Nejen komunisté jsou neschopni střízlivého pohledu na satiru. Hrozná urážka jejich majestátu v mystifikaci ČRo 1 "Ptá se Olaf Lávka" zažehla také stejně neutuchající plamen antikomunismu. V komunistickém Mordoru se sice líhnou další a další komunističtí skřeti, aby pánu temnot podmanili Středozem, ale společenství prstenu - naši heroičtí signatáři petice Zrušme komunisty - pokračují ve svém rytířském tažení proti kypícímu nebezpečí naší doby, které se chystá co nevidět uvrhnout vše živé do věčného otroctví. A tak bijí na poplach, rekové, a jsou bez meškání ochotni nasadit vlastní životy, aby nás, bezbranné, ustrašené a blbé, ochránili před touto zkázou. Jeden za všechny a všichni za jednoho tak přísahají, že:

Médii proběhla zpráva, že lístek na pražskou hromadnou dopravu má stát až 60,- Kč. Hrůza. Není se čemu divit, že se proti tomu ohradila hned řada občanských sdružení a zahájila různé formy protestů včetně petice proti zdražování, někteří zastupitelé města a městských částí podpisují výzvy.

V úterý 24. května možná bude Rada o zdražení rozhodovat. Nevím, zda si bude něco dělat z hlasů občanů, kteří budou mít opačný názor -- z petice, která bude předána v 9 hodin, z tisíců mailů členům rady, s protestních hromadných jízd na černo. Možná nic a zdražení jízdenek, na 20, popř. 22 Kč, již od července, projde. Možná se podaří zdražení oddálit, na chvíli... Ale je to systémové řešení rok co rok protestovat proti růstu cen? Neměl by vývoj veřejné dopravy směřovat jiným směrem? Praha přece je opravdu krásné město... Město plné tajemných zákoutí, stovek věží a věžiček, starobylých památek i moderních budov. Co jí však hyzdí, je obrovské množství smogu, popílku, množství automobilů, a to nejen v centru, ale i v dalších lokalitách.

Janu Čulíkovi by vůbec nevadilo, kdyby někdo někde veřejně vykřikoval, že lidé s modrýma očima mají jít do plynu. Štěpán Kotrba zase nepřímo jmenovaným (ale lehce identifikovatelným) vládním politikům ČSSD nepřímo (ale zjevně) nadává do kurev. První však považuje satirický výrok o komunistech a prasatech za primitivní a druhý se za něj dokonce -- kdoví proč -- omlouvá.

Podezřívám pana Víta, že při studiu podkladů pro článek, "Co je liberalismus" z 16. května nebyl dostatečně pozorný nebo čerpal z příliš tendenčních materiálů. Jinak by se jen stěží v jeho textu mohlo objevit tolik zavádějících názorů. Pokusím se je aspoň částečně korigovat.

Časopis Portál je hlásnou troubou skupiny mladých pravicových aktivistů, která se oddělila od organizace Mladí konzervativci poté, co obvinili jejího šéfa, že je "agentem ČSSD" . Jak vidno, paranoidní hledání "vnitřních nepřátel", "zrádců" a "agentů" není jen smutnou vzpomínkou na období stalinismu...

Tony Blair chce před odchodem ze své funkce dosáhnout něčeho, čím by na něj svět dlouhodobě pamatoval. Snaží se odstraňovat chudobu v Africe a bojovat proti podnebným změnám - jenže to jsou úkoly nikoliv na pět, nýbrž na padesát let, míní komentátor listu Times Anatole Kaletsky. Měl by raději usilovat o to, aby byla Čína včleněna do skupiny nejvlivnějších průmyslových států G7.

Jednou jsem v časopise Show odpovídala na legrační anketu, která měla asi dvacet otázek typu "Čím se živí Sagvan Tofi" nebo "Jak jste přišla o poctivost". Připadalo mi to docela vtipné, tak jsem opravdu poctivě odpověděla. Jenže asi za tři čtvrtě roku to bylo vytrženo z kontextu - v témže časopise vyšel článek o tom, jak sada umělkyň přišla o poctivost. Byla jsem tam vyfocená vedle Lucie Bohryové a podobných celebrit a bylo tam u mého jména napsáno: "Ve třinácti letech jsem přišla o panenství autodeflorací mraženou makrelou při sledování seriálu Zkoušky z dospělosti."

