Podvodem skrz naskrz bylo celé komunistické zřízení, hlásající svobodu, občanská práva, rovnost před zákonem atd. a potlačující zároveň všechno toto organizovanou mocí, tvořenou StB, hranicemi s ostnatým drátem, porobeným soudnictvím a nakonec i sovětskými tanky.

Na cestě do budoucnosti je třeba zbavit se toho pocitu, že všechno je podvod, že bez podvodu není možné žít, že hranice mezi zločinem a pouhým modus vivendi je definována každým podle své libovůle. Zlodějíček i mafián se budou vymlouvat stejně, budou poukazovat na to, že i jiní to dělají, dokonce i autority (politici, církve, vědci). Oni sami nejsou tak nebezpeční jako jejich výmluva -- ta totiž může zamořit a rozložit celou společnost, smazat hranici mezi zločinem a čestným životem. Jistě, podle některých čestný život neexistuje, ale to vypovídá víc o nich samých než o čestném životě.

Stejně bychom se měli vzdát nihilismu ve vyrovnávání se s tím, že tu byla StB, že měla své zaměstnance a agenty. Argument, že lidské životy jsou složité, je zrádný. Dá se použít vždy a na všechno. Abychom mohli opravdu posoudit, co se dělo, měli bychom znát fakta, detaily a konkrétní svědectví. To nám agenti i zaměstnanci dluží, jestliže chtějí, abychom nějak lidsky pochopili to, co udělali. V každém případě se mi ale hon na agenty zdá v naprostém a do nebe volajícím nepoměru s honem na zaměstnance. Připadne mi to, jako bychom gestapáka nechali být a toho, který by neudával, nebýt existence gestapa a jeho poptávky po informacích, hnali na pranýř. Nejvíce je vinen ten, kdo zřídil gestapo a dal mu jeho smysl, potom ten, kdo pro gestapo pracoval jako zaměstnanec, kdo ho svým vlastním tělem a duší tvořil, teprve potom až agent, udavač.