Karel Havlíček Borovský byl společensky nebezpečný, ať se vyjadřoval k čemukoliv. Katolicismus, panslavismus, národovectví a hlavně vídeňská vrchnost bývaly předmětem jeho "nebezpečného myšlénkování", které, jak napsal, nasál již v německobrodském gymnáziu.

Také nám dovedl přímo, nezištně a dobře poradit: "chceš-li v strachu, nepokoji žít, musíš k tomu vtip a rozum mít. Chceš-li dodělat se vezdejšího chleba, bývej hloupým, kde je toho třeba". Není nutno dodávat, že je hlavně popisován vztah k vrchnosti a čím vyšší, tím lépe. České vrcholné orgány jsou už dnes v Bruselu. Pokud tomu dosud není, tak si je tam postupně budujeme. Vše by mělo mít hladký, konsensuální průběh a ten je přece bez diskuse.

Dívky tvoří téměř polovinu z tří set tisíc dětí, podílejících se na válkách, podle zprávy, která uvádí, že jsou často unášeny, znásilňovány a používány bojovníky jako měna.

Strávil jsem víkend vypínáním televizí, píše Jim White v deníku Daily Telegraph. Nejen doma, ke vzteku svých dospívajících dětí, ale také v obchodech s elektronickým zbožím Dixons a HMV a dvě z tří televizí v naší místní hospodě.

Jednu z nich jsem vypnul zrovna, když se tam pohybovaly nějaké syrovátkové tváře ve vysílání MTV. Před televizní obrazovkou stál nějaký chlap, díval se na ni. Když jsem televizi vypnul, chvíli dál civěl na mrtvou obrazovku a pak prostě odešel, jako by se náhle probudil a vrátil do života.

Skoro nikdo si nepovšiml, že na ně televizní obrazovky přestaly klábosit, nikdo si neuvědomil, že jsem to udělal já. Mám totiž elektronický přístroj TVB-Gone (Televize, zmiz!), unverzální přípravek, který vypne skoro každou televizi. Není větší než přívěsek, jímž na dálku otevíráte dveře svého automobilu. Vejde se na kroužek s klíči a lze ho používat od pasu v naprosté anonymitě.

Bratři Barclayové jsou zcela netypičtí tiskoví magnáti v britské historii, píše list Guardian v redakčním komentáři. Tato sedmdesátiletá dvojčata tráví většinu svého času v pevnosti na ostrůvku Brecqhou v kanálu La Manche. Neprojevují zájem o styky s politiky ani s celebritami. Je obdivuhodné, že nevnucují své názory editorům svých deníků, Daily Telegraph a The Scotsman. S oběma listy to mohlo dopadnout daleko hůř.

Proto je prazvláštní a politováníhodné, že vlastníci listu Daily Telegraph učinili bizarní rozhodnutí a zahájili ve Francii trestní stíhání proti konkurenčnímu britskému listu The Times.

Na Slovensku sa budú opakovať maturitné testy z matematiky. Bude ich opakovať jedna štvrtina maturantov, ktorá si zvolila náročnejšiu verziu A. Z 2 714 testov bolo 1 471 omylom predložených aj so správnymi odpoveďami. Zodpovednosť nesie pracovník Štátneho pedagogického ústavu, ktorý omylom zadal do tlače svoju pracovnú verziu. Na školách mali učitelia povinne prekontrolovať maturitné testy, ale nie všade sa tak stalo. Niekde upozornili na chybné testy sami maturanti. Niekde sa nato prišlo časom. 77 študentov dopísalo test aj s predloženými správnymi odpoveďami.

