Vedoucí zahraniční sekce Strany zelených Jiří Čáslavka otevřeným dopisem kritizuje předsedu Strany Zelených. "....Stranu vedeš jako rodinnou firmu a věcná diskuse s tebou již není možná bez toho, aby člověk, který má jiný názor, nezískal nálepku opozičníka a nepřítele," napsal Čáslavka. "Již dále odmítám být zajatcem Tvých osobních ambicí na úkor našeho programu, tak tímto vyzývám další členy SZ, aby se zamysleli nad možností svolat co nejdříve mimořádný sjezd... "

...rád bych Ti připomněl, že jsme na našem sjezdu rozhodli, že umístění radaru v ČR může být zvažováno pouze na multilaterálním základě a pouze pokud dojde k jeho plné integraci do obranného systému NATO. K tomu, jak jistě víš, v Bukurešti nedošlo, protože Severoatlantická aliance nyní bude pouze zkoumat způsoby, kterými by bylo možné zapojit americký systém do aliančního tak, aby v budoucnu vznikla jednotná protiraketová obrana pro celé NATO. K plné integraci, a tím i ke splnění jedné z hlavních podmínek stanovené naším sjezdem, může tedy dojít nejdříve na příštím summitu NATO za rok. Výsledky bukurešťského summitu NATO již ostatně začátkem dubna vyhodnotila Republiková rada SZ, ale Ty její usnesení zcela ignoruješ.

Na rozdíl od těch, kteří sledovali nedělní Otázky Václava Moravce na obrazovce, Britské listy byly na místě samém - v obci Borovno, už od osmi hodin ráno. Byly svědky až neuvěřitelného hemžení štábu a najaté bezpečnostní firmy, stavby mříží okolo celé restaurace, kde se pořad natáčel, dohadů o tom, kde kdo bude sedět a kde kdo ne. Nakonec reportér BL přenechal židli v první řadě aktivistům PRO radar, které si do první řady usadil dramaturg. Proč ne... Vidět je moc nebylo, neb kameraman se díval jinam, ačkoliv dva proradaroví aktivisté vypadali jako dekorace studia ve svých oranžových tričkách s emblémem na prsou. Slyšet je také moc nebylo. Nic neříkali. Místo v druhé řadě, vyhrazené novinářům, nebylo o nic horší. Litoval jsem moderátora, který měl na starosti chaotickou debatu pěti politiků, několika místních starostů, představitelů Ne základnám, přihlížejících a zoufajících si vojenských odborníků, desítky politických i odborných novinářů, fotoreportérů a dvou stovek občanů.

Nezáviděl jsem "veřejnoprávnímu" Václavu Moravcovi. Nicméně svou práci zvládl tentokrát perfektně. A to říkám jako kritik mnohých revolverových praktik zpravodajství i publicistiky České televize. I když se mohlo zdát, že moderátor byl pasivní vůči sprostotě místopředsedy vlády, že prostoru ve vysílání dostali tři představitelé stran vlády více než dva představitelé stran opozice, že starostové nehovořili všichni, že někteří nemohli reagovat na nehoráznosti druhých. Třem představitelům stran vlády nepomohla ani početní převaha nad opozicí. Každý si za své vítězství nebo prohru tentokrát mohl sám. Všichni příležitosti využili. Alexandr Vondra, Martin Bursík i Cyril Svoboda nad míru. Nicméně ani lidé se nenudili. Tleskali i pískali. Křičeli. Hovořili. Ptali se i namítali. Politici byli až na výjimky hluší. Prostor dostali i starostové, představitelé iniciativy Ne základnám, voliči ODS i zastánce radaru. Prostor dostal i redaktor Britských listů.

ŠOK│ poznámka na úvod: Čiň čertu dobře, a peklem se ti odmění. Tak dopadl Václav Moravec a tak jsem dopadl i já. Není jedna pravda. Pravdy jsou dvě. Demagog je vždycky ten druhý... Obě části emocionálně polarizované společnosti očekávají, že za ně "někdo, koho si platí", vyřeší problém s dalším směřováním země. Politici, novináři, moderátor televize. Ovšem každá z obou částí polarizované společnosti si představuje to řešení jinak. Kompromis nemožný, neboť volby skončily patem, mandát vlády je slabý až nulový, společnost rozpolcena očekáváním i strachem. Diskuze nemožná, emoce stříkají ze všech, používají se podpásové argumenty, urážky oponentů, znervózňovací a rozbíjecí taktiky, polopravdy, lži. Z obou stran. Více či méně maskované uhlazeností či "objektivitou". Pravdy jsou dvě. Jednu zastává 63% občanů a necelá polovina politiků, více či méně principiálně (podle politické taktiky), druhou 30 procent občanů a necelá polovina politiků - více či méně principiálně (podle politické taktiky). Ty pravdy jsou nekompatibilní a situace binární. A bojová. Na facky ještě nedošlo. Vaším úkolem je uspokojit všechny, zůstat slušný a profesionální, dodržet Kodex, splnit nesplnitelné. S úsměvem. No tak, s chutí do toho. Vidí vás milion diváků...

