Vzpomínka na 17. listopad před 18 lety je i vzpomínkou na Chartu 77. Ta dlouhá léta usilovala o ochranu lidských práv a o demokracii. Charta 77 byla ale také spojena s mírovým hnutím. Léta spolupracovala s evropskými a americkými sdruženími - Evropským jaderným odzbrojením a Kampaní za jaderné odzbrojení. Československá Státní bezpečnost perzekvovala chartisty a členy Nezávislého mírového sdružení NMS. Se západními mírovými aktivisty se známe z honiček, které na nás pořádala Státní bezpečnost. Heslo "Žádná raketa není mírová" znělo tehdy z Prahy, Lublaně, Krakowa, ale i z Londýna, Paříže a New Yorku.

Dnes je jiná doba. Mírové aktivisty v České republice nezavírají. Jen se snaží je umlčet.

Demonstrace, svolaná studenty, odboráři a protiradarovými aktivisty na Václavském náměstí 17.11. 2007 FOTOGALERIE

Toto prohlášení (viz níže) bylo ráno 17. listopadu v New Yorku předáno Martinu Paloušovi na české misi při OSN. Dopis je reakcí na výzvu, kterou po světě rozeslala skupina Ne základnám.

Tento americký protest podepsala řada lidí, kteří před listopadem 1989 organizovali protesty proti sovětským raketám SS20 a proti věznění českých mírových a lidskoprávních aktivistů z Charty 77 i z Nezávislého mírového hnutí.

Tyto protesty tenkrát organizovala Campaign for Peace and Democracy East and West vedená aktivistkou Joanne Landy. Dnes se tato organizace jmenuje trochu jinak, vyškrtla ze svého názvu East a West a pod vedením stejných lidí znovu reaguje na výzvu českých domácích aktivistů. Je historickou ironií, že protestní dopis od této delegace přebíral velvyslanec Martin Palouš, bývalý mluvčí Charty 77, kterého se tito Američané zastávali za totalitního režimu, vysvětluje z Kalifornie Jan Kavan.

A Statement from U.S. Peace Organizations Delivered to Ambassador Martin Palous
Permanent Mission of the Czech Republic to the United Nations

November 16, 2007

We are here today to declare our solidarity with tomorrow's protest by the No Bases Initiative in the Czech Republic, where demonstrations will take place against the plans of the Czech government to host the radar for a U.S. anti-missile system.

The No Bases Initiative chose the date of November 17 because, in their words, this date "has come to symbolize the overthrow of the undemocratic regime in the former Czechoslovakia and the return of representative democracy. This change came about because of the protest of hundreds of thousands of people in the streets of Prague eighteen years ago." In the view of these Czech activists, resistance to the introduction of new foreign military bases is the most fitting way to commemorate that anniversary.

Na serveru YouTube jsem narazil na video nazvané "Národ sobě". Přináší autentické dobové záznamy kolaborantských vystoupení předních českých umělců (někdy mylně označovaných za "svědomí národa") v Národním divadle. V roce 1942 se sešli na podporu nacistů, v letech 1948 a 1977 na podporu komunistické diktatury:

Je zajímavé, že pánové Klvaňa a Lábus se spojili s komorní akcí u reklamní lavičky, asi už ani kolaborace není, co bývala :-)

Zaujal mě text Ivana Gabala, prominentního zastánce americké základny na českém území ZDE , ZDE ZDE na jeho blogu. Podle Gabala byla česká vláda zaskočena, když Američané pozvali na plánovanou radarovou základnu Rusy, přestože se o americkém pozvání Rusů do naší země předtím veřejně diskutovalo. Ivan Gabal dále tvrdí, že "jeden z šéfů názorových stránek předních českých novin odmítl text, upozorňující na prudký obrat v situaci, s námitkou na nerelevanci tématu!"

Je česká vláda a část českých novinářů stádem ignorantů? ZDE

tisková zpráva Hnutí Duha

Vědci už -- po několika desetiletích výzkumu -- mají hodně přesné propočty, jak by se globální podnebí měnilo, pokud budou pokračovat exhalace skleníkových plynů. Vyplývá to z dnes publikované souhrnné zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu.

Podle českých ekologických organizací zpráva pomůže i domácí politické debatě, protože shrnuje nejnižšího společného jmenovatele odborníků: uvádí pouze závěry, na kterých se shodla kompletní vědecká komunita.

