Ačkoliv mi názory Jindřicha Kalouse nejsou vzdálené a sám bych zpravidla stál na stejné straně barikády jako on, rád bych kriticky reagoval na jeho článek "Ekonomie versus etika". Impulsem mi přitom nejsou ani tak autorovy závěry, s kterými mohu částečně souhlasit, jako spíš celková intence jeho textu: dichotomie toho typu, na jakém staví už svým názvem, ve mně totiž notoricky vyvolávají pochybnosti.

Byla by to velmi odvážná redakce, která by dovolila čtenářům zcela volně se vyjadřovat k zveřejněným článkům. Riziko soudního stíhání za pomluvu, zejména v případech, kdy se článek týká probíhajícího soudního sporu, znamená, že si něco takového většina médií neriskne, píše komentátor deníku Guardian a pokračuje:

A to je jen právní aspekt věci... Každý, kdo kdy zveřejnil na populárních internetových stránkách cokoliv jen mírně kontroverzního, ví, že čtenáři se začnou chovat opravdu VELMI VZTEKLE - otevřeně útočně - pokud jsou ponecháni bez dozoru. Výsledky jsou únavné, deprimující a všichni účastníci experimentu zuří.

Proto, když se nedávno zkusmo rozhodl americký deník Los Angeles Times, že dovolí čtenářům, aby zredigovali redakční komentář k irácké válce a aby se k němu vyjadřovali, sledovalo to pozorně množství vysoce postavených mediálních osob. Splnily se jejich nejhorší obavy: Během několika hodin se jednomu čtenáři podařilo změnit titulky v těchto novinách na několika stránkách na "Fuck USA" (Ať jdou Spojené státy do prdele!) Navzdory velkému úsilí moderátorů a požadavku, aby se čtenáři před zveřejněním svých výroků registrovali, možnost pro čtenáře, aby redigovali americký list, musela být zrušena a Los Angeles Times své čtenáře kritizoval za vandalství...

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pan doktor Příhoda v MF DNES pokračuje v diskusi o euthanasii. Protože tuto diskusi považuji za nesmírně potřebnou, pokusím se nevšímat si zcela zbytečných výpadů medicínského laika směrem k lékařům a naopak navázat dalšími postřehy.

Šéfredaktor Britských listů Jan Čulík zastává názor, že při současném relativně vysokém počtu čtenářů tohoto deníku by mělo být možné, na základě relativně minimální osobní finanční újmy, aby čtenáři Britským listům umožnili (pravidelnou měsíční částkou cca 50 - 100 Kč) skutečně profesionální provoz v nezávislém občanském zájmu. Kdyby totiž z 8000 denních čtenářů Britských listů jen polovina přispěla pravidelnou měsíční padesátikorunou, list by měl k dispozici 200 000 Kč měsíčně a s takovou částkou by mohl dělat podstatné věci ku prospěchu řadových občanů v české společnosti. Jde tedy přirozeně jen o rozhodnutí čtenářů, zda mají pocit, že je takového nezávislého a průrazného listu v českém prostředí zapotřebí.

Po zveřejnění Čulíkova apelu "Proč to nejde" přispělo na konto Britských listů 166 čtenářů celkovou částkou přibližně 70 000 Kč. Přispěl tedy dosud jen zlomek z cca 8000 denních čtenářů, zato podstatně většími částkami než je navrhovaných 50 - 100 Kč.

Darovaná částka nám umožní odstranit dosavadní technické nedostatky v redakčním systému. Děkujeme. Kdo z dárců chce potvrzení pro daňové účely, napište si o ně, prosíme. - O dalším vývoji budeme informovat.

Britské listy mají účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo konta: 1001113917, kód banky 5500. (PS. Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.)

Diskuse "Měli by čtenáři přispívat na Britské listy?" je ZDE

Fotoaparát se stal neodmyslitelnou součástí výzbroje moderního turisty. Miliony fotografií vzniknuvších při cestování zaplňují krychlové metry prostoru milionů domácností a bývají zpravidla přístupny jen okruhu známých. Interaktivní výstava "Ztracená dovolená" je načas osvobozuje z hranic rodinných příbytků, aby je ukázala veřejnosti a umožnila společné a interaktivní zkoumání fenoménu turismu- jeho estetiky, cílů, forem, hodnot a ducha- skrze jeho vizuální artefakty pořizovaných na cestách námi, turisty.

Každá země si váží svého historického filmového dědictví. Nyní, v době digitálních technologií, se je snaží vydávat na DVD ve vyčištěné podobě a s doplňujícími bonusy. Ne tak Česká republika. Nyní vše vyvrcholilo peticí fanoušků Markety Lazarové.

