Poprvé nyní na světě hladoví každý den více než miliarda lidí.

Americký ministr zemědělství Tom Vilsack varoval, že pokud státy nepodniknou bezprostřední kroky na zvýšení zemědělské produktivity a pokud nesníží hladovění, svět riskuje nové vlny sociálních nepokojů.

Všude se hovoří o krizi. Je to prý se světem špatné a bude to ještě horší. Jak by ale současnost hodnotili lidé, kteří žili před (pouhými) šedesáti lety?

Ozvěny. V zajetí aktualit si někdy nevšímáme, že jsou mezi námi věci, které se zdají být jedna druhé podobné. Jsou to takové ozvěny. Ne stejné, a ne ve stejné podobě, snad by se dalo říct, že se tu čas od času zjevují některé věci téměř nechtěně. Někdo tomu říká déjà vu, jiný to dokonce přikládá nadpřirozeným jevům. Ale potom jsou věci, které jsem ještě opravdu neviděl...a takový byl tak trochu celý můj uplynulý týden.

Po pouličním násilí v Litvínově a v Přerově se tentokrát neonacističtí stratégové rozhodli pro scénář známý z minulých let: hodní hoši slušně pochodují a policie jim dělá ochranku. Po mediální onanii ústeckého magistrátu obzvlášť ironické. A tak si náckové za zvuku bubnů a světla hřbitovních svíček vychutnávají svou "pietu" a pár stovek metrů od náměstí, na němž jim z billboardu "lidické děti ukazují záda", dopadají policejní rozbušky a tonfy na hlavy jejich odpůrců - antifašistů.

Pochod neonacistů Ústím - policie perzekuce směřovala proti antifašistům Foto: autor

Britští vládní úřednívi předali před plánovanou pokojnou demonstrací důvěrné policejní informace o ekologických aktivistech obří energetické firmě E.on. Z emailové korespondence, o níž informuje deník Guardian, vyplývá, že britské policie předala firmě E.on informace o plánovanýchy pokojných akcích organizace Climate Camp, které se měly konat v Kingsnorthu v Kentu, kde se má stavět nová uhelná elektrárna.

Informace, které E.onu předalo britské ministerstvo pro podnikání a regulační reformy obsahyovaly údaje o tom, kde se nacházeli demonstranté a kdy se budou konat jejich jednání. E.on také dostal tajný strategický dokument, jehož autoři jsou ekologičtí aktivisté, a další informace.

KD│Minulý týden jsem charakterizoval obamaismus, napsal v magazínu New Yorker George Packer, jako smršť vládního aktivismu na mnoha frontách, která však ve svém zájmu o stabilitu institucí, soudržnost sociální struktury a morální charakter naší demokracie obsahuje prvky konzervativismu. Kdybych předtím četl následující pasáž, začlenil bych ji do článku jakožto výstižné vysvětlení tohoto domnělého paradoxu:

Když Zelení navrhli Martu Smolíkovou na post ministra kultury, mnoho lidí, kterým jde skutečně o šanci (byť jistě malou) vymanit se z mnohých kulturních blamáží předchozích neviditelných ministrů a jejich politických náměstků, si trochu oddychlo. To, že Mirek Topolánek "kontroval svým" návrhem na tento post, se dalo asi očekávat. Samozřejmě že ve skutečnosti osobně neví, kdo je Marta Smolíková, a neví ani, kdo je Horymír Kubíček, kterého nominoval. Marta Smolíková je totiž na rozdíl od ředitele (Národně technického muzea) H.K. zcela kompetentní, ví, neboť se v této oblasti dlouhodobě pohybuje a zná, co se v kultuře reálně děje.

Nezaměstnaná stárnoucí charitativní pracovnice Susan Boyle (47), kterou, jak přiznala "nikdo v životě nepolíbil" se po krátkém vystoupení v televizi stala rázem globální hvězdou. Poprvé v životě vystoupila tato amatérská zpěvačka v pořadu britské komerční televize ITV1 Britain's Got Talent v sobotu 11. dubna. Do tét soboty zhlédlo klip jejího vystoupení na YouTube už 26 milionů lidí. V jednu chvíli stoupl počet zhlédnutí za pouhých 24 hodin z 1 milionu na 5,5 milionu. Tak se klip vystoupení Boylové stal globálně nejsledovanějším videem na YouTube. Další 2,3 miliony lidí zhlédlo clip na stránkách televize ITV1. Boylová je hvězdou od Japonska po Dánsko. Stala se nejdiskutovanějším tématem na Twitteru - sleduje ji tam 1,6 milionu uživatelů internetu. I hollywoodští herci Ashton Kutcher a Demi Moore se k věci vyjádřili, Kutcher napsal na Twitteru: "Zlatý hřeb mého večera" a Moorová odpověděla: "Dojalo mě to."