Ke stanovisku předchozího výboru Společnosti pro Literární noviny, jak je zde formuloval Alexandr Kliment, několik věcných připomínek:

Revizní komisi Společnosti jsme sami nazvali "revitalizovanou", protože předchozí výbory Společnosti na dvě minulé valné hromady volbu nové komise vůbec nezařadily. Když jsem to výboru na schůzi redakční rady LtN 8. března vytýkal, člen výboru P. Pospíchal a šéfredaktor Patočka jednotně a silným hlasem odpověděli, že revizní komisi přece Společnost má. Dokud byla nečinná, existovala. Teprve ve chvíli, kdy se ujala své funkce a s odvoláním na stanovy, když to "vyžadují zájmy Společnosti", svolala mimořádnou valnou hromadu, přestala v očích výboru existovat. Odborník na spolkové právo nás však ujistil, že působnost a odpovědnost orgánu, který je pro fungování společnosti nezbytný, zaniká až volbou nového.

Stanovisko Výboru Literárních novin k situaci po "údajné valné hromadě 19. dubna 2005"

V posledních dnech se objevila různá nepřesná či dokonce nepravdivá tvrzení o situaci v Literárních novinách po údajné valné hromadě, která se uskutečnila dne 19. dubna. Valná hromada Společnosti se však sejde řádně dne 4. května. Dne 19. dubna se nejednalo o akci, která by pro situaci či postavení Literárních novin mohla mít jakékoliv právní či faktické důsledky. Pro klid a jistotu čtenářů, autorů i obchodních partnerů je ovšem zapotřebí uvést některé okolnosti na pravou míru.

Kdybych nevěděl, že První máj je jako Svátek práce tradičně spojen s politickou levicí, měl bych letos naprosto opačný pocit. Nejviditelnější májové akce ve dvou metropolích České republiky totiž dělá politická pravice. V Praze proběhnou "petřínské slavnosti" pod patronací ODS. Jak nás upozorňují četné plakáty rozlepené po Praze, jejich účastníci si budou moci mimo jiné nechat věstit budoucnost renomovanou kartářkou. ODS ví, proč nám tuto možnost nabízí -- je to patrně ta nejspolehlivější prognostická metoda pro případ, že bude realizována modrá šance... V druhém největším městě republiky, Brně, už ovšem taková selanka nebude. Na akci sem totiž svolává své stoupence neonacistický Národní odpor. Šedesát let po druhé světové válce mají ulicemi Brna pochodovat nacisté.

Protože se přes několikaleté úsilí nepodařilo dosáhnout toho, aby česká politická reprezentace vyjádřila dík a uznání našim dřívějším spoluobčanům německé národnosti, kteří v době ohrození republiky jako antifašisté usilovali o zachování československého státu a demokracie, rozhodli jsme se vzít tuto iniciativu do vlastních rukou a jako občané České republiky tento dík a uznání tímto prohlášením vyjádřit. Vyzýváme všechny naše občany, aby tuto akci svým podpisem pod níže uvedeným prohlášením podpořili.

Tisková zpráva SOS Praha

Centrum SOS Praha a občanské sdružení Obrana životního prostředí vás zvou na veřejné jednání, které se koná ve středu dne 27.4.2005 v 9.00 u křižovatky Katusické, Letců v Městské části Praha 19- Kbely.

Začetl jsem se do posledního čísla bulletinu Dokořán (33/2005), v němž se řešilo závažné téma seznamu spolupracovníků StB. Paní Eva Kantůrková v bulletinu argumentuje proti návrhu pánů Trojaka a Stančíka zveřejnit na webu Obce informace o tom, kteří členové byli vedeni jako spolupracovníci StB, a otevřít nad tím diskusi. Její argumentace je banální, působí navíc dojmem strachu z kladení otázek, byť se dušuje, že právě to je zapotřebí.

Rádoby senzační "odhalení" Štěpána Kotrby prozrazuje autorovo zděšení z nahlédnutí do způsobu, jakým funguje globální občanská společnost.

Nevím, zda-li je faktografie článku korektní, každopádně z ní nevyplývá nic, co by autora opravňovalo k používání hysterického stylu propleteného větami typu: "Sorosovi lidé vyškolení a motivovaní dělají svou práci všude tam, kam oficiální americká diplomacie nemůže a kam se americká špionáž už neodváží"...