Již řadu let klasická díla české filmografie vycházejí různě -- v USA, v Japonsku, ve Velké Británii. Myšleno filmy Věry Chytilové, Miloše Formana, Jaromila Jireše, Františka Vláčila, Karla Zemana i jiných.

Vážený pan
MUDr. Pavel Bém
Primátor hl.m.Prahy
Mariánské náměstí 2
Praha 1

V Praze dne 20. 6. 2005

Vážený pane primátore,

dne 24. května 2005 jsem Vám jménem petičního výboru předal prostřednictvím Hlavní podatelny MHMP dopis s přílohami obsahujícími více jak 1000 podpisů občanů pod petici, žádající Radu hl.m.Prahy, aby zamítla zdražení jízdného v MHD. Bohužel tato žádost občanů nebyla vyslyšena a Rada HMP jízdné zdražila. Nebyla posléze vyslyšena ani žádost některých zastupitelů ZHMP, aby o otázkách zvýšení cen jízdného v MHD jednalo celé Zastupitelstvo HMP.

Tisková zpráva Hnutí Duha

Česká republika má čtvrté nejhorší exhalace oxidu uhličitého na obyvatele ze všech 25 zemí Evropské unie. Ukázala to právě zveřejněná srovnávací statistika emisí skleníkových plynů Evropské komise. [1]

Češi jsou rasisté, tedy alespoň někteří. To by bylo banální konstatování. Na rasismus nemá nikdo patent a tak lidi s tímto smýšlením můžeme nalézt ve všech částech světa a ve všech národech. Avšak já mám na mysli zvláštní druh rasismu, totiž rasismus Čechů vůči Čechům. Ten již tak běžný není a je možné, že bychom zde mohli soutěžit o jedno z prvních míst. Rozhodně na toto umístění aspiruje velká část těch Čechů, kteří své názory veřejně publikují. Někdy ovšem také platí, že jsou to ti z Čechů, jejichž názory je redakce ochotna otisknout.

Modrá šance je, jak už je všeobecně známo, souhrnný název pro materiály publikované a prezentované představiteli ODS, jejichž smyslem je poskytnout jakousi ucelenou představu o směřování české společnosti po případném volebním vítězství ODS a po sestavení vlády s její dominancí. V současné době tvoří celý tento komplet celkem 16 svazků pokrývajících základní oblasti života společnosti. Z pohledu ČMKOS je samozřejmě nejdůležitější oblast sociální či sociálně ekonomická, neboť dopady tohoto typu budou v budoucnu ovlivňovat postavení a životní úroveň zaměstnanců, kteří tvoří převažující klientelu odborů.

Nevím jak kdo, ale já dodnes cítím, že mne Rudá armáda před šedesáti lety osvobodila a mí rodiče to takto vnímali až do konce svého žití, konkrétně do počátku devadesátých let, kdy zemřela má matka. Nevadí mi, že pan X, který má dnes 46 let, či pan Y narozený až v roce 1976 se v současnosti necítí Rudou armádou osvobozeni. Dokonce mi osobně nevadí, že tito pánové a mnozí další považují Rudou, vlastně za jejich života již pouze Sovětskou armádu za okupační. Je to jejich subjektivní postoj, osobní zkušenost a tu jim samozřejmě ani nejsem schopen vzít. Byl bych ale velice nerad, kdyby jenom takoví lidé měli kdykoliv nárok na veřejné projevování náhledů na minulost. Nebo dokonce svůj pohled prezentovali za objektivní, ba jedině správný, neřkuli dokonce pravdivý.

PRAHA -- Zastupitelstvo třetí městské části bude znovu projednávat kauzu domů zamořených azbestem na sídlišti Chmelnice. Postižení nájemníci obecních bytů totiž požádali zastupitele o odložení privatizace do doby, než budou byty zbaveny nebezpečného azbestového prachu. To radnice dosud odmítala s tím, že o žádných problémech neví a snažila se byty co nejdříve rozprodat. K zamoření bytů došlo neodbornou demolicí staré vzduchotechniky. Zasedání zastupitelstva se koná dnes, v úterý 21. června od 15 hodin.

Jsou to tři týdny, kdy byl publikován v Britských listech předchozí text ("Případ dvou domů v ulici Pod Vyšehradem v Praze--Podolí", BL 30.5. 2005), míněný jako zahájení volného cyklu o tom, jako to (nejen v Praze 4) opravdu v reálu funguje. Neměl jsem v úmyslu vracet se k témuž, ale mezitím vyplavaly další poučné podrobnosti, jež si zasluhují zachytit.

Přikládám též fotografii zničeného veřejného schodiště, píše autor. Prý šlo o "stavbu nespojenou s pevným základem". Fotografie byla zhotovena 4. února 2005, schodiště bylo zničeno v květnu 2005."