Pozn. JČ: Podívejte se na tu epizodu na YouTube ZDE (nebo ZDE tuto, delší verzi zhlédlo na YouTube více než 24 milionů lidí! ale ta první, kratší verze je výmluvnější). Boylová zpívá, zatímco je na obrazovce titulek "Susan Boyle, 47, nezaměstnaná". Co může být větším handicapem než tato charakteristika! Nemusíte vůbec umět anglicky, všechno vyčtete z výrazů tváře a gest účastníků. Obrovský náboj tohoto vystoupení podle mě spočívá v neuvěřitelném kontrastu mezi "umělostí" celé současné televizní kultury (zosobňované i pohybem kamer či frázemi plynoucími z úst soudců) na jedné straně, nesporným talentem zpívající "ženy z lidu" a především jejím naprosto neformálním, normálním a přirozeným, přímým vystupováním. Jakmile toto zmizí, jakmile se stane Boylová obětí "cvičitelů celebrit" a udělají z ní pokus o Barbie, obrovský náboj jejích vystoupení zřejmě zmizí. Protože už její vystoupení přestanou být podvratným svědectvím o naprosté falešnosti dnešní celebritální televizní kultury.

(PS: Během soboty 18. 4., zatímco si tuto informaci v BL přečetlo sotva 1800 čtenářů :) zhlédly výše uvedené klipy další 2 miliony lidí)

Je Susan Boyle hnusná? Anebo jsme hnusní my? V sobotu 11. dubna stála Susan Boyle na jevišti v televizním pořadu Britain's Got Talent, malá a poněkud obtloustlá, se zmačkanou tváří, křivými zuby a rozcuchanými vlasy. Měla na sobě zlaté krajkové šaty, které způsobovaly, že vypadala jako kus vepřového na papírovém krajkovém ubrousku, píše v deníku Guardian Tanya Gold.

Společenské napětí, protesty, občanské nepokoje a další projevy nevole řadových Američanů provázely poslední dny ve funkčním období prezidenta USA George W. Bushe. Političtí, zpravodajští i bezpečnostní analytici se shodli, že tak blízko revoluce USA ještě nebyly. Protesty ovšem pokračují i za Baracka Obamy. Guvernér Perry dokonce prohlásil, že kvůli Obamovu bilionovému balíčku pomoci Spojeným státům se dokonce může od USA oddělit Texas. Protesty proti riziku budoucích vyšších daní se konaly po celé zemi. Nedávná Panarinova katastrofická předpověď o možnosti rozpadu USA tak mohla být docela prognostickým varováním.

Policie ČR v sobotu 18. dubna 2009 večer nepřiměřeně zasáhla proti poklidnému protestu mladých antifašistů proti pochodu neonacistů v Ústí nad Labem. Proti levicovým aktivistům použila policejní výbušniny a pohrůžku vodním dělem. Mladí sociální demokraté, účastnící se sobotní akce, budou proti postupu policie protestovat u ministra vnitra Ivana Langera a požadovat prošetření zásahu. Nešlo o první neadekvátní zásah proti vyjádření nesouhlasu s vzrůstajícími neonacistickými aktivitami.

O víkendu Ústím společně pochodovali čeští i němečtí náckové. Oslavu Hitlerových narozenin zakryli připomínkou údajně zbytečného bombardování města v dubnu 1945. O přijatelnosti plošných náletů na průmyslová a dopravní centra či o skutečné účinnosti strategického bombardování lze dlouho diskutovat; avšak krátce po válce požár skladu v ústecké čtvrti Krásné Březno připravil čs. letectvo o kompletní zásoby originálních motorů kořistních stíhaček Messerschmidt. O přítomnosti významných vojenských cílů na území města tedy nemůže být pochyb. Ale na tom v danou chvíli vlastně nesejde, každý přece ví, že šlo jen o zástěrku.

V Německém institutu pro ekonomický výzkum (Deutsche Institut für Wirtschaftsforschung) se manažeři rozhodli udělat něco, co se zatím asi ve světě zřejmě nestalo. Významní ekonomové této organizace se zdráhali prognózovat ekonomický růst na příští rok. V rozhovoru se Spiegelem online šéf institutu Klaus Zimmermann v teéto souvislosti mluvil o tom, že taková prognóza by byla něčím jako věštěním z kávové sedliny. K tomu asi potřeboval trochu odvahy, ačkoliv také v normálních časech ekonomové stále předpovídají něco v podstatě nepředpověditelného...

