Klidně ho přežila, aby si umřela v dvaadevadesáti letech. Dědeček kamaráda z mládí si v devadesáti letech postěžoval babičce: "dnes mi nechutná cigareta, zítra umřu." A ráno byl mrtvý. Pasivní kuřačka babička to málem dotáhla na stovku. Zemřela v 98 letech.*)

Samozřejmě ne každý kuřák se dožívá stovky, tak jako nekuřák. Příkladem jsou i hodně staří kuřáci. Manželka spisovatele Liona Feuchtwangera dávala poslední interviev v televizi k svým stým narozeninám s cigaretou v ruce i puse. Podobně naše legendární sokolská náčelnice sestra Provazníková, která se s tímto světem rozloučila ve svých 104 letech. Malíř Oscar Kokoschka, též silný kuřák, v 92 letech a ještě slavnější Pablo Picasso byl focen převážne s cigaretou do 86 let. Juan Miró se vzdálil z tohoto světa v 90 letech. Jaroslav Vrchlický kouřil 60 cigaret denně a můj dědeček snad 100! Ručně motanejch, kroucenejch, točenejch, jak chcete.

Světově proslulý producent doutníků Davidoff, píše ve svých memoárech: "Kdo kouří víc jak tři doutníky denně, je prase. Promiňte pane Churchill." Churchill se dožil devadesátky a Davidoff o dva roky víc.

Jako svobodný člověk nenávidím zákazy a nařizování jakéhokoliv druhu. Jsem již třicet let náruživý nekuřák, ale ještě se nestalo, abych kuřáka napomínal. I jako kuřák jsem v mládí miloval hostince se zahrádkou. Tím potvrzuji, že jsem pro čistý vzduch. Dnes, v létě, v zimě, v dešti, za slunce, jsou kouřící spolupracovníci potupně vyháněni na vzduch z pracoviště. Krabičky s cigaretami dosahují již ceny drog a jsou potištěny smrtkou. Nastala renesance stříbrných tabatěrek a černé smrtky se odhazují do koše před zapálením první cigarety. Pamatuji, že jsem si tabatěrku koupil dříve než cigarety. Na potištěné krabičky Partyzánek, Lip a nebo Džunek se taky nedalo koukat a tabák se z cigaret dřív vysypal.

Prohibici alkoholu i prohibici cigaret si vymysleli diktátoři tohoto světa! Horlivý aktivisti je následují, aby mohli druhému do jeho života kecat. Dovolím si svobodu, jim nevěřit. Neboď, kdo kouřil, umřel. Kdo ne, taky!

*) Pozn. JČ: Existuje určité (malé) procento lidí se snad nepoškoditelnou genetickou výbavou, na něž kouření nepůsobí. Pro většinu populace je však statisticky dokázáno, že kouření zkracuje život přibližně o 12 let a zhoubné choroby způsobuje i druhotné kouření. Právě proto se zakazuje kouřit ve veřejných místnostech -- nikdo nebrání kuřákům ničit si život, ale nemají právo ho ničit jiným. Ve Skotsku do roka po zakázání kouření ve veřejných místnostech poklesl počet pacientů, přijímaných do nemocnic s infarktem, o 17 procent ZDE.