V tomto názoru mne utvrdila zdánlivá, až úsměvná maličkost při opětovné stáži na „Kolumbii“ v roce 1996, když jsem zjistil, že z různých „ústředí“ pro studium lidských práv na School of International Affairs, zůstalo pět let po zániku SSSR jen „Center for study of USSR“.

A tak když G. W. Bush před Kongresem 20.září 2001 vyhlásil všem, „co nejdou s nimi“ „kampaň boje proti terorismu“, jsem si nemohl nepoložit otázky, zda tím jeho administrativa :

• definitivně nahradila kampaň za lidská práva, odstartovanou Carterovou administrativou v polovině sedmdesátých let,
• 2.a zda nová kampaň svým cílením přinejmenším nepovede k přehodnocení východisek mezinárodně právního systému ochrany lidských práv.

Zaměření na tyto otázky by mělo odhalit podstatu „kampaně boje proti terorismu“, která je od svých počátků prostřednictvím médií převážně zastírána. Především tak, aby veřejnost neodmítala excesy, které jí ve vztahu, zejména k mezinárodnímu právu a lidským právům, provázejí.

Jen pro názornost. Na jedné straně stojí osamocené konstatování odborníka na mezinárodní právo prof. Pěchoty, který pro české vysílání BBC v květnu 2004 označil případy z Abú Ghrajb za mučení, a nepřímo odsoudil to, že "Ženevské úmluvy byly porušeny“.

A na druhé straně médii soustavně šířený vzor „občanského postoje“, jaký lze nalézt již např. v čísle 42/2001 Reflexu: „Sedmého října 2001 vstoupil svět......do války s terorismem......Lze vůbec dodržovat zásady Ženevské konvence v nadcházejícím boji s (tímto)nepřítelem ...?

Vlastní řešení úvodních dvou otázek lze spatřovat v nalezení odpovědí na následující problémy :

1. Co je označováno za příčinu terorismu v rámci kampaně Bushovy administrativy „ boje proti terorismu“ ?

Pramenem informací jsou především klíčové dokumenty US provenience, zejm. Národní bezpečnostní strategie USA z roku 2002 a 2006, ale i projevy G.W.Bushe, zejména ve vojenské akademii ve West Point.

Podle výchozí teze kampaně „boje proti terorismu“ „terorismus vyrůstá z politického odcizení, zlosti na ostatní, ze subkultury konspirace a falešných informací a z ideologie, která ospravedlňuje vraždění“.

To je však v nejlepším případě jen pověstný vrchol ledovce. Prostředí, z něhož vzniká terorismus, a rekrutují se teroristé, představují totiž konkrétní sociálně-ekonomické, historické a mocenské podmínky reálných společností. Bída nebo blahobyt, zaostalost nebo vyspělost, závislost nebo svrchovanost.

Proč tyto faktory zmíněná teze opomíjí?

Aby se tak odpovědnost za projevy terorismu, což jsou kriminální delikty jednotlivců, a spadající do kompetence řádných soudů, mohla přenést na konkrétní politické režimy, tj. na celé státy, a které lze poté „preemptivně“ napadnout ?

2. Co je označováno za příčinu terorismu v rámci mezinárodního práva lidských práv ?

V tomto případě se odkazuje na obecně uznávanou příčinu, vyjádřenou již ve „Všeobecné deklaraci lidských práv“. Totiž nebudou-li lidé zbaveni nouze a důsledků porušování lidských práv, bude jedinec donucen uchylovat se i k odboji.

Připomínám, že v  době vzniku tohoto dokumentu měli jeho autoři v živé paměti to, jak Němci označovali za války odbojáře za teroristy.

3. Jaké metody k eliminaci terorismu zakládá kampaň „boje proti terorismu“ ?

Metody eliminace terorismu, generované kampaní Bushovy administrativy, jsou založeny na „priorizaci“ represe.

Budiž. Ale s ohledem na to, že se jedná o kriminální delikty jednotlivců by akty represe měly v rámci zákona uplatňovat policejní orgány a řádné soudy.

Namísto toho „kampaň“ vychází z principu jednostranného použití vojenské síly mezi státy, a to dokonce jako primární zásady k odvracení hrozeb teroristických akcí.

Nutno si také povšimnout forem těchto metod. Na počátku třetího tisíciletí, po historické éře kampaně boje za dodržování lidských práv, se formy metod kampaně „boje proti terorismu“ vyznačují prvky právního nihilismu a barbarizace právního vědomí. Podněcováním násilnického primitivismu westernového ražení, týráním a mučením...

Mohla se však teze „preemptivního úderu“ před veřejností prosadit, kdyby jí nepředcházely emotivně vypjaté návody brutálních metod likvidace teroristů? Nota bene v atmosféře opakovaných televizních záběrů lidí, kteří jako menší zlo volili sebevražedný skok z okenní římsy „dvojčat“ v New Yorku?

Supervelmoc byla krvavě zasažena, před jejím šíleným hněvem bylo lépe v tichosti ustoupit. Jakož i před jejím, mezinárodní právo popírajícím nárokem, že zdůvodnění, rozhodnutí a realizaci násilné změny jakéhokoli režimu je přisouzeno než jí samotné. A k jehož ospravedlnění jí postačí pouze její tvrzení o existenci protivníkových rozvinutých ničivých schopností, jak to bylo uplatněno při útocích na Afghánistán a zejména Irák.