Souvislosti: "Barevné" revoluce s dolarovým pozadím" ZDE

Nedávné politické převraty v Kyrgyzstánu, na Ukrajině a v Gruzii, které vedly k převzetí vládní moci opozičními stranami a jejich vůdci, přátelskými vůči k USA, bývají často nazývány "barevnými" revolucemi. To podle barevných symbolů opozičních hnutí, jež se dostala v těchto státech k moci. V Kyrgyzstánu to byla barva žlutá, na Ukrajině oranžová a v Gruzii růžová. Tyto revoluce byly dílem, jako většinou v obdobných případech, rozhodnuté a zorganizované menšiny se zahraniční pomocí.

Souvislosti: Bodrý národ Kyrgyzů ZDE

V záplavě příspěvků reagujících na nedávnou volbu nového papeže mě zaujal jeden krátký článek pana Jůzla s názvem "Velký inkvizitor u vesla". Ne snad pro svoji myšlenkovou hloubku či neobvyklost vyslovených názorů, ale především kvůli poměrně přesnému vyjádření typicky českého postoje ke katolické církvi.

Pan Petr Sláma ve svém článku "Ano, i oni jsou špatní" výstižně popisuje postoj,jakým se mnoho lidí vyrovnává se situací, kdy jsou konfrontováni s vlastními poklesky prostřednictvím někoho, kdo je morálně převyšuje. Problém vidím v tom, že v jeho podání by tímto "morálně nadřazeným" měla být katolická církev. Paradoxně právě způsob, jakým se tato organizace vyrovnává s poklesky svých členů, jí znemožňuje věrohodně vystupovat z pozice morální autority, míní Robert Freiwilig.

Racionálně uvažující člověk těžko uvěří tomu, že dosáhne spojení s Bohem prostřednictvím katolické církve, která k tak ohavným popřením vlastních morálních východisek, jako je zneužívání dětí svými kněžími, přistupuje s tím, že místní samosprávu obviňuje z korupce. Místo snahy o nápravu, upřímného přiznání vlastních chyb, jež jí musí předcházet, pouze trapné zatloukání, dehonestace obětí, zatajování kompromitujících informací. Pokud se něco přizná, pak jen to,co už stejně nelze tajit, pokud se jedná, pak jen proto, že nečinnost by mne poškodila.

To je postoj,který je vpravdě univerzální, vlastní většině mocenských organizací a neměnný v čase i prostoru.

Je-li toto poselství katolické církve, pak ho lze číst jedině takto:"Nejsme o nic lepší než vy, jsme úplně stejní."

Diskurs současné podobě křesťanství nám trpí několika nepřesnostmi. Tak například se dočteme o "evangelikálských" církvích. To je jistě správnější než dříve časté ale mylné "evangelických" a má to foneticky blízko k evangelicals, ale tyto církve samy si u nás říkají evangelikální a tak hrozí, že se pod novotvarem "evangelikálské" , mimochodem lehce obhroublým, se samy nepoznají.

Především bych rád poukázal na to, že zadaný horizont otázek by měl zároveň vymezovat mantinely k rejstříku možných odpovědí. Suverénně napadat nevyřčené teze je ovšem efektní vždy, když taková polemika automaticky u čtenáře nevyvolá paralelní zkoumání výchozích argumentů bezděčného původce té kritické ozvěny. Kritik pak nejednou mívá výhodu toho, kdo jakoby opanoval bojiště, protože přišel jen spočítat mrtvé.

Papež Benedikt XVI. se stal o víkendu terčem obvinění, že "bránil průběhu spravedlnosti" poté, co vyšlo najevo, že vydal příkaz, aby probíhalo církevní vyšetřování pedofilního zneužívání dětí kněžími tajně.

Papežský list SACRAMENTORUM SANCTITATIS TUTELA v agličtině ZDE

Právníci, kteří zastupují oběti sexuálního zneužívání, tvrdí, že jde o jasný pokus zabránit, aby byly tyto případy řádně vyšetřovány policií.