Nová zpráva potvrdila především, že:

Pro jistotu si nedal ani minimum námahy, aby svá tvrzení jakkoli doložil citáty, odkazy nebo čímkoli jiným. Jinak by do toho pytle lhářů a falešných pýthií musel hodit spoustu vládních orgánů USA, které na rizika ropného zlomu upozorňují, například ministerstvo energetiky, ministerstvo obrany, CIA, kongresový kontrolní úřad GAO a další. Lháři jsou pro něj ropní geologové, investiční makléři z oboru energetických investic, o řadě světově uznávaných novinářů, publicistů, univerzitních vědců a nejrůznějších aktivistů ani nemluvě. A za dobu, kdy na toto téma píšu, dokonce i řada ředitelů velkých ropných společností opatrně přiznala, že něco jako ropný zlom nás v nepříliš vzdálené budoucnosti čeká.

Vážený pane prezidente,

před několika měsíci jsme Vám jménem iniciativy pro referendum zaslali dopis, ve kterém jsme si dovolili upozornit Vás na četné nesrovnalosti týkající se uvažované výstavby cizího vojenského radaru na našem území.

Tehdy jsme ještě netušili, kam situace dospěje. V příloze tohoto dopisu přinášíme důkaz o tom, že činitelé, kteří nesou plnou zodpovědnost za osudy českého státu, nejednají s naším národem a se svými voliči poctivě.

tisková zpráva Českého helsinského výboru

Český helsinský výbor (dále ČHV) vyjadřuje vážné znepokojení nad řízením o vydání paní Sheli Kazansky, státní příslušnice Státu Izrael, k trestnímu stíhání do Běloruské republiky a nad skutečností, že je jmenovaná ode dne 18.9.2007 držena v předběžné vazbě. ČHV považuje tento případ za další příklad kontroverzní a nepřijatelné praxe příslušných orgánů České republiky v řízeních o extradici, jak konstatoval již ve stanovisku "Hrozí nezákonné extradice!", vydaném dne 11.9.2007 (viz http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2007091102). V demokratické zemi, ctící mezinárodně právní standardy lidských práv, totiž nemůže mít, dle přesvědčení ČHV, místo vážné uvažování o vydání k trestnímu stíhání do takových zemí s autoritářským režimem a hrubým despektem k lidským právům, jako je Bělorusko.

Na tiskové konferenci pořádané dne 17. října 2007 kritizovala iniciativa Pro referendum odbornou úroveň a nedostatečnou výpovědní hodnotu vládní (armádní) zprávy s názvem Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR (European Based Radar) na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy. Zároveň iniciativa polemizovala se zlehčujícími výroky o neškodnosti mikrovlnného záření, které zazněly dne 17. srpna 2007 na tiskové konferenci vládního koordinátora Tomáše Klvani. Svou polemiku iniciativa založila na publikacích z vědeckých časopisů, jež před zveřejněním prošly recenzním řízením. Šlo o publikace mapující možný vliv mikrovlnného záření na rostlinné, živočišné a lidské organismy v okolí bývalé lotyšské radiolokační stanice Skrunda a dále pak o publikace, jež dokumentují tzv. non-thermal účinky mikrovln na genetickou informaci různých sledovaných organismů, včetně lidí.

DOKUMENT: Oponentní posudek profesora Raidy a Dr. Šebesty ZDE

ZDE jsem nalezl odkaz na článek s dosti těžko uvěřitelnými úvahami našeho státního raketového integrátora. Jeho způsob uvažování v této slohové práci možná dává nahlédnout na způsob uvažování naší politické reprezentace. Až je mi z toho stydno.. Zajímavé jsou kupodivu i reakce v diskuzi pod článkem, píše David Štindl.

Saša Vondra varoval USA, že pokud nepostaví v ČR radar - omezí rozpočet na jeho výstavbu, naruší to naše vzájemné vztahy ČR s USA. To podle mého názoru posouvá diskusi úplně do jiné roviny, kdy je tedy ČR ten kdo žádá USA o umístění radaru. Neslýchané! upozorňuje Martin Marek.

ČTK/ČT24: Vondra v USA varoval před omezováním financí na základnu ZDE

Po Velkém Listopadu 1989 se vynořil problém: Kdo je odpovědný za příchod spojeneckých armád a sovětskou okupaci roku 1968? Kdo napsal tzv. zvací dopis do Moskvy?

Nějací viníci se našli,ale důkazová nedostatečnost nevedla k jednoznačným závěrům a odsudkům - vyznělo to do prázdna a stále to čeká na náhodný nález z archivu, z něhož bude výsledek jednoznačný. Na rozdíl od doby minulé dnes je situace podstatně jednodušší:pan Vondra celkem jasně formuloval stanovisko, že tato vláda proti příchodu cizí armády nemá námitky.Takže stačí jen pečlivě uchovat všechny tiskoviny a podklad pro soudní proces se zrádci národa z roku 2007 bude k dispozici.

Jde jen o to, kdo a kdy jmenuje soudní dvůr, který to bude soudit. Nebo na věčné časy a nikdy jinak?

