Rozsáhlé tokijské metro obhospodařuje více společností, které si navzájem konkurují. K zvýšení ceny lísků či jakési kartelizaci, která by měla za výsledek neúnosné ceny lístků a situaci, že lidé chodí do práce pěšky, samozřejmě nikdy nedošlo a že Tokijské metro už nějaký ten rok funguje.

A kvalita přepravy? Vagóny plné špíny, kde vám za jednu jízdu kdosi (dost možná najatý provozující firmou) zcizí čtyři peněženky? Ne, tak to není. Vagóny jsou sice v dopravní špicce přeplněné, až to praská, ale takový obrázek je normální kdekoli jinde.

A nyní to hlavní. V rámci nelítostného konkurenčního boje je dnes v tokijském metru samozřejmostí, že u dveří stojí elegantně oblečený pán v bílých rukavičkách s decentním vystupováním, který "dohlíží na pořádek" a plní onu nezbytnou funkci "ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají". A to není vše: nedávno jedna z provozujících společností zařadila do provozu speciální vagóny, které jsou přístupné pouze pro ženy. Podle výzkumu totiž značné procento žen přiznalo, že ve špicce jsou často obtěžovány muži, které uspokojuje otírání se o ženy na veřejnosti (tzv. frotéři). Tak vida, kam až vedl konkurenční boj a soukromé vlastnictví v tokijském metru -- k většímu komfortu cestování. Tedy samozřejmě pokud to celé nepovažujeme za sociální nesolidaritu a jasné vykořisťování mužů, zejména tzv. frotérů.

Lidé probuďte se, samozřejmě, že je mnoho případů, kdy veřejný prostor dokáže "dobře sloužit", někdy i lépe než privátní prostor. Ale hlásat, že soukromý sektor je od přírody satan, je hloupost. Není to tak dávno, co tu vše patřilo lidu a veřejnosti a učili nás tu k podobné nenávisti k soukromníkům (kteří mezitím trpěli v celách). A já myslím, že zas tak růžově jsme se tu neměli.