Slušný člověk si vlády své země většinou (raději) moc nevšímá. Proč by taky ho měla zajímat? Jde-li však o vládu tzv. "staronovou", bývá zvykem si ji aspoň trochu prohlédnout. Což jistě platí i o včera jmenované "nové" vládě ČR. Neb v takovém případě lze možná použít to, co kdysi celkem výstižně napsal francouzský spisovatel Michel Tournier v románu Král duchů (v roce 1988 vyšel v nakladatelství Odeon). Totiž: "Dnes ráno se na stránkách novin rozvalují fotografie členů nového kabinetu. Podivuhodná galerie šibeničníků. Nízkost, podlost a hloupost se nejrůznějšími způsoby vtělily do těch obličejů, které jsme měli možnost obdivovat už dvacetkrát v různých jiných 'kombinacích'. Většina z nich patřila ostatně do předchozí vlády."

Aby bylo jasno, Tournier tohle napsal o nově francouzské vládě z počátku května roku 1938.

Seriózní debaty politiků by se měly vést především nad tím, jaké služby má stát zajišťovat či jakým způsobem má tyto služby zajišťovat. Zatímco jsou televizní zpravodajství plná různých kauz, slovních bitev a reformních návrhů, koloběh přerozdělování se samovolně roztáčí, deficity veřejných rozpočtů rostou a jsou schvalovány nové regulace a ochranná opatření. Jaké by měly být rady "vládních ekonomů" a jak by mohla vypadat hospodářská reforma?

V těchto dnech vládní expertní tým předkládá veřejnosti první výpočty různých alternativ penzijní reformy. Odborníci na konstrukci penzijních systémů na nich pracovali mnoho měsíců a zhodnocovali tak statistické údaje hromaděné celá desetiletí. Vyhověli tak politické objednávce, iniciované experty na demografii, hospodářství, veřejné financování a dalších. Při prvním seznámení s předloženým elaborátem na každého zapůsobí jeho složitost, vypovídající až o exaktní vědeckosti. Každý laik je zavalen vzorci, tabulkami, méně či více přehlednými výchozími tezemi a závěry. Po zevrubném prolistování obsáhlým si ale uvědomíme, že bylo vynaloženo obrovské úsilí na přesné výpočty, aniž si zadavatelé uvědomili, nadtož vypořádali s některými obecnějšími problémy. Dovolil bych si připomenout alespoň tři.

O víkendu se konala v pražském hotelu Olympik mezinárodní konference komunistických a radikálně levicových stran "nalevo od sociálních demokracií". Tak alespoň v závěrečné řeči charakterizovali její pořadatelé z KSČM 33 stran, jejichž delegáti se v Praze sjeli. Zatímco první den hledali delegáti odpověď na otázku jak dospět k socialismu, druhý den se měli věnovat míru a bezpečnosti v Evropě. Zatímco první den předseda hostitelské KSČM Grebeníček tvrdil, že "kooperace různých forem levice, z nichž žádná nemá monopol na správné odpovědi tváří v tvář dnešním problémům, je nezbytností", druhý den se nesl ve znamení mnohdy dost neuvěřitelných prohlášení.

To nejlepší ale přišlo až nakonec.

Druhý den jednání konference FOTOGALERIE

Prezident se urazil, když někteří poslanci Evropského parlamentu na jeho kampaň proti evropské integraci zareagovali podobným způsobem, jakým ji sám vede. Občan Klaus ve svobodné diskusi obvinil "evropské byrokraty" že sledují pouze vlastní nízké zájmy, Evropskou unii že oklešťuje demokracii, Evropskou ústavu že ohrožuje suverenitu členských států. Když je přitom ve stejně svobodné diskusi jinými občany obviněn ze lží, je dotčen jako hlava státu a za tento stát požaduje omluvu.

