Článek pana Tomana je v mnohem chvályhodný: upozorňuje na stranické zaujetí českých médií a na to, jak se v Česku vládne zády k občanům. Musím však říci, že bylo pro mě velmi překvapivý argument pana Tomana, který tento přístup označuje za jistý druh rasismu vůči Čechům.

Vím, že to pan Toman nemyslí nijak zle. Problém jeho argumentace není v jeho nacionalismu jako takovém, přes všechny negativní "vedlejší účinky" uznávám účinnost a funkčnost této moderní identitotvorné ideologie. Nebezpečí ovšem vidím v jeho vylučující definici českého národa nikoli jako společenství občanů ČR, ale jako jasné definované národnostní-etnické skupiny (praví Češi oproti různým menšinám).

KD│ Server DEBKAfile včera s odvoláním na své zdroje ve Washingtonu napsal, že prezident G.W. Bush se více než kdykoliv předtím přiblížil rozhodnutí nařídit omezené raketové a letecké bombardování instalací íránských zvláštních jednotek al-Kuds. Tyto jednotky spadají pod íránské Revoluční gardy a některé zdroje jim připisují klíčovou úlohu při podpoře teroristů působících v okolních zemích, zejména v Iráku. Na seznamu cílů amerického útoku jsou prý výcvikové tábory a muniční továrny, které údajně vyrábějí mimořádně silné kumulativní nálože s projektilem formovaným výbuchem, jež jsou umisťovány v okolí silnic (extra-powerful roadside bombs, EFPs -- princip funkce stručně vysvětlen na wikipedii.

I. Tento text není pro všechny. Největší část těch, kdo ho dočtou do konce, řekne: Fantazíruje. Nemnozí uznají, že na tom, o čem píšu, může něco být; ale dodají hned: Není vhodná doba rýpat pod povrch protiradarové fronty. Ještě méně z vás řekne, že snad téměř souhlasí - a vzápětí doplníte: Stejně už se nedá nic dělat. Já ale nemám na výběr a všechny výtky odmítnu. Uspokojit je stavovskou ctí úplně jiné profese než mojí.

Pan Dolejší poutavě otevírá svůj kryptický text> ujištěním, že "není pro všechny." Univerzální sdělení jsou doménou textů reklamních, což Dolejšího 5 bodů vskutku není, ale více osvětlujících argumentů by mi přišlo vhod. Uznávám, že Dolejší "nefantazíruje," a považuji jeho tvrzení a vůbec ne tak odvážné prognózy za odůvodněné. Jakápak však ale "protiradarová fronta?"

V Tamášově a Bednářově tiskové zprávě se objevila informace, že řetězové hladovky se zúčastní také Anna Geislerová. (Zprávu přejala také TV Nova, jiné kanály jsem neviděl.) To je pro nás, odpůrce radaru, tento dav neviditelných lidí, víc než dobrá zpráva a zásadní obrat v celé kauze. Anna Geislerová totiž vidět je, a to pořádně. Dá se říci, že od této chvíle bude alespoň jeden odpůrce radaru téměř neustále přítomen na televizních obrazovkách nebo na filmových plátnech v celé zemi, protože těch filmů, kde Geislerová hraje, je opravdu dost. V době poplatné vizuálním médiím není tahle přítomnost k zahození.

Michal Vimmer se pozastavil nad některými body mého včerejšího textu.. Jakápak "protiradarová fronta", ptá se?

Přinášíme plné znění zákona č. 60/2000 Sb., jímž - neuvěřitelně - Havel, Klaus a Zeman zakázali českému národu používat výrazů "olympiáda" a "olympijský" v širším slova smyslu... Zešíleli snad? │JČ

Neschopnost číst právní texty je vlastní nejen tiskovým mluvčím a novinářům, ale nejspíše i bohemistům, uznávajícím více jazyk Havlíčkův než jazyk legislativy. Alespoň Jan Čulík předvádí působivé divadelní zděšení nad zákonem, který má ochránit olympijské symboly a označení před komerčním zneužitím stejně, jako státní symboly. Nic víc, nic míň. Divadýlko není na místě. Stačí si zákon přečíst pozorně.

