Toto vidění dokazuje, že nic nemůže být dále od pravdy, než páně Tomanovo následující tvrzení: "Èeská spoleènost byla možná jako jedna z nejvíce zemí v regionu zasažena virem marxistického myšlení, deklarujícího nacionalitu lidských skupin jako "buržoazní pøežitek", a na místo národní solidarity (která ostatnì jak ukázala celá historie moderní èeské èi èeskoslovenské státnosti po roce 1918 byla v urèitých momentech více než slabá) postavila solidaritu tøídní, èili "myšlení žaludkem". Právě naopak, čeští komunisté v celé s Nejedlým měli velmi zvnitřněny český etnicko/národnostně-kulturní nacionalismus 19.století a komunistické učebnice dějepisu jsou jasným příkladem úspěšně marxisticko-nacionalistické fúze, viz například figura Jana Husa oproštěna od náboženského významu a interpretována ve smyslu bojovníka za práva chudých a "nemcobijce". Problémem je, že zatímco marxismus byl následně jasné identifikován jako ideologická interpretace dějin (každá interpretace dějin je, samozřejmě a nevyhnutelné, ideologická), etnicko-nacionální výklad českých dějin je nadále většinové považován za neideologickou a "přirozenou" pravdu pravdoucí a neexistují silné alternativní vize občanského pojetí národa. K tomu přispívají i jistě historické figury českého práva jako je "občanství" a "národnost", které přímo svádějí k tomu, ztotožňovat národ s národnosti a vyřadit z něj spoustu právoplatných občanů. Předpokládám, že také pan Toman ve svém článku ztotožňuje "národ" s "etnickými" Čechy a Češkami. Říkám "etnickými", protože pan Toman mluví o židovské menšině, takže předpokládám, že "českou většinu" definuje "etnicky", ať už to znamená cokoli, nikoli jazykové, protože mateřským jazykem současných českých židů, ať už věřících či nevěřících, je čeština. Jeho argumentace implikuje, že čeští občané jiných "národnostních", "etnických" nebo "kulturně-etnických" skupin (židé, Romové, čeští Poláci, Češi ze smíšených manželství (?) či čeští občané slovenského, vietnamského či německého původu) jsou jen "menšiny" a nikoli zároveň plnohodnotnými Čechy, kteří mohou cítit jako svoje korunovační klenoty a katedrály.

Říkám si: proč by na to ostatně neměli mít stejně právo, vždyť zhotovitel korunovačních klenot Karel IV. byl multilinguální Čecholucemburčan a stavitele sv.Víta mluvili francouzsky, německy a latinsky?

Ostatně stejná základní práva máme všichni Češi a Češky jakožto občané, nikoli jako etnická či národnostní skupina "pravých Čechů". VŠICHNI čeští občané mohou být a mnohdy jsou součástí oné většiny, znevýhodněné reformami, o níž pan Toman hovoří. Definice "národa" jako etnické skupiny "pravých Čechů" oproti ústavní definici národa jako celku tvořeného českými občany a občankami není v případě občanské angažovanosti, o níž mluví pan Toman na místě, spíše je na škodu. Podle Ústavy České republiky je český národ tvořen českými občany, nikoli skupinou "pravých etnických Čechů", skutečných vlastníků státu, kteří na "svém" území blahovolně trpí "menšiny". Bohužel, tato neústavní a historický hluboce zakořeněna definice českého národa je stále ještě velmi silné rozšířena i mezi velmi rozumnými lidmi, a právě to považují za nebezpečné, nikoli nacionalismus jako takový. Národní hrdost budována na občanské definici národa může, podle mého názoru, sehrát pozitivní roli v budování aktivní a soudržné občanské společnosti. Ostatně nevidím důvod, proč by se do podobných občanských aktivit nemohli zapojit dokonce i přistěhovalci, vždyť i oni platí daně a odvádějí dávky. Prohlubovat demokracii a občanská práva je pro zdraví české společnosti mnohem účinnější, než utrvzovani bariér mezi lidmi, kteří spolu žijí na jednom místě. Poplatky u lékaře totiž musíme platit všichni... (pokud nemáme to štěstí, že žijeme v zemí, kde je zdravotní péče hrazena vyradne že zdravotního pojištění :-)

p.s. Je smutné, jak málo je diskutovaná a reflektována otázka definice národa v českém mediálním diskurzu, když jsou v Česku k dispozici významní odborníci na toto téma, jako je například světově proslulý historik a odborník na nacionalismus Miroslav Hroch.