Hledání míry a hranice vkusu je v komerčních médiích otázkou profilu stanice a její cílové skupiny. Nejspíše sebejiskřivější humor neuspěje, jestliže bude významná skupina posluchačů přelaďovat ke konkurenci. Výsledkem této rovnice je komerční nivelizace, absence inteligentního humoru a jeho nahrazení přisprostlými vtípky IV. cenové či řeznického učiliště. Určitá část "intelektuálů", zejména z hospod v centru Prahy, kde limonádu nepijí, si takovýto humor z éteru zamilovala. Nedávno přišli o domovskou rozhlasovou stanici Radio Limonádový Joe, a tak teskní... Prý jim schází věčně rozšklebená, vysíláníchtivá ústa.

Problém je, když se podobná představa o "satiře" objeví v médiu veřejné služby a přesáhne hranici, definovanou zákonem, statutem i Kodexem. Ty jsou závaznými normami chování pro všechny zaměstnance i externí spolupracovníky. Představa, že svoboda slova platí absolutně, naráží na závazky, vyplývající nejen ze zákona, ale i z míry tolerance multigenerační, multinázorové, multietnické a multikulturní obce posluchačů. Tato zásada platí pro každého, i pro Ester Kočičkovou, v civilu Renatu Pařezovou, která původně měla být Jolana a není. "Óóó, naše Ester! Óóó! Ester přijela!"

Podle nejnovější zprávy společnosti IAudit zaznamenaly Britské listy za poslední měsíc 674 863 zobrazených stran, 269 628 návštěv 100 462 individuálních návštěvníků a podílejí se 1,8 procenty na celé české čtenářské internetové obci. Počet unikátních návštěvníků byl v měsíci říjnu 2004 49 715. Pro srovnání: internetová stránka iDnes.cz má asi 600 000 individuálních čtenářů měsíčně. Za poslední měsíc stoupla čtenost Britských listů o 6 procent.

Denně si otevře Britské listy přibližně 7700 - 8000 unikátních čtenářů. To je více než dvojnásobek oproti říjnu 2004. Vyplývá to z nezávislého měření iAudit, ověřeného ABC ČR.

Zdroj: iAudit 200410 PDF

jsou ZDE. Varujeme, že jsou to velmi drastické snímky. - Jedn čtenář nás upozornil, že přestože stránky tvrdí, že obsahují "snímky nezávislých fotografů", mnohé z nich byly zřejmě ukradeny z agenturních zdrojů.

Německo se rozhodlo deportovat desetitisíce romských uprchlíků do Kosova, navzdory tomu, že tam budou ohroženi na životě, i navzdory vážnému varování od lidskoprávních organizací, že tam budou čelit po návratu "obrovské míře diskriminace".

V rámci pondělní stávky BBC proti propouštění se zřejmě nebude vysílat v televizi denní publicistický pořad Newsnight, protože jeho moderátor Jeremy Paxman odmítl stát se stávkokazem.

Literární časopis šedesátých let Divoké víno se ve svých vzpomínkách na pokračování propracoval k srpnu 68. Ke zvláštnímu číslu vydanému k okupaci, tankům na obrázcích Honzy Vyčítala a srpnovým básničkám ze zbabělosti nepodepsaným. Jak se tiskly letáky v márnici na III. chirurgii v Londýnské ulici a že je vojáčkové Rudé armády nechtěli číst. Tisíckrát obehrané téma na stránkách časopisu, který ve své nové podobě jako www.divokevino.cz vychází ještě po 41 letech.

Vzpomínky se vrací taky k básničkám Bohuslava Reynka, které spolu s fotkami Pavla Jasanského pořízenými s básníkem a grafikem na zámečku v Petrkově vyšly v Divokém víně 8/68.

Vědci na Newcastle University odstranili z vajíček od 11 žen původní genetický materiál a nahradili ho DNA z kmenových buněk embryí. Tři takto naklonovaná embrya přežila v laboratoři po dobu tří dnů a jedno po dobu pěti dnů.

