Jaké měla možnosti? V zásadě dvě -- špatnou a horší. Hlasy nezapočítat a započítat. A zvolila variantu C, tu nejhorší. Proč se tak domnívám? Rozeberme si jednotlivé možnosti.

1) Hlasy nezapočítat: Primárky na Floridě a Michiganu se byly stanoveny před první řádný termín těchto voleb. Tedy evidentně proti pravidlům. Je demokracie hra podle pravidel? Nu, měla by být. Toto rozhodnutí by bylo naprosto legální. Obyvatelé těchto států by sice brblali, ale Hillary Clintonová by spíše pochopila, že prohrála a Barack Obama by se tak konečně mohl v klidu soustředit na boj proti Johnu McCainovi. Vítězstvím v Demokratické straně zápas o křeslo v Bílém domě zdaleka nekončí.

2) Hlasy započítat celé: Toto řešení by bylo poněkud proti pravidlům, naštvalo by příznivce Baracka Obamy a neukončilo demokratické soupeření. Nicméně alespoň fanoušci Hillary Clintonové by mohli cítit zadostiučinění a spíše by pak uznali porážku své favoritky.

3) Hlasy započítat z půlky: Toto rozhodnutí způsobilo, že se Hillary stále nevzdává, ačkoliv prohrává již přibližně o 200 hlasů. Spoléhá stále na tzv. superdelegáty. Zároveň jsou však voliči z Floridy a Michiganu rozzlobeni, že nejsou uznáni jako plnoprávní a rovnocenní. Jeden z nich to vyjádřil slovy: "Copak jsem jen poloviční volič, aby byl můj hlas započítán z půlky?"

Uvnitř Demokratické strany se tak přiostřilo a ta se ještě více polarizovala. Hillary se stává trojským koněm vlastní strany. Protože ten, kdo z tohoto ostrého souboje profituje nejvíce, je republikán John McCain. Pokud se soupeření potáhne dál, je možné, že ti, kdo podporovali nevítězného demokratického kandidáta, budou maximálně znechuceni. A nemusí pak přímo volit McCaina, bohatě postačí, že nepřijdou k volbám. Zpočátku to vypadalo, že demokraté mají prezidentský post téměř jistý, ale člověk se sám může připravit i o jasnou výhru. Představitelé demokratů by si měli již konečně uvědomit, že škodí nejvíce sami sobě. Neboť stále platí pravidlo: Když se dva perou, třetí se směje.