V situacích klidu je proto nutné rozdmýchávat národní uvědomění. Lovit v historii velké osobnosti, poukazovat na úspěšné Čechy v zahraničí a případně vnějšího "nepřítele" uměle vytvářet. Nejspíš proto existuje tolik nedůvěry ke všem lidem za našimi hranicemi. Nazveme je alespoň "Skopčáky", když už nemáme co jiného bychom použili (na dovolené v Bavorsku se k nám totiž chovali dobře a nedělali rozdíl mezi námi a svými krajany).

Malé národní uvědomění se projevuje také v jazyce. Jazyk je stěžejním atributem, který národ vymezuje a my se Češtiny doslova vzdáváme. Za protektorátu jsme byli nuceni psát názvy dvojjazyčně, nyní píšeme spoustu slov taktéž dvojjazyčně, jenže zcela dobrovolně. Hydroairmasážní vana. Největší touroperátor v zemi. Dovolená s wellness a spa. Ne, nechci uzákonit nutnost psát všechno česky. Problém je, že se za češtinu stydíme. Stydíme se za jeden z hlavních národní atributů.

Dalším vymezením národa jsou hranice. Nemyslím státní, nýbrž ty pomyslné. Kde je cítí Češi? Uvedu příklad. Minulý rok proběhla médii aféra, kdy k nám Němci vyvezli odpad. Budiž, my svůj odpad také vyvážíme. Jediný rozdíl tkví v tom, kam ho vyvážíme. Vyvážíme ho totiž do nejbližšího lesa - právě tam cítíme své "národní" hranice.

Ostatní Čechy, natož jejich majetek, nepovažujeme za součást národa. Nejenže jsme si zvykli, že erární rovná se ukradnutelný, zničitelný, ale nevšímavost k cizímu se projevuje i na jiných úrovních. Třeba už jen v tom, že vás v tramvaji nikdo neupozorní, když máte rozepnutý batoh. Svádět za to vinu na minulý režim je, podle mě, nesmysl. Sice jsme si navykli "protestovat" proti státu rozkrádáním státního majetku, ale nic nás neospravedlňuje v tom pokračovat.

Vzájemná nevšímavost je příčinou, kvůli níž si můžeme za většinu útlaku. Než stačíme zpozorovat, že nás někdo manipuluje, stáváme se manipulovanými. Vlastně jsme úžasně submisivní. Není nutné nás utlačovat, stačí ukázat jak, a začneme se utlačovat sami. Pak si stěžujeme a hledáme, kdo by nás vysvobodil. Na všechno najdeme tisíce výmluv a spojení "minulý režim" je jednou z nich. Kdybychom byli vůči sobě všímavější a ohleduplnější, ani ta doba by nemusela být tak tvrdá a absurdní.

Jsme divný národ. Ostatně i samo slovo národ má cynický nádech. Jde o to zjistit, proč jsme se přestali cítit národem a jestli je vůbec možné tento pocit znovu vyvolat, a hlavně, je-li k tomu vůbec vůle.