Britské listy zde již v týdnu pohotově uvedly, že odborníci z Vysokého učení technického v Brně, Ústavu radioelektroniky, zveřejnili v tomto týdnu stanovisko, že:

• "Vládní studie "Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy" je nevěrohodná, nízké až po-vrchní úrovně, nelze z ní nic vyvozovat.

Francois de la Rochefoucauld napsal, že pokrytectví je pocta, kterou vzdává špatnost ctnosti. Tento citát přesně vystihuje smysl Ježíšova slova o zdobení pomníků spravedlivých z 29. - 31. verše 23. kapitoly Matoušova evangelia.

V těchto dnech si připomínáme také počátek „sametové revoluce“ před osmnácti lety. Je dobré si při té příležitosti připomenout toto Ježíšovo slovo, které říkal nejen svým současníkům, farizeům, ale které má obecnou platnost: jste pokrytci, kteří stavíte pomníky zastáncům pravdy a obětem nesvobody, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: my nic, my muzikanti, my za omyly a hříchy minulých režimů nemůžeme, to naši tatíci a minulé generace, my bychom přeci nikoho, kdo by hlásal pravdu nepronásledovali!

JU│ Ruské Izvestije se v tomto týdnu zamýšlejí nad vývojem rusko-amerických vztahů. Podnětem k tomu je stať amerického politologa D. Simese. Ten - stručně řečeno - uvádí, že tyto vztahy se zhoršují téměř den ode dne. Uvádí, že na obou stranách sílí rétorika, která stále více připomíná léta studené války. Problémy, které si vytvářel Kreml, když se Rusko měnilo z expanzionistického komunistického impéria na obyčejnou velmoc, nemohou být alibi pro americké politiky, kteří podle jeho přesvědčení udělali několik vážných chyb,.

Podíváme-li se na uplynulých 16 let, Washington dává jasně na srozuměnou, že přeměna Ruska v jeho strategického partnera nikdy nebyla prioritou Washingtonu.

Jsem velmi zneklidněn informacemi, které zveřejnilo Vysoké učení technické - Ústav radioelektroniky v Brně, a které poukazují na naprostou neodbornost a nedůvěryhodnost posudku vojenských hygieniků o případných zdravotních dopadech amerického radaru, který má být umístěn v Brdech. Tímto posudkem přitom česká vláda dokazovala, že fungování radaru na našem území nebude mít negativní vliv na zdraví obyvatel z blízkých obcí.

Článek Jana Čulíka na toto téma (v angličtině) je ZDE

Měl bych dotaz týkající se výročí revoluce 17. listopadu. Měla by se konat celá řada demonstrací. Mj. i další, kdy lidé vyjádří svůj protest proti zbudování americké vojenské základny na našem území. Obdobné protesty vadí např. Šimonovi Pánkovi, kdysi revolucionáři. Mluví o zneužívání svátku 17. listopadu. Má tento člověk na 17. listopad copyright? ptá se Vojtěch Červenka.

Bruselský dopisovatel Bruno Waterfield britského deníku The Telegraph oznamuje, že prezident Sarkozy prohlásil na neveřejném setkání skupiny europoslanců, že "referenda o nové ústavní smlouvě jsou nebezpečná a pro Francii, Anglii a ostatní evropské země ztracena. Mezi lidem a vládami je propast".

Dostávám dennodenně několik mailů, v nichž mi čtenáři zcela vážně předestírají různá spiklenecká srozumění. Například, že svět ovládá gang židovských bankéřů, anebo když se mě vyzývavě ptají "Kdo vás platí?" (finanční hospodaření BL je pravidelně zveřejňováno, jiná věc je, jak mě s úsměvem upozorňuje Bob Kartous, že mnozí lidé tomu prostě nevěří, věří na nějaké temné síly, které financují BL, protože by přece časopis nemohl fungovat v podstatě zadarmo a jako výsledek práce dvou lidí.)

Totéž se týká Jaroslava Hutky. Je neférové a sprosté podsouvat mu vedlejší motivaci, jako závistivost: že veřejně kritizoval Jaromíra Nohavicu "protože jeho samotného už nikdo neposlouchá".

"Češi se částečně chtějí svézt na něčem, co už neexistuje. Myslím tu Ameriku, kterou si představují a s níž chtějí být spojeni do té míry, že se chtějí otočit zády k ostatním spojencům - ta už neexistuje. Amerika je předlužená, vojensky přetížená. Její éra ve světě pomalu končí; i byť ještě může trvat deset, dvacet nebo padesát let, nevím. Čeští politici a voliči by si ten nový pohled měli připustit. "

iHNed: Eric Best, vydavatel pražského anglicky psaného bulletinu Fleet Sheet: Češi byli jiní: chyběly jim mindráky ZDE

"Pro nás v České republice, která leží mezi Německem a Ruskem, by zařízení s jistým počtem amerických vojáků bylo dobré," citovala AP z dnešní Vondrovy přednášky v konzervativní nadaci Heritage Foundation.