Podle §3 odst. 1 se jedná o "Jakékoliv užívání olympijských symbolik pro obchodní, reklamní nebo jiné obdobné účely", které je chráněno příslušným zákonem. Netýká se uměleckých děl, ani žurnalistiky. Tudíž se netýká svobody slova. Ta končí u sdělení myšlenky. Britské listy už jedno takové právní zápolení mají za sebou v případě sporu se starostou města Slaný v roce 2003. Reklamní, nikoliv žurnalistický cíl ovšem mění situaci. Jestli si kterýkoliv z funkcionářů olympijského výboru představuje, že podle tohoto zákona lze zakázat používat slovo "olympiáda" kdykoliv - například při informování v médiích, je blbec a soudit se s ním bude potěšením. Nicméně na druhou stranu "olympijské" aktivity tibetských separatistů jsou jednoznačným zneužitím olympijské myšlenky v politicko-reklamním zápolení o mediální prostor, mají charakter cílené a koordinované mezinárodní reklamní akce, používají reklamní metody a prvky (logo, název akce), tisková prohlášení jako PR agentury, a tím jsou nejen zneužitím dle §3 odst. 1 tohoto zákona jako "reklamní nebo obdobné účely", a jsou i zneužitím Olympijské charty. A tudíž sankcionovatelné. I podle mezinárodních známkoprávních předpisů (např. Nicejské úmluvy). A nepomůže ani komolení názvu do fonetického tvaru "olympijáda". Tím hůř. A je správné, pokud takovéto matení pojmů může narazit na hradby zákona. Olympijská myšlenka si zaslouží úctu a respekt. Kšeft je kšeft, i ten politický. A v "olympijských" aktivitách dalajlámy a jeho příznivců o nic jiného než o kšeft nejde a nikdy nešlo. Olympiáda dalajlámu zajímá jen jako politické bojiště s Čínou o nadvládu nad Tibetem.

Pozn. JČ: Výše uvedená argumentace Štěpána Kotrby je víc než výmluvným důkazem, jak je možno zmíněného zákona využít k omezení svobody projevu.

◄ Dobrá volba: Přispěvek vysoké myšlenkové a stylistické čistoty, jaký se v Britských listech neobjeví často. Český překlad ZDE

Přiznávám, že po přečtení Čulíkových, Makovičkových a Zádrapových nedávných přípisků o Robertu B. Pynsentovi v Britských listech jsem byl na rozpacích, jak -- a zda vůbec -- na ně reagovat. Jsou jisté projevy ubohosti, které -- proneseny v soukromí -- nezaslouží jinou odpověď než přehlížení nebo pár facek. `Kluci z BL' - jak sebe a své kolegy označuje Zádrapa -- si ovšem řekli, že plody svého prosťáctví sepíšou a předloží veřejnosti, která nemusí nutně vědět, jak se věci mají. Takže, v zájmu `duševní hygieny', pane Zádrapo, `kluci'...

Autor je postgraduálním studentem na londýnské Škole slovanských a východoevropských studií v Londýně, kde vyučuje Robert Pynsent.

Milan Smrž napsal opět článek věnovaný kritice jaderné energetiky. Jedná se bohužel o velice neseriozní směs informací. Není to první článek pana Smrže tohoto typu. Už jednou jsem psal, že od viceprezidenta organizace EUROSOLAR bych spíše čekal zajímavý a seriozní článek o solární energii, současných i budoucích projektech v této oblasti. A v oblasti solární energie dochází ke značnému pokroku, který ovšem neřeší a ani nemůže řešit problém, že sluneční svit je velice různý v různých místech a hustota dopadající energie je relativně nízká. Pro mírné pásmo jsou tak možnosti relativně dost omezená.

Výsledky anket jsou často velice zajímavé. Podle Spiegel Online Infratest "dimap" vyplynulo z průzkumu, provedeného pro Stuttgarter Zeitung, že si většina Němců myslí, že jim bude hůř a 62 procent osob je dokonce přesvědčeno, že se jejich děti budou mít ještě hůře. Zároveň ale by 78 procent Němců podle té ankety chtělo, aby vláda snížila daně, protože "výkon by se měl lidem zase vyplácet".

Dokážeme jen kecat, jak píše Jaroslav Klíma, ale věc má podle mého názoru hlubší kořeny. Český národ si sám sebe přestal uvědomovat jako národ. Pouze tehdy, když vybraní jedinci či jedinec zvítězí v nějakém sportu nebo jiný získá ocenění, tehdy jsme Češi. Navíc dotyčný ani nemusí být Čech, postačí pouhé české kořeny. Pak jsme ještě Češi, když existuje externí nepřítel. V době, kdy se však nehraje žádný zápas, ani není žádný vnější nepřítel, chováme se tak, jako bychom národem nebyli.

