Existují placení vyvolavači zmatků, protože jejich chlebodárcům neschopnost sdílení (zmatek) vyhovuje. Člověk nejistý v úsudku těžko půjde a vymůže si změnu, ať už se jedná o cokoli. Nebude ani obhajovat nebo diskutovat svůj názor, neboť nejistota správnosti vlastního úsudku jej odsuzuje k pasivnímu vyčkávání.

Znejistěný milenec se zabývá vlastním výkonem namísto pohodové relaxace s milenkou, ve většině akcí selhává a odvahu k akcím příštím v sobě doluje, ev. zruší.

V poslední době se objevily v BL články, v nichž šli autoři opravdu s vlastní kůží na trh. Ovšem většinou byli oponenty zironizováni, zesměšňováni, bylo jim naznačeno, jak jsou hloupí, nezkušení, nevědoucí (zatímco oponent je samozřejmě ten chytrý, zkušený a vševědoucí).

Už jednou jsem tu psala o "honění si trika" dotyčných pánů (jen občas se vyskytne dáma).

Ano, slovo by mělo mít význam, zvláště při hledání nepravostí, neboť ukazuje, vysvětluje. Dnes však význam slov klesá rychlostí jízdy na skluzavce a proto je mnozí vnímají zastřeně.

Neumíme si vzájemně naslouchat. Jsme ješitní, samolibí, orientovaní na sebe, své zájmy, své pocity, své potřeby.

Čím to?

Osobní, existenční starosti a sobectví nám brání ve SDÍLENÍ.

Čípak je to asi zájem, abychom se nedokázali domluvit o základních, slušných pravidlech soužití na naší zemi? Abychom rezignovali na jakoukoli snahu

o změnu toho, co cítíme jako příkoří, nespravedlnost, nesvobodu? Abychom byli pasivními konzumenty ohlodané kosti?

Připomenu slova, která jsme buď zapomněli, nebo jsme již tak podlehli konzumu, že se jim dokážeme i smát. Slova, která jsou lámána a zneužívána.

Která vnímáme pouze se zbytky emocí, nebo je cynicky shodíme, aniž bychom chápali, proč se tak pokřiveně tlemíme.

Jde o slova

VLAST
VLASTIZRADA
PRÁVO
SPRAVEDLNOST
SOUCIT
TOLERANCE
PRAVDA
PŘÁTELSTVÍ
POMOC
AKTIVISTA

Jistě by se našla další....

Také máte dojem, že jste je slýchali tak často v pokřivené podobě, že jste je vyřadili se své aktivní řeči? Pojďme jim vrátit, prosím, původní význam.. Pojďme se vrátit k sobě, svým kořenům, názorům, potřebám, touhám. Vraťme si vědomí, že ať evropané, budeme vždy mít kořeny zde.

Že zrada je odporná, vlastizrada je neodpustitelná.

Že právo je jedinou cestou ke spravedlnosti jako nezbytné podmínce slušného soužití.

Že schopnost soucitu, pomoci, tolerance a přátelství je základem lidství.

Že pravdou lze nazvat pouze to, čemu se nevzpírají naše smysly, potažmo poznání. A co existuje v souladu snaším svědomím. Že člověk, který se jakýmkoli způsobem snaží o nápravu věcí ve prospěch všech, i těch pasivních, nebo ironicky kritizujících, zasluhuje úctu a pozornost, ne ignoranci nebo výsměch.

Snad ještě nejsme tak daleko, abychom všichni a na vše jen vztyčovali prostředník.