jejich pečlivému oprašování... Posuzuje se celé politické mašinerie. Celoživotní válečný štváč a buldok na vítězné straně je nazván hrdinou a druhý válečný štváč zlosynem. A šedá zóna - ach ano. Na její slavnou dějinnou nevinnost bychom málem zapomněli.

Britské listy uveřejňují na svých stránkách mnoho levicově zaměřených příspěvků. Hodně se v nich hovoří o chudobě, nemilosrdné pravici, sociálním státě apod. Aniž bych chtěl jejich autorům sahat do svědomí: kolik z vás ví, o čem píše? Jedna věc je vidět statistiky, druhá realitu. Proto píšu tento článek "z opačné strany", na základě toho, co jsem viděl, zažil, a o čem jsem slyšel vyprávět starší přátele. A začnu šokujícím tvrzením.

Není lepší recept jak se stát individualistou a pravičákem než vyrůst jako chudý člověk na sídlišti plném chudých lidí.

Chaunův portrét na ČT 1 byl narychlo spíchnutým příspěvkem ke kultu osobnosti Václava Havla. Splnil, co měl: nekriticky obdivovat dříve konzistentní osobnost.

Britský dokumentarista Adam Curtis přestříhal svůj explozivní třídílný dokument o "válce proti terorismu", udělal z něho celovečerní film a veze ho na filmový festival do Cannes. Bude se tam promítat tuto sobotu.

Curtis, který o tom poskytl rozhovor deníku Guardian, považuje promítání svého filmu v Cannes za velkou čest. "Najednou o mě hovoří jako o 'autorovi'. Já se považuju za novináře. Mám tak trochu pocit jako zvíře v zoologické zahradě, kterého dali do nesprávné klece a lidi to zjistí..."

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.