Lábusova případná kolaborace nemá žádnou věcnou souvislost s radarem: Osobně se domnívám, že přijetím role feťáka Borůvky kolaboroval, ale jenom tak trochu, asi jako my všichni kteří jsme zde žili a proti režimu jsme aktivně nevystupovali. Navíc ta role a celý díl seriálu, "Mimikry", žily a žijí samostatně, nezávisle na úmyslech tvůrců. Seriálová "Skupina přátel songu Mimikry" byla průhlednou parodií na skutečnou skupinu "Plastic people of the universe", jejíž členové byli v té době v kriminálu, a proto se nemohli bránit.

V tom spatřuji největší problematičnost Lábusova angažmá. Ale u mnoha diváků, např. u mne, to mělo neplánovaný účinek: Do té doby jsem se o podobné skupiny a jejich aktivity nezajímal, dehonestující díl seriálu ve mně takový zájem a navíc sympatie k pronásledovaným vyvolal.

Píseň "Bič boží" si kdejaký na režim naštvaný dlouhovlasý vousáč s chutí v hospodě zazpíval, a příslušníci VB z toho byli dost bezradní. Jak stíhat za píseň, kterou vysílala televize soudružky Balašové?

Navíc sám Lábus již dávno prohlásil, že přijetím role se dopustil chyby a že toho lituje. To je dostatečně kritická sebereflexe, mnozí jiní se na podobné gesto nezmohli.

Nabízí se otázka, zda by Lábus po této zkušenosti neměl být rezervovanější při veřejné prezentaci svých politických názorů. Osobně se domnívám že ano. On na to má asi opačný názor, jinak by v kampani na podporu radaru neúčinkoval. Navíc by mi mohl plným právem namítnout, že mi nic není do toho v čem a jak se angažuje.

Trochu jinou podobu má nejnovější říkanka (písní, tím méně básní ten útvar při nejlepší vůli nazvat nemohu) Jaroslava Hutky o udavači z Těšína. Jeho demagogické tvrzení, že písničkář nemůže být udavač, ani nestojí za polemiku.

Dílo je vždy jiné než život autora. Něžně melancholický básník Sergej Jesenin, opilec a rváč, se nakonec oběsil na klice v hotelovém pokoji. Kvalitu jeho básní to nikterak nesnížilo. Jiný slavný ruský sebevrah, Vladimir Majakovskij, napsal mnohé prorežimní verše. Ale ani jejich zjevná tendenčnost z nich nesetřela zářivou básnickou imaginaci. Nohavica je skutečný umělec, jeho morální selhání si netroufám soudit , neocitl jsem se v ani vzdáleně podobné situaci.

Nejhorší na těchto přestřelkách jsou snahy aktualizovat události dávno minulé a účelově je používat v současných střetech. Kdekdo vyčítá minulost těm, kteří v současnosti hrají za jiný tým než on sám. Nachtmann Lábusovi nedokazuje škodlivost radaru, raději mu předhazuje jednu z mnoha rolí.*)

Hutka není schopen porazit Nohavicu na poli básnické a hudební tvorby, pouští se proto raději na pole politické. Prosím, ať tam je, jako průvodce pořadem "Příběhy železné opony" je vcelku přijatelný, pokud do samotného děje nevstupuje příliš často. Ale na pole denunciace by se raději vydávat neměl. Sám sobě tím na uměleckých kvalitách nepřidá a Nohavicovo selhání také nezvětší.

*) Pozn. JČ: Já myslím, že Petr Nachtmann právem poukazuje na problém osobní integrity. Jestliže se někdo kolaborantsky zaprodal jednomu režimu, je blbé, že se zaprodává jinému. Lábus měl mít soudnost a do politických věcí se dnes neplést. Není to důvěryhodné.