KD│Gruzínské opoziční strany uspořádaly pouliční protesty s cílem přinutit prezidenta Mikheila Saakašviliho k rezignaci, zatímco ruské jednotky zahájily na Kavkaze vojenské cvičení, které může být přímou přípravou k intervenci do Gruzie - v reakci na další destabilizaci země, napsal pro Eurasia Daily Monitor bezpečnostní analytik Pavel Felgenhauer. Masová shromáždění příznivců opozice nedonutila Saakašviliho vzdát se a v Tbilisi vzrůstá napětí. Existuje vysoká pravděpodobnost toho, že radikální elementy některé z obou stran mohou vyprovokovat násilí, zatímco Rusko se zdá být připraveno intervenovat "na obranu bratrského pravoslavného gruzínského národa" před Saakašviliho režimem, který považuje za smrtelného nepřítele. Po loňské srpnové válce prezident Dmitrij Medveděv v rozhovoru pro italskou RAI TV prohlásil: "Pro nás prezident Saakašvili neexistuje, je politickou mrtvolou" (www.kremlin.ru, 2. září 2008). V nedávném interview pro BBC Medveděv znova zdůraznil: "Milujeme gruzínský lid a vážíme si jej. Nepřeji si mít žádné vztahy s prezidentem Saakašvilim a nebudu s ním komunikovat. Ale pokud se v důsledku demokratických procesů mocenské poměry v Gruzii změní, jsme připraveni diskutovat" (www.kremlin.ru, 29. března).

Lotyšsko sa niekoľko rokov považovalo za vzorového žiaka MMF a Svetovej banky. Hospodársky rast v tejto krajine dosahoval "rozprávkové čísla". Hospodárska kríza však položila tento štát na kolená. O súčasnej situácii hovorí Alda Ozola-Matule (1979), ktorá začala pracovať pre CEE Bankwatch Network v roku 2001 ako národná koordinátorka pre Lotyšsko. Venuje sa rôznym projektom súvisiacim s environmentálnou integráciou do politických štruktúr. Okrem práce projektovej koordinátorky environmentálnych mimovládnych organizácií (Latvian Green Movement) vyučuje na Lotyšskej univerzite medzinárodnú ekonómiu. Je členkou dozornej rady mimovládnych organizácií v štrukturálnych fondoch EÚ.

Mezinárodní den Romů (MDR) je pro mě oslavou všeho romského, romské kultury a toho krásného kolem ní. Slaví se ve všech větších městech a měl by být prezentací nás všech. Je to pro Romy den, který si pamatují a chtějí si ho připomínat každý rokem, den, kdy se vážou stužky na Strom tolerance. Nevím ale, kolik toho jiní o tomhle svátku vědí.

Psát o politice je jako kopat do metrového míče řídkého jako obláček. Je proto radostí, když Vám někdo předloží na velké vápno skutečnou nefalšovanou merunu. Tak jako to učinil pan Petr Drulák v sobotních LN se svým článkem "Bojkotujme volby, ať žije revoluce". Premisou této proklamace je tvrzení, že česká politická reprezentace je tak špatná, že ji není možno volit. Navrhovaným řešením je pak vytvoření jakéhosi občanského fora nevoličů, kteří způsobí novou revoluci.

Nelze než souhlasit s tím, že pány Topolánka a Paroubka, potažmo celé jejich politické strany, může volit jen zoufalec. Není to ale vina těchto nechtěných dvojčat naší politické scény. Je to jen personifikace nespokojenosti s celým oslavovaným systémem "západní" demokracie. Ta vládne nejen v Čechách, jak o tom svědčí - mimo jiné - i fenomém Obama. Americký prezident je ukázkovou personifikací touhy celého světa po změně.

V sobotní příloze Lidových novin vyšel pro mě překvapivý článek Petra Druláka, t.č. ředitele Ústavu mezinárodních vztahů. Jeho název je na lidovky celkem překvapivý: "Bojkotujme volby, ať žije revoluce", napsal čtenář, který se představil jako Jiří Šíp.