ČTK: Vondra v USA varoval před omezováním financí na základnu ZDE

Všude je "něco", říká se. Všude je nějaká ta korupce, krádež, lež, podvod, selhání. Dobrá to výmluva pro mafiána. Lidem vadí, když je okradou jiní, ale málokdy jim vadí, když kradou sami. Chtějí-li ale omlouvat zlodějinu, nechť strpí raději zloděje, který krade jim, a nechají ostatní (jimi okrádané) na pokoji.

Narodil jsem se v roce 1986, takže z doby vlády jedné strany si nepamatuju vůbec nic. Stejně je na tom drtivá většina mladých lidí v mém věku, ti ostatní jsou zpravidla studenti právnické fakulty, kteří si někdy pamatují vše (odpusťte malé rýpnutí).

Nepatřím mezi fanoušky ani jednoho z diskutovaných umělců. Mám ovšem pocit, že Jaroslav Hutka trochu přestřelil tím, že s tou písní přišel téměř dvacet let po funuse. Argument, že se objevily nějaké nové dokumenty, mi prostě nestačí. Napsat tu píseň dřív, nemusel být dnes Nohavica vůbec, tedy alespoň umělecky, píše Pavel Pilch.

Máme-li hovořit o recepci osobnosti a díla Óndry Łysohorského v oblasti českého Těšínska a Horního Slezska, musíme vzít v úvahu činitele literárního života, které sehrávají významnou úlohu v důležitých obdobích literárního vývoje. Z hlediska polské literární vědy, v níž se prolínají sociologická hlediska s aspekty literárněhistorickými, pod pojmem instituce literárního života rozumíme orgány literární politiky, profesní stavovská sdružení, instituce oběhu, činitele, které umožňují účast v literární kultuře. Setkáváme se přitom často se spojením a kombinací několika typů kulturních kontaktů. Zabýváme-li se těmito otázkami podrobněji, pak si musíme povšimnout, že kromě naznačeného směru, jenž zdůrazňuje sociokulturní podmíněnost literárního procesu, existují i další metodologické přístupy, které například podtrhují specifickou „literárnost“ komunikačního systému nebo uvažování o typech a funkcích kolektivní obraznosti motivovaných literaturou i společenským životem.

Co svět světem jest, vzrušuje lid příchod apokalypsy. Její novodobí proroci zvěstují, že vyčerpání zásob ropy je již na dohled, vrchol těžby právě nastává a od teď již jen, spolu s  klesající těžbou ropy, budeme směřovat do pekel. Jak prosté. Jak účinné. Kolikrát slunce vyšlo nad touto zemí, tolik bylo falešných proroctví o konci světa. A přesto lid naslouchá, nadšeně se bojí a tleská. Života běh v zajetých kolejích je k uzoufání nudný - co však lidé milují jsou události, které vybočují z normy. Lidem chybí adrenalin. A tak ti, kteří neskáčou s padákem nebo nelezou po skalních štítech, se alespoň „sjíždějí“ horory a katastrofickými scénáři všeho druhu. Fáma o vyčerpaných ropných ložiscích, je jen jednou z nich.

Sleduji na dálku vývoj evropských cen v Čechách a zjišťuji, že ceny potravin, dopravy, elektřiny, vody, plynu se nezadržitelně blíží cenám ve Francii, zatímco platy jsou tam pořád třikrát až čtyřikrát nižší. Ceny bytů na Václavském náměstí se také přiblížily cenám na Elysejských polích, metaři v Praze ale mají pořád třikrát až čtyřikrát nižší platy než pařížští metaři z Pobřeží Slonoviny.

JU│ Velmi zajímavě se začíná rozvíjet konflikt mezi PPF Investments a strukturami O. Děripasky o ovládnutí druhé největší ruské pojišťovny Ingosstrach. V pondělí arbitrážní soud v Moskvě zakázal registrovat navýšení kapitálu provedené valnou hromadou, které by vedlo k tomu, že podíl PPF by byl podstatně snížen. Překvapení?

Je sice užitečné, když Britské listy publikují i texty zabývající se zdravím a tématy budoucnosti současné civilizace, ale nad článkem "Tlustí lidé žijí déle, máte-li až 13 kg nadváhu, je to dobře", jsem se s vědomím svého BMI 18.619 (těsná hranice podvýživy) musel smát. Podle tohoto tvrzení to se mnou nevypadá nejlíp.

