Hospodářská reforma by měla vycházet především z maximálního respektu k majetkovým právům. S těmito právy je neslučitelné nařizovat podnikateli, kolik musí zaplatit svému zaměstnanci nebo za kolik má prodávat plody své práce. Pilířem hospodářské reformy by mělo být zrušení státního zasahování do tvorby cen, odstátnění státního důchodového systému, zásadní omezení státních přerozdělovacích programů, které vedou pouze k vytěsnění soukromých aktivit a k politizaci sféry podnikání.

Není důvod, proč by odvětví jako zdravotnictví a školství neměla být vystavena tržní konkurenci, která je sama o sobě blahodárná a vede k ekonomicky efektivnějším řešením. Je důležité, aby občan od státu mohl nakupovat pouze ty služby, které chce, resp. nebyl nucen nakupovat služby, které nechce. Pokud nechci přispívat na státní politiku zaměstnanosti a nechci pobírat podporu v nezaměstnanosti, nemůžu být nucen tuto státní politiku platit.

Zodpovíme-li otázku, jaké služby a jakým způsobem má stát zajišťovat, můžeme si položit otázku, jak by měl vypadat daňový systém. Daně by především neměly omezovat ekonomické aktivity občanů a tím podbourávat prosperitu. Aby tomuto tak bylo, musí být daně neutrální -- to znamená, že zanechají trh takovým, jakým by byl před uvalením daní. Daň může být neutrální pouze tehdy a jen tehdy, pokud bude existovat svobodný trh a všechny příjmy státu budou představovat dobrovolné nákupy jeho služeb občany. Konkrétní tvar daňového systému by měl vypadat asi tak, že si občan vyplní formulář, ve kterém uvede jaké služby chce od státu nakupovat, a "správce daně" mu vypočítá peněžní částku, kterou musí spotřebitel státních služeb státu uhradit. Je pravděpodobné, že občan se mnohdy rozhodne pro jiného poskytovatele služeb než pro stát.

Tyto myšlenky se mohou zdát některým čtenářům tohoto příspěvku nereálné, až utopické. Gustave de Molinari již v roce 1849 dokázal ve svém eseji "De la Production de la Sécurité", že i taková služba, jakou je zajišťování obrany a bezpečnosti, může být poskytována na soukromém principu. Přesto ještě dnes nejsou tyto myšlenky považovány za relevantní a jsou vyvraceny různými intelektuály, kteří ospravedlňují pod rouškou "veřejného zájmu" existenci monopolů, tedy komunismus.