Klausovy postoje jsou přehledné a nepřekvapivé. Svůj hodnotový program formuloval již dávno a srozumitelně: peníze jsou až na prvním místě, není rozdílu mezi čistými a špinavými. Stejně tak svůj program sociální: vytvořit kapitálově silnou vrstvu obyvatelstva. Ke všemu, co tento rámec překračuje, k hodnotám společnosti, participace, spolupráce, vzájemnosti, solidarity, zodpovědnosti, kontroly, etiky, se staví zásadně odmítavě a dostává z nich kopřivku. Lze to opsat i jako názorovou pevnost.

Setkala jsem se v Ugandě také se skupinou dívek, členek organizace GLOVIMA, Hnutí pro slávu panenství, je to ugandský klub pro pohlavní zdrženlivost, který vede jedna evangelikálská církev, svědčí reportérka. Když jsem se jich zeptala, jak chtějí zajistit, že jim jejich budoucí manželé budou věrni, zvedla se jen jedna ruka. Jedna holčička v tartanových šatech se postavila velmi zpříma a řekla: "Budu se za něj modlit."

Autor této modré šance je Jiří Papež.

V úvodu se autor pustil do hluboké historie, aby pak vyzdvihl úlohu poslanců ODS při transformaci zemědělství. Ano, všechny transformační zákony byly vytvořeny v letech Klausových vlád. Proč tedy ta kritika současných sociálně demokratických vlád? Vždyť musejí konat podle Klausových zákonů...

1.

Kardinál Josef Ratzinger vystoupil na balkon na náměstí Sv. Petra a zářil. Bylo vidět, jak je šťasten a jak si tu chvilku vychutnává. Dva tisíce let prožívané a propracovávané rituály, nacvičované a nacvičené situace, to všechno sloužilo starému muži, který se právě stal hlavou velké náboženské organizace. Jeho starší bratr, kapelník chrámového orchestru z Regensburgu v důchodu, se díval na televizi v domově pro staré kněze v Německu a druhý den ráno si telefonovali. Na otázku, zda se neodstěhuje za bratrem do Říma, odpověděl kapelník a.D., že se v Římě špatně hledá slušný byt.

Potřebovali jsme se v sobotu po obědě poohlédnout po nějakých šatech a rozhodli se spojit nepříjemné s užitečným v nákupním centru s víceznačným názvem Galerie Vaňkovka. Chtě nechtě, všichni tam jednou musí, říká přísloví.

Parkoviště bylo téměř zaplněné a lidí všude spousta. Světáci se rozložili do kaváren a ti méně světa znalí koukali s otevřenou pusou do výloh. Plno lidí také nakupovalo.

13. května 2005 uplyne rovných deset let od události, která rozdělila zasvěcené do dvou táborů: jedni ji nazývají mediálním humbukem a druzí, ti hovoří o významném milníku v dějinách světového myšlení a vědy. Právě tehdy Alan Sokal, profesor fyziky na University of New York, zahájil, otráven vším, co se skrývá pod pojmem "postmoderna", svůj velký sociální experiment, který proslul jako Sokalova aféra.

5. května se v Británii budou konat všeobecné volby.Televize BBC nyní v rámci volební kampaně vysílá tvrdé rozhovory s šéfy všech tří hlavních politických stran. Ve středu večer se vysílal půlhodinový rozhovor veterána politických rozhovorů, vynikajícího novináře Jeremy Paxmana, s premiérem Tonym Blairem, píše Jan Čulík. Paxmanovy rozhovory jsou vždycky ukázkou dobré novinářské práce. Citujeme z první části rozhovoru, kdy se hovořilo především o zahraniční politice, a to konkrétně zejména o Blairově rozhodnutí zaútočit na Irák, které vedlo k tomu, že ho velká část britských občanů nyní považuje za neseriózního podvodníka.

Paxman začal půlhodinový rozhovor tak, že Blairovi položil otázku: Máte pocit, že byste se měl za něco omluvit?"

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.