Opovažte se psát o vaření atp.!!!

Ve vašem dotazníku figuruji, protože jsem vám ho vyplnila. Britské listy čtu právě proto, nebo zejména proto, že se nemusím většinou prohrabávat spoustou balastu jako v jiných internetových novinách.Pokud budu mít chuť si číst něco takového, přejdu na bulvár, píše čtenářka, která se podepsala jako "Erika". (Dostali jsme několik takových reakcí.)

V dotazníku k čtenářské obci Britských listů odpovědělo 5257 čtenářů, že mužů je z nich 4349 (82.73%), žen 864 (16.44%) (44 osob, 0.84%, nechtělo své pohlaví uvést).

Seděl jsem v neděli odpoledne v jedné skotské restauraci se třemi mladými Češkami. Měly různá vysvětlení, proč Britské listy čtou ženy daleko méně často než muži. Různým způsobem o tom spekulují i (převážně mužští) spolupracovníci a autoři Britských listů.

Ale nás by zajímaly názory oněch 864 žen, které Britské listy čtou: Proč podle jejich názoru oslovují Britské listy ženy v ČR a proč do nich píší tak málo? (Odmítly stereotypní vysvětlení asi od

Český tisk se často honosí tím, že má víc čtenářů mezi muži než mezi ženami. My si nemyslíme, že je to nutně něco, na co by měl list být hrdý.

Doufáme, že se tím dovíme leccos nejen o sobě, ale i o české společnosti.

Jan Čulík, šéfredaktor

Možná, že to není vůbec pravda. Možná, že ženy pouze nemají náladu vyplňovat dotazníky na BL, poznamenává spisovatel Jiří Drašnar.

Odborné spory kolem státních maturit už se opakují od r. 1998, řadu let se opakují nebo obměňují chyby v testech, a opakují se také milionové výdaje ze státní kasy. Nedávno odstoupil ředitel instituce pro vývoj státních maturit (CERMAT), nejspíše z dobrých důvodů: neujasněnost vztahů mezi úřady a celou myšlenkou státní regulace maturit. Nyní se údajně chystají jít do ulic na protest proti státním testům i studenti. Mezi učiteli se vedou debaty, ale v Česku schází silná profesní organizace, která by byla s to se poučeně dohodnout na zásadním stanovisku a prosazovat ho. Česká inteligence, zaměstnavatelé, vzdělaní rodiče -- ti všichni školství spíše ignorují, a tak se státní testy pozvolna rozpínají a přibližují.

Ani věda, ani soudy nemají patent na rozum. Politikové ovšem někdy důvěru vzbuzují, zvláště když se zaklínají programy; i když pak nejednou "skutek utek". Zrovna na "apríla" prezentovala média zajímavá tvrzení k tzv. Čunkově aféře --- že ta "aféra" byla předem "kýmsi" předpřipravena. A mohlo by se zdát, že základní problém tkví jen ve věrohodnosti Jiřího Čunka a v nutnosti "dočasně" jej odklidit z vládních funkcí. Dokonce to vypadá "rozumně". Lze se obávat, že ta hra o místo na slunci veřejné přízně má krutější a dalekosáhleji zaměřené parametry. Což je zřejmě "přirozené" a pragmaticky samozřejmé. A v závěru tohoto příspěvku dojde kupodivu i na připomínku jedné scény z Janova evangelia (J 8:1-11).

Současná situace v naší zemi nás nutí k zamyšlení: Žijeme ještě stále v demokratické společnosti? Situace u nás se totiž nebezpečně začíná podobat stavu před sametovým převratem.

Svět zdravého a samostatného důchodce je jiný než život osamoceného, stárnoucího a bezmocného. Ti zatím šťastnější mají své šťastné narozeniny a ještě šťastnější jubilea v láskyplném objetí pozorných dětí, které nikdy nezapomenou. Pusinky, dorty, chlebíčky, zájezdy, úsměvy a ještě větší množství fotografií, dokumentujících totéž. Svět je fajn a zdraví v dobrých rukách profesionálů. Máme přece moderně vybavené zahraniční sanitky, vzbuzující pocit jistoty a i řidiči už jim dokonce umí udělat uličku.