Americké bezpečnostní složky požádaly od října 2001 více než dvěstěkrát veřejné knihovny, aby jim poskytly informace o tom, kdo si vypůjčil jaké knihy, a o dalších interních záležitostech. Vyplývá to z nové studie, kterou vypracovala American Library Association.

V některých případech použily bezpečnostní složky soudních příkazů či dalších oficiálních prostředků, aby zjistily, kteří uživatelé veřejných knihoven si vypůjčili knihu o Usámu bin Ladinovi. Jiné žádosti byly neoficiální a někdy je knihovníci prostě odmítli - protože je rozčílilo, že se bezpečnostní orgány vůbec dožadují takovýchto soukromých informací.

Milé děti, lituji, ale v této pohádce prostě musím používat sprosté slovo, a sice slovo prdel. Bez něho to prostě nejde a takové to p.... se čtyřmi tečkami mi připadá vlastně mnohem sprostší. Takže se omlouvám, ale tohle je prostě pohádka o prdeli.

Tak tedy, bylo nebylo, za devaterými horami, bylo to v pohádkové zemi Boémii a já šel navštívit někdejšího dlouholetého přítele. Možná to bylo proto, že jsme před tím v hospodě přemítali o starém vtipu Jak vznikl dvojocasý český lev.

Mandle, částečně autobiografický erotický román, jehož autorkou je v anonymitě se skrývající muslimka, píšící pod pseudonymem Nedjma a žijící v "tradiční arabské společnosti v severní Africe", vyšel loni ve Francii v Éditions Plon a dosud se ho prodalo 50 000 výtisků. Kniha vyšla už také v překladu do osmi jiných jazyků.

Při příležitosti amerického vydání poskytla anonymní autorka rozhovor listu New York Times. V něm zdůraznila, že vylíčila ženu, která má potěšení ze sexu, jako oslavu fyzického těla, které je výrazem života. Jejím cílem bylo také zaútočit na utlačování muslimských žen, k němuž dochází už celá staletí.

Prvotní motivací její knihy byl hněv nad útoky z 11. září 2001 a nad reakcí Washingtonu na ně. "Střetly se dva fundamentalismy," konstatuje autorka. "Fundamentalisté spáchali nezvratný, šokující, šílený čin. Ale reakce byla také zvěrstvem, byla šokující a šílená. Obě strany hovořily jen o vraždění a o krvi. Lidské tělo nikoho nezajímalo."

Ostré zintenzivnění britského a amerického bombardování Iráku dlouho před invazí do této země v březnu 2003, jehož účelem bylo "vyvinout na irácký režim silný tlak" bylo porušením mezinárodního práva. Vyplývá to z prozrazeného tajného dokumentu z britského ministerstva zahraničí. Toto oficiální varování bylo poprvé předloženo členům britské vlády v březnu 2002. O dva měsíce později zahájilo britské a americké letectvo "intenzivní bombardování", jehož účelem bylo vyvolat od Saddáma Husajna protiakci a poskytnout tak západním Spojencům záminku k invazi do Iráku.

Žadatelé o licence pro pozemní digitální televize zveřejnili desatero důvodů pro rychlé zavedení digitálního televizního vysílání v České republice. RadioTV přinesl 7. 6. jeho komentovanou verzi.

Ke každému bodu dodal Jan Potůček hlavní rizika, kvůli kterým se digitalizace v Česku zpožďuje. Některé z těchto argumentů jsou však do té míry demagogické, že zůstává na uvážení čtenáře, jaké motivy vedly jindy seriózního Jan Potůčka k tak neobjektivní obhajobě monopolu stávajících analogových celoplošných televizních stanic. Autor tohoto článku si proto dovoluje komentář jak k původnímu "desateru", tak k Potůčkově "komentáři". Zároveň k "desateru" přidává pro reflexi Jana Potůčka z Reflexu ještě jedenácté přikázání:

Nelži, neboť faleš tvých úst je jako had, který žere svůj ocas. Přes zdánlivou dokonalost kruhu nepřináší řešení ani počátku, ani konce.

Josef Vít se zde nedávno právem pozastavil nad obsahem jedné diskuse na webu Liberálního institutu a hned se mu to vrátilo v podobě polemické odezvy. Je sice pravda, že tentokrát oponentovi sám vložil do ruky účinnou zbraň v podobě své silně za vlasy přitažené logiky, ale to na celé věci patrně není to nejpodstatnější. Tato polemika totiž ukázala na mnohem závažnější problém, na hlubokou krizi myšlení, kterou lze vysledovat v diskusích o společnosti, politice a ekonomii. Krize se projevuje nikoli v tom, o čem je řeč, ale v tom, o čem se nemluví, co se a priori považuje za dané, a tudíž o tom není nutno ani záhodno diskutovat.

V květnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 5000 Kč, dalších 5000 Kč byl příjem z reklamy. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.