Jan Čulík je vzhledem ke kvalitě politického humoru velmi náročný. Podle něj je sice možné vysílat vtipy proti komunistům a dalším politickým (ideovým) uskupením, ovšem klade dost náročné podmínky -- takový vtip by měl obsahovat "dosud neznámé aspekty kritizované strany či politiků". Pokud nic nového neodhaluje, měl by být alespoň "geniální". Za těchto okolností bychom měli vážně uvažovat o tom, zda je vůbec satira v lidských silách... Štěpán Kotrba zase ve své stížnosti odkazuje na Kodex ČRo, jmenovitě na články, které se týkají názorové diskriminace. Domnívám se, že není možné nikoho diskriminovat satirou. Snad by někoho mohly napadnout nacistické animované filmy představující Židy jako odporné parazity nebo komunistické karikatury disidentů. To ale byl jeden z mnoha článků rozvětvené propagandy. Předpokládám, že Ester Kočičková propagandu antikomunistům nedělá. Zrovna nedávno (jako údajná představená Valpuržina řádu) dost nevybíravě útočila na nově zvoleného papeže.

Sice nevím, co to znamená, ale uráží mě to. Takhle by se dal charakterizovat přístup dotčených a jejich obhájců. Jeden z článků Kodexu ČRo, na které Štěpán Kotrba poukazuje, nepřipouští urážku. Jistě, pokud by redaktor ve věcné debatě prohlásil, že jsou komunisté prasata, považoval bych to za urážku. Nad pořadem, který je prvoplánově a vcelku míněn satiricky, bych se ani nepozastavil.

Taky není satira jako satira. Nevím, do jaké míry kritici analyzovali zmíněný pořad a nechci ho po stránce kvality obhajovat. Z vlastní zkušenosti soudím, že v každém díle se vyskytne několik světlých bodů, jinak platí až velkou daň z improvizace. Co se ale struktury týká, Ester Kočičková vždy představuje určitou fiktivní osobu, která jednak sice převádí realitu do satiry, ale také sama vystupuje jako součást této satiry -- je sama jejím předmětem. Právě tak u výroku "já samozřejmě svýmu dítěti a svým psům říkám jednoznačně, že komunisti jsou prasata" je nutno chápat, že postava tím vlastně deklasuje sama sebe.

Opět předpokládám, že skutečná Ester (dá-li se to tak říct), neříká dětem (a třeba ani psům), že komunisti jsou prasata. Není nutné se tomu smát, ale je nutné to takto chápat. Nebylo by nic směšnějšího, než komunisty vyvolaný soudní proces, zabývající se dotyčným výrokem z hlediska jeho skutečného významu v kontextu satiry.

Mimochodem, má vůbec satira v tomto ohledu nějaké hranice? Sem se hodí vousatá historka s jinými, homosexuálními prasaty, řečeno slovy známého parlamentního xenofoba Tollnera. Ten to myslel skutečně vážně, ale o to tady nejde. Zelený Raoul zareagoval tím, že na konci komixu ztvárnil Tollnera kopulujícího, lépe řečeno znásilněného Kristem. Zelený Raoul má oproti rozhlasu výhodu, že nechtěné nemusí vyjadřovat verbálně. Je ovšem značným pokrytectvím, že člověk se na něco může dívat, ale ne o tom slyšet.

Lze namítnout, že Reflex nemá kodex média veřejné služby, ale ten je nutno interpretovat vždy konkrétně a ne paušálně. Jak bylo řečeno, ten výrok mohl být namířen úplně opačným směrem.

ČRo už nabídl, že se omluví. Nejlepší omluvou by bylo, kdyby vše bylo v příštím pořadu uvedeno na pravou míru tím, že prasata jsou i všichni ostatní. Mě konkrétně se to nedotkne.