To si zřejmě řekne většina z vás. V naší zemičce totiž nic, co zavání ekologií, odbory, angažováním se ve věci, která by obyčejnému člověku aspoň trochu usnadnila život nebo zlepšila jeho kvalitu, nefrčí. My Češi prostě neradi novoty, a tak v hlavě pořád brzdíme. Cokoliv se vymyká zaběhlému pořádku pátečního odjezdu na chatu, následného fotbalového zápasu s basou piva, poté probírání drahého benzínu a sjetých gum, je nám podezřelé a nepochopitelné.

Navíc se v našich hlavách usídlila představa, že jedinec má mít právo uskutečnit cokoliv si zamane a nikdo mu v tom nemá bránit, a proboha už vůbec ne nějaký stát! To už jsme tady přece měli čtyřicet let, jak jsme slýchávali od jistých politiků.

V německém časopise Wirtschaftswoche Nr..: 17/21.4.2008. byl uveřejněn článek, týkající se poplatků u lékaře, který může dokreslit tuto problematiku z hlediska praktických zkušeností.

Článek je nazván "Ohne Wirkung", tedy bez účinku, píše Peter Škoda.

Článek informuje o výsledcích průzkumu Deutsche Institut für Wirtschaftsforschung (DIW) a Technické university Berlín týkajících se poplatků u lékaře.

Pod ostrým dohledem kamer i amerických občanů rozhodla volební komise Demokratické strany o tom, zda-li se hlasy delegátů z Michiganu a Floridy započítají do celkového součtu. No...rozhodla...asi tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Hlasy z těchto států se totiž budou započítávat jen z poloviny. Komise se snažila nenaštvat nikoho a naštvala přitom všechny. A rozhodla asi nejhůře, jak mohla.

Nejsme andělé a ke zneužívání lékařské péče dochází. Někdy se prý pracovní neschopností zaměstnance řeší nedostatek práce u zaměstnavatele. Jindy si důchodce chce odpomoci od životních nákladů pobytem v nemocnici. Ještě před rokem 1989 lékařka říkala, že si v zimě chodí do nemocnice lehnout staří pacienti, aby ušetřili za nájem a za jídlo. A i později to pokračuje. Ptám se - snad je lékař nepřijme, když důchodce na nemocniční lůžko nepatří?

Výprodej České republiky pokračuje nevídaným tempem. Rodinné zlato a stříbro, jak politici nazývali podniky, (které si prý určitě ponecháme), protože přináší státu velké hodnoty finanční i často velmi odbornou zaměstnanost, je vesměs rozprodáno. Očekával jsem, že stát tehdy silně podpoří střední podnikání a rozhodně se nezbaví lukrativních podniků, často klíčových pro zaměstnanost celých regionů. Nicméně prodalo se téměř vše... Často několikrát, spekulativně, mnoho proosperujících firem zaniklo.... Střední podnikání se nejen nepodporuje, ale naopak se vytváří tak složitá agenda, která od tohoto, jinak zdravě opěrného systému podnikání odrazuje!

V posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsem volil ODS. Vaši stranu, píše Jaroslav Lainz. Kdosi moudrý kdysi řekl, že není chybou dělat chyby, ale chybou by bylo se z chyb nepoučit. Poučil jsem se. Tímto se zavazuji, že již nikdy nebudu volit ODS při jakýchkoli volbách do Parlamentu ČR. Některé z důvodů:

• vystupování ODS a jejich představitelů v otázce radaru v Brdech. Podle mne se jedná téměř o vlastizradu, ale u soudu (tak jak dnes fungují) bych zřejmě neuspěl.
• vystupování pana Topolánka a jeho evidentní nezvládání premiérské funkce se vším, co k tomu patří (dodržování elementární slušnosti, úroveň vystupování a jednání s médii, občany, ale i spolustraníky, a - bohužel - jeho buranství)
• proces nazývaný zdravotní reformou (co to je ve skutečnosti, ví zřejmě jen úzká skupina zasvěcených)
• zavádění takové úrovně sledování státními úřady, ale i soukromými organizacemi, jaká (kromě období totality) nemá obdoby.
• odmítání takových základních demokratických prvků, jako je diskuse a referendum
• korupce

Důvodů by bylo více, ale dopis píšu ve svém volném čase, takže musím být stručný, abych mohl jít vydělávat, mimo jiné na poplatky ve zdravotnictví. Ve čtvrtek jsem pozván jako dárce krve. Pokud po mně bude vyžadován poplatek, prohlašuji tímto zároveň, že za takovýchto podmínek nadále již krev darovat nebudu.