Víme o křížových výpravách, o holokaustu, o boji křesťanů v Irsku a mohamedánů pod dohledem Američanů v Iráku. Nebylo by divu, kdyby se někdo zeptal, jestli ve světě existuje něco jako diktatura hlupáků.

Velká Británie konstatovala, že stejně jako Írán chce vyřešit krizi ohledně 15 zajatých britských námořníků diplomatickými prostředky. Ali Larijani z Nejvyšší rady bezpečnosti Íránu řekl v rozhovoru s Channel Four News, že dává přednost diplomacii.

Britské ministerstvo zahraničí zdůraznilo, že dosud jeho výroky studuje, ale že sdílí jeho názor, že prioritní jsou oboustranné rozhovory.

Předtím se Írán vyjádřil, že natočil rozhovory se všemi 15 námořníky, v nichž přiznali, že vstoupili do íránských vod, což Británie popírá.

Larijani uvedl, že není zapotřebí postavit britské námořníky před soud a dodal, že prioritou Íránu je vyřešit tento problém prostřednictvím diplomatických prostředků.

Britské ministerstvo zahraničí se vyjádřilo: "Mezi námi dosud zůstávají určité neshody, ale můžeme potvrdit, že sdílíme jeho názor, že tento problém by mělo vyřešit bezodkladné bilaterální vyjednávání."

Podrobnosti v angličtině ZDE

V pátek 23. března umožnila Demokratická strana v americkém Kongresu Bushově administrativě, přes velkou nevoli svých voličů, získat více než 100 miliard dolarů na další vojenské operace v Iráku a Afghánistánu s ujištěním, že americké jednotky opustí Irák do1. září 2008. Mluvčí Demokratické strany v Kongresu Nancy Pelosiová toto vyzdvihla jako "volbu, která válku v Iráku ukončí".Tento zákon však Bushovi a spol. umožňuje v regionu pevně zakotvit, prosadit nad ním efektivní kontrolu, vyhrotit konflikt v Afghánistánu a napadnout Írán.

Rakouský parlament uzavřel závěrem minulého týdne první čtení dvouletého státního rozpočtu, který v rekordním čase připravila vláda velké koalice sociálních demokratů a lidovců.Podle předloženého návrhu se pro letošní rok počítá s příjmy ve výši 65,7 miliard euro a s výdaji o necelé čtyři miliardy vyšší, což odpovídá deficitu 0,91 %. Pro další rok by pak celostátní deficit měl být ještě nižší a dosáhnout pouhých 0,73 %. Tento úspěch bude vykoupen rostoucími příjmy z daní, které budou vyšší letos i v příštím roce o více než čtyři procenta.

"Zelení už mají Čunka dost". Svými výroky pobouřil i ostatní politické strany. Takovými a podobnými titulky nás zásobuje tisk i televize. Kauza Čunek hýbe našim politickým životem. Všichni víme, o co jde. Zajímavý je postoj našich politiků od začátku celé kauzy. Nejprve jsme slyšeli slova podpory. Nechyběly náznaky o zpolitizování celého problému. To určitě zpunktovali ti socani. To ti zlí socani na váženého člena naší nové vlády horko těžko zflikované pomocí přeběhlíků zase vyrobili ve svých kuloárech případ jako odplatu za Kubiceho.

Lidovci vyslovili svému předsedovi důvěru. Premiér Topolánek se nehodlal vměšovat do případu a jedná ve stylu "já nic, já muzikant."

Sice se neorientuji v americké popkultuře, ale vzhledem k mediálnímu humbuku jsem pochopil, že Rosie O'Donnelová je velmi populární osoba jistého diskuzního pořadu "The View" televize ABC. Natolik populární, že může být nebezpečná. Čím? Dovolila si v mainstreamové televizi před miliony diváků vyslovit názor, že příčina pádu budovy WTC7 je naprostá záhada. V příštím pořadu si hodlá pozvat fyziky, aby jí to objasnili. Na FOX NEWS jestřáb O'Reilly volal po jejím vyhazovu z ABC, host pořadu MSNBC dokonce navrhoval její popravu oběšením.

