Hloupých lidí se najde všude na světě dost a dost, kdo by tomu nevěřil. Proč se ale dostávají tak často k moci? Proč někteří z nich dovedou docílit toho, že lidé vraždí jiné lidi, které neznají, ale kteří jsou prý nepřátelé? Proč se sami lidé nechají v boji pro nějakou ideu zabíjet nebo alespoň mrzačit? Nad tou otázkou jsem se zamyslel, když jsem četl v Spiegel online o studii britské vlády, ze které vyplynulo, že v Anglii přestali učitelé dějepisu ze strachu před muslimskými žáky při vyučování mluvit o holocaustu a o křížových výpravách. A taky jsem si vzpomněl na bývalého spolupracovníka, který měl divný názor.

Míval jsem kdysi rakouského kolegu, ing. Franze Jungreithmayra, který v nějaké souvislosti, na kterou se už nepamatuju, velice přesvědčivě tvrdil, že demokracie je taky diktatura, a to diktatura hlupáků. Věděli jsme oba tehdy samozřejmě, že v každém politickém systému mají hlupáci velkou možnost dostat se k vládě, příklady z denního života byly toho přesvědčivými důkazy.

On to myslel ale jinak, on myslel, že diktatura hlupáků je základem demokratického systému, a na to jsem si vzpomněl, když jsem se dočetl o těch učitelích, který už nechtějí mluvit o holocaustu. A ptal jsem se nejen, proč většina často mlčí, nebo dokonce souhlasí, když politikové chtějí něco, co vlastně není v zájmu lidí, ale tak je to spojí, že zapomenou na všechny základy morálky.

Vím samozřejmě, že asi ti angličtí učitelé, kteří nechtějí mluvit o tom, co někteří jejich muslimští žáci nechtějí slyšet, to nedělají z hlouposti, ale ze skutečného strachu, a taky vím, že kdyby se rozhodli mluvit o historii křížových výprav, měli by to dělat jinak, než jak se o nich dosud mluví z hlediska křesťanské historiografie.

Není to nová věc, že se diskutuje o boží existenci. Že si lidé ještě dnes myslí, že existuje jeden bůh, to pro někoho může být srozumitelné. Že tihle věřící ale ještě dnes nechápou, že tento jeden bůh může být a je interpretován různými lidmi různě, to už je divné. Že ten jejich bůh může být ale důvodem, aby bojovali proti těm, který věří v jiného boha, a to nejen slovy, ale zbraněmi, to už je víc než divné, hlavně když jejich bůh vlastně vraždění lidí zakázal. Já ale vím, že se kvůli náboženské víře vždycky bojovalo a že se bude bojovat dál, křesťané s mohamedány, jedni mohamedáni s jinými a asi také jedni křesťani s jinými křesťany.

Já jsem z toho unaven. Ptám se, jestli nebylo lepší žít v bohaprázdném světě. Mohli bychom žít podle morálních zásad, nikdo by nemusel za pána boha bojovat a zabíjet. A s problémem hlupáků, bychom si potom už poradili. Nebo myslíte, že ne?