Nic ve zlém. Ale už naše babičky se základním pravopisem takové problémy kupodivu neměly, jaké se objevují v našich médiích stále častěji. A to bez ohledu na to, že se poslední pravopisná pravidla -- z roku 1993 -- snažila vyjít vstříc nejednomu skluzu živého jazyka mimo pravidla buďto alternativní normou, anebo dokonce snahou upřednostnit dosavadní pravopisnou chybu za novou normu. Nic naplat, jazyk se vyvíjí, a my bychom se asi měli vyvíjet aspoň trochu s ním. Problém by automaticky měli mít mezi námi ti věkově starší. Jak to? Protože museli prožít platnost minimálně dvou vzájemně se lišících norem, pokud ti o drobátko starší navíc neprožili rozličná pravopisná pravidla aspoň tři. Také proto musí být mezi námi -- uživateli češtiny -- nemalý normativní zmatek. Je to problém mezigenerační. Určitě není jenom a především "gramatický".

Príbeh Mohammeda Rezu Pahlavího, iránskeho šáha, je takmer navlas rovnako dramatický ako príbeh jeho otca Rezu Chána. Nielen pre trochu schizofrenickú snahu otca i syna pretvoriť moslimskú Perziu na obraz Európy, ale najmä pre ich diktátorské a sebecké spravovanie krajiny. Rovnako ako ich život a postoj k Iránu a k Iráncom, bol aj ich pád totožný; plný zrady zo strany vlastných spojencov. Aj keď Mohammed si musel svoj pohár vypiť aj za otca -- až do prihorkého dna.

Kdybyste měl spočítat všechny thajské lidi, kteří se aktivně podílí na boji za obnovu demokracie v Barmě, zjistíte, že jich je jen hrstka, možná stovka. Thajsko je přitom velká země.

barmský mnich Ashin Sopaka (*1977) v rozhovoru pro server Aktuálně pod titulkem "Barmský mnich: Hanba Thajcům, Indům, Rusům a celé OSN!" ZDE

Tak to máme šťastne za sebou. Určite šťastne, lebo veď -- nikto neprehral! A všetci do jedného dokonca vyhrali. Nikto nič neurobil zbytočne a všetko dobre dopadlo. Každý môže byť nadmieru spokojný. Ak by niekto netušil, o čom je reč, ide o prezidentské voľby -- teda aspoň o ich mediálny obraz. Staronový prezident žiari spokojnosťou a škodoradosťou, ktorou sa vôbec netají. Občianska kandidátka je tiež spokojná, pretože získala milión hlasov, a to je vraj potenciál, ktorý sa dá využiť. Aj novinári sú spokojní a prestali písať a hovoriť o občianskej kandidátke a hneď po skončení volieb z nej urobili, kandidátku stranícku -- ba priam opozičnú, ktorá sa postaví do čela SDKÚ, zjednotí opozíciu, zvíťazí v najbližších parlamentných voľbách a definitívne zmení svet k lepšiemu.

Rozmach "války leteckých modelářů", jak ji prezentuje americká armáda už od počátku druhé války v Iráku, a analýza investic vládní agentury pro podporu vojenského vývoje DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency) dává tušit trendy, kam se ubírá vojenský výzkum v nejmilitarizovanější zemi světa. Dochází k intenzivnímu sponozringu určitých zájmových oblastí vědy na úrovní základního i aplikovaného výzkumu. Výsledkem jsou synergie mezi vojenským a kosmickým výzkumem, výzkum fyziky plazmatu a vlnové fyziky, fyziky vysokých energií, optiky, materiálového výzkumu, nanotechnologií, robotiky, computingu a simulace, Dochází k utajení řady klíčových oblastí vědy po celá desetiletí, rozsáhlému vykrádání civilní vědy a ovlivňování školství a utlumování výzkumu, využitelného vojensky, v cizích zemích prostřednictvím cílených ekonomických, patentových a špionážních opatření.

Ve hře jsou scénáře vesmírné, klimatologické a tektonické války. Nikým nevyhlášené, tajné války proti ekonomikám spojenců, kteří mají být oslabeni či protivníků, kteří mají být zničeni.

Role armády v moderním světě se mění. Ty tam jsou doby, kdy armáda měla dobýt nepřátelské území, obsadit ho a eventuálně tam zajistit vůli svého vrchního velitele. Globální válka při moderních zbraních by byla sebevraždou lidstva a lokální konflikty jsou skoro vždy guerillového typu, kdy proti sobě stojí pravidelná armáda a povstalci, se kterými si většinou ta pravidelná armáda neví moc rady. Strategie se omezuje na snahu co nejvíce omezit vliv protistrany a taktika spočívá v omezených výpadech jak na jedné, tak na druhé straně. Pro takovou strategii jsou mezikontinentální rakety bezcenné a použití jaderných zbraní nesmyslné. Ani tanky v podobných případech nejsou moc platné. Proto ve všech armádních výzkumných střediscích se plnou parou pracuje na vývoji nových zbraní, které budou moci být použity proti teroristům, ale zcela jistě poslouží i při armádních policejních akcích proti manifestantům. To je totiž další novum při užití armády.