Možná si vzpomínáte na ten vtip, jak jeden bača pořád volá na druhého přes dolinu, že: „...Brežněv zomreliiii...!!!“ a ten druhý jen pořád volá :„...čoo...?!?“. Až ten první volá: „... čo si hluchý, že nepočuješ...?!?“ a ten druhý volá: „... počujem aj rozumiem, ale však sa to tak dobře počúůvaáá...“

Je to starý vtip. V tomhle obsazení je mu už 25 let. Uplynulo čtvrtstoletí od doby, kdy konečně začalo být všechno tak trochu jinak. Praskla možná ne první, ale určitě velmi důležitá pečeť. Tehdy začala pro mnohé nová naděje. Nevím, jak si ji kdo představoval a s čím si ji spojoval, ale já si vzpomínám na to, že jsem začal doufat, že pro naši rodinu snad ustane to podivné pronásledování za šedesátý osmý a že snad z naší země odejdou cizí vojáci. Prostě, že se věci vrátí tak nějak k normálu, že bude lépe. Bylo to velmi naivní, ale bylo to velice hezké.

Tyátr, který se na výročí Křišťálové noci rozpoutal v Praze, ukazuje, jak ošemetné to je, když se lidé hází do pytlů označkovaných různými "-ismy".

V tom všeobecném hněvu a jásání nad tím, jak protentokrát státní moc pěkně potlačila "neonacisty", by nemělo být přehlédnuto následující.

Kluci v bombrech, a vím, jak nepěkně jemně takové označení musí připadat každému přesvědčenému bojovníkovi proti fašismu či patentovanému demokratovi, se tentokrát žádného porušení zákona nedopustili. Naopak to byl někdo jiný. Někteří z "nácků" se naopak stali předmětem drsného fyzického násilí. V ulicích Prahy tekla krev.

No a co? Copak oni jsou snad jiní? Mohla by znít odpověď.

JU│ Ruský internetový deník Vzgljad komentuje výsledky rozhovorů mezi turkmenským prezidentem Berdymuchamedovem a komisařem pro energetiku EU Piebalgsem. Ten po skončení rozhovorů oznámil, že Turkménie pozitivně přijala jeho návrh vytvořit přímé zásobování Evropy turkmenským plynem. Dodal však, že v současné době nemáme žádné konkrétní varianty. Jsme ve stadiu studia možností. Berdymuchamedov také potvrdil, že Turkménie je otevřena zahraničním investicím do těžby ropy a plynu.

Byla to náhoda -- nebo osud, že do problému o vztahu morálky a kvality díla kreativního člověka (ať už mu nálepku "umělec" na čelo přilepíme, nebo nikoli), v jehož řešení se na BL neshodli pan Král a pan Švec, zasáhl spor o nejnovější "angažovanou píseň" Jaroslava Hutky.

Král obhajoval vnitřní morální čistotu, jako nezbytnou ingredienci díla, Švec argumentoval darebáky, kteří se zapsali do dějin umění tvůrčími činy.

Jako kdyby Britské listy roztáčely nové kolo nikdy nekončících, ne však zcela neplodných debat o vině, pokání, trestu a odpuštění.

Začalo to poněkud krátkým spojením. Nejprve Petr Nachtmann nazval herce Jiřího Lábuse kolaborantem pro jeho účinkování ve slavném a často démonizovaném televizním seriálu "Třicet případů majora Zemana". A hned mu vyčetl, že nyní propaguje americkou radarovou stanici v Brdech. Ozval se Martin Benc s tím, že Lábus nebyl kolaborant a že radar by u nás stát měl. To je ovšem pozoruhodné zmatení několika různých věcí.

Kauza písničkáře Jaromíra Nohavici opět čeří hladinu. Po článku v časopisu Respekt ("Tajemství Jaromíra Nohavici" 22/2006) a článcích o archivních materiálech z Nohavicova spisu uveřejněných v Lidových novinách na jaře letošního roku rozvířil český rybníček písničkář Jaroslav Hutka. Na serveru Lidovky.cz byl uveřejněn jeho protestsong "Udavač z Těšína" odsuzující Nohavicovo udavačství a zbabělost.

Tak čtu, jak nám p. Hutka odhalil p. Nohavicu. Nějaký týden předtím nám v novinách odhalili p. Neckáře, p. Dvořáka a p. Suchého také jako spolupracovníky STB. Ale KDO určuje, že z Cibulkova seznamu lidí z kultury spolupracujících s STB se uvede právě jméno Nohavica, Kanyza a ne jiné?

Vždyť p. Cibulka uvádí těch jmen spousty, namátkou herečka Z. J. (krycí jméno Alena), spisovatel E.B.(k.j. Klíma), spisovatel V. P. (k.j.Mirek, Slávek), herec L. S. (k.j. Sokol), skladatel prof. P.E. (k.j. Petřík) a další, bylo to uveřejněno na www.cibulka.com/stblist, píše D. Hrnčířová.

