Myslím, že každý, kdo sledoval v přímém přenosu debatu z Borovna na ČT si povšiml důrazu, se kterým se Martín Bursík snažil Jana Tamáše přemluvit, ať hladovku ihned ukončí. Myslím, že celá vládní koalice je nyní krajně nejistá a znepokojená kromě chystané generální stávky také akcí Greenpeace, která statečně okupuje kótu 718 a pak právě již zmíněnou hladovkou dvou představitelů protiradarového hnutí.

Není divu, tento způsob odporu a stání si za svou pravdou má v české historii již své traumatické místo a je bezpochyby značně vznětlivým tématem. Národ Jana Husa i Jana Palacha by bezpochyby rozhořčeně zareagoval na sebeobětování hned dvou dalších Janů - a proto vláda jen se špatně skrývanými obavami sleduje odhodlání obou protestujících, kteří odmítají hladovku bez splnění svých podmínek ukončit.

Přitom je zřejmé, že na straně vlády chybí jakákoliv snaha domluvit se s 70% české veřejnosti, která vojenskou základnu USA odmítá. A tak nakonec vláda zůstává osamocena a opuštěna lidem zakopána ve svých pracně vykopaných prozákladnových zákopech odkud jen na dva Jany střílí své apely ať neblbnou a nají se. Vyslyší je protestující ? Anebo jsou skutečně odhodláni obětovat svůj život v boji proti této arogantní a protilidové vládě? ptá se Jiří Doležel.