Možná si O'Donellová neuvědomuje, že svoboda slova musí nutně být chápána v dialektice doublespeaku. To znamená, že v mainstream televizi v pořadu, který sleduje miliony lidí, si samozřejmě nikdo nesmí říkat zas úplně cokoliv ho napadne.

Dozvídáme se, že růst DPH v souvislosti s takzvanou reformou veřejných financí se má zřejmě týkat také veřejné dopravy. DPH z jízdného má tedy nejspíš stoupnout o 80% - ze současných pěti na devět procent. Doprava a její růst jsou v posledních letech v ČR jedním z největších environmentálních problémů. Týká se to jak životního prostředí ve větších městech, jejichž centra jsou většinou zahlcena automobily, tak i negativního vlivu na krajinu, zejména u dálnic a rychlostních silnic. Dopad plánovaného růstu DPH u veřejné dopravy je přitom zřejmý. Povede k dalšímu relativnímu znevýhodnění městské hromadné dopravy, autobusů a vlaků vůči automobilům. Po nedávném zavedení dálničních mýtních poplatků pro autobusy to tedy bude další zjevný krok podporující růst individuální automobilové dopravy. Samotná DPH ve výši 9% pro veřejnou dopravu bude jednou z nejvyšších v Evropě. V Británii, Irsku či Dánsku je tato daň u veřejné dopravy nulová, v Lucembursku je vybírána ve výši 3%. Portugalsko, Lotyšsko a Litva ji mají ve výši 5%; Francie pak ve výši 5,5%.

Politický potěr u nás doma před časem vyrostl z plenek a hle, co se nám urodilo za bohatýrskou elitu. Lhaní, podvádění, osočování a hulvátství vyrašilo v plné síle naši juvenilní demokracie. Bytosti s mozky velikosti lístkového oříšku chtějí řídit, anebo aspoň spoluřídit, modrou planetu -- a s lokty ostrými, hubou nevymáchanou, plány nejapnými, ale hlavně osobními, předvádějí se na jevišti politického divadélka. Obrní se sloní trpělivostí, i pamětí. Ve vhodných a určených dobách vyrazí na politického protivníka s vyhrnutými rukávy, bijí hlava nehlava, využívají i malých náznaků vedoucích k nevolitelnosti. Předvádějí se nám na "nezávislých" obrazovkách za pomoci "nezávislých" pudlíků hlídajících demokracii, ale především vlastní dobré bydlo. Naštěstí hloupost z obrazovky neprší, naštěstí nepouští tiskařská čerň na důkaz duchovních přehmatů a lidské nedokonalosti -- naděje na moudrost trvá, ale obchází marně mnoho vyvolených a zvolených "pomazaných" hlav. A obcházet bude zbytečně i nadále.

To není jen socialistická nenávist proti bohatým - to už je likvidační válka proti všem.

K článku pana Havla o "nejnižším zdanění v EU ve výši pouhých 43%" jsem si vzal tužku a kalulačku:

Země Evropské unie jsou tlačeny k tomu, aby přijaly zvláštní zákonnou směrnici "umožňující důkladné postihování diskriminace". Na všechny členské státy je však vyvíjen v této otázce silná nátlak a v opačném případě jim hrozí sankce. Otázkou tedy bohužel není, zda "antidiskriminační zákon" přijmout, či nikoli, ale to, jak a v jaké podobě jej schválit, aby jeho dopad na svobodný život a rozvoj společnosti i trhu byl co nejmenší.

Veškeré "antidiskriminační" a "rovnost zajišťující" směrnice a zákony jsou přes svou populistickou líbivost jen vrcholem egalitářské vášně konstruovat lidskou společnost podle apriorních představ.

Při návštěvě radaru v obci Nepolisy 8. 2. 2007 armáda předváděla svou nejnovější hračku. Radar. V následné diskuzi zareagoval brigádní generál Zbořil na mé dotazy o technických parameterech uvažovaného, padesátkrát výkonnějšího amerického radaru XBR v Brdech tím, že mu mám zaslat mailem otázky, a že na ně odpoví. Chtěl se tak vyhnout koktání před novináři, kterému se stejně nevyhnul. Buď nevěděl, anebo odpovědět nechtěl. Vzhledem k tomu, že jeho podřízený, který měl zde o radarech přednášku, uvedl na závěr jako své zdroje propagační materiály firmy Raytheon a časopis ATM, odkud většinu informací opsal, generál spíš nevěděl. Většině "novinářů" to nevědění stačilo. Mně ne.