Chválit nikoho za spolupráci s STB tedy rozhodně nemohu. Ale také je pravda, že jsem u toho nebyla, nevím jak "závazek" vznikl, čím bylo lidem třeba vyhrožováno, já u toho nesvítila. Některá z těch mnoha jmen v dlouhém seznamu mám celé roky ráda a budu mít dál a basta. Ale víc mě skutečně zajímá, KDO stojí v pozadí a řekne: A dnes to národu prozradíme na pana X. Určuje tu zášť výše příjmů, hezčí manžel(ka), lepší prac. příležitost, nebo co to je a kdo to je? Buď ať se zveřejní vše, anebo bych prosila méně zášti, p. Hutko.

Slovo, při kterém mi běhá mráz po zádech. Česky -- horlivý. V našem školním věku to byli předsedové třídy. Zatím předsedové školní, později předsedové třídy vládnoucí. To, aby mohli dělat zákony, zákazy, nařízení, zkrátka vše, co ztrpčuje bytí homo sapiens.

Postihla nás právě kuřácká prohibice. Nesetkal jsem se v životě s nikým, kdo by byl ke kouření donucen. Zato dnes je horlivci kouření zakazováno, prý právem nekuřáků. Právě těmito se chci dnes zabývat.

Nekuřáky, žijící s kuřáky. Skalní zastánci ubohých nekuřáků si vybírají příklady po svém. Tak já taky. Můj krstný otěc, obchodní partner mého otce vlastního, ze Slovenska, nebyl spatřen do svých 86 let bez cigarety. Jeho žena si vedle něj pasivně kouřila zdarma přes šedesát let. Stejného věku se dožil náš pan domácí, který svojí Maňku, v mládí tuberačku, podkuřoval hodně let.

V poslední době se množí jak projevy neofašismu tak i rozčarování, že zásahy proti němu nejsou dost razantní. Roste vliv Komunistické strany stejně jako sílí snahy ji zakázat. Vláda zasahuje proti účastníkům demonstrace a objevuje se i rozhořčení, že ji úřady vůbec povolily.

Člověka napadá, jestli to vše nemá náhodou nějakou společnou příčinu. Podívejme se podrobněji na snahy zakázat Komunistickou stranu.

Minulý týden zasedal v hlavním městě Dolního Saska programový spolkový sjezd Křesťansko demokratické strany CDU . Před jedním tisícem delegátů vystoupila její předsedkyně, spolková kancléřka Angela Merkelová, se základním projevem, který jednoznačně vyjádřil pozice strany jako středové s cílem silněji se vymezit vůči svému koaličnímu partnerovi - sociální demokracii. Merkelová, která podle posledního průzkumu má devadesáti procentní podporu členstva strany, upozornila, že kongres má za svůj hlavní cíl schválit nový základní stranický program, který vychází z šedesátiletých dějin CDU.

S blížícím se, ač zdaleka ne brzkým koncem Bushovy vlády je možné ohlédnout se zpět a bilancovat. Jak vyhlíží konkrétní dopady zahraniční politiky tohoto kabinetu, především na poli lidského utrpení, jež bývá často obětováno na oltář pokroku a demokracie, jak neustále z některých směrů slýcháváme. Opravdu se dají donekonečna obhajovat jisté postupy a principy, zatímco kontroverze a zločiny těch z druhého tábora zveličujeme, aby vynikl náš morální postoj?

Polemika s článkem Milana Valacha Princip nenávisti

Situace v různých částech globálně propojeného světa je ovšem odlišná, a je možné, že v Americe by se u jistých vlivných částí společnosti jisté tendence k fašismu najít daly. (Pro zahraničního pozorovatele je to samozřejmě markantní při sledování americké zahraniční politiky, "antiteroristická opatření" jsou příkladem takových tendencí v politice vnitřní.) Z českého hlediska je to ovšem nevýznamné, a -- svým způsobem -- to může být i výhodné: Je docela možné, že se Češi konečně dočkají zrušení víz do USA; proč ne, když na hranicích na oplátku zanechají otisky svých prstů. Pro americké 'bezpečnostní orgány` je výhodnější vpustit 'podezřelé osoby` na své území, a pak je pečlivě sledovat, než je nechat ve 'vnějším světě`, a tak se nic nedozvědět.

Při zdůvodnění zákroku lže, jak dokazuje toto video, ZDE, upozorňuje Dalibor Záhora.

V úvodu se musím omluvit všem věřícím, ale chyba v titulku je vědomá.

