Přítrž této tragikomické scéně bohužel neučinil ani moderátor, kterému se ve zbytku pořadu dokonce několikrát (a můžeme spekulovat, zda vědomě či nikoliv) podařilo tuto situaci oživit. Nad slunce jasnější skutečnost, že občany v sále ani u obrazovek v tuto chvíli už vůbec nezajímá, kdo vyjednávání začal, vyřkl až v samotném závěru přenosu na ČT1 další z pětice tazatelů z publika - starosta Trokavce Jan Neoral. Divákům ČT1 tak pořad ve svých prvních 60 minutách nenabídl nic, co by už v minulosti mnohokrát neviděli. Vzájemné obviňování, osobní útoky, vyzdvihování vlastních zásluh či naopak poklesků protějšku a přetahování se o politické body.

Přitom přestřelka, která se zákonitě strhne v každém diskusním pořadu na toto téma, je veskrze absurdní: Vládní koalice, která umístění radaru nejen s povděkem vítá, ale vehementně jej i prosazuje a v tuto chvíli by snad byla ochotna i zaplatit (A. Vondra), aby tady radar byl, se zároveň evidentně snaží rozmělnit vinu, nebo chcete-li zodpovědnost (chápej za něco špatného, protože jinak by nebylo co rozmělňovat), a alespoň její část přenést na opoziční ČSSD. A když se tuto vinu či zodpovědnost snaží rozmělnit, tak ta asi existuje a koalice ji cítí, proč by to jinak dělala? Ale pokračujme v této logice dále: Lze cítit vinu či zodpovědnost za něco, o čem jsme bez nejmenších pochybností přesvědčeni, že je přínosem úplně pro všechny? Proč se pan Cyril Svoboda jednou větou čestně hlásí k zodpovědnosti (a to i "po patnácti letech a jmenovitě") za toto rozhodnutí a hned v druhé ji přenáší na ČSSD? Takové otázky měly padnout ze sálu, když už pan Moravec nechal toto scestné téma běžet.

Václav Moravec měl pořad nastavit tak, aby se témata logicky odvíjela hned od začátku pořadu od podstaty problému v podobě směřování zahraničně-bezpečnostní politiky k případným souvisejícím podtématům, seřazeným dle důležitosti. Tohoto zakopaného psa exhumoval až po hodině a dvaceti pěti minutách Lubomír Zaorálek, tou dobou už bohužel na o poznání méně sledovaném kanále ČT24. Připomněl, že rozhodnutí o radaru je v prvé řadě rozcestníkem koncepce naší zahraničně-bezpečnostní politiky se všemi konsekvencemi. V tomto duchu obvinil vládní koalici, že sází na Spojené státy jako na budoucího hegemona a vyhověním v otázce radaru si snaží zajistit jejich ochranu na věky věků navzdory agresivní bezpečnostní politice, kterou Spojené státy v současné době vedou, ke které bychom se souhlasem s radarem bezpochyby přihlásili a od které se v současné době již většina zemí odklání. Kdyby tato obvinění padla hned v počátku pořadu, mohli jsme se dočkat zajímavé diskuze. Vládní koalice by byla nucena jít buď s pravdou ven - tedy přiznat, že pro vlastní bezpečí je ochotna lísat se k nejsilnějšímu, byť ten sem tam dost lže, aby dosáhl svého a už vůbec nedodržuje pravidla, která vyžaduje od ostatních. Nebo obhájit tváří v tvář argumentům protistran smysluplnost důvodů, které uvádí jako oficiální pro výstavbu radaru a debata by se přirozeně mohla postupně probíjet i k dílčím otázkám jako jsou technické nesrovnalosti ve vládní zprávě, dopad na zdraví, na přírodu atd.

Lubomír Zaorálek se však posléze nechal zcela zaskočit otázkou, zda by ČSSD po případné výhře v příštích volbách smlouvu vypověděla. Vzhledem k tomu, že tato otázka již delší dobu zcela zřetelně visí ve vzduchu, měla ČSSD tuto variantu mít dávno prodiskutovat se svou stranickou základnou či alespoň v poslaneckém klubu a vydat k ní oficiální stanovisko. Jinak ve svém postoji nemůže působit seriózně. A tak se debata opět stáčí jinam:

Vondra zřejmě pro nedostatek pohotových argumentů sahá po útoku: "Kde jste byli, když přijela okupační vojska a rozmístila zde bez souhlasu parlamentu své rakety?". A někdo ze sálu mu zcela správně a jednoduše odpovídá "Ale dnes máme demokracii!" (nebo snad ne, pane Vondro? Tak jak to tedy je?). Starosta Spáleného Poříčí požaduje od dnešního dne ve všech médiích červeně podtrhávat lži a zeleně fakta. Jak má, chudák, jinak vědět, čím se má řídit? Starosta Borovna zase chce záruky slíbených úplatků od vlády. Smířil se s tím, že ať je u moci kdokoliv, obec na to vždycky doplatí. Tak se aspoň nechce zpronevěřit vlastnímu přesvědčení zadarmo.

Rozpačitou atmosféru konečně protíná volička ODS, která se však za svůj hlas ve volbách podle svých slov stydí. Chce vysvětlit, proč za nás vláda bez mandátu rozhoduje, proč neumožní vyjádřit se občanům v referendu a slibuje, že si za to koaliční strany v příštích volbách ponesou zodpovědnost. Na to navazuje se svým dotazem slečna Novomeská z Ne Základnám, ale v zápětí ho poněkud kazí osobním útokem na Martina Bursíka, který (předstírá, že?) nemá ponětí, že se jedná o revanš za výroky premiéra a tiskové zprávy o financování iniciativy z Ruska, až mu to musí Václav Moravec vysvětlit. Debata tak dostává řádné obrátky a dotýká se meritu věci až na samotný závěr, kdy se o slovo hlásí i pohublý hladovkář Jan Tamáš. Hovoří se o propojení zájmových skupin s vládní koalicí, ohrožení demokracie, lidských práv, ale to už končí i čas, vyhrazený pro Otázky na ČT24.

Pořad tak měl bohužel co do závažnosti diskutovaných témat chronologicky zcela opačný sled, než jaký bychom si jistě všichni přáli. ČT a hlavně Václav Moravec by napříště měli koncepci pořadu lépe propracovat.