Štěpán Kotrba: Radar v Nepolisích: Jak jsem si jel prohlédnout fotbalový míč ZDE

Od generála Zbořila jsem dostal na nádvoří radarové základny vizitku s adresou a telefonem. Otázky jsem zaslal dne 9. března 2007 v 12:34:11 na adresu zborili@army.cz, což je generálův email. Očekával jsem odpověď nikoliv okamžitě, ale do dvou týdnů. A ani po třech týdnech jsem se nedočkal ničeho. Nehodlám se doprošovat odpovědi v jeho sekretariátu, nehodlám ho upomínat. Svědkem generálova slibu je šéfredaktor odborného armádního měsíčníku ATM. Slibem nezarmoutíš... Dnes vím, že generál Armády České republiky nedrží své slovo a lže. Před sto lety by to byl pro armádního důstojíka důvod k prostřelení si hlavy kulkou služebního revolveru. Mezitím sice už některé informace (nebo dezinformace?) prosákly z armády a ministerstev ven, nicméně stále to nejsou exaktní, verifikované údaje. Posílám proto otázky generálovi Zbořilovi ještě jednou - veřejně. Pokud si je osvojí některý z poslanců Parlamentu jako námět interpelace na ministryni obrany Vlastu Parkanovou, rádi zveřejníme i takto vynucenou odpověď představitelky vlády, která pohrdá nejen novináři, ale i občany. Protože každý občan má právo na informace, které se týkají jeho bezpečnosti. Nejenom ten, který s činy této vlády souhlasí. Brigádní generál Ivo Zbořil, který zastupoval ministerstvo obrany při jednáních s Američany, vede od 1. 3. 2007 Vojenskou kancelář prezidenta republiky.

Seznam otázek k uvažované výstavbě radaru XBR/GBR-P v Brdech ZDE

Jako prezident ČR se V. Klaus vyjádřil v těchto dnech také k citlivé a složité tématice týkající se možné změny klimatu. V tisku (ale i v dalších českých médiích) se objevily nepřehlédnutelné ódy na údajnou publicitu V. Klause ve světě, konkrétně v USA.Ve svém vyjádření V. Klaus především srovnával environmentalisty s dědici komunismu; k možnému podílu naší stávající civilizace na pozorovatelných změnách klimatu se konkrétně nevyjádřil. Ačkoli český tisk psal navyklou soubojovou terminologií o V. Klausovi málem jako o harcovníkovi, který v americkém Kongresu ukáže přehnaně starostlivým stoupencům o životní prostředí "co proto", nic podobného se ve Výboru pro energii a obchod neodehrávalo.

Jiří Čunek chtěl svým výrokem o "opálených" spoluobčanech v Blesku říci zřejmě to, že ne všem občanům této země se měří stejným metrem a že obavy z obvinění z rasismu vedou mnohé úředníky k tomu, že raději ustoupí šlendriánu a platí sociální dávky i tam, kde to nemá náležité opodstatnění. Vyjádřil se však podle všeho nešťastně a nic ho neomlouvá -- státní úředník na úrovni ministra si prostě takový slovník nesmí dovolit, v bulváru potom dvojnásob.

Nedávají jim kápě na hlavu. Nemučí je elektřinou. Nebijí je. Ti Íránci jsou ale tedy necivilizovaní!