Snad z nedostatku invence či z nedostatku jiných problému k řešení (a že jich kolem nás je), možná vlivem rozmanitého počasí, které letos panuje, přišel včera na program jednání vlády tzv. Mejstříkův evergreen (zákon věčně zelený) - Zákon o státních svátcích a významných dnech. Již ani nespočítám, kolikrát svazácký senátor tuto problematiku otevíral jako Šavel obrácený na Pavla a jak si v různých fázích bral hlavně na paškál Mezinárodní den žen. Dokonce mi poklonu vysekl, že jsem do zákona o státních svátcích MDŽ „vpašovala“. Nevím, jak to myslel, protože v Poslanecké sněmovně o zákonech hlasujeme a pokud v Senátu do zákonů něco pašují, pak asi není vše v úplném pořádku.

Rád bych ocenil příspěvek pana Daniela k diskusi o případu Hutka/Nohavica. Je nepochybně nejstatečnější zpytovat vlastní svědomí. Dokážu taky pochopit, jak tlak StB a beznaděj, která naplňovala léta normalizace, ovlivňovala rozhodování lidí.

Události k výročí křišťálové noci se daly komentovat různě. Karel Steigerwald vsadil na emoce, nepravdu a falešnou symetrii.

Neonacisté z Národního odporu a jejich odpůrci z řad Antifašistické akce jsou podle něj jedno a totéž. Proč? Na obou jinak nesmiřitelných táborech Steigerwalda znepokojují dvě věci -- mají ideály a jsou ochotni za ně demonstrovat, vyjít do ulic. "Idealismus je nepochybně porucha duše," hlásá náš autor a odmítá mezi těmito "poruchami" rozlišovat, nezajímá jej, jestli je něčím ideálem diktatura nebo svoboda, "rasová čistota" nebo lidská různost.

Zasláno do MFD v reakci na tam publikovaný článek Karla Steigerwalda Blbci - banda odporná, ale co s nimi dál?" , která však autorovi neodpověděla.

Dobře zorganizovaná, dostatečně agresivní skupina dokáže vnutit svou vůli pasivní většině. To je princip, který je dobře znám z historie a můžeme jej pozorovat i v současném politickém dění. Vítězství odhodlané menšiny je o to snazší, že v našem podvědomí je staletou zkušeností hluboce zafixována úcta k moci. Vždy bylo výhodnější přidávat se na stranu silnějšího než stát na straně opačné. Tento pragmatický poznatek ale nevyžaduje, aby vítězící strana byla skutečně silnější. Stačí jen, když bude vzbuzovat dojem větší síly. Získá-li taková skupina skutečně moc, ovládne nejen jednání, ale i myšlení lidí.

Autor si z dnešního hlediska přeje upozornit na svůj článek, který jsme vydali před půl rokem ZDE

V Anglii (nikoliv ve Skotsku, tam může i dnes Čech studovat bez placení školného) se nyní musí za vysokoškolské studium platit, zavedl to Tony Blair a školné je 3000 liber ročně. Sice stát na uhrazení školného poskytuje bezúročnou půjčku (i studentům z Evropské unie, tedy i z ČR), ale je to stejně velký finanční nápor. Proč nemůže být anglické vysokoškolské studium bezplatné, tak jako dosud?

Kompletní text v časopise Rozrazil ZDE

Emma Čulík úspěšně ukončila čtyřleté studium v St. Edmunds Hall na Oxfordské univerzitě -- obory ruština -- francouzština. Napsala o své zkušenosti stručně pro brněnský časopis Rozrazil.

Psát o Oxfordu je pro mě jako ohlížet se za násilným a bolestným milostným příběhem. Oxford a já, když to fungovalo, vznikaly nádherné věci. Když to nefungovalo, nesmírně to poškozovalo. Alespoň mě, tedy. A teď, jestliže se snažím celou tu zkušenost vysvětlit, nemám od toho dostatečný odstup, neuplynula dostatečně dlouhá doba -- mé nervy jsou ještě citlivé, všechno je ještě plné emocí. A vím, že i za deset let budu na Oxford vzpomínat s láskou. I když pravděpodobně se tam nikdy nebudu chtít vrátit.

Kompletní text ZDE

Výbuchy atomových bomb před desítkami let byly předmětem zájmu kanadských novin těsně před Dnem vzpomínek na padlé (Remembrance Day), protože způsobily smrt mnoha kanadských vojáků - byť ne okamžitě nýbrž po několika letech prostřednictvím rakoviny a jiných nevyléčitelných chorob. Okamžitou smrt přinesly atomové výbuchy obyvatelům japonských měst Hirošima a Nagasaki již v r. 1945. V listopadu 2007 zemřel americký letec, který svrhnul atomovou bombu na Hirošimu. Prý zemřel v klidu a míru. Po válce to dotáhnul v životě hodně vysoko - stal se brigádním generálem a po odchodu z armády byl úspěšným obchodníkem v americkém státu Ohio.

