Platí, že ti, co věří, že nejsou pod ničím vlivem, jen „svého vědění“ - jsou většinou otroky nějakého dávno mrtvého ekonoma. Ti, co věří v ropný zlom, kráčí ve šlépějích, které před nimi myšlenkou o „nastávajícím vyčerpání zdrojů a skokovém poklesu životní úrovně lidstva, které nebude s to jejich vyčerpání nahradit“, prošlapal již roku 1798 Thomas Malthus. Tedy nic nového pod sluncem. Temná proroctví o brzkém vyčerpání přírodních zdrojů jsou již dvě stě let planá. V čem se tedy mýlil ctihodný Malthus a myriády jeho novodobých zelených imitací?

Především v tom, jaké jsou výchozí zásoby „neobnovitelných“ přírodních zdrojů. Ani dnes, kdy lidstvo zkoumá složení hornin těles na druhém konci vesmíru, nevíme, co všechno se skrývá pod našima nohama. V roce 1959 měl svět k dispozici jen 40 mld. tun ověřených zásob ropy. V roce 1975 se celosvětové ověřené zásoby již „rozmnožily“ na 89 mld. tun a v roce 1996 dokonce na 159 mld. tun. Protože je možno vyloučit, že by nejvyšší Stvořitel průběžně lidstvu naděloval další ložiska, je soustavný nárůst světových zásob ropy důsledkem pouze jejich prachobyčejného hledání. A škarohlídům navzdory je třeba říci, že lidstvo má o bohatství své planety dosud stále jen neúplné představy.

Pro souboj se zelenými Pýthiemi o to, kolik je vlastně ropy na zemi, je nutné si vysvětlit, co to jsou „ověřené zásoby“, kterými se všichni ohánějí? To jsou jen a pouze ty zásoby, které jsou vytěžitelné při stávajících cenách ropy a pouze s dnes poznanou technologií. Vzhledem k tomu, že průměrná cena ropy za posledních 20 let osciluje kolem 20 dolarů za barel, jsou dnes mezi „ověřené zásoby“ konzervativně započítávána pouze ta ložiska ropy, která je možno vytěžit právě jen při této ceně. Existuje ale mnoho nalezišť, kde náklady na těžbu jsou z mnoha příčin vyšší než 20 dolarů za barel a vyplatilo by se je těžit teprve při současných anebo ještě vyšších cenách. Dvě gigantická ropná pole budoucnosti - ropné písky v Athabasce a u řeky Orinoco - obsahují až 500 mld. tun ropy. Tedy trojnásobek veškerých současných ověřených zásob světa. Ovšem dostat z nich ropu je dražší, než jsme zvyklí. V Athabasce jsou náklady těžby odhadnuty na 36 – 40 dolarů za vytěžený barel a ve Venezuele odhady hovoří až o 60 dolarech. To je sice proti minulosti nezvykle vysoká cena, ale při současných cenách mezi 70 – 100 dolary za barel je jejich těžba možná. A dokonce se značným ziskem. A nejde jen o tyto dva zdroje. Další stamiliony tun ropy se skrývají v hlubších mořích, v severním ledovém oceánu nebo v píscích Afriky. Pokud se udrží současné ceny ropy na světových trzích, je jen otázkou času, kdy tato „drahá“ ložiska budou překvalifikována, stanou se ověřenými zásobami a skončí v nádržích světové ekonomiky.

Ano, žijeme v době ropného zlomu, ale jediná ropa, která je skutečně vyčerpaná – je ta levná. Svět se musí naučit žít s drahou naftou – a už sedm let se mu to velmi dobře daří. Ekonomiky se nehroutí - válka o ropu všech proti všem, je jen v hlavách těch, kteří o ní mluví.

Říká se, že kdo lže, ten krade. Ti, co nám tvrdí, že ropa končí, lžou. A na lži stavějí své zelené plány na převýchovu člověka. Nás všech. Rudí také nejdříve jen lhali. A pak těm co obelhali, ukradli téměř všechno – a hlavně svobodu. Co nám budou chtít tentokrát ukrást lháři zelení?