Sdílím rozhořčení, vyjadřované v britském tisku ohledně zacházení s naším námořnickým personálem, který obvinil Írán, že vstoupil protizákonně do jeho vod. Je to ostudn. Nám by se ani nesnilo zacházet takto se zajatými osobami - například dovolit jim kouřit cigarety, i když je dokázáno, že kouření zabíjí. A co se týče toho, že Íránci donutili tu ubohou vojákyni Faye Turneyovou, aby si na hlavu uvázala černý šátek, a pak dovolili, aby byla její fotografie zveřejněna po celém světě - cožpak ti Íránci vůbec nevědí, jak se chovat civilizovaně? píše v deníku Guardian Monty Python Terry Jones:

Proboha, proč jí nedali na hlavu pytel? To přece my děláme s muslimy, které zatkneme my: dáváme jim na hlavu pytel, aby nemohli pořádně dýchat. Pak je naprosto přijatelné je fotografovat a zveřejňovat ty fotografie v tisku, protože zatčené nelze poznat, a tak nemohou být ponižováni, jak jsou ponižováni tito nešťastní britští vojáci.

Vážení přátelé, dne 13. března 2007 bylo v pražském kostele svaté Anny ("Na křižovatce") při vzpomínkovém setkání k 30. výročí založení Charty 77 uděleno slovo i Františku Janouchovi, který se zaměřil na současný špatný stav české justice. Nepamatuji si jeho slova přesně, ale vyjádřil se v tom smyslu, že kdyby Petr Uhl začátkem 90. let věděl, jak bude dnes česká justice vypadat, pak by tehdy nerozpouštěl "svůj VONS".

Nebyl to "můj" VONS a v době jeho rozpuštění jsem nebyl jeho členem, vystoupil jsem z něj už v únoru 1992, po roce, kdy jsem se už vzdal činnosti. Cítil jsem se dotčen samozřejmostí, s níž mě F. Janouch zahrnul mezi negativistické odmítače české justice, podle nichž je jako celek nefunkční, nespravedlivá, případně zkorumpovaná či jinak shnilá. Tento názor v žádném případě nesdílím. A protože můj výkřik, že F. Janouch lže a bere si mě neoprávněně do úst, neslyšeli ani v tom kostele všichni, píšu tento dopis.

Vynesením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 senátem předsedy Vítězslava Rašíka vstoupila věc Erguena Uzunoglu, Haci Mehmeda Buluta a Mehmeda Raufa Özdemira do nové vývojové fáze. Po dvanácti a půl letech od sdělení obvinění ze 14. září 1994 byl vynesen první rozsudek ve věci, a to na základě druhé obžaloby, podané v r. 2000, která vinila obžalované z trestných činů vydírání a omezování osobní svobody. Další obvinění podle původní obžaloby z r. 1995 soudy vyloučily v rámci jejího předběžného projednání. Zůstaly dva útoky trestných činů zmíněné právní kvalifikace, z nichž soud rozsudkem uznal za prokázaný pouze jeden, a to týrání a věznění poškozeného Gürkana Gönena. Souběžně se zúžením předmětu obžaloby byla vyřazena z rozhodovacího procesu příslušná část důkazních materiálů, z nichž část byla získána nezákonným způsobem. Očištění procesu od balastu neopodstatněných obvinění je důležitou okolností, kterou je třeba mít na paměti při posuzování obsahu desinformačních sdělení, šířených panem odsouzeným Uzunoglu a jeho sympatizanty.

Výrok známého fyzika a spoluzakladatele Nadace Charty 77 Františka Janoucha, že "kdyby Petr Uhl začátkem devadesátých let věděl, jak bude dnes česká justice vypadat, pak by tehdy nerozpouštěl svůj VONS", přiměl signatáře Charty 77 Petra Uhla k sepsání otevřeného dopisu adresovanému všem chartistům. Zdůvodňuje jeho sepsání tím, že jeho výkřik v kostele, že F. Janouch lže, a že si bere Petra Uhla neoprávněně do úst, neslyšeli všichni přítomní. Dále ve svém dopise vysvětluje, že mu VONS nepatřil a že jej ani nerozpouštěl, neboť již po roce existence se vzdal své činnosti v něm.

Blbost médií je nekonečná a někdy je tak ohromná, že jakákoliv snaha o její pochopení nemůže vyústit ničím jiným než smíchem. Když se díky investigativní práci jedné bulvární novinářky (za což bude pravděpodobně českou žurnalistickou obcí někdy v budoucnu odměněna) s nasazením vlastního těla česká veřejnost dozvěděla, že si opilí čeští fotbalisté pozvali na oslavu prostitutky, česká média pocítila velkou zodpovědnost za to, aby tento neuvěřitelný incident, který zcela jistě hluboce zasáhl každého občana této země, zprostředkovala konsternované společnosti tak, jak se patří.

