Nestálo by to za řeč, kdyby takové názory nebyly nebezpečné. Jenže ony jsou. Slouží těm, kdo z drahé a čím dál dražší ropy budou mít neuvěřitelný vejvar. Takový, že kvůli němu stojí za to nejen zakrývat skutečný stav věcí, ale i válčit. Válka všech proti všem není jen v hlavách advokátů ropného zlomu. V té válce už jsme. Nebo snad má Lukáš Rázl důkazy, že oficiální důvody vpádu do Iráku byly pravdivé? Našly se tam zbraně hromadného ničení? A jak ví, že teď není na řadě Írán? A co plánovaný radar u nás? Ať už je namířen proti Íránu, čemuž možná věří jen pár naivních nebo zaprodaných duší typu L. Rázla, nebo proti Rusku a Číně, v obou případech je nutno zase v pozadí vidět ubývající zdroje.

Ve své filipice L. Rázl pomíjí takové skutečnosti, jako nulovou nebo zápornou energetickou bilanci dobývání ropy z písků a břidlic, o ekologických rizicích nemluvě. Nejdřív bude nutno vyrobit kvanta horké páry a tou pak ropu z horniny vyhnat. K tomu budou potřeba gigantické zdroje energie, fosilní nebo jaderné, a po těžbě zbudou obrovské laguny mastné odpadní vody. Jestli L. Rázl neví, o čem píšu, ať si laskavě vygoogluje, co to znamená EROEI - Energy Return on Energy Investment, energetická návratnost vložené energie.

Pomíjí i ekonomickou provázanost globalizovaného světa. Shora uvedené americké vládní orgány a agentury upozorňují na zranitelnost národního hospodářství USA, způsobenou přílišnou závislostí na ropě, která by mohla způsobit závažné hospodářské a společenské krize. Jako bychom neměli v historii příklad, že všeobecná ekonomická krize zapřičiněná a započatá v USA už jednou stáhla do víru zkázy postupně celý svět. Jakou garanci a od koho L. Rázl má, že se něco podobného nemůže stát znovu? A tvrdit, že se ekonomiky nehroutí, je směšné ve světle posledního vývoje na amerických finančních trzích. Některé ekonomiky možná ne, ale ta americká už padat začala. Neskutečně nafouknutá bublina amerických hypoték konečně praskla a jediná zbraň, kterou proti tomu dokážou šéfové americké ekonomiky použít, je tisk nových a nových inflačních dolarů. Proč by jinak loni přestali uveřejňovat ukazatel množství dolarů v oběhu?

Také definice ověřených zásob ropy je něco, o čem lze diskutovat. Geologové ropných společností, kterým ještě zbyl kousek svědomí, po svém odchodu do důchodu předvedli celkem jasně, jak se s publikovanou výší zásob žonglovalo v zájmu vylepšování hodnoty akcií jejich chlebodárců. L. Rázl patrně také nemá ani potuchy, že přes 90% světové ropy těží státní nebo státy ovládané ropné společnosti a řada z nich už 20 i více let neumožnila objektivní audit zásob ve svých zemích.

Poslední odstavec páně Rázlovy tirády bych mohl snadno zrcadlově obrátit. Co nám chtějí ukrást ti, kdo lžou, že se nic neděje a ani nestane? Možnost přípravy na budoucí krize, ještě než ty nastanou? Naději na jejich rozumné přežití? Má blahá nevědomost obyčejných lidí, L. Rázlem vehementně podpořená, zakrýt riziko zásadní změny společnosti způsobené nouzí o energetické zdroje? A co když to riziko spočívá ve vzniku nějakých nedemokratických forem vlády, ustavených v zájmu dnešních modrých a zítřejších hnědých mocipánů? Nevolá tu náhodou zloděj, abychom chytili zloděje?

Na závěr bych Lukáše Rázla rád upozornil, že slušní publicisté obvykle svá tvrzení dokládají citacemi. Také bych mu doporučil něco povinné četby. Odkazy na ni jsou obsaženy v tom, co jsem k věci publikoval v BL. Zatím nevidím důvod cokoli na tom měnit. Z novějších prací mu vřele doporučím knihu Václava Cílka a Martina Kašíka Nejistý plamen, nakl. Dokořán 2007, ISBN 978-80-7363-122-2. Václav Cílek je profesí geolog, tak snad nebude nařčen ze lží. Shodou okolností mu v 46. čísle Respektu vyšel článek po názvem "Zpět k chudobě?" Jeho poslední odstavec se do této polemiky dobře hodí:

"Být chudý je normální. Pokud na dlouhodobý růst cen energií pohlédneme z perspektivy několika posledních tisíciletí, zjistíme pozoruhodnou věc: žijeme v naprosto anomálním období historie lidstva, kdy i průměrná rodina ve vyspělém světě disponuje blahobytem středověkého feudála. Je dobře, že jsme dostali možnost si na dvě tři desetiletí vyzkoušet, jaké to je být bohatý. Ale pokud si svou životní úroveň nedokážeme udržet, nestane se naším hlavním problémem nedostatek peněz. Stane se jím hledání schopnosti být chudý a přitom zůstat slušný, a ještě k tomu být veselý."

Příspěvek k takovému hledání slušnosti patrně od lidí typu Lukáše Rázla nelze ani náhodou očekávat. Bohužel jsou jeho výlevy v souladu s převažující tendencí mainstreamových médií a vlivových agentur vypírat většině národa mozky banalitami, nesmysly, lhaním a cílenými dezinformacemi. V čím jsou zájmu, to si vážený čtenář Britských listů jistě odvodí sám.