Ježíš označuje farizee za „pokrytce“. Řecký originál slova „pokrytec“ (hypokrités) naznačuje, že dotyčný skrývá svou identitu pod nějakým převlekem (odvozeno ze slovesa hypo-krýptó). Například herci si nasazují škrabošku, masku, aby hráli svou divadelní roli simulovali na jevišti jinou osobu, než jsou sami.

Hypokrités může být také od hypo-krisis (krisis je soud, právo, spravedlnost), pak by to znamenalo, že pokrytec je člověk zralý pro soud, je pod úrovní spravedlnosti.

Farizeové byli v mnohém podobní současným křesťanským fundamentalistům. Celý svůj život zasvětili plnění předpisů (a vyhýbání se zákazů) Bible. Dodržovali nejen sobotu a přesné desátky, ale i ta nejnepatrnější nařízení Tóry. Byli misijně horliví, přísní ve svém moralismu, lpěli na tradičních hodnotách, byli vzornými občany.

A přece nemůže Ježíš těmto „opravdovým“ zbožným přijít na jméno. Varuje nás před farizeismem jako před jedovatou drogou. Představuje totiž plíživé nebezpečí, které si neuvědomuje nejen nikdo ze zákonicky zbožných, které však často rozpačitě relativizují i lidé okolo, nemajíce odvahu tak „vzorné“ a morálně přísné spoluobčany poslat „do pekla“, jako to činil Ježíš.

Ježíš zřejmě nekritizuje farizee za jejich horlivectví samotné, to je jejich věc, vytýká jim však to, že nutí k témuž ostatní a že se soustřeďují na nepodstatné věci a zanedbávají věci podstatné. Bedlivě dbali na desátky z kuchyňského koření, nedokázali se však přitom poctivě a statečně postavit k nespravedlnostem a sociálnímu útlaku v zemi. Nemohl jim odpustit, že při uzdravení nemocného v sobotu jde farizeům více o dodržení protokolu, než o toho nemocného.

A přitom Bible je plná varování před takovouto formou náboženství – za všechna taková místa Micheáš 6,8: „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem“.

Farizeismus se svou nikdy neuskutečnitelnou snahou o dosažení mravní čistoty – viz argumentaci apoštola Pavla, který sám byl původně farizeem – je v podstatě sofistikovaným systémem, který člověku umožňuje vyhnout se Boží milosti. Člověk může dodržovat všechna pravidla a přitom se zásadně minout s podstatou víry.

Zákonictví nemůže být než pokrytecké, protože definuje prefabrikovanou soustavu chování, kterou je možno překrýt skutečně etického jednání, které je vždy situační. V prostředí zákonictví se každý naučí tvářit zbožně – důležité jsou vnější projevy, pod kterými lze skrýt skutečné problémy vnitřní i společenské.

K pokrytectví jsou jenom dvě varianty: dokonalost či upřímnost. Minimálně od Pavla víme, že dokonalost je neuskutečnitelná varianta, zbývá tedy upřímnost. Onu, kterou nabízí Bible, upřímnost, která vede k pokornému přijetí Boží milosti a k následné toleranci a respektu vůči druhým lidem.

Bible říká, že Bůh může amnestovat jakýkoliv hřích včetně vraždy. Ale tuto amnestii je třeba přijmout, zatímco zákonické pokrytectví si stačí samo, amnestii nepotřebuje.

Nehledě na to, že každá doba má svou kategorii více a méně závažných hříchů. Nejde jen o některá - dnes absurdní - starozákonní nařízení, ale třeba i o to, že např. současný člověk svobodně nakupující na leasing a používající kreditní karty sotva pochopí, že ve středověku bylo např. těžkým hříchem, povoleným jen Židům, účtování úroků z půjčky.

Apoštol Pavel navíc poukazuje na další záludnost farizeismu: čím tužší zákonictví, tím větší chuť zákony obcházet a porušovat: „Neznal bych žádostivost, kdyby zákon neřekl: Nepožádáš“. Značně děsivý sociologický experiment, který byl vyzkoušen v USA, totiž prohibice ukázal, že Pavel měl pravdu. Rovněž tak Masarykův zákaz prostituce na počátku první republiky vedl pouze k jejímu rozšíření a k raketovému vzrůstu pohlavních chorob. Chování naší současné legislativy k prostituci i drogám je stejně pokrytecké.

Nový zákon na mnoha místech kriticky ukazuje případy pokrytectví, znehodnocující skutečné etické chování mravním formalismem a legalismem. Konec druhé kapitoly  epištoly Koloským považuje zákonictví za pyšné uspokojování vlastních potřeb, v ep. Galatským (2,11-14) předstírá Petr dodržování předpisů, ve Skutcích jsou tvrdě odsouzeni manželé, předstírající finanční obětavost, u Jana zase Ježíš odhaluje pokrytectví v moralismu vůči cizoložné ženě.

Jak vidno z citovaných ukázek, křesťanská tradice před pokrytectvím dostatečně varuje. Nicméně, protože člověk je stále stejný, není divu že pokrytectví je velmi frekventovaným modelem chování nejen v náboženských, ale i v jiných společenských, zejména politických souvislostech. Bylo by možno jmenovat tisíce případů licoměrnosti od svatouškovského pohoršení na nemravné pořady v televizi (copak o nich vím, nedívám-li se?) až po boj proti terorismu (na čí straně je více mrtvých?).

Pokrytectví najdeme ve vrcholovém sportu (kdo se ve obejde bez dopingu?) i v módním „ekologismu“ některých exploatačních firem, které maskují svou povahu rádoby enviromentalistickými aktivitami, či mediálních hvězd, které současně s bojem za životní prostředí spotřebovávají tolik energie, jako několik afrických komunit dohromady.

Nejkřiklavější je však pokrytectví každodenního světa politiky. Tam ostatně Ježíšovo slovo o zdobení náhrobků míří. Řada našich současných politiků vzdává v těchto dnech hold 17. listopadu, Dni boje za svobodu a demokracii s tak ukázkovou mírou bezostyšného pokrytectví, že se až tají dech.

Nejvypečenější jsou ti, kteří 17. listopad slaví zejména jako výročí konce monopolu komunistické strany, zavilí bojovníci proti komunismu, kteří přitom až do roku 1989 byli členy či dokonce exponenty této strany, či některé z jejích organizací, nebo politických stran jí přisluhujících.

Míra neupřímnosti, neochoty reálně se vypořádat s vlastním podílem viny na minulých i současných společenských nespravedlnostech, farizeismus nasazující si masku vždy pečlivě vybranou dle „ducha a požadavků doby“ je zarážející.

Lze jenom doufat, že pokrytcům se nepodaří zdevalvovat onen věčný zápas slušných lidí o ty hodnoty, jež také tento svátek vyjadřuje. Ostatně – kolik svatoušků, lumpů, vědomých grázlů, atd. si již v dějinách z pravdy dělalo rohožku – přeci tyto hodnoty trvají. Snad jen je potřebí odvahy na náboženský farizeismus i politické pokrytectví ukazovat se stejnou tvrdostí, jako to dělal důsledně Ježíš.

Autor, povoláním farář , je bývalý senátor. Nezávislý, zvolený na kandidátce KDU-ČSL