Tak nám urazili prezidenta pána. Alejo Vidal-Quadras, místopředseda EP, a poslanec Jo Leinen, předseda ústavního výboru EP si dovolili "urážlivými, nepřijatelnými a v dosavadní historii Evropské unie naprosto bezprecedentními útoky" označit argumenty Václava Klause proti přijetí evropské ústavy za zavádějící, předpojaté a lživé k tomu! Mít skutečnou armádu a nalétáno s Gripeny, táhli bychom nyní pravděpodobně na Brusel. Urazili jste nám prezidenta, tak tady máte přes držku! Takhle se musel český prezident spokojit s dopisem, ve kterém se svěřuje předsedovi EP Borrelovi, jak hluboce se cítí být dehonestován.

Je snad s přihlédnutím k českému komplexu méněcennosti pochopitelné, že se Václav Klaus snaží bránit vznešenou funkci prezidenta, se kterou tak dobře splývá. Tak, jak ji Masaryk založil, je skutečně často vnímána jako něco nekritizovatelného a Václav Klaus se snaží šplhat po Masarykově pomníku seč mu síly stačí. Budiž.

Jak ale rozumět tomu, že si Václav Klaus stěžuje předsedovi EP na "zastrašování občanů členské země" a na to, že urážkou jeho osoby se dotyční dopustili také urážky "suverénního členského státu"?

Už jen při letmém pohledu na podstatu sporu z něhož vyplynula tato aféra, je patrné, že jde o spor mezi zastánci a odpůrci konceptu evropské ústavy. Stanovisko Václava Klause je naprosto legitimní a dokonce by se dalo říct, že v tomto případě může být i užitečné, protože teprve pluralita vytváří prostor k diskusi a teprve diskuze potvrzuje konsensus.

Jenže: proč si Václav Klaus bere rukojmí v podobě "zastrašených občanů"? Není mi jasné, koho -- kromě zpřevodovaných členů ODS, toho času českých zástupců v EP -- mohla slova evropských poslanců zastrašit. Nebylo by špatné na toto téma uspořádat sociologický průzkum.

Ze sociologického průzkumu a jeho dat asi vycházel i prezident při sepisování své stížnosti na nedostatek úcty k jeho úřední osobnosti (osobnímu úřadu). A v tom je právě kámen úrazu. I kdyby českého prezidenta milovalo 100,5 % českých občanů, neměl by právo svou funkci, do které byl "demokraticky zvolen" (cit. ze stížnosti adresované předsedovi EP), spojovat se svou osobou, jakožto Václavem Klausem. Jak kdysi napsal Jan Sýkora v BL, "citoyen Klaus", který vede spor o euroústavu, není prezident Klaus, který reprezentuje onen suverénní stát, Českou republiku.

Jinak řečeno, jestli někdo porušuje suverenitu tohoto státu, pak je to ten, kdo svůj osobní spor zastřešuje ústavní funkcí a vydává tak svůj názor za názor celé společnosti, v jejímž čele jako prezident stojí. Je to vlastně do duchovní oblasti převedená podstata termínu střet zájmů, kdy dochází k využití veřejného zájmu (v tomto případě názoru veřejnosti na přijetí evropské ústavy, což bude patrně zjištěno až při referendu) pro zájem soukromý.

V souboji protivníků o euroústavu, v němž je Václav Klaus v pozici zápasníka o čtyři váhové kategorie "lehčího" se prezident staví před "tábor lidu", jak by pravil jeden pravicový novinář a vtahuje jej do svého souboje. Osobně rozhodně z tohoto boje za redehonestaci českého prezidenta s lehkým svědomím dezertuji. A pokud bychom se chtěli bavit o té "bezprecedentní urážlivosti" slova lež, je zarážející, že zrovna teď měl Václav Klaus při své přednášce pro studenty poznámku k názoru (zastávanému ne-ministrem Cyrilem Svobodou) na jím kritizovaný způsob evropské integrace, a to v tom smyslu, že to snad vytváří nějaká PR agentura pracující pro EU. Občan si to tedy má nejspíš vyložit tak, že on může - prostřednictvím svého prezidenta - někoho urážet, ale nesmí být přitom sám uražen. Má to ale český občan, ve svým věcech tak moudře zastupovaný svým prezidentem, výsadní postavení. Sláva mu.

A co se dá nakonec říct k tomu, když je nějaký polemický názor prodáván s uvedením " Konečně pravda!"? Neváhal bych se stejným důrazem mluvit o lži.

Jak se tak dívám na ten náš obraz prezidenta, měli bychom ho raději sundat. Nějak nám na něj serou mouchy.