Iráckou Fallúdžu navštívila ve dnech 17. - 26. dubna 2005 španělská delegace Státní kampaně proti okupaci a za svrchovanost Iráku (Campaña Estatal contra la Ocupación y por la Soberanía de Iraq, CEOSI). 24. dubna předali Španělé hlavní fallúdžské nemocnici zdravotnické potřeby (léky, kolečkové židle, přístroje a další potřeby) v hodnotě 3 817,61 dolarů. Vedení nemocnice je použilo podle potřeby. Všechno bylo zakoupeno z peněz, sebraných v rámci sbírky na pomoc obyvatelům Fallúdže, která byla uzavřena 9. dubna po dovršení částky 15 000 eur. Vedení nemocnice předalo delegaci nový seznam naléhavých potřeb (mj. vybavení operační místnosti), které budou zakoupeny ze zbývající částky a z toho, co bude získáno během druhé fáze sbírky.

Po slavnostním setkání delegace s pomocným lidovým výborem ve Fallúdže bylo dohodnuto, že lékařský materiál a léky, které budou shromážděny v nemocnicích a zdravotnických střediscích ve Španělsku, budou určeny pro irácké kliniky, které poskytují první lékařskou pomoc raněným a nemocným, kteří nemohou být kvůli bezpečnosti nebo během zákazu vycházení bezprostředně dopraveni do hlavní nemocnice nebo do veřejných zdravotnických středisek.

Rozhovor s ředitelem fallúdžské hlavní nemocnice

Ředitel fallúdžské hlavní nemocnice dr. Abd al-Wahad al-Alúsí španělským hostům popsal americký útok na nemocnici a začátek okupace města v listopadu 2004. Objasnil také situaci nemocnice, poděkoval za přivezený materiál a požádal, aby byla lékařská pomoc ze Španělska poskytována i nadále.

Hlavní fallúdžská nemocnice stojí na břehu Eufratu. Železný most, který ji spojuje s městem, byl právě přede dvěma týdny Američany znovu otevřen, ale okupanti po něm nedovolují provoz automobily. Nalevo od mostu před nemocnicí jsou trosky městského mládežnického střediska, velké dvoupatrové budovy, z níž po americkém bombardování zbyly jen ruiny. Nemocnice musí sloužit pro 350 000 obyvatel města a 300 000 dalších z okolí. Nad vchodem do nemocnice je možno vidět kresbu mešity al-Aqsá v Jeruzalémě s iráckou a palestinskou vlajkou a pod tím nápis: "Ať žije Palestina, ať žije Irák".

Listopadový útok

Dr. Alúsí vyprávěl delegaci, jak Američané zahájili útok na město tím, že před proniknutím do města obsadili vojensky nemocnici: "... a když jsem použil termín vojensky, myslím tím skutečnost, že vojáci v nemocnici zničili okna a dveře. Potom namířili zbraně na lékařský personál a po celou noc nás drželi s rukama nad hlavou v hale. Vojáci kradli majetek personálu i zařízení a léky. Zničili také některé přístroje."

Příslušníci námořní pěchoty sledovali po celé dny příchody a odchody z nemocnice. Mgr. Intisár z nemocnice Jarmúk, který delegaci doprovázel, připomněl, že Američané stříleli na ambulance (při jednom z takových útoků byl zraněn bývalý ředitel dr. Rafá'a) a zadržovali konvoje přijíždějící s lékařskou pomocí z Bagdádu.

Obnova zničených sálů trvala tři měsíce. Stále ještě se nedostává léků a vybavení. Zrovna v době návštěvy delegace v nemocnici zemřel 22letý astmatik, neboť nemocnice neměla dostatek kyslíku. Stav obležení, který Fallúdžu sužoval a značně omezoval přístup do města také ztížil kontakty s nadřízenými v Ramádí (hlavním městě provincie, které je nyní rovněž svědkem těžkých bojů) a s Bagdádem.

Dr. Alúsí rovněž sdělil, že tři z pěti zdravotnických center ve Fallúdže byla při americkém dobývání úplně zničena, stejný osud potkal Jordánskou nemocnici a středisko ve čtvrti Nasá. Jiná střediska první pomoci, např. ve čtvrti Džumhúríja, byla zničena částečně ze 60-70 %. Oficiálně se předpokládá, že obnova městské infrastruktury bude trvat minimálně dva nebo tři roky.

Počet mrtvých není znám

Skutečnost, že nemocnice byla obsazena a během útoku na Fallúdžu izolována od zbytku města, nedovolila dr. Alúsímu přesně odpovědět na otázku, zda proti Fallúdže byly či nebyly použity nekonvenční zbraně, předněji řečeno napalm a fosfor:

"Nepřijímali jsme zraněné. Během bojů nebyla raněným věnována pozornost a nebylo možno je někam dopravovat; těžce zranění umírali. Jejich těla ležela na ulicích ještě půl druhého měsíce po obsazení města. Američané nám poslali CD s fotografiemi 400 těl, označených čísly. Identifikovat bylo možno jen asi 20." Fotografie ukazují většinou zuhelnatělá nebo zdeformovaná těla. "Američané pohřbili neurčený počet mrtvol do společného hrobu ve čtvrti Sahláwí; další byla uložena do skladu brambor, přeměněného na márnici."

Je možné jen odhadovat, že během útoku mohlo být zabito kolem 3 000 lidí, z toho 80 % povstaleckých bojovníků, jak později sdělil delegaci člen Střediska lidských práv a demokratických studií. Nakonec dohoda mezi soudními představiteli a Radou muslimských ulamá umožnila vydání úmrtních listů bez stanovení příčiny smrti, dodal dr. Alúsí.

Příměří a obavy z epidemií

V hlavní nemocnici se nadále pravidelně objevují američtí vojáci, i když nejsou tak agresivní jako během listopadového útoku. Nemocnice neregistruje - jak ředitel diskrétně podotkl -- zraněné bojovníky navzdory skutečnosti, že k bojům s hlídkami námořní pěchoty dochází denně. Nemocnice registruje civilisty zraněné střelbou amerických vojáků na kontrolních stanovištích nebo během zákazu vycházení. Časté jsou také případy civilistů zraněných nevybuchlými bombami, jak se to stalo v případu dvou malých bratrů během návštěvy delegace.

Zákaz vycházení ve městě od 21:00 (před několika týdny od 17:00) do rozednění ztěžuje poskytování ošetření obyvatelům, kteří se nemohou dostat do nemocnice nebo do středisek ani k lidovým zdravotním výborům, které obyvatelé vytvořili ze soukromých nebo cizích příspěvků. V případě porodu nebo naléhavého případu musí příbuzní telefonicky požádat nemocnici, aby vyslala ambulanci, kterou pak doprovází americké vojenské vozidlo. Problém je podle Alúsího v tom, že 60 % telefonních linek ve městě nefunguje.

Zvláště těžká je zdravotní situace uprchlíků, kteří se do města vrátili a žijí doslova v ruinách svých zničených domů ve stanech věnovaných OSN. Dr. Alúsí se zvláště obává rozšíření infekčních chorob, k němuž může dojít v létě následkem znečištěné vody, protože čisticí systém je zničen. Velké plastikové nádrže na vodu nejsou dobře vyzkoušeny a znečištěnou vodu lze nalézt na mnoha místech zničeného města.

Od listopadu, kdy nemocnici navštívil novinář z britské BBC, neprojevila žádná média zájem o situaci tohoto zdravotnického centra a nikdo nemocnici ani nenavštívil.

Zdroj ZDE