A tak méně i více bulvární české deníky věnovaly katastrofě čestné místo s fotografií na první straně, rádia uváděla společnost ve zděšení v opakujících se zprávách a televize otvíraly své zpravodajství šoty, které uvěznily diváky v křeslech. Česká televize měla konečně záminku prohloubit proces infiltrace nesmyslů do hlavního zpravodajství do terminálního stádia a naservírovala divákům několik dlouhých minut v hlavním bloku a pak stejné ještě v bloku věnovaném sportu.

Devadesátiminutovou rozhlasovou inscenaci Čapkovy Války s mloky vysílal v neděli večer v pravidelném pořadu aktuálního satirického dramatu rozhlas BBC Radio 3. Kdo má zájem, může si hru poslechnout ZDE

Jiří Čunek, vrcholný představitel současné KDU-ČSL, prohlásil v Nedělní partii na Primě, že svůj výrok o tom, že člověk se má na cestě k údajným výhodám, které prý požívají v ČR naši rómští spoluobčané, opálit a dělat nepořádek na ulici, čili že tento výrok myslel jen jako zcela konkrétní vzkaz jednomu občanovi a že by jej na veřejnosti nikdy neřekl (nepočítal prý s tím, že když ho říká v rámci akce, pořádané Bleskem, že ho Blesk otiskne). Co jiného si ještě pan Čunek pokrytecky nechává pro sebe? Jaké hodnoty, které tají před voliči, vskutku řídí jeho chování? Chápe pan Čunek, že ztratil veškerý kredit, pokud ještě nějaký měl?

V Kanadě se na pracovištích o politice příliš nediskutuje a každý si ponechává své politické názory sám pro sebe, aby nenarazil. A přece se mi podařilo vyslechnout názor od svých kolegů-přistěhovalců odjinud, že je záležitost kolem britských námořníků zajatých Iránem nijak nepřekvapuje. Takové incidenty byly běžné, když chtěly koloniální mocnosti od slabších zemí něčeho dosáhnout. Říkalo se tomu politika dělových člunů a vždycky to znamenalo předvádění vojenské síly, kdy se ukázalo na dělový člun, torpédoborec nebo letadlovou loď na podporu slovních argumentů. Opakované tvrzení pana Blaira, že byli britští námořníci "legálně" v iráckých vodách bylo pozoruhodné tím, že ukazovalo na stejný druh myšlení, jaké ovládá amerického prezidenta Bushe - i americká vojska jsou všude a tedy i v Iráku "legálně". Právě na toto téma nyní uveřejnil ve zdejších novinách svůj rozbor kanadský reportér Peter Zimonjic usazený v Londýně.

Ne. Nově přejmenovaná, revitalizovaná Strana důstojného života, jejíž sjezd se konal o víkendu v Jihlavě, předznamenává boj o reálnost levicové politiky tváří v tvář populistickým výkřikům či o matení vějičkami nerealistických slibů a zachování vlády pravice. Stejně jako vznikla a zase spolu s jedním broukem potemníkem zanikla Strana důchodců za životní jistoty, je nejspíše k politickému živoření odsouzena jakákoliv politická síla, která si plete lobbismus s politikou. Miloš Zeman neodolal. Jako nezávislý sólista-lobbista přijal pozvání k nezávisle sólovému lobbistickému vystoupení při zakládání staro-nové strany z původní strany Svobodní. Cíl zajisté ušlechtilý. Rozbít možnou jednotu levice, dát nekomunistickou alternativu levicovým voličům. Zajistit tímto krokem minimálně ještě jedno volební období vlády pravice za situace, kdy eliminace Unie svobody-DEU a sjednocení pravicové politiky včetně neonacionalistů přispělo k několika vítězstvím Mirka Topolánka. Es kommt der Tag.

Volfová chce přitom za pomoci Zemana vytvořit novou, lepší sociální demokracii. Lepší, než je sociální demokracie...

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.