Britské listy vám přinášejí doslovný přepis první části diskuze v Otázkách Václava Moravce Speciál z obce Borovno v Brdech:

Otázky Václava Moravce 25. 5. 2008 VIDEO: 1 ČÁST2. ČÁST

Václav Moravec, moderátor: Vítejte a hezkou neděli vám všem. Dnes z obce Borovno, ze které vysíláme další speciál Otázek. Obec Borovno, jedna z obcí, která leží poblíž vojenského prostoru Brdy na Příbramsku, kde by mohla stát americká radarová stanice. Česká vláda finišuje v jednáních se Spojenými státy americkými. Navíc ve středu schválila hlavní smlouvu o případné výstavbě amerického radaru právě ve vojenském újezdu Brdy. Vítám vás všechny, občané okolních obcí, kteří jste přišli sem do kulturního domu v Borovně. Vítejte, hezký dobrý den. Hlavním tématem dnešních Otázek je právě diskuse zástupců veřejnosti, lidí, kteří žijí v okolí vojenského újezd Brdy, s těmi, kteří s největší pravděpodobností v obou komorách českého parlamentu budou rozhodovat o tom, zda budou schváleny obě hlavní smlouvy o umístění radarové stanice. A o jakých tématech se po dnešních Otázkách začne mluvit?

Kotrba je katastrofa proBritské listy, jeho extremistické postoje zcela znemožňují jakoukoli novinářskou objektivitu. Kdo viděl Otázky VM, viděl inteligentního Bursíka, poctivého Vondru, profesionálního Svobodu a na druhé straně populistické duo hulvátského Zaorálka a demagoga Ransdorfa. Kotrba je ubožák, míní Jan Orel.

V Newsweeku si již na počátku května vzali na mušku otázku, jak vnímá americká politická scéna před prezidentskou volbou problematiku životního prostředí. Člověk se asi nemůže zbavit rozpaků, jak zatím vágně tyto problémy vnímají kandidáti této volby. Jako kdyby zatím šlo jen o vlastní osobní prezentaci každého z nich; a ne tak naléhavě o principiální otázky, mezi něž zajisté také nemalou měrou patří problematika životního prostředí a technicky nejen zdroje energií, ale i kde a jak se sníží jejich spotřeba na srovnatelný výkon (a jak se přitom zvýší jejich účinnost).

Kamkoliv v těchto dnech přijdu, kde hovořím o globální energetice, slyším stále hysteričtější požadavky na "řešení", píše v listě Washington Post James Howard Kunstler, autor románu "World Made by Hand (Svět vyrobený rukou), o životě v Americe, až dojde ropa.

Je to jen další příznak šalebného myšlení, jehož obětí se nyní stal americký národ, především mezi vzdělanci a lidmi s dobrými úmysly.

Invaze USA a Británie do Iráku vedle k ztrojnásobení ceny ropy, konstatuje čelný expert. Svět nyní platí za energie neuvěřitelných 6 bilionů dolarů.

Ropný ekonom Dr. Mamdouh Salameh, který je poradcem Světové banky i Organizace pro průmyslový rozvoj OSN (UNIDO) sdělil listu Independent on Sunday, že by cena ropy v současnosti nedosahovala více než 40 dolarů za barel, a nikoliv nynějších 135 dolarů za barel, kdyby bývalo nedošlo k invazi do Iráku.

Ceny ropy se od roku 2002 zvýšily šestinásobně, ve srovnání s čtyřnásobným vzrůstem ceny roky v letech 1973-1974, které ukončilo poválečný hospodářský rozkvět.

Cigarety nebudou smět být vystaveny v britských obchodech a automaty na prodej cigaret budou zrušeny. Jde o nový krok britského ministerstva zdravotnictví v dlouhodobé kampani proti spotřebě tabákových výrobků. Někteří to považují za omezování osobní svobody, avšak protikuřáčtí aktivisté vládní protikuřácká opatření vítají, neboť vedou k dramatickému zlepšení zdraví národa.

