4. 6. 2008
Pár poznámek k tomu, jak je to s jadernou a sluneční energiíMilan Smrž napsal opět článek věnovaný kritice jaderné energetiky. Jedná se bohužel o velice neseriozní směs informací. Není to první článek pana Smrže tohoto typu. Už jednou jsem psal, že od viceprezidenta organizace EUROSOLAR bych spíše čekal zajímavý a seriozní článek o solární energii, současných i budoucích projektech v této oblasti. A v oblasti solární energie dochází ke značnému pokroku, který ovšem neřeší a ani nemůže řešit problém, že sluneční svit je velice různý v různých místech a hustota dopadající energie je relativně nízká. Pro mírné pásmo jsou tak možnosti relativně dost omezená. |
Ve všech studiích a plánech, které plánují využití solární energie nejen jako doplňkového zdroje, se předpokládá nutnost stavby rozlohou velkých polí slunečních panelů v pouštních a horkých (málo zalidněných) oblastech. Tedy například jihozápad Spojených států nebo severní oblasti Afriky. To vede k nutnosti stavět mohutná stejnosměrná vedení, která by převáděla vyrobenou energii do místa spotřeby. Podobná situace nastává i u velkých větrných farem. Musíme místo výroby energie vybírat podle toho, kde je vítr, a do místa spotřeby ji přivést. Velkých staveb a intenzivní integrace se tedy větrnými a slunečními zdroji nezbavíme. Jsem pro intenzivní využití jak sluneční tak i větrné energie, ale Evropa v tomhle směru není moc dobře. Česko není výjimkou. Je hustě zalidněno a oblastí s intenzivním slunečním svitem je relativně málo. A to je důvod, proč i zelení od propagace sluneční a větrné energie jako zásadního zdroje energie odstoupili. Nedávno ministerstvo životního prostředí (MŽP) prezentovalo studii energetické koncepce pro snížení produkce oxidu uhličitého, kterou pro ni vypracoval firma Enviros. Ta explicitně zmiňuje fotovoltaiku jako nejdražší možné řešení. Jako velmi dobré a levné řešení zmiňuje naopak jadernou energetiku, kterou však v zadání studie MŽP zakázalo, takže se pak ve studii dále nerozebírá a nenavrhuje. Jako řešení české energetiky pak zůstávají plyn a spalování biomasy. O rozbor potenciálních rizik této koncepce jsem se pokusil v článku pro Neviditelného psa. Sérii článků o jaderné energetice jsem psal pro server Osel, je možné se na ně dostat přes tento článek. Práci s informacemi pana Smrže bych si dovolil dokumentovat na jeho rozboru zdravotních rizik jaderné energetiky. Odvolává se na studii komentovanou v časopise Spiegel online. Mohučská studie výskytu rakoviny dětí se na Britské listy dostala poněkud bulvárním příspěvkem pana Uwe Ladwiga, který si špatně přečetl původní informaci. I v samotném Spieglu píší, že studie je z důvodu malé statistiky jen velmi málo průkazná a už vůbec nic nevypovídá o vztahu zkoumané rakoviny dětí k jaderné elektrárně. To už si ovšem pan Smrž ponechal pro sebe. Shrnutí této informace podal na Britských listech pan Křeček. Podobným způsobem přistupuje pan Smrž i k ostatním informacím a studiím. Podle mě je třeba při řešení energetických potřeb využívat co nejširší paletu možných zdrojů a konkrétní výběr pak dělat podle konkrétních podmínek v dané oblasti a ekologických i ekonomických parametrů. Diskuze by pak měla být seriozní a založená na faktech. Tedy něco jiného, než předvádí pan Smrž. |