Ani před soudem kupodivu nejde automaticky o pravdu, nýbrž o větší přesvědčivost prezentace, ať už ze strany žaloby či obhajoby. Ani věda se nehonosí možná dychtivě publikem očekávanými "konečnými pravdami", nýbrž setrvale hledá stále "racionálnější" interpretaci -- konečně dynamicky vnímaného -- obrazu světa a člověka v něm. Kupodivu ani v dogmatech jednotlivé světově významné církve nedokážou lpět na liteře a dávají najevo, že si uvědomují měnící se exteriér pro jejich prezentaci; takže rozmanitými inovacemi umožňují vždy novým generacím věřících, aby staré paradoxy neztrácely krok s dobou. V politice jako kdyby tomu bylo nejednou jinak.

Politik jako kdyby držel -- někdy málem "pod krk" -- soubor svých pravd způsobem nepřipouštějícím sebemenší pochybnosti. Musí být sugestivním. Musí disponovat slovy, která vyvolávají hypnotické snění a ve vypjaté situaci dokážou navodit i trans. Přitom tak politik až příliš často činí dobře znějícími výrazy, jejichž možný -- a historicky se měnící -- obsah ani nemusí tušit. Stačí, že zrovna zvolené slovo či sousloví hezky zní. Pak promlouvá o "demokracii", o "spravedlnosti", o "svobodě", o "rovnosti příležitostí pro všechny", o "liberalismu", anebo naopak o "pseudoliberalismu", atd. Musí disponovat aureolou Děda Vševěda.

Ne že by potřeboval ony proslulé "zlaté vlasy"; ty by mohlo diskrétně poskytnout nějaké doprovodné podílení se na přídatných vděčně poskytnutých obálkách jasných vítězů na tučných státních zakázkách. Tím "zlatem" také je, že už takového politika máme a že můžeme participovat na televizní obrazovce na úsměvu, jímž častuje miliony vděčných a žádnou šalbu netušících diváků. Navíc se politikové časem vyprofilovali ve zcela nepřehlédnutelně staronovou profesi více či méně obratných kejklířů se slovy i možnými doprovodnými idejemi, které zůstávají jako popelky nerozluštěnou tajenkou. Neboť v dnešní moderní, složitými vazbami protkané společnosti pracují, něco možná něco dobře prodejného vyrábějí, na export vyvážejí a na další vědecký a technický rozvoj myslí zcela jiní lidé. Tací, kteří by kupodivu "do politiky" nešli. Samotní politikové taky už nechtějí nechat nic náhodě (jak se říká), a tak dnes navíc disponují něčím, co se ani nepřekládá do češtiny a jen se povšechně zmiňují a citují jakési kouzelně znějící "píár". ("PR"; zkratka za "public relations", zhruba "vztahy s veřejností", a mnohem spíše "vztahy vůči veřejnosti", protože vzájemně tu k výměně názorů a stanovisek nedochází.) Pro úspěch v politice mnoha politikům víceméně stačí mít úsměvnou tvář a k choulostivým tématům se vůbec nevyjadřovat. Není-li již možno citlivé téma obejít, kdo by neodkopl takové téma do autu odkazem na svého mluvčího nebo na potřebu dalších informací, jimiž bohužel oslovený zatím v danou chvíli nedisponuje...

Na naší současné politické scéně -- nejednou sklouzávající do tragikomedie, ne-li i do obscény -- nelze tyto dny jen tak přehlédnout, co všechno se nám již nakupilo do hlav českého publika v souvislosti se jménem Jiřího Čunka, nejdřív starosty Vsetína, nato také senátora v Senátu ČR, a nyní navíc i předsedy KDU-ČSL a místopředsedy Topolánkovy vlády. Že by se mohlo kromě jiného se jménem a činností tohoto významného politika proplétat i leccos doprovodně nanejvýš citlivého -- a tudíž mezi našimi lidmi, byť rozdílným způsobem, živého -- dokládá rovněž poznámka pod zprávou "idnes.cz", omlouvající se za to, že pro text uvozený titulkem "Čunek urazil Romy, ti hledají zastání u Topolánka" zrušili diskusní rubriku. Teď zkusme hned nerozvádět, zda místopředseda vlády Čunek reagoval adekvátně na dotaz, jehož zodpovězení mohlo tak či onak navodit po případném zveřejnění nějaké nepřehlédnutelné emoce.

Jiří Čunek ještě jako vsetínský starosta vzbudil okamžitě celostátní pozornost tím, jak řešil tamní "rómskou otázku". Opět se zatím nešiřme o tom, jaká byla adekvátnost tohoto řešení. Nehodnoťme, zda si postižení Rómové přemístěním jinam pohoršili, a čím a jak konkrétně; a jaké byly věcné -- a jak ospravedlnitelné -- důvody tohoto opatření vsetínské radnice. Neboť, nezapomeňme, že tuto celostátně velmi známou "akci" nedělal sám starosta. Plody ale vbrzku sklízel pan starosta sám. Nepřehlédnutelně pro celou Českou republiku byl zvolen málem manifestačně senátorem. Jako řetězová reakce následovala další "cesta nahoru" k výšinám české politiky zrovna tak následným zvolením J. Čunka do čela KDU-ČSL.