BOJ PROTI OBEZITĚ: Informoval o tom v pondělí rozhlas BBC v pořadu You and Yours. Od poloviny července budou restaurace, které mají v USA více než 15 poboček a nezveřejní v New Yorku počet kalorií u každého pokrmu na jídelnmím lístku, tvrdě pokutovány. Britští vládní činitelé uvažují o zavedení obdobného opatření v Británii, i když kromě počtu kalorií chtějí, aby restaurace uváděly i informace o tom, zda je dané jídlo nebezpečně co do kardiovaskulárních chorob, neboť těmi v Británii trpí velká část národa.

Podrobnosti v angličtině ABC News

Méně než dvě hodiny po přístání sonda odeslala více než čtyřicet černobílých fotografií. Poslední minuty desetiměsíčního letu, kdy sonda překonávala vzdálenost 672 milionů kilometrů, byly velmi dramatické. Bylo použito štítu proti horku, padáků a trysek, které zpomalily její přistání z rychlosti 20 000 km/h na 8 km/h. Přistání se podařilo perfektně. Sonda bude zkoumat povrch planety a zjišťovat, zda by na planetě mohl být život.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Nedělní speciál Otázek Václava Moravce ze společenského sálu obce Borovno na téma radar byl v upoutávkách deklarován především jako příležitost pro občany předložit vlastní argumenty a konfrontovat politiky před zraky kamer. Václav Moravec však pořad uvedl zcela nešťastně -- totiž historickým vývojem kauzy. Nahrál tak na smeč přítomným zástupcům koalice, kteří se okamžitě chopili příležitosti a debata se tak hned zpočátku svezla v hádku s opozicí o to, kdo jednání s USA vlastně začal. V této stěžejní první hodině pořadu, kdy jej má možnost sledovat nejvíce diváků prostřednictvím programu ČT1, se dostalo ke slovu snad pouze pět lidí z publika. Mezi nimi i Štěpán Kotrba, který se kupodivu nad tímto absurdním průběhem diskuze a odbíháním od podstaty problému nepozastavil a místo toho přispěl do probíhajícího sporu, ve kterém se postavil na stranu ČSSD.

Myslím, že každý, kdo sledoval v přímém přenosu debatu z Borovna na ČT si povšiml důrazu, se kterým se Martín Bursík snažil Jana Tamáše přemluvit, ať hladovku ihned ukončí. Myslím, že celá vládní koalice je nyní krajně nejistá a znepokojená kromě chystané generální stávky také akcí Greenpeace, která statečně okupuje kótu 718 a pak právě již zmíněnou hladovkou dvou představitelů protiradarového hnutí.

Není divu, tento způsob odporu a stání si za svou pravdou má v české historii již své traumatické místo a je bezpochyby značně vznětlivým tématem. Národ Jana Husa i Jana Palacha by bezpochyby rozhořčeně zareagoval na sebeobětování hned dvou dalších Janů - a proto vláda jen se špatně skrývanými obavami sleduje odhodlání obou protestujících, kteří odmítají hladovku bez splnění svých podmínek ukončit.

Přitom je zřejmé, že na straně vlády chybí jakákoliv snaha domluvit se s 70% české veřejnosti, která vojenskou základnu USA odmítá. A tak nakonec vláda zůstává osamocena a opuštěna lidem zakopána ve svých pracně vykopaných prozákladnových zákopech odkud jen na dva Jany střílí své apely ať neblbnou a nají se. Vyslyší je protestující ? Anebo jsou skutečně odhodláni obětovat svůj život v boji proti této arogantní a protilidové vládě? ptá se Jiří Doležel.

I. Nejprve se snažím vniknout do klece. Holohlavec mě hledá v seznamu, kde bych měl být, ale nejsem. Odchází. S menšími obstrukcemi je vpuštěn bledý Tamáš a utahaný Tutter. Kotrba kouří dlouhou Spartu.

Když mi hrála bavorská televize BR (před digitalizací vysílače Hoher Bogen), byl tam krásný pořad Jetzt red' I' (Jetzt rede ich), česky: Teď mluvím já. Možná, že ho vysílají pořád. Bylo to asi jednou za dva měsíce.

V sále v nějakém městě seděli místní politici a obecenstvo. V Mnichově v televizi to sledovali bavorští ministři, podle toho, čeho se debata týkala.