Je banální pravdou, že věci i lidé, viděni na vzdáleném horizontu -- a v perspektivě -- se zdají menší než zblízka. Obvykle nám připadají menší, třebaže jejich skutečná velikost se nemění. Platí to i pro celé země. V Praze víme (přesněji: jsme přesvědčeni, že víme), jak veliká je Česká republika -- v Evropě, zejména té střední -- a jak je důležitá, přinejmenším pro sousedy.

Viděna z Washingtonu, bývala Latinská Amerika považována za "zadní dvorek" USA.

Vlády Spojených států spatřovaly v jejích zemích trvalé a spolehlivé politické spojence. Na jejich režimech jim nezáleželo, pokud se tyto státy nesnažily od spojenectví odchýlit. Jakmile se o to některá země ovšem pokoušela -- což se ovšem stávalo jen zcela výjimečně -- neváhali gringové zasáhnout, byť zdánlivě nepřímo (totiž za opomoci "domácích sil"), o to však rozhodněji, i s použitím "nutného" násilí. Výrazným dokladem bylo Chile. Pouta, která sever a jih amerického kontinentu vázala, nebyla samozřejmě zdaleka jenom politická. Ekonomické propojení USA jako trhu pro latinskoamerický vývoz s jejich kapitálovými investicemi bylo vždy silné. A pokud hospodářský vývoj v té které zemi investice ohrozil, zasáhl obvykle na jejich ochranu Mezinárodní měnový fond.

Milan Valach ve svém článku hrubě zkresluje názory F. Zakarii a některých dalších autorů, míní Jan Friedlaender. Není totiž pravda, že požadují vynětí některých institucí z demokratické kontroly. Žádají pouze to, aby nebyly přímo voleny. Zakaria uvádí jako příklad Nejvyšší soud, Fed, armádu. Vedení všech těchto institucí je však jmenováno ústavními činiteli, kteří se jimi stali na základě demokratických voleb a tím je i těmto činitelům odpovědno. "Nepřátelé demokracie" si pouze přejí, aby tyto orgány nebyly přímo voleny. S tím je přece nutno souhlasit. Při představě přímých voleb ústavních soudců, bankovní rady nebo náčelníka generálního štábu mě jímá děs.....

V poslední době se množí návrhy na omezení demokracie. Lidové noviny (sobotní příloha Orientace, 14. 5. 2005) publikovaly článek, v němž je dokazováno, že demokracie škodí ekonomické prosperitě. Nakladatelství Academia vydalo dokonce celou knihu s tímto námětem ((Fareed Zakaria: Budoucnost svobody). Tito proroci nového světa mluví "zatím" jen o nutnosti omezit demokratické rozhodování a vyjmout důležité instituce z demokratické kontroly. Podle těchto autorů jsou občané, tj. my, nezodpovědným davem, který by přivedl stát ke krachu, pokud by mu k tomu byla dána příležitost. Ale jestliže jsme nezodpovědným a snadno manipulovatelným davem, nestačí vyjmout jen některé důležité otázky z demokratického rozhodování. V zájmu prosperity státu a nás všech je nutné zrušit demokracii a předat vládu odborníkům.

K tomu: Může být demokracie funkční?

Není vyhrát jako vyhrát. Bude-li mít po volbách nová vládní koalice, ať už jakýchkoli stran, opět většinu jednoho či dvou poslanců, nic ji nezachrání před vydíráním, před krizemi a kompromisy, v nichž se politika bude i nadále znicotňovat, až volební účast klesne na nulu. A protože prosadit dneska většinový systém není možné, musí se politické strany snažit ne jen o vítězství, nýbrž o drtivé vítězství.

V archivu Masarykova ústavu AV -CD33 je dochován Masarykův rukopis, psaný tužkou, datováno 18. 4.... (1931) a strojopisný překlad Masarykovy recenze do češtiny od dr. Jaromíra Doležela. (F 47 -- I -- 36/21.) Podrobná recenze, kterou napsal tehdejší československý prezident T.G. Masaryk, a která byla vydána pod šifrou VS v roce 1933 v pražském německém liberálním listu Prager Presse, neupoutala přilišnou pozornost. Přesto stojí zato si ji přečíst. Britské listy přinášejí dokument předválečné diskuze české inteligence o nastupujícím nacismu.