Člověk, který např. v roce 1983 nastoupil do svého prvního zaměstnání v ČSSR, nebyl konfrontován ani s realitou pracovních táborů ani se strachem, že bude zavřen, když bude v soukromí říkat, co si myslí a nebude to vykřikovat na náměstí. Svobodná Evropa v našem bytě na pardubickém sídlišti Polabiny řvala tehdy na celé kolo (protože byla rušená, tak byla puštěna naplno, abychom jí slyšeli i v jiném pokoji) a jenom jednou nás upozornil soused, že to je slyšet až na schodišti. Šlo o komunistického aktivistu a přesto to říkal tak nějak provinile, abychom to aspoň trochu ztlumili, skoro jako kdyby nás prosil. Že nás nikde neudal (alespoň jsem žádné následky nezaznamenal), to snad ani nemusím zdůrazňovat, píše Miroslav Tejkl.

pokračování seriálu o panevropském politologovi pod pláštíkem akademických institucí a zděšeného mlčení

Rada Českého rozhlasu konečně zpracovala stížnost, kterou jsem podal poté, když mluvčí Českého rozhlasu nebyl schopen řadu týdnů odpovědět na otázky Petra Nachtmanna, týkající se falešného profesora a spolumajitele české kanceláře Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Praze, Rudolfa Kučery. Kučerovi mezitím neprodloužili smlouvu na univerzitě, takže zde končí. Údajně proto, že jeho činnost "nesplňovala požadavky"...

Hlupství, s jakým odpověděl ředitel stanice ČRo 6 Peter Duhan (prostřednictvím pošťáka tiskového mluvčího), odhalilo, že Kučera měl v popisu práce v Českém rozhlasu dělat to, k čemu ho zavazovalo i jeho další politické angažmá - členství v Panevropské unii. O nezávislé žurnalistice v jeho případě nemůže být řeč. Podal jsem tedy stížnost pro "porušení ustanovení Kodexu Českého rozhlasu spolupracovníkem Českého rozhlasu 6 Rudolfem Kučerou a ředitelem stanice Peterem Duhanem" . Rada odpověděla. Poprvé odpověděla po formální stránce tak, jak Rada odpovídat má. Věnovala se každému bodu stížnosti zvlášť. Odpověděla tak, aby mohlo dojít k přezkumu jejího rozhodnutí v případě odvolání. Nicméně absurdita chápání práva (zákona 484/1991 i Kodexu veřejné služby) Radou má pokračování.

Odvolávat se proti odpovědi není třeba. Rada ilustrativně ukázala, jak hájí to, co hájit má. Nyní by měl někdo odvolat Radu.

reakce na polemiku místopředsedkyně a mluvčí Rady Českého rozhlasu Dany Jaklové pod titulkem "Za jakou veřejnost se ptá pan Aust?" s článkem Ondřeje Austa "Skončí Wave, nebo Kasík" v LN dne 30. 5. 2008

Povinností člena Rady je znát zákon, který se odhodlal jménem koncesionářů hájit. Povinností mluvčího je znát nejen zákon, ale i odsouhlasená usnesení. A vědět, že ředitel není Bůh, aby zařídil něco, co zařídit nejde. Povinností gramotného člověka, který se uchází o veřejnou funkci, je umět číst a počítat. Alespoň násobilku... Ani jednu z těchto povinností Dana Jaklová nesplňuje. Přesto tato bývalá redaktorka Radiožurnálu dostala moc. Moc poškozovat veřejnou službu a shazovat autoritu Rady svou nekompetentností, se zoufalou odhodlaností prosazovanou. Například navrhovat , odůvodňovat a prosazovat usnesení, které je nesplnitelné. Pokud ovšem neplatí to, co Ondřej Aust napsal. Podívejme se na jednotlivá vyjádření v článku mluvčí Rady ČRo Dany Jaklové blíže. Ona je totiž vnitřním předpisem Rady (jednacím řádem) oprávněna tlumočit názor Rady nic netušící veřejnosti.