Obratný a klidný moderátor to pak celé uváděl a dával slovo politikům i lidem ze sálu. Vysílalo se to od 20,15 Přenos z Borovna tento bavorský pořad hodně připomínal. Což kdyby to Česká televize také zkusila? Jistě tam tento model pořadu znají, poznamenává František Řezáč.

Po digitalizaci přicházíme o možnost sledovat zahraniční televize. Psal jsem si s BR (Bayerischer Rundfunk), jak mám řešit to, že už mi BR na anténu nehraje. Pokud pomineme kabelovky, které ale samozřejmě tradiční německé kanály v Plzni nabízejí, vychází mi z toho i po konzultaci s prodejci televizí jako řešení jedině satelit.

Příjem digitálu z Hohen Bogenu je v Plzni slabý. Já bych ovšem považoval za slušné, aby v nabídce našich digitálních terestriálních (pozemních) vysílačů byly i ty německé televize ARD, ZDF a BR u nás na západě a jinde třeba jiné, které s naším územím sousedí.

Máme německé televizi za léta nesvobody být za co vděční a kromě toho u nás pořád žijí naši spoluobčané německé národnosti a nyní i třeba pracovníci mezinárodních firem. Kdyby to tak šlo, stačilo by si koupit ten set-top box nebo novou televizi s příjmem digitálu a měli bychom zas "Němce" na síťovku jako dřív a ještě lepší signál. Prosím všechny, kteří mohou poradit a vidí to tak, jako já, aby se ozvali.

23.května v Brasília, hlavním městě Brazilie proběhlo setkání zástupců 12 jihoamerických zemí - Argentiny, Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie, Ekvádoru, Guayany,Paraguaye, Peru, Surinamu, Uruguaye a Venezuely. Hlavním předmětem jednání byla integrace zemí Latinské Ameriky. Byla projednána "Tradado Constitutivo da União de Naçoes Sul-Americanas" (UNASUR portugalsky, UNASUL španělsky),neboli South American Union of Nations Constitutive Treaty. Výsledkem je Ústava UNASUL, kterou se vyhlašuje vytvoření Unie Jihoamerických národů, jak říká 1.článek této Ùstavy.

Policie dnes hlásí několik set tisíc demonstrantů v 80 městech. Proti útokům na penze. Minulý týden do ulic vyšlo 300 tisíc občanů. Proti útokům na vzdělávací systém. Odpor proti Sarkozyho „darebáckým reformám“ neslábne, 79 procent francouzských občanů si myslí, že Sarkozyho reformy „zhoršily a zhorší situaci“. Do stávek a demonstrací vyzvaly všechny odborové organizace. Přidal se velký počet studentů a lyceistů. Jejich rodiče a profesoři jim už dávno vysvětlili, že „budou pracovat do smrti“ v případě, že Sarkozy tuto reformu penzijního systému prosadí. Bylo to ostatně hlavní heslo demonstrace : „Odmítáme pracovat až do smrti !“.

demonstrace francouzských učitelů 22.5. 2008 foto: Reuters

Mám babičku, mám tatínka, nepostarají se o sebe sami, teď to padlo na mne... Nějak se mi poslední dobou množí takováhle svěřování z okolí. Nemám patent na rozum a absolutní přehled, ale postupně se mi ty rady jednotlivcům nějak rozrůstají do široka a jak tak koukám, potkává mne asi problém velmi rozšířený.

Aktivní stáří není výsadou pouze několika šťastlivců, ale můžeme je dopřát našim blízkým i my ostatní. Naše snažení má velikou, nezanedbatelnou výhodu: předvedeme vlastním potomkům, jak samozřejmá věc to může být. Vštípíme jim, že normální je být spolu a pomáhat si.

Co tedy s tím?

Se zájmem jsem si přečetla článek paní Hany Mudrové "Co s ním?" Ve svém článku uvádí: "Pokud člověk tedy dostane zaplaceno z PnP, ať už jako rodinný příslušník nebo ochotný soused, měl by vědět, že tento příjem je třeba hlásit na finančním úřadě. Poctivost se tu vyplatí, protože příjemce dávky uvádí, od koho služby nakupuje. Úřady spolupracují stále lépe, takže je zbytečné zadělat si do budoucna na maléry."

