Deník Le Monde na svých stránkách publikoval interview s bývalým předsedou Evropské komise Jacques Delorsem, který byl v osmdesátých letech klíčovou osobou v diskusích o budoucnosti Evropského společenství. K jeho úspěchům se řadí i prosazení "Jednotného evropského aktu" v roce 1987, mimo jiné bývá i považován ze "otce zakladatele" současné podoby EU.

V rozhovoru připustil možnost vítězství "non" a nastínil jeho možné následky. V tomto případě prý hrozí "oslabení Francie". Dále uvedl: "Když nějaká i malá země hlasovala 'ne', tak přednesla pozměňovací návrhy. Jaké budou představy Francie?... Pokud se bude jednat o významné změny, budeme muset všechno začít o začátku:svolat nový Konvent, poté zorganizovat další mezivládní konferenci. Rychlé řešení nebude možné," uzavírá Delors.

Zajímavý komentář přinesl i list Le Nouvel Observateur. Podle něj se Francouzi překvapivě velmi silně zajímají o euroústavu. A není se co divit: každý významný francouzský deník má speciální vydání o euroreferendu, na stránkách se denně diskutuje o možných důvodech pro "ano" či "ne", o tématu vznikají i četné blogy. Takže na rozdíl od České republiky se Francouzi plně zapojují do diskusí a sledují televizní přenosy se zdejšími politiky. Francouzi si uvědomují, že mají jedinečnou možnost přímo vyjádřit se k budoucnosti EU. Jak napsal výše zmíněný Le Nouvel Observateur počet lidí rozhodnutých jít k referendu se stále zvyšuje. Podle průzkumu by sice neměl dosáhnout takové výše jako při volbách v roce 2002, kdy se do druhého kola prezidentských voleb dostal představitel krajní pravice Jean-Marie Le Pen, a kdy se veřejnost postavila, i když často neochotně, za Jacquese Chiraka.

Letošní referendum se často srovnává i s hlasováním o Maastrichtské smlouvě v roce 1992. Obě referenda mají mnoho společných bodů: velkou část nerozhodnutých voličů, stejně jako letos se i krajně levicové (zejména trockistické strany jako Dělnický boj: Lutte Ouvrière a Ligue Communiste révolutionnaire - Revoluční komunistická liga) a krajně pravicové strany (jako Front National) postavily proti smlouvě. Přesto Maastricht nakonec těsně prošel.

Další zajímavostí jsou i výsledky průzkumů veřejného mínění, které zdokumentovaly značné kolísání (ne)popularity Smlouvy o evropské ústavě. Na začátku března ještě vedlo "oui", poté se situace rychle obrátila a příznivci "non" vedli dalších 23 průzkumů. Nakonec se ustálily přibližně stejné preference, takže výsledek je značně nejistý.

Co však vedlo k tomu, že se síly vyrovnaly? Pravděpodobně se jedná o pozitivní účinky kampaně, do které se mimo politiků zapojily i osobnosti formátu Jacques Delorse, dále i např.bývalá předsedkyně Evropského parlamentu Simone Veil, či bývalý prezident a předseda Konventu Giscard Valéry d'Estaign...Podle zmíněného Le Nouvel Observateur Francouzi věří spíše těmto osobnostem než politikům: předsedovi Socialistické strany François Hollandovi údajně jde o posílení pozice ve straně, předsedovi UMP (Union pour le mouvement populaire, Unie pro lidové hnutí) Nicolas Sarkozy uvažuje o presidentském paláci, zatímco ministr vnitra Dominique de Villepin usiluje o premiérský post...

Jak jsme již zmínila, proti euroústavě se postavila Front National v čele s Le Penem. Pokud si Francouzi vyberou "non" bude to pro něj velký úspěch. Podle nejčerstvějších zpráv FN v poslední době značně zmírňuje taktiku, aby svým přístupem neodradila případné zastánce "non".

Francie tedy stále zůstává v otázce euroústavy rozdělená. Dva týdny před referendem jsou první stránky médií plné debat a vášnivých diskusí. Přesto mohou mít lidé pocit, že jednotlivým politikům jde zejména o jejich vlastní prospěch z hlasování. Pro prezidenta Jacquese Chiraka se rozhodně jedná o věc cti a úspěch by byl pravděpodobně hezký dárek k jeho desátému výročí u kormidla Francie.

Intenzita francouzské debaty by měla být příkladem pro Česká republika. Na rozdíl od Francie se debata zde omezuje pouze na několik politiků v čele s prezidentem Václavem Klausem..Vláda ČR navíc stále jako jediná oficiálně nerozhodla o způsobu schválení euroústavy, česká veřejnost nemá o ní téměř žádné znalosti a zdá se, že se zatím o ní nikdo příliš nezajímá.

Le Monde(rozhovor se Jacques Delorsem): ZDE