Patos "pouhé vlastenecké povinnosti" ovšem v německém kulturně historickém kontextu zavání čímsi velmi povědomým. Takřka všichni nacističtí zločinci se schovávali za vlasteneckou povinnost, i když museli sami dobře chápat, že předpokladem jejich jednání je nepřípustná dehumanizace obětí.

Při waterboardingu docházelo k simulaci utopení podezřelého, jenž zpravidla nebyl z ničeho formálně obviněn, ale měl prostě jen "podezřelé" přátele či známé, případně "podivně" cestoval po světě. Obama sám tuto "metodu výslechu" zakázal s odvoláním na "podrývání morální autority" Spojených států amerických. Instituce ovšem samy žádné svědomí nemají, proto také jen v přeneseném smyslu mohou disponovat čímsi jako morální autoritou. O něčem takovém lze vlastně uvažovat pouze tehdy, jestliže osoby jednající z pověření instituce smějí uplatňovat morální standardy s použitím vlastní soudnosti... Jenže aktuální zpráva zní, že právě toho vůbec není třeba, stačí plnit rozkaz.

Ještě by se snad dalo jakžtakž pochopit, kdyby mučitelé byli sice v trestněprávním ohledu osvobozeni, následovala však jiná symbolická sankce vyjadřující výhradu k jejich hanebné povolnosti vůči zločinným rozkazům. Ale ani k tomu nedošlo. Jména zločinců zůstanou utajena, nikdo si před nimi nebude moci na ulici odplivnout. Co jsme si, to jsme si, terazky som majorom. Středoevropanům netřeba vysvětlovat, zažili to už mnohokrát; ale vládcové v tomto koutě světa si - při všech už tisíckrát probraných nectnostech - zpravidla alespoň nehrají na morální lídry zeměkoule.