K tomu bych chtěla napsat toto upřesnění, upozorňuje Eva Čižmářová:

Je až k neuvěření, co dnes dokážou dětem nabídnout na hraní výrobci hraček. Prsaté barbíny z plastické hmoty jsou jenom špičkou ledovce, které si povšiml – tuším – i Vatikán. Pokračovat můžeme různými zvířátky nejrůznějších barev a střihů. Když se pak městského dítěte zeptáte jakou barvu má třeba králík – klidně se můžete dozvědět, že modrou. O fialové krávě, maskotovi známých sladkostí, raději ani nemluvě. Už jste někdy zachytili od dětí otázku „kde žije?“?

Možná, že vám v záplavě zpráv z víkendu uniklo, že v městečku Kožlany uprostřed překrásné krajiny lesů a velkých lánů polí byl v sobotu za přítomnosti prezidenta republiky Václava Klause odhalen pomník Eduardu Benešovi, místnímu rodákovi.

Slavnost připomínala cosi dávno minulého svou poklidnou atmosférou, svátečním oblečením místních občanů i hostů, mezi nimiž pobíhaly netrpělivé děti.

Pomník byl pořízen ze sbírek obyčejných lidí a místních živnostníků. Socha prezidenta Beneše je dílem sochaře Karka Dvořáka a je stejná jako v Praze před Černínským palácem.

Pořad "Otázky Václava Moravce" z Borovna jsem viděl jako mnoho dalších lidí. Zároveň jsem večer v Událostech zhlédl i zprávu pojednávající o tomto pořadu. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby nenásledovala reportáž, jejíž souhrný název by mohl znít "To jsme to v tom Borovně pěkně zvládli", ve které zaměstnaci televize se spokojeným výrazem ohodnotili sami sebe jako výtečné profesionály, píše Petr Stratil.

Držet hladovku na protest proti destrukci demokracie v zemi a zamlčování pravdivých informací i ve veřejnoprávních médiích, je podle naší vlády vydírání.

Včerejší pořad ČT "Otázky Václava Moravce" mě nejednou zvedl ze židle. Není divu, slyší-li člověk komentář místopředsedy vlády pana Vondry, který prohlásí o dvou mladých lidech, kteří se rozhodli pevně stát za svým přesvědčením - které je navíc přesvědčením i 70% obyvatel národa - i za cenu života, že se z jejich strany jedná o vydírání, píše Eliška Svobodová.

Na rozdíl od paní Elišky si myslím, že není nutné budit svědomí národa. Lidé se vyjadřují jasně, co si o vládě a jejich záměrech myslí,píše Soňa Hromátková.

Moravec byl dnes zase jednou skoro vzorem nezaujatého žurnalisty. Historii stěhování radaru do Brd podal věrohodně: za ČSSD se podbízel Tvrdík, za ODS Payne. Nebýt skluzu do demagogické pasti - proč prý komunisté neodporovali raketám Sovětského svazu? aha? obstál Moravec docela slušně.

. Nemůžu souhlasit s Michalem Vimmerem, že v dnešní debatě na ČT Václav Moravec "skoro" obstál. Neobstál. Vůbec. Jakožto moderátor diskuze je kromě jejího obsahu zodpovědný také za její formu, která byla dnes více než žalostná. Pan Vondra trousil jednu osobní invektivu za druhou a Václav Moravec neučinil vůbec nic proto, aby diskuzi vrátil na slušnou úroveň (např. hrozbou odebráním slova). Nejednou se na úpadku diskuze podílel sám - skočit do řeči Janu Tamášovi, jestli drží hladovku i proti dřívějšímu postupu sociální demokracie, či odebrat slovo Miroslavu Ransdorfovi s tím, že nemá právo se ptát, neboť od toho jsou tu diváci v sále, je jednoduše absurdní.

Po zhlédnutí dnešních otázek Václava Moravce ve mě zůstal pocit naprostého znechucení, píše Jiří Šlouf. Jakoby celá debata odrážela současný stav naši vrcholné politiky. Z průběhu pořadu mohou mít lepší pocit jen komunisté, neboť jediný jejich zástupce, europoslanec Ransdorf, nepůsobil ani trapně, ani směšně. To se nedá říci ani o jednom z dalších oficielních hostů. Musím dodat, že pan Bursík je skutečná perla.

Z celé debaty mě zaujala jediná věc: nikdo se nehlásí k tomu, že by s jednáním o radaru začal. Obě strany, ČSSD i ODS, svorně tvrdí, že to ti druzí, druhá strana. Z toho mi však logicky vyplývá, že obě strany, tedy i ODS, soudí, že umístění radaru je věc veskrze špatná a odpovědnost za ní je třeba "hodit" na protivníka, tedy ODS ji hází na ČSSD.

