14. 11. 2007
Blahoslavený Mejstřík chudý duchemV úvodu se musím omluvit všem věřícím, ale chyba v titulku je vědomá. Snad z nedostatku invence či z nedostatku jiných problému k řešení (a že jich kolem nás je), možná vlivem rozmanitého počasí, které letos panuje, přišel včera na program jednání vlády tzv. Mejstříkův evergreen (zákon věčně zelený) - Zákon o státních svátcích a významných dnech. Již ani nespočítám, kolikrát svazácký senátor tuto problematiku otevíral jako Šavel obrácený na Pavla a jak si v různých fázích bral hlavně na paškál Mezinárodní den žen. Dokonce mi poklonu vysekl, že jsem do zákona o státních svátcích MDŽ „vpašovala“. Nevím, jak to myslel, protože v Poslanecké sněmovně o zákonech hlasujeme a pokud v Senátu do zákonů něco pašují, pak asi není vše v úplném pořádku. |
Dlouho jsem přemýšlela i o tom, jestli má cenu dělat senátoru Mejstříkovi reklamu, ale pak jsem si řekla, proč ne. Nebudu jeho lidovou tvořivost nijak komentovat, neb svazácká modrá košile a rudá kravata ji sluší. Zjistila jsem, že nic nového Martin Mejstřík nevymyslí. Své zamyšlení píši ale nikoliv kvůli neúnavnému předkladateli, ale kvůli onomu významnému dni v našem kalendáři, MDŽ. Podpásové údery, lživé argumenty a častá manipulace jsou v politice, bohužel, normální, ale čeho je moc, toho je někdy příliš. Senátor Mejstřík žije asi v nějaké uzavřené bublině. Nejspíše neumí používat internet, neumí ani číst. Jen psát. Pakliže cestuje, pak s klapkami na očích a uších anebo vidí a slyší jenom to, co chce. Možná si léčí svůj komplex z minulosti nebo kupuje odpustek. Nebo doufá, že mu bude odpuštěno, neb chudí duchem blahoslavení jsou. Jeho boj proti MDŽ je úporný a věčný, jde stále vpřed, ale stále stojí na místě. MDŽ si připomíná celý civilizovaný svět a snad jenom u nás vedeme diskuse o jeho opodstatněnosti. MDŽ hlavně není oslavou ženy, ale je především připomínkou, že ne vždy ženy měly volební právo, právo na vzdělání, na ochranu mateřství či právo vychovávat své děti. Připomíná boj amerických švadlen proti chudobě, proti válce a bezpráví, proti špatným pracovním podmínkám. Je svátkem nadstranickým, motivovaným solidaritou proti sociální nespravedlnosti. Schvaluje snad Mejstřík tyto jevy v současném světě? Je toto poselství mrtvé nebo je stále aktuální? Argument zneužití komunistickým režimem je falešný a prázdný. Jako Topol. V dějinách bylo zneužito kde co, jenom my máme snad až příliš krátkou paměť. Zneužit byl i 17. listopad jako připomínka smrti Jana Opletala. I tolik vyzdvihovaný svátek matek byl zneužit. Pro změnu nacistickým režimem. Árijské matky byly ty jediné správné, které byly schopné porodit a vychovat příslušníky Říše. Ony byly garancí čistoty árijské rasy i genofondu předurčeného národa. To Mejstříkovi nevadí? Patrně ne. Mezi režimy klade rovnítko a zneužití svátku matek omlouvá(!). Připomíná jeho oslavy před 2. světovou válkou. Ale zapomíná na oslavy Dne žen, jehož základy byly položeny na konferenci žen v Kodani. Škoda, že Mejstřík nehovoří o dědictví Charlotty Garrique Masarykové, Karly Máchové, Alžběty Karpíškové a dalších žen, které pro své přesvědčení umíraly v koncentračních táborech. Sociálně demokratická senátorka Alžběta Karpíšková byla jednou z prvních, které skončily v nacistických plynových komorách . I to je historie, pane Mejstříku. Ale česká politická pravice má dnes slova tolerance i pro neonacisty, tak proč ne pro vychvalování jejich symboliky – včetně onoho zneužitého svátku matek? Ale teď vážně. Matky za nic nemohou, ženy také ne. Otázka svátků je v multikulturní společnosti otázkou tolerance, nikoliv neúcty svátků druhých. Ateisté slaví První máj jako Svátek práce, křesťané tentýž den jako svátek Josefa Dělníka. Křesťané oslavují mateřství, ateisté zase ženství. Židé mají svou chanuku, křesťané zase vánoce. Křesťané světí neděli, židé sobotu. Zakážeme snad šábes či chanuku jen proto, že je většině společnosti cizí? Asi ne. Panna Maria a jej kult zajímají méně lidí, než homosexuálové. Jak je u nás zvykem, mnohdy jsou účelově překrucována fakta, vědomě si lžeme a hovoříme jen o tom, co se nám hodí. Mejstřík má ale jediný politický program. Tím je primitivní a bigotní antikomunismus. Pro nic jiného není v Senátu přínosem. Trochu málo na bývalého sametového revolucionáře, trochu moc na bývalého aktivistu Městského výboru SSM a jeho Vysokoškolské rady. Snad se jen dodatečně stydí za svou minulost. Právě tyto instituce, ke kterým měl dnešní senátor kdysi tak blízko, byly spolupořadateli onoho pochodu 17. listopadu 1989, který skončil nakonec tak slavně neslavně na Národní třídě. A MDŽ na Senovážném náměstí slavili také. Možná jen Mejstříka nepozvali, i když mu dali vyznamenání. Autorka je poslankyní ČSSD a stínovou ministryní pro ženu a rodinu |