Stal-li se vzápětí nato Jiří Čunek vicepremiérem koaliční vlády, byl okamžitě ve výšinách české politiky ještě viditelnější. Nejen jako možná svérázná osobnost, nýbrž především jako politik schopný přistoupit k nezvyklým opatřením, pokud tu je očividný problém. Přitom jako politik strany, která byla po řadu let vnímána jenom jako vhodný koaliční partner "do počtu"; ať už na předpokládaně "levém" nebo "pravém" středu. Připusťme tu ale hned, že vzhledem ke stávajícím regulím týkajícím se volby do Poslanecké sněmovny a vzhledem k povaze a náklonnostem českého voličstva se nedá na nejbližších pár let očekávat, že by po parlamentních volbách některá z našich velkých parlamentních stran mohla sestavit vládu sama, bez koaliční podpory nějaké další strany. Přitom právě ty menší strany zbytečně snižují sílu ať už ODS (kdysi ODA, pak US-DEU), anebo ČSSD (setrvale KSČM!).

Zrovna tak se stal nepřehlédnutelným problém souvisící s Čunkovou tzv. úplatkářskou aférou. Rovněž si teď nevšímejme důvodnosti možných podezření plynoucích z těch či oněch (a tak či onak) prezentovaných fakt i údajných "fakt". Na "apríla" byl málem na živo televizně prezentován nepřeslechnutelný výrok pana Dalíka, že ví -- dokonce v časovém předstihu před realitou -- o tom, že "Čunkova aféra" byla předem plánována (ne-li dokonce režírována či inscenována?). Kdo by nechtěl vědět, který loutkář tu tahal za drátky?

Tlak na odstranění J. Čunka z české celostátní politiky viditelně roste. Nejde už jen o možné zázemí s ním spojované "úplatkářské aféry". Pro nejednoho včerejší "rozehrávkou" mandátů zklamaného voliče může Jiří Čunek představovat politika, který přistoupí k opatřením "hlava nehlava", jakmile cítí dostatečnou oporu v zádech. A nemuselo by pak být prvořadé, zda je takové řešení věcně korektní a politicky "vyvážené". (Nechtěl bych teď zrovna myslet na obdobu jakési "třetí" síly vedle etablované "pravice" či "levice", jaké se už projevily na evropském politickém jevišti třeba v Rakousku nebo ve Francii.)

V dnešní situaci, kdy možnou silou na "pravém" či "levém" středu české politiky také je Strana zelených, nemůžeme se divit, že zvláště silné kritické hlasy na Čunkovu adresu se ozvaly z úst předsedy "Zelených" Martina Bursíka. KDU-ČSL a SZ jsou vzájemně soupeři o střed politického hřiště. Teď asi může být pro voliče zcela jedno, zda výchozím jádrem možné nehodnověrnosti J. Čunka jsou jeho nějaké předpokládané nevhodné finanční machinace. Dokonce není ani třeba analyzovat oprávněnou míru "pobouření" nad Čunkovými výroky v přetlumočeném podání bulvárního "Blesku".

Navíc paradoxně tah na "dočasnou" Čunkovu rezignaci na funkce ve vládě není tak nevinný, jak to na první pohled vypadá. Říkává se, že když někdo hodí blátem, aspoň skvrna po něm zůstává. A je pak asi dost jedno (až na možný závěrečný verdikt v kauze "Čunek" pro jeho adresáta), jak policejní vyšetřování dopadne a za jak dlouho před případnou žalobou nebo odložením té kauzy, protože zamýšlený odstřel J. Čunka (a jeho profilace na veřejnosti"!) okamžitě -- a jakoby "oprávněně" -- pocuchá věrohodností pozice celé KDU-ČSL pro "středového voliče". (Zatím není třeba zohledňovat pro zápolení na středu nově konstituovanou "Stranu důstojného života" jako dalšího možného konkurenta někde na "podvěsku" stávající ČSSD. Níže bude ještě jednou uvedena; ve zkratce "SDŽ".)

Jinak řečeno: To, co kdysi bylo vnímáno jako "boj o život", jako kdyby také bezděky či vědomě působilo i na poli politických struktur. Pokud se o "levicového" voliče vzájemně přetahují ČSSD a KSČM, "pravicový" má dnes k dispozici už jen ODS. A ten, který se motá podle potřeby -- alespoň svou frazeologií -- jakoby "vpravo" či "vlevo" od středu, má teď zatím dva vzájemně vyprofilované konkurenty. SZ nemůže nechat tuhle příležitost -- "v zájmu spravedlnosti" -- bez kriticky ostře zaměřeného využití. Ač tu jde o dva malé vládně koaliční partnery, spolu se SZ by i ODS teď mohla vnímat KDU-ČSL jako potenciálně nepohodlné kukaččino vejce ve vládním hnízdě. A i kdyby na "Čunkův virus" měla Topolánkova vláda nakonec zajít, zřejmě posílený povolební blok ODS + SZ by měl své jisté v kapse; dokonce v rámci pružnější dvoukoalice, bez volbami značně "aférou" decimovaného toho "třetího vzadu". --- ČSSD má teď jak vnitřní problémy, tak zevně by ji toužebně chtěli oškubat nejen odvěcí rivalové z KSČM. Jistě by mohla nějaké mandáty na účet ČSSD získat taky právě Milošem Zemanem požehnaná SDŽ. Čili na programu teď je "vyčištění" středu od možné příští konkurence. Takže: Obušku, z pytle ven! Příprava na jistý úspěch v příštích volbách může začít. Stačí v rámci už zahájené palebné přípravy ukázat prstem na J. Čunka. A u nás se hází kamenem bez ohledu na nějaké evangelické přemítání o tom, "kdo z nás je bez viny" (viz Jan 8:1-11).

Také na okraj připomínám: Co nějak ("absolutně") nechápu?