Milan Fridrich, šéf zpravodajství ČT: "Bylo vidět, že místní lidé se na problém dívají trochu jinak, než se na něj díváme třeba my v Praze." To by mě zajímalo, co tím šéf zpravodajství veřejnoprávní televize myslel:-) ptá se Jan Sýkora.

Jan Čulík dodává: Ona má veřejnoprávní instituce právo mít na nějaký problém nějaký názor? Pokud vím, podstatou práce veřejnoprávního média je to, že to žádný názor nemá, ani nesmí mít. Viz statut BBC, třeba... To pan Fridrich neví?

Zachytil jsem v nedělním popoledni nedůstojné žvanění hluchých, moderované panem Moravcem. Nepovažoval bych za potřebné se k té podivné taškařici vyslovit, kdyby nebylo (po kolikáté už) "zásadní" otázky pana Vondry, adresované nespokojenému publiku: "Kde jste byli v roce 1968, když sem přišla "bratrská" vojska?" -- necituji přesně, ono to nakonec vůbec není nutné. Podobnou otázkou útočí na občany mnozí představitelé současné moci. Je to otázka hanebná, zavádějící a nedůstojná až do těch konců.

Spí v pyžamu, stěny v bytě si natřel na žluto, za rok vypije 540 sklenic alkoholu, souloží s manželkou 117krát, patnáctkrát za měsíc se mu zdají erotické sny.

Ona spí v noční košili, ráda peče, má ráda orchideje a na pohovce hromadí vycpávané medvídky. Také souloží s manželem 117krát v roce, vypije ročně celkem 229 alkoholických nápojů a zdá se jí o sexu pětkrát měsíčně. Mají jedno dítě a nakupují v levných supermarketech Aldi a Lidl, tři z nichž mají pět minut od baráku.

Spolkový ministr práce a sociálních věcí, sociální demokrat Olaf Schulz ve své úřední zprávě konstatuje, že sociální propast v Německu se stále prohlubuje. Každý čtvrtý Němec se nachází v oblasti chudoby a musí být na státní podpoře. V této oficiální zprávě se uvádí, že 13 procent spolkových občanů se považuje za chudobné a stejný počet je před ní chráněn sociálními opatřeními, jako na příklad podporou v nezaměstnanosti a přídavky na děti. Na straně druhé se však příjmy bohatých vrstev zvyšují. "Nůžky mezi chudými a bohatými se dále rozevírají", konstatuje Schulzova zpráva. Zvláště problematické podle jeho názoru je však počet těch, kteří se, ač pracují, přesto dostávají stále ve větší míře do pásma ohrožených chudobou. "To ukazuje, že v Německu máme nízké odměny a nutně potřebujeme zavést minimální mzdu". Jen díky pozitivnímu vlivu sociálního státu, který zajišťuje transfer prostředků na sociální výdaje ze státního rozpočtu, nemáme zatím 26 procent chudobných spoluobčanů, zdůraznil spolkový ministr práce a sociálních věcí.

Ví se, že se zdravou myslí prý už staří Řekové spojili v jednom ze svých ideálu představu o zdravém těle. Že s tím měli asi pravdu, na to přišel podle Spiegel Online neurovědec Fernando Gomez-Pinilla z University of California v Los Angeles. Poukázal koncem března v odborném časopise Neurology na to, že chybějící pohyb u člověka je příčinou zvýšeného rizika nejen tělesných, ale i duševních chorob.

Vraťme slovům jejich původní, ryzí význam - bez falše, pejorativního nádechu a pokrytecké ironie, vyzývá Soňa Hromátková.

Zmatek, na jehož začátku je posun významu slov, vyvolává mnohé a velmi zbytečné chyby ve všech úrovních lidského dorozumívání. Důsledkem tohoto zmatku je neschopnost obyčejného sdílení (lidí) - čehokoli.

V sobotu 17. 5. se několik členů redakce Akt-info vydalo do brdského vojenského újezdu na kótu 718, kde by podle současného plánu mělo stát radarové zařízení v rámci americké vojenské základny. Skupina aktivistů a aktivistek z organizace Greenpeace tuto kótu před třemi týdny obsadila a postavila zde protestní tábor. Cesta z nedaleké obce Míšov do tábora trvala se zkušeným průvodcem zhruba půl hodiny svižnější chůze. Bylo třeba zvolit trasu přes louku a skrz les, protože zpevněné přístupové cesty jsou trvale obsazeny hlídkami vojenské policie snažící se vstupu návštěvníků do újezdu zabránit. Praktickým cílem akce podle výkonného ředitele Greenpeace Jiřího Tuttera je, obrátit pozornost veřejnosti k internetovým stránkám www.fotoblokada.cz, kde se mohou lidé k blokádě připojit tím, že zašlou svoji fotografii do galerie těch, kteří s radarovou základnou nesouhlasí. Většina fotografovaných drží symbolický terč s heslem "Mám cíl -- nebýt cíl".