Jaká Jaklová, taková Rada.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Na konci dubna přišel v Afghánistánu o život devětadvacetiletý rotný R.V. z prostějovského 102. průzkumného praporu. Vozidlo Humvee, v němž spolu s kolegy jel, zasáhla exploze improvizovaného výbušného zařízení (Improvised Explosive Device, IED). Jednalo se již o třetí oběť z řad českých příslušníků mise ISAF -- měsíc předtím zahynul vojenský policista v provincii Helmand při útoku sebevražedného atentátníka, zatímco před rokem došlo k úmrtí dalšího vojáka pod lavinou. Co rostoucí ztráty malého českého kontingentu vlastně znamenají?

Už renesanční autor Niccolò Machiavelli ve 4. kapitole spisu Vladař popsal rozdíl mezi vojenským obsazením centralizovaného státu a okupací země, jejíž vláda je odkázána na podporu nezávislé vrstvy pozemkových vlastníků.

Zcela souhlasím s mnoha spoluautory, že poplatky jsou jen zástupný problém.

Pojďme tak trochu po selsku o zdravotnické "reformě" uvažovat. Intuitivně asi každý z nás bude souhlasit, že cílem reformy by mělo být zlepšení péče o nemocné a rozumná kontrola nákladů na tuto péči. Tak si rozeberme tyto aspekty věcně v konfrontaci se současnou situací a kontextem okolních zemí s kterými se můžeme srovnávat.

Mezi jiným nám jubilea poskytují příležitost pohlédnout na přítomnost z jiné perspektivy. To je obzvláště užitečné, když se srovnání ukáže pro přítomnost jako více než nelichotivé. Může to vést i k jejich ignorování a zamlčování. V připomenutí Pražského jara můžeme sledovat dva vyhraněné přístupy: okázalý nezájem až bagatelizaci na české straně a intenzívní zájem v ostatních evropských zemích, snad nesilnější v Rakousku. Oba mají své dobré důvody.

Vývoj šedesátých let, hnutí proti vietnamské válce a Flower Power, studentské revolty a mimoparlamentní opozice až po Pražské jaro byly po celém světě projevem stejné základní paradigmatické změny: odklonu od dosavadního pasivního podřizování se autoritám a akceptování mocenských struktur směrem k aktivní účasti, spolurozhodování a spoluzodpovědnosti sebevědomých občanů. Napříč politickými systémy vzniká v šedesátých letech moderní občanská společnost.

Pražské jaro 1968 - více než třistastránková čítanka nejdůležitějších dobových textů v BL ZDE

Dobrý den,

děkuji Vám za publikovaný článek. Troufám si říci, že jej zcela jistě nepostihne stejný osud, jako se stalo těm od mluvčího ČT Ladislava Štichy, protože Váš je přiměřený, kvalifikovaný a věcný. V tom se tedy obáváte zbytečně.

Jen nevím, zda je vůbec vzhledem k Vaší funkci možné autorskou výhradou v něm vymezovat jeho neoficiální charakter. To je, abych tak řekl, věcí vnitřní politiky Ústavního soudu ČR (ÚS), zda jste autorizován i k individuálním reakcím na neformální kritiku veřejnosti. Protože co lze takto stejně jako v případě L. Štichy vytknout, je skutečnost, že se snažíte s názorem vystupovat jako soukromá osoba, což je střet zájmů svého druhu. Jistě nemusím vysvětlovat, v čem je zavádění takové praxe mezi tiskovými mluvčími orgánů veřejné moci a stejně tak i veřejnoprávními institucemi potenciálně zhoubné.

Přesto i já osobně mám ohledně posouzení reformy veřejných financí velký problém s výroky a odůvodněními a kvalitní právní argumentaci nacházím až v separátních votech. Ale tím spíše jsem za existenci tohoto institutu vděčný.

O rozhodnutí Ústavního soudu, o té části, která se -- stručně řečeno -- týkala poplatků ve zdravotnictví, byla již napsána řada komentářů, přesto však není zbytečné vrátit se k odůvodnění tohoto nálezu znovu a připomenout některé jeho části a myšlenky v něm obsažené, které snad obecně konstatovány nejsou, ač by si to bezpochyby zasloužily.

CRI│ Maďarský parlament včera schválil zákon a rezoluci, které umožňují NATO založit leteckou základny v Pápa na severu Maďarska i rozmístění příslušných jednotek v Maďarsku. Ministr obrany Imre Szekeres téhož dne na zasedání parlamentu řekl, že Maďarsko je první zemí, která poskytne NATO území.

US Embassy, Hungary: Successful Testing of the Pápa Air Base Runways for NATO Missions ZDE

Defence Talk: Strategic Airlift Capability for NATO with C-17 Globemaster III Aircraft ZDE

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.