20. 5. 2005
Compañero Chávez je problémNew York Viděna z Washingtonu, bývala Latinská Amerika považována za "zadní dvorek" USA. Vlády Spojených států spatřovaly v jejích zemích trvalé a spolehlivé politické spojence. Na jejich režimech jim nezáleželo, pokud se tyto státy nesnažily od spojenectví odchýlit. Jakmile se o to některá země ovšem pokoušela -- což se ovšem stávalo jen zcela výjimečně -- neváhali gringové zasáhnout, byť zdánlivě nepřímo (totiž za opomoci "domácích sil"), o to však rozhodněji, i s použitím "nutného" násilí. Výrazným dokladem bylo Chile. Pouta, která sever a jih amerického kontinentu vázala, nebyla samozřejmě zdaleka jenom politická. Ekonomické propojení USA jako trhu pro latinskoamerický vývoz s jejich kapitálovými investicemi bylo vždy silné. A pokud hospodářský vývoj v té které zemi investice ohrozil, zasáhl obvykle na jejich ochranu Mezinárodní měnový fond. |
Vazby šly tak daleko, že některé země -- Argentina! --zaváděly americký dolar jako svou měnu. K těmto svazkům přistupovala i pouta "lidská": elita těchto zemí (nepoužijeme-li termín buržoazie) posílala své potomky houfně na university v USA, navíc valná část důstojnických sborů latinskoamerických armád prošla v uplynulých desetiletích severoamerickými vojenskými akademiemi a jejich výcvikem. Snad ani netřeba dodat, že výzbroj těchto armád pochází z USA. V posledních několika letech se Latinská Amerika demokratizuje. Žádná země už nemá vojenský režim (posledního generála, jenž se chopil moci v Equadoru, vyhnaly v dubnu lidové bouře) a hlavy států jsou voleny nezpochybnitelně demokratickými volbami -- Washingtonu je pohoršen, že jde o politiky, jež označuje jako "levicové". Ač se to zdá na první pohled paradoxní s ohledem na "demokratizaci", vyhlašovanou Bushem jako sloup jeho zahraniční politiky, v Latinské Americe tento vývoj USA ani neiniciovaly ani jej nepodporují. Také proto, že tamní demokratizace tradiční pouta k Velkému (severnímu) bratrovi uvolňuje. Není divu, že USA pozorují takový vývoj s nedůvěrou a navíc k vlastnímu překvapení zjišťují, že kde by mu chtěly zabránit, nemají k tomu dost sil. Nenacházejí spojence ani uvnitř těchto zemí ani u jejich sousedů. Nejvýraznějším příkladem je Venezuela a její prezident Hugo Chávez. Už sama skutečnost, že se Chávez přátelí -- politicky i osobně -- s Fidelem Castrem, vyvolává ve Washingtonu zlobu a zděšení. Chávez obvinil veřejně Spojené státy, že podporovaly -- byť možná jen "mlčky" -- převrat, který jej v dubnu 2002 nakrátko zbavil moci a uvěznil. Pochopitelně to USA popřely. Na tom není dost. Chávez nejenže upevňuje přátelství s Kubou -- právě Castra navštívil, aby oba podepsali obsáhlou dohodu o hospodářské spolupráci, v jejímž rámci např. Kuba nakoupí venezuelské výrobky za 412 milionů dolarů a ve Venezuele zvýší postupně počet svých lékařů z dnešních 14 000 na 30 000 , nýbrž snaží se také o širokou ekonomickou a politickou spolupráci, chápanou jako model pro rozvojové země západní hemisféry. "Venezuela bývala americkou kolonií," prohlásil v Havaně Chávez. "Teď jsme se však osvobodili, můžeme svobodně provádět hospodářskou integraci se všemi zeměmi." Chávez se rád dovolává lgendárního hrdiny jihoamerického osvobozeneckého boje Simona Bolívara a své počínání nazývá "bolivariánskou alternativou pro celou Ameriku". USA však plánují Americkou zónu volného obchodu (FTAA) a i když Chávezova výzva nenachází v Latinské Americe velkou ozvěnu, FTAA podporují zatím jen Mexiko a Chile ( brazilský prezident Inacio Lula da Silva ji výslovně odmítl). Chávez přitom není bez trumfů: 15% amerického dovozu ropy pochází z Venezuely, USA nemohou - za současné situace na trhu - tento objem nahradit nikde jinde. A tak třebaže jen několik dnů před cestou americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové Chávez Washington znovu popudil tím, že vypověděl už 35 let trvající dohodu o vojenské spolupráci (a vyhostil 4 poslední instruktory s tím, že popuzovali k nepokojům), USA jen skřípou zuby: New York Times sdělují, že početný štáb pracuje ve Washingtonu na plánech, jak Cháveze "izolovat". K těmto návrhům řekl v březnu po návštěvě Donalda Rumsfelda da Silva na schůzce s prezidenty Argentiny a Kolumbie: "Ostouzení a pomlouvání compañera (soudruha) jsou pro nás nepřijatelné. Venezuela má právo být svrchovanou zemí a činit vlastní rozhodnutí." |
Venezuela a Hugo Chavez | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
20. 5. 2005 | Compañero Chávez je problém | Štěpán Steiger | |
11. 4. 2005 | Chavez, malý dav a Le Monde | ||
17. 3. 2005 | Výzva intelektuálů na podporu Kuby | ||
14. 3. 2005 | Hugo Chávez v Paříži: Ropa za podporu | Simone Radačičová | |
7. 3. 2005 | Buďme slobodní, na ostatnom nezáleží | Sergio Moya Mena | |
1. 2. 2005 | Chavez... | Fabiano Golgo | |
28. 8. 2004 | Venezuelská volební komise uznala Chávezovo vítězství | ||
17. 8. 2004 | Chávezovo vítězství potvrzeno | ||
16. 8. 2004 | Venezuela: Chavez zvítězil v referendu | ||
2. 3. 2004 | Venezuela není Haiti | ||
12. 2. 2004 | Boj o půdu ve Venezuele | ||
9. 9. 2003 | Bude irácká ropa za eura nebo za dolary? | Štěpán Kotrba | |
24. 4. 2002 | Puč ve Venezuele "spojen s týmem George Bushe" |