Uplynulo osmnáct let od něžné revoluce a naše nová demokracie tak dospívá do věku lidské plnoletosti. Mnoho lidí je ovšem přesvědčeno, že se naše společnost se svou komunistickou minulostí dosud nevyrovnala. Jako symptom této "nemoci" označují mj. i oblibu normalizačních hitů či seriálů. Stačí si vzpomenout na diskuze okolo "Třiceti případů majora Zemana" nebo kolem seriálu "Nemocnice na kraji města". Někteří dnešní antikomunisté se svojí bojovností blíží svým komunistickým protivníkům, kteří kdysi šmahem zavrhovali mnohá umělecká díla první republiky, protože byla údajně buržoazní.

Tisková zpráva Ligy lidských práv

Liga lidských práv přivítala argumenty Evropského soudu pro lidská práva v rozhodnutí ve věci D.H. proti České republice. Soud prohlásil umísťování romských dětí do oddělených tříd za diskriminaci odporující závazkům Česka vyplývajícím z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud ve vyčerpávajícím odůvodnění autorativně potvrdil právní i faktické argumenty, které Liga uváděla mnohokrát v minulosti české vládě, která mohla zavčas tomuto rozsudku zabránit.

Emise znečišťujících látek ze spalování tuhých fosilních paliv v lokálních topeništích, které vznikají při vytápění zhruba půl milionu bytů jsou v mnoha krajích hlavní příčinou špatné kvality ovzduší v České republice. Důvodem jsou zastaralá spalovací zařízení v domácnostech (kamna nebo kotle ústředního topení), ve kterých se mnohdy spaluje nevhodné a nekvalitní palivo, které nevyhovuje požadavkům kotle. V řadě případů dochází dokonce ke spalování komunálního odpadu. Zdravotní rizika plynoucí ze znečištění ovzduší z těchto spalovacích zdrojů jsou vysoká. Dnes se na toto téma v Brně sešli odborníci z celé republiky spolu s představiteli českých obcí a měst.

V minulé, tentokrát již XIII. části, jsme se věnovali filmové tvorbě společnosti ASUM a významu herce, který se stal jejich ozdobou -- Jiřímu Steimarovi. Stále pokračujeme v příběhu života a smrti slavné herečky Anny Sedláčkové (1887-1967), která ve filmech, ale především na divadle hrála hlavní role. Publikum, které jí obdivovalo na prknech i na plátně, ji říkalo stručně Andula. Narodila se 29. září 1887 a zemřela o 80 let později dne 24. listopadu 1967. Její příběh je možné číst v celku, ale i po částech...

ŠOK│ Bez vysvětlení. Bez důvodu. Britské listy den po zveřejnění fotogalerií ze sobotní protifašistické demonstrace v Židovském městě se ocitly z hlavní "domácí" stránky mediálního agregátoru Právě dnes kdesi na chvostě za počasím a bulvárem v kategorii "ostatní". A to přesto, že čtenost jim nijak neklesla - naopak, a přesto, že ty stránky, které na hlavní stránce agregátoru zůstaly, mají denní čtenost daleko menší. Na poruchu nás upozornili čtenáři.

Cenzura se projevuje různě. Například směšným pokusem o marginalizaci nejčtenějšího soukromého internetového deníku zastrčením někam mezi blogy. Britské listy totiž mají stejnou čtenost titulní stránky jako server ČTK, poloviční oproti domácímu zpravodajství HN, pětkrát větší než server Česká média a více než desetkrát větší, než stránky týdeníku Respekt, které na hlavní stránce této služby zůstaly. Prostě - nyní jsme "ostatní". Čtenářům, kteří nás doposud hledali pomocí tohoto agregátoru, nelze než se omluvit za situaci, kterou jsme nezavinili a neovlivníme ji. A doporučit všem 15 000 denních čtenářů, aby o této situaci informovali obchodní partnery ústecké firmy Anneca přestali jejích služeb využívat a nainstalovali si kanály RSS příslušných médií raději samostatně. Protože služba je dobrou veřejnou službou pouze tehdy, když její správce nediskriminuje některé účastníky této služby. Což firma Anneca po více než třech letech bez varování a důvodu udělala. Nedomníváme se, že šlo o technické nedopatření.

Odpověď bude jednoduchá. Přerušení podpory této služby.

Jelikož agregátor Právě dnes vydělává slušné peníze na prohledávání a monitoringu médií, od pondělí příštího týdne bude přerušeno Britskými listy poskytování RSS kanálu agregátoru Právě dnes a přístup ze stránek Anneca a Právě dnes na stránky serveru Britské listy bude zablokován. Zakázáno bude i jakékoliv stahování obsahu technickými prostředky Anneca a Právě dnes z domény BL.

Pokud chcete na obsah Britských listů odkazovat z vašich stránek vy, udělejte to.

RSS 2.0 kanál Britských listů je ZDE

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V říjnu 2007 přispělo celkem 121 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 27808,25 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2007 částku 166 539.96 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.