Stavební inženýr Ramón studoval v 70. letech v ázerbájdžánském Baku. Při studentských letních brigádách a jiných aktivitách se seznámil se dvěma studentkami z Volgogradu, dvojčaty Libuší a Venuší z Horažďovic. Ty si byly tak podobné, že je odlišovala jen barva náušnic... Ramón je dokonce navštívil doma u jejich rodičů. Nakonec si ale vzal Rusku, se kterou nadále žije na Kubě. U lahvového piva značky Hatuey (0,85 USD) v jednom výčepu ve východokubánském Holguínu jsem vyslechl -- z počátku anglicky, po seznámení i rusky - příběh jako z venezuelské telenovely.

Ramón si nepřeje rychlé změny, až na ně dojde řada. Stejně jako většina dalších Kubánců si uvědomuje, že k nějakým změnám, ke společenskému pohybu po odchodu Fidela dojde, ale změny by neměly vést k prohloubení nerovností, již existujících v této ideologicky rovnostářské společnosti v ekonomické a sociální oblasti. Změny, případně vynucené Severoameričany, hrozí tím, že velká část společnosti po padesáti letech opět upadne do nezměrné hospodářské bídy a sociálního ponížení, na niž si ti straší pamatují z dob batistovského režimu, kdy Kuba byla jednak zadním dvorkem USA, jednak jedním velkým kasinem a bordelem pro bohaté severní sousedy.

Talentovaný básník, dvaapadesátiletý Omar, mi to v podloubí na náměstí Remediosu nedaleko Santa Clary na středozápadní Kubě u další lahve místního piva Bucanero anglicky zformuloval podobně.

Společnost je nehybná, změna je nezbytná, všichni jsou si zároveň vědomi nebezpečí, že by mohlo dojít k významnému zhoršení situace všech těch, kdož jsou v pracovním poměru ke státu -- tedy všech. Všichni jsou závislí na ubohém příjmu (mzdě, sociálních dávkách) od státu. Vedle toho mnozí z nich dostávají dary od svých příbuzných ze zahraničí, jichž jsou na dva milióny, což vede k diferenciaci spotřebních možností. Exulanti by se rádi vrátili na své vyvlastněné majetky, ale to by vedlo ke zchudnutí velké většiny těch, co zůstali. Stát není totalitní policejní diktaturou, ale vojenským autoritářským režimem.

Omar v polovině sedmdesátých let publikoval úspěšnou knihu pro děti, od té doby využívá dobrodiní stipendií kubánského literárního fondu. Nedávno vydal sbírku sonetů, uvedených citátem básníka Paula Valéryho. Francouzsky psanou poezii mu zprostředkovává jeho francouzštiny znalá manželka. Obdivuje dílo Franze Kafky... Omarovy sonety jsem měl v ruce, zdají se být zvukomalebné, jejich hloubku však neumím posoudit, neboť španělsky umím jen chabě.

Omarův příběh připomíná chování a postoje pražských intelektuálů z poloviny šedesátých let, jejich politickou naivitu, ale současně ekonomickou vypočítavost těchto lidí kolem tehdejších literárních časopisů. Včetně jistého Václava Havla...

Obecně, zdá se, kubánští intelektuálové chtějí více svobody -- svobody slova, svobody cestovat -- ale neuvědomují si dost, že ve věci svobody slova jde o svobodu informací a projevu všech a pro všechny, nikoli jen o svobodu pro majetné nebo vyvolené či obdařené. Občany Kuby už pátou desítku let kolem Castrovy vlády sjednocuje severoamerická hospodářská blokáda (bloqueo), politické nepřátelství a státní terorismus Spojených států amerických.

Tento všestranný tlak totiž vyvolává u naprosté většiny obyvatel ostrova syndrom obležené pevnosti, smiřující pod hrozbou vnějšího násilí stoupence jinak dost rozmanitých zájmů a postojů.

Situace na Kubě podle OSN

Program OSN pro rozvoj pravidelně publikuje indexy lidského rozvoje (HDI) v jednotlivých zemích a regionech světa. Komplexní index shrnuje tři objektivní hlediska -- průměrnou délku života a zdravotní stav populace, úroveň vzdělanosti, životní úroveň obyvatelstva. Hodnota indexu je tím vyšší, čím je bližší 1.

V tabulce za rok 2002 je na prvním místě Norsko s HDI 0,956, Česká republika je dvaatřicátá s indexem 0,868, poslední - 177. - je Sierra Leone s HDI 0,273.

Z latinskoamerických a karibských zemí je na tom nejlépe Barbados na 29. místě ve světě s HDI 0,888, 34. Argentina s 0,853, 39. ostrovy Sv.Kryštofa a Nevis -- 0,844, 43. Chile -- 0,839, 45. Kostarika -- 0,834, 46. Uruguay -- 0,833, 52. Kuba -- 0,809, 53. Mexiko -- 0,802, atd. až po 118. Nikaraguu -- 0,667, 121. Guatemalu -- 0,649 a 153. Haiti -- 0,463. Průměrná regionální hodnota HDI dosahuje 0,777.

Kuba si tedy z hlediska indexu lidského rozvoje OSN v celosvětovém ani regionálním srovnání na tom s indexem 0,809 nestojí špatně.

Podle údajů Programu OSN pro rozvoj je očekávaná průměrná délka života Kubánců narozených v roce 2002 téměř 77 let, gramotnost dosahuje 97 %, podíl žáků a studentů (škol 1., 2. a 3. stupně) v jejich generacích je na stejné úrovni, jako v ČR (78 % populace v zákony stanoveném nebo obvyklém věku), HDP na hlavu dosahuje 5259 USD (přepočteno podle kupní síly obyvatelstva) (v ČR je ovšem třikrát vyšší, 15 780 USD).

Málo rozvinuté země mají průměrný index lidského rozvoje 0,446, všechny rozvojové země pak 0,663, zatímco země OECD 0,911 a z nich ty vysokopříjmové 0,935. Střední světový index činí 0,695.

To vysvětluje popularitu a mezinárodní vliv Fidela Castra a Kuby nejen v latinskoamerickém a karibském regionu, ale i v celém rozvojovém světě.

Podrobnosti ZDE ZDE