V Masarykově Světové revoluci z roku 1925 můžeme číst: "V politice jsem stále pozoroval a studoval lidi [...] Pro politickou organizaci je třeba znát lidi, vybírat je a dávat jim náležité úkoly. Záhy jsem si osvojil takové přímo monografické pozorování u lidí, se kterými jsem se stýkal a kteří stáli v popředí veřejného života. Sbíral jsem si všechna možná data o svých přátelích a odpůrcích; shledával jsem životopisy a zprávy o politicky činných lidech. Než jsem s politiky a státníky vešel ve styk, přečetl jsem si jejich spisy nebo řeči. Informoval jsem se o nich všemožným způsobem. Tato vlastnost projevovala se ve mně záhy; asi ve 14. roce věku [...] se mi dostala do rukou fyziognomika Lavaterova, četl jsem ji s velkou dychtivostí [...] Z toho pak mi snad zůstalo to stálé studium lidí [...]"

Varování z hlubin minulosti. Upoutá pozornost dnes?

Recenze Masarykovy práce o Hitlerovi: Jiří Hoskovec: T. G. Masaryk a politická psychologie, Vesmír 76, 87 / 1997 ZDE

Francouzská debata o ústavě Evropské unie, a to zejména argumenty, které předkládá francouzská mainstreamová levice, mě vedou k závěru, že existuje jakési podivné místo, zvané planeta Francie, píše komentátor listu Guardian Jon Henley.

V ironické studii "Dvanáctero figur zápasu perem" (je součástí autorovy knihy Marsyas čili na okraj literatury z 20. a 30. let minulého století) uvádí Karel Čapek nejčastější demagogické triky, jež používají publicisté, chtějí-li vyvrátit oprávněné argumenty svého protivníka, případně ho znemožnit v očích veřejnosti. Tento výčet je aktuální dodnes.

"Jste-li třeba učený myslitel, lze vás porazit prohlášením, že jste didaktický žvanil, nebo že se vám nedostává lehkého vtipu a smyslové bezprostřednosti," charakterizuje Čapek například stylistickou figuru, kterou nazval Non habet.

Immanuel Wallerstein: Úpadek americké moci - USA v chaotickém světě, Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil. SLON, 286 stran, 330 Kč, ISBN 80-86429-44-X

Sociologické nakladatelství SLON Vás srdečně zve na uvítání knihy knihy Immanuela Wallersteina Úpadek americké moci ve čtvrtek 26. května 2005 od 17 hodin v Týnské literární kavárně v Praze 1, Týnská 6. O knize a autorovi promluví Dr. Michael Hauser

Immanuel Wallerstein je jedním z nejtvořivějších a nejuznávanějších sociálních vědců dnešní doby. Jeho kniha - soubor esejů a přednášek z posledních let - nabízí sociologicky a historicky promyšlený pohled na současný světový vývoj a jeho pozadí. Autorův pohled na rozjitřený začátek 21. století se opírá o analýzu historického vývoje kapitalismu od jeho začátků v 15. století.

Přijetí programového prohlášení Poslaneckou sněmovnou ukončilo vládní krizi. To ale znamená, že je nutné řešit nové problémy.

Třetí program vlády jedné koalice během tří let těžko mohl přinést nějaké překvapení. Porovnání jednotlivých textů také neukazuje převratně nové cíle, neskrývá ani žádné dramatické posuny v prioritách. Přesto je vláda nová. Nová v postavě svého předsedy. Proto se jako mnohem zajímavější než program jeví nový styl vládnutí, který premiér Jiří Paroubek nasadil.

Někteří političtí psychologové tvrdí, že státníkův styl je určen podobou prvního politického úspěchu. Porovnání tří posledních premiérů může tuto tezi podpořit. Špidlovy první úspěchy na úřadu práce, Grossovy zkušenosti v  Parlamentu a Parobkovy v pohostinství jako by předurčily jejich způsob řešení problémů: Špidlovo nekonečné vyčkávání, Grossovo úsilí porazit na hlavu každého faktického i potenciálního protivníka -- a Paroubkovu snahu dohodnout se. I když může Paroubkova první zkušenost jevit jako méně důstojná, působí v této zemi a v této době nejen uklidňujícím dojmem. A může mu dokonce přinést úspěch.

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.