Dobrý den! Jak jsem upozorňoval, činnost Greenpeace už popuzuje místní lidi kolem VÚ Brdy. Bába v Grillu a ČT se už postarají, aby se to nafouklo. Myslím, že akce Greenpeace je chybná a kontraproduktivní, píše František Řezáč.

Občas se dostanu k článkům, které tvrdí, že poezie je dnes na svém ukňučeném konci, že jsme odříznuti od neobyčejně barevných dějin naší civilizace a že v nich nemůžeme hledat novou inspiraci pro naši budoucnost. Prý by to byl anachronismus. Tak se vizionáři renesance mohli vracet k antice, víc než tisíc let jim vzdálené, tak se vracel vizionář postmoderny Nietzsche k dionýství a apolinství, tak se vracel pozdní Heidegger v Básnicky bydlí člověk k Hölderlinovi a k Hebbelovi, tak se vracelo moderní malířství k umění exotických primitivů, tak pro básníka Apollinaira byla moderní poezie návratem. Jen malost se nevrací, nemá kontext, ba odmítá i možnost návratu. Všechno velké je naopak rozkročeno odněkud někam, vše velké navazuje, byť popíravě, na kořeny a roste z nich dál. Kdo miluje kulturu, ten musí milovat i její dějiny, musí vidět její jednotu, tak jak to říkal kdysi Lord Acton o vědě.

Bohužel nevzdělanost a filistrovství za státní peníze v dotovaných časopisech nebo i z kateder univerzit hlásá, že jsme u konce. Chybí velké osobnosti, jako byli Patočka a Černý, chybí také zcela kontext, a proto literární historik, učící na Univerzitě Karlově, může v sobotní příloze Lidových novin Orientace mít takový žvást (ve skutečnosti ještě něco mnohem horšího!), jakým je článek Václava Vaňka "Na břehu podsvětní řeky". Vždy mne takové bláboly rozzlobí. Že bývají tištěny v literárních časopisech, to se stalo mimo jiné i příčinou toho, že tyto časopisy nečtu. Bohužel v Lidovkách, jež ostatně dlouhodobě upadají, jsem se tomu nevyhnul a musím reagovat.

ŠOK│ CVVM zveřejnila nejnovější průzkumy, jak se občané staví k americkému radaru v Brdech. S vládním návrhem nesouhlasilo v březnu 65%, v dubnu 63%. PRO vybudování základny se vyslovuje necelá třetina dotázaných. Údaje se prakticky nemění - pohybují se i nadále v pásmu statistické chyby. Celkový pohyb názorů je dlouhodobě od roku 2006 v pásmu 10%. PROTI radaru je i 31% voličů ODS, 61% voličů KDU-ČSL a 67% voličů SZ. 79% voličů ČSSD a 92 voličů KSČM , 58% nerozhodnutých a 76% nevoličů také nesouhlasí se stavbou radaru. Přes mohutnou kampaň, která stála miliony, vláda nedocílila změny názoru veřejnosti. I nadále ale na podepsání smluv trvá, i když ví, že kterákoliv další vláda smlouvu okamžitě vypoví a radar se tak stal hlavním tématem příštích voleb. Březnové šetření se vedle toho věnovalo i tomu, zda se lidé obávají teroristického či vojenského útoku na základnu (80% občanů se obává), čí legislativě by měli podléhat občané USA působící na této základně (54% tvrdí, že české) a zda a jak by americká vláda měla Česku kompenzovat umístění radaru na jeho území (77-80% občanů je pro kompenzace).