4. Jaký postup je vytyčen k eliminaci terorismu v rámci mezinárodního práva lidských práv?

Jde o kontrast, neboť je založen na naplňování lidských práv. Nikoliv hrůz války. Připomínají se zásady mezinárodních paktů z šedesátých let, zejména pak „Deklarace o pokroku a rozvoji v sociální oblasti“ z roku 1969 nebo „Deklarace o právu na rozvoj“, z roku 1986. Jejich řešení vycházejí z provázanosti mezinárodní bezpečnosti a sociálního pokroku, odstraňování příčin chudoby, hladu a ponížení, války a okupace. To jest i faktorů objektivně podmiňujících i vznik terorismu.

5. Kam směřuje, a s jakými riziky a výsledky, kampaň „boje proti terorismu“?

Její kritika upozorňuje na rizika ve dvou rovinách - jednak vůči jiným státům, a jednak dovnitř občanské společnosti.

Ve vztazích mezi státy se doporučuje zkoumat prolínání kampaně „boje proti terorismu“ s postojem Bushovy administrativy interpretujícím vítězství USA ve studené válce jako „okamžik příležitosti“.

A to ve spojitosti s úvahami o tom, že jaderné síly USA jsou schopné preventivního odzbrojovacího úderu proti Rusku a Číně. Jenž by zničil jejich odstrašující jaderný arzenál a jeho případné zbytky by zachytila protiraketová obrana (PRO).

Nejsou to pak obavy Ruska z možné agrese, demaskující konečný, strategický cíl „kampaně“? Když upozorňují, že USA kamuflují budování uvedeného systému PRO právě rétorikou obrany před teroristy a „darebáckými státy“, či-li kampaní „boje proti terorismu“?

Rizikům kampaně působícím dovnitř občanské společnosti dominuje tzv.“Vlastenecký zákon“ z 26.10.2001. Jenž podle jeho kritiků umožňuje omezovat lidská práva a je v rozporu se čtvrtým dodatkem Ústavy USA, zaručujícím svobodu od neodůvodněného sledování.

6. Je kampaň „boje proti terorismu“ kompatibilní procesům udržení a rozvoje dosaženého standardu ochrany lidských práv?

V odpověď se doporučuje zkoumat konkrétní výsledky a efekt šest let trvající kampaně „boje proti terorismu“, a to zejména ve vztahu k lidským právům.

A komparovat je s analýzami zpráv o stavu lidských práv, jako např. zprávou „Human Rights Watch“ ze 24.1.2006. Z ní vyplývá, že mučení a špatné zacházení se staly úmyslnou součástí „kampaně“. Takové zprávy upozorňují přinejmenším na kontraproduktivnost metod kampaně s tím, že pokud jsou ilegální, tak to jen podněcuje další projevy terorismu.

Mnohem závažnějším efektem „kampaně“ jsou projevy faktického odklonu od dosažené faktické úrovně respektování lidských práv. Důvod je vysloven již v úvodu.Je to totiž řada kategorií lidských práv, které komplikují realizaci této kampaně.

Kontradiktorní vztah kampaně „boje proti terorismu“ a kampaně za prosazování lidských práv (do kterých se především ve svém počátku halila) dokazují např. postoje britského premiéra. Např. když na sklonku dubna 2006 obvinil zastánce lidských práv z toho, že „ztratili kontakt s obyčejnými občany“. A přišel s tím, že první svobodou je bezpečnost.

Podle repliky známého sociologa Ralfa Dahrendorfa tak ale svoboda nebude právem jedince určovat svůj vlastní život, nýbrž právem státu omezovat osobní svobodu ve jménu jím definované bezpečnosti. Což zároveň označuje za začátek nového autoritářství.

Anebo když ve stejné době britský ministr obrany požadoval revizi Ženevských konvencí, neboť podle jeho názoru válečná pravidla z dvacátého století už nepostačují.Posilují mír a chrání svobodu... (na rozdíl od Bushova generálního prokurátora Gonzálese, který mu je již v roce 2002 doporučoval ignorovat).

Přičemž tento trend určitého odvracení se od lidských práv prokazuje např.úsilí britské vlády z jara 2007, směřující proti Chartě základních lidských práv tzv.„Euroústavy“, a částečně zahalené do snah o výjimky z jejich dodržování.

Z naznačených odpovědí na uvedené otázky lze tak přisvědčit konstatovaní, že kampaň „boje proti terorismu“ v pojetí Bushovy administrativy nahradila kampaň za lidská práva především tam, kde Amerika svoje zájmy neprosadí jinak, než tradičně silou.

Bohužel ale svým strategickým cílením tato kampaň deformuje východiska mezinárodně právního systému ochrany lidských práv. A diskredituje je všude tam, kde se prosazuje ve jménu jejich ochrany.

Je tak otázkou, nakolik i v případě budoucího ústupu od ní se stane možnou revitalizace kampaně za dodržování lidských práv.

Neboť v dobách, kdy USA v celosvětovém měřítku prosazovaly tuto kampaň a respektovaly související konvence a autoritu OSN, byl terorismus ve světě, při porovnání s dneškem, prokazatelně na ústupu.