16. 4. 2009
Na slinutých píscích prezidentských slibůV úterním kázání - pardon, projevu - Baracka Obamy na University of Georgetown, jenž uzavřel sto dnů hájení nové administrativy, se vyskytlo biblické přirovnání. S americkou ekonomikou se to prý má jako s domem, který byl vystavěn na písku. Nyní, v krizi, tedy nezbývá než stavět lépe, to jest na skále. Skála nicméně zůstala nepojmenována; a místo o ní prezident hned hovořil o pěti pilířích, na nichž by jeho projekt nové americké ekonomiky měl spočinout. Obama charakterizoval pravidla, jimiž se dnes řídí finanční trhy, jako zastaralá - produkty 20. století. Za svůj cíl - a zároveň za prvý pilíř, na němž je třeba stavět - označil přijetí nových pravidel, "která budou odměňovat drajv a inovaci". Obávám se ovšem, že pokud se má svět zbavit rizika opakování finančních krizí, pak by nemělo jít o vynalézání futuristických regulací finančních trhů, a už vůbec ne o další finančnické inovace. |
Z pohledu ekonomů schopných hodnotit situaci třicet let zpátky jsou současná nefungující pravidla finančních trhů v porovnání s těmi, jež vznikla po Velké depresi, až příliš čerstvá; problém nespočívá v zastaralosti, ale v přílišné volnosti. A pokud jde o finanční "inovace", tato mantra, stosedmdesátý osmý to vývar z Schumpetera, zněla na západních trzích po tři dekády na všech stranách - se známými výsledky. Jak vzpomíná Paul Krugman, za dob jeho mládí bývalo bankovnictví sloužící především coby zdroj likvidity pro reálnou ekonomiku zoufale nudným podnikem. Jestli mají být nyní finanční trhy ozdraveny, musí to znamenat také návrat šedivého dne komerčního bankéře. Svět ve skutečnosti potřebuje menší a méně experimentující finanční sektor, jehož roli v ekonomice je třeba redefinovat, pokud ovšem něčeho takového ještě vůbec lze docílit... Říkat, že někomu, kdo už váží tři a půl metráku, nosíme další a další hamburgery právě proto, aby byl konečně čiperný a inovativní, ovšem nedává valného smyslu. Žádné dodatečné porce zamýšleného cíle nedosáhnou -- aby mohl dotyčný vykonávat alespoň ty nejzákladnější životní úkony, musí nejprve zhubnout. Obamova budova nové ekonomiky ještě ani zdaleka nestojí; ve stavební dokumentaci dokonce dosud nevidíme zakresleny čtyři další pilíře - vzdělání, investice do obnovitelných energií, reformu zdravotnictví a nové federální úspory. Ale to co se před námi na výkrese rýsuje už od počátku spíše než dům na skále připomíná chaloupku na kuří nožce, jež se otočí vždy k tomu, kdo silněji křikne či dupne. Kdo si zde dupnul je zřejmé - Obamovi kamarádi z Wall Street, kteří se nechtějí vzdát lákavého snu o světě velkých financí. Jejich "drajv a inovace" už se jednou hrubě nevyplatily - přesto mocenská pozice oněch trubců zůstává neotřesena, takže i projev vystavěný kolem novozákonního příměru jen znova cituje beznadějně zkrachovalou ideologii. Dejte penězoměnci, co je penězoměncovo... Jestliže se však hlavní pilíř plánované přestavby amerického hospodářství okamžitě mění v slepičí pařát, můžeme na stavění na skále jednoduše zapomenout. Ta věc před námi se hluboko pod povrch písku nikdy nedostane, maximálně jej na okamžik trochu udusá. Bůh tedy ochraňuj Ameriku - na slinutých píscích prezidentských slibů.
Celý text Obamova projevu o reformě americké ekonomiky (v angličtině) ZDE |