A abych nepokračoval v nějaké válce tisíckrát omílaných frází - nabízím k úvaze jednoduchou pohádku "O daňových úlevách", která už roky koluje po internetu (autor mně neznámý):

Žilo-bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd.

Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pan, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho, aby věděl.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

A takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací... KONEC pohádky

A jak praví klasik - vovovovotomtoje.

Skutečnost je taková - že pokud nechcete opět zatáhnout železnou oponu socialistického státu, zrušit konvertibilitu měny a zakázat volný obchod, zadrátovat a zaminovat hranice, a střílet na nich své spoluobčany toužicí po spravedlivějším světě - NEUDRŽÍTE bohaté lidi a jejich podnikatelské aktivity v postředí, které oni budou považovat za nepřijatelné, tím méně tam neudržíte jejich peníze. A koupit vilu v Portugalsku u moře je dnes často levnější, než v Jižních Čechách.

Skutečnost, že i u tech skupin, které by na tom asi přímo nevydělaly - neustále stoupá počet příznivců ODS a modrých šancí, což někteří socialističtí snílkové nedokážou pochopit - má svou příčinu právě v tom, že čím dál větší počet lidí touží daleko více po tom, stát se sami bohatými a úspěšnými, a DŮVĚŘUJÍ těmto svým schopnostem stát se bohatšími, a chtějí si pro tuto svou budoucnost vytvořit příznivé a spravedlivější podmínky - spíš než ožebračit a naštvat bohaté, případně je donutit k emigraci.