Stále častěji je armáda nasazována tam, kde policie není schopna situaci zvládnout. V současnosti jsme toho svědky v Thajsku a jak už to tak bývá, armáda si se situací neví stejně rady, jako policejní síly.

Rád bych několika poznámkami reagoval na recenzi „Vítězství kapitalismu“ autorů Hynka Tippelta a Jana Civína, publikovanou v Britských listech 10.4.. Zmíněná recenze knihy Sociální kritika v éře globalizace je do velké míry také vlastním autorským článkem, než pouhou recenzí a s mnoha jejími názory se plně ztotožňuji. Jde především o to, že si bohužel musíme přiznat, „...že „studenou“ válku nevyhrála demokracie, ale kapitalismus, který dnes představuje jediný, vskutku globální socio-ekonomický systém“. Co však vzbuzuje mé pochyby a také obavy z odrazení čtenářů, je například zvolení názvu recenze pro danou knihu „Vítězství kapitalismu“, tj. názvu, který popisuje vlastní postoje recenzentů k současné době, ale ne k obsahu knihy. Obsah knihy k tomu oprávnění nedává. Právě naopak.

Hybridní auta na benzin a elektřinu se začala v poslední době ve větší míře objevovat na ulicích - první byl Prius japonské automobilky Toyota. Automoblovému komentátorovi Brianu Turnerovi v novinách Ottawa South EMC položil jeden čtenář otázku, zdali se dá očekávat, že si vbrzku budou mladí lidé kupovat jako svá první auta ojeté hybridy. Turner se zamyslel a usoudil, že by to mohlo být možné - kdyby někdo dal na trh zařízení, které by umožnilo, aby taková auta jezdila výhradně na benzin.

Výstavu současného umění pořádá o. s. Vzájemné soužití ve spolupráci s Národním technickým muzeem a iniciátorkou projektu Tamarou Moyzes v Nostickém paláci MK ČR od 22.4. do 10.5.

Vernisáž 21.4. od 18.00, vstup volný

Rozhodnutí amerického prezidenta Baracka Obamy nestíhat soudně agenty, kteří při výsleších používali mučení, je v rozporu s mezinárodním zákonem. V sobotu to sdělil zvláštní vyšetřovatel OSN pro týrání Manfred Nowak a připomenul, že jsou USA vázány konvencí OSN proti mučení a podle ní mají mučitele soudit, informovala ČTK .

Zdroj: ZDE

KD│Jednou z léček ležících v cestě těm, kdo se snaží zachytit obrysy vznikající budoucnosti, léček, do níž nemalá část z nich upadá, je předpoklad, že dnes populární názory a očekávání budou dobrými vodítky pro zítřek. Jistě, občas se stává, že rozšířené názory se uchovají po celá další desetiletí či staletí -- přestože jde obvykle o ty, o nichž si nejcitlivější lidé mysleli, že budou brzy opuštěny. Častěji však v nějaký daný okamžik neexistuje nepopulárnější názor než ten, který byl ještě nedávno považován za nejpřesvědčivější.

Před několika dny mi ve schránce přistála připomínka této skutečnosti, a to ve článku o nedávném průzkumu amerického veřejného mínění. Podle článku jen 53% respondentů souhlasilo s tvrzením, že kapitalismus byl lepší než socialismus; 20% si myslelo, že socialismus byl lepší, zatímco 27% nemělo na otázku vyhraněný názor. Článek způsobil v levicovém holubníku chvilkové pozdvižení, poněkud větší pozdvižení pak v jestřábích hnízdech pravice, ale nejsem si vůbec jist, jestli některá ze stran pochopila širší implikace změny, kterou výzkum dokumentuje.

Sociálně demokratická strana se možná přejmenuje na sociálně spotřebitelskou. Protože marketing už dokonale překryl politiku. Výzkumy neanalyzují politologové, ale lidé se zkušeností se spotřebitelským chováním. Naleštěné tvářičky a slavná jména na kandidátkách znamenají vyprázdnění politiky na úroveň bulváru. Modelky, hokejisté a tlumočnice. Politické osobnosti nelze nahradit manekýnami. Diletantské vystoupení spolužačky Paroubkovy manželky při kandidatuře na místopředsedkyni stany překvapilo i otrlé partajní matadory. Neznalost nešla zakrýt.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V březnu 2009 přispělo celkem 183 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 585.45 Kč. Příjem z reklamy byl 14 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 3. 2009 částku 83 378.92 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a