Příležitost ne mohla být vhodnější: na začátku "programového fóra" své strany, německé sociální demokracie (SPD), jež mělo diskutovat "základní program" pro několik nejbližších let, vystoupil 13. dubna její předseda Franz Müntefering se "zásadním" projevem. Na rozdíl od předchozích obdobných příležitostí, kdy sdělovací prostředky sice takový fakt zaznamenají, ale ten brzy zanikne v šumu jiných informací, rozbouřila předsedova řeč nejen svět mediální, nýbrž i širokou veřejnost -- a diskuse o ní pokračuje dodnes. Lépe řečeno -- diskuse ne tolik o celém projevu, jako o několika formulacích, v nichž se zrcadlí nejen SPD (a její dvojdomost), nýbrž současný stav německé společnosti, ba dokonce možná i stav současného světa, především však toho "západního".

Müntefering (mimochodem původním povoláním podnikový ekonom), který měl promluvit o demokracii a tržním hospodářství, totiž mimo jiné prohlásil: "Naše kritika platí mezinárodně vzrůstající moci kapitálu a naprosté ekonomizaci krátkodechého jednání ve prospěch zisku." Nemůže být už nadále trpěno, pokračoval předseda, aby velká část hospodářství považovala člověka jen "za výrobní veličinu, za spotřebitele nebo za zboží na trhu práce." Taková strategie maximalizace zisku ohrožuje natrvalo demokracii -- sociální demokrat proto vyzval politiku a stát, aby získali nazpět svou akceschopnost a ubránili sociální stát. Společnosti, které v honbě za ziskem hromadně propouštějí zaměstnance, nazval předseda "kobylkami" -- přičemž měl na mysli "investory", kteří přijdou (jako kobylky), vykoupí podnik(y), "restrukturují" tak, že propustí část osazenstva a "ozdravený" podnik prodají se ziskem. Dodejme, že o dva týdny později, uprostřed už rozhorlené debaty, předložil Müntefering seznam 12 konkrétních význačných "kobylek" v čele s největší německou bankou, Deutsche Bank, a jednou z největších amerických makléřských firem, Goldman Sachs.

Ohlas na kritiku sociálnědemokratického předsedy lze označit za bouřlivý. Nejprve ve sdělovacích prostředcích -- není v Německu média, jež by na projev nereagovalo (vlivný týdeník Die Zeit dokonce otiskuje celou sérii diskusních příspěvků na téma kapitalismu) a debata dodnes pokračuje. Cynikové sice tvrdili, že jde o předvolební manévr - po řadě volebních neúspěchů může totiž SPD očekávat porážku i ve své tradiční baště, Severním Porýní -- Vestfálsku, kde se volby konají před koncem května -- a že se Müntefering pouze pokouší získat zpět dělnické voliče. Jiní kritici označili projev za "beznadějně anachronistický" a "ekonomicky naivní". Předseda Svazu zaměstnavatelů dokonce tvrdil, že je mu z řeči sociálnědemokratického předsedy "na blití".

Pohotový průzkum veřejného mínění však ukázal, že 70% dotázaných s Münteferingem souhlasí. Vyvstávají však dvě otázky. Jedna pro sociální demokraty: Zahrnou do svého programu skutečně kritickou debatu o "kapitalismu" -- nejen o jeho "excesech" -- a budou sociálně slabé proti němu bránit? Druhá otázka: jsou si vedoucí orgány SPD vědomy, že to, co na současném kapitalismu kritizují, k němu neodlučně patří a že jenom změna systému jako celku může vést k jejich odstranění? Zůstanou terčem kritiky "zlí kapitalisté" nebo systém, jenž je nepřestane plodit?