CVVM : Občané o americké radarové základně v ČR ZDE

Nezávislý průzkum CVVM tak zpochybnil zmanipulovaný průzkum na zakázku občanských demokratů, objednaný nedávno u agentury SC&C. Návodný dotazník si ale vyrobila sama ODS a otázce na radar předchází 11 dotazů, které manipulují respondentem a připomínají potřebu chránit bezpečnost či "rostoucí hrozby". Agenturu kritizovala řada sociologů i v médiích. PR kampaň vládě nevyšla, podvod se vrátil jako bumerang. Lidé stále nesouhlasí. Všelidové referendum o radaru žádá 70% obyvatel České republiky.

doplňující reakce na článek Ondřeje Austa v Lidových novinách pod titulkem "Radio Wave má další problém"

Posluchači Českého rozhlasu neplatí koncesionářské poplatky proto, aby poslouchali komerčně laděné rádio. Radu to ale nezajímá. Další z exponentů ODS, které tato strana vyslala do Rady Českého rozhlasu, má potřebu sdělit národu, že "prostor pro privátní subjekt" má přednost před veřejnoprávním médiem. Nový radní Tomáš Ratiborský, který byl zakládajícím členem ODS v roce 1991, hlavním manažerem ODS v době jejího skandálu s mrtvými sponzory a švýcarským kontem a poté ředitelem soukromého Rádia Most, tak následuje své modré soudruhy - místopředsedkyni Rady a členku ODS Danu Jaklovou, bývalou redaktorku Radiožurnálu a manželku ředitele politické kanceláře prezidenta Václava Klause Ladislava Jakla a Antonína Zelenku, který na sebe upozornil nikoliv jako redaktor Radiožurnálu, odkud byl odejit po neshodách o míře profesionality nutné pro tuto stanici, ale jako redaktor zpravodajství "Bobovize" v letech 2000-2001 a poté jako programový ředitel a moderátor zkrachovalé soukromé parlamentní televize 24.cz. Zelenka, stejně jako Jaklová, dnes úzce spolupracují s Regionální televizní agenturou (RTA) mediálního lobbisty Jaroslava Berky. Berka, sám výrazně napojený na ODS, v minulosti dokonce chtěl, aby Jaklová vytvářela v rámci portálu Česká média parlamentní rádio. Čtvrtý radní, Ladislav Jíša, je dnes vydíratelný, neboť byl v minulosti šéfem útvaru "zvláštních úkolů" federálního Československého rozhlasu , který měl mimo jiné na starosti spolupráci s StB a bezpečnostní prověřování redaktorů a manažerů na exponovaných pozicích.

Radio Wave jako TÉMA BL

Poplatky za bankovní úkony jsou kontroverzním a dlouhodobě kritizovaným jevem v České republice. Na mnohých zralých finančních trzích, kde vládne tržní prostředí a konkurence, a nikoliv ohledně bankovních poplatků nepsaná kartelová dohoda, například na bankovním trhu britském, se žádné poplatky bankám za vnitrostátní bankovní úkony neplatí, pokud je vaše osobní konto v kreditu - a to ani za výběr hotovosti v bankomatu z jiné banky. V Evropské unii kromě toho platí předpis, že se nesmějí vybírat poplatky ani za mezistátní finanční převody v euro - ČR se tomuto předpisu může výhodně vyhýbat, protože, samozřejmě, mezistátní finanční převody v ČR nekončí v euro.

Snad nejnehoráznější poplatek v českých bankách je poplatek za příchozí platbu. A zde je potenciálně nebezpečná díra. Mohl by nepřátelský útočník ze zahraničí vaše osobní či podnikové konto prostřednictvím těchto poplatků vytunelovat? Britské listy dosud neobdržely ujištění, že se to nemůže stát v žádné bance v ČR. A některé získané informace jsou rozporné:

Před časem jsme na www.bankovnipoplatky.com zveřejnili článek, popisující možnost "vytunelovat" bankovní účet pomocí vysokých poplatků za převod finančních částek v rámci zahraniční platby ZDE).

Šlo o to, že v momentě, kdy odesilatel platby (příkazce) zatrhne variantu, aby se všechny poplatky spojené s transakcí strhly z částky převodu či šly na vrub příjemce (BEN) a zároveň pošle částku, která je nižší než tyto bankovní poplatky, může docházet k odčerpávání peněz z účtu příjemce. Pokud by šlo tímto způsobem posílat na účty minimální finanční částky, mohli by být v důsledku vysokých bankovních poplatků majitelé takových účtů finančně poškozeni. A v tomto případě jde u každé zahraniční platby o stokoruny.

Doplnili jsme do redakčního systému novou funkci "Poslat emailem" - čtenáři nyní budou moci svým známým, přátelům i příbuzným, poslat článek, který je v Britských listech zaujal.

Zároveň jsme ke každému článku doplnili odkazy na nejrůznější weby společenského zesíťování (networking), jako je například Facebook, ale i četné jiné, jejichž prostřednictvím se můžete také podělit s přáteli o články v Britských listech Využívejte! (red)

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.