Jako přímý svědek vrcholících pouličních nepokojů z konce minulého týdne ve Lhase bych se rád vyjádřil k některým nepřesnostem a zavádějícím tvrzením, která v souvislosti s Čínou, a Tibetem zvlášť, ve společnosti přetrvávají. Úvodem bych rád zdůraznil, že se solidarizuji s tibetským lidem a chápu jeho touhu po sebeurčení (záměrně neuvádím samostatnosti). Jsem však přesvědčen, že naše sympatie by nás neměly vést k cílené manipulaci. Ačkoli jsem strávil celý páteční (14.3.) večer a velkou část noci v ulicích staré Lhasy, neviděl jsem nikde „násilí na pokojných a neozbrojených demonstrantech, kteří by chtěli vyjádřit svůj názor“ (z prohlášení českého min. zahraničí).

To co se však dělo v hlavní den nepokojů, v pátek 14.3., byl dopředu organizovaný pogrom části Tibeťanů na běžné Číňany a muslimy. Hořela nejen Bank of China, ale kdejaká malá jídelna a šlapací rikša toho nejchudšího Číňana a muslima (kteří byli mezitím lynčováni).

Neodpustím si nereagovat na příspěvek pana Jehličky o Tibetu, který považuji za hodně zjednodušující, píše David Štindl.

Čínu jsem nedávno navštívil jako nezávislý "cestovatel-baťůžkář" s ročním odstupem dvakrát. Z toho poprvé se mi, ve dvojici s přítelkyní, podařilo po menších peripetiích s čínskými úřady dostat se i do Tibetu.

Federální rezervní banka Spojených států v úterý večer vyvinula tlak na Anglickou banku a na další čelné ústřední banky, aby stejně jako ona snížily úrokové míry, a zabránily tak globální hospodářské krizi. Americká feder'ální banka nyní snížila úrokové míry už po šesté od začátku nynější finanční krize loni v létě. Jde o snížení o 0,75 procenta na 2,25 procent. Cílem je obnovit důvěru finančních spekulantů ve Wall Street poté, co o minulém víkendu musela být zachráněna pátá největší americká banka Bear Stearns. Tu na doporučení Federální rezervní banky koupila firma J P Morgan.

Jan Čulík rozproudil diskusi o úspěchu či neúspěchu Iniciativy Ne základnám na příkladu sobotní demonstrace.

Jedná se skutečně o vážnou věc. Vláda a vládní strany prosazují výstavbu amerického vojenského radaru na našem území, a to přes nesouhlas většiny občanů. Tímto rozhodnutím se staneme nástrojem agresivní americké zahraniční politiky, a to ještě více než dosud, současně, a to je stejně závažné, je diskreditována sama podstata demokracie. Občané jsou nuceni přijmout roli pasivních diváků, kteří nemají žádnou možnost zasahovat do rozhodování vlády, s níž nesouhlasí. K čemu je nám pak taková demokracie? A je to vůbec demokracie? To jsou legitimní otázky, které si za této situace musíme nutně klást.

Tak nevím.... Měl jsem pana Kotrbu za sice svérázného (a komunismem a socialismem sice odkojeného), ale prohlédnuvšího člověka. Zdá se ale, že ani on nedokáže překročit natolik svůj stín, že nepochopil to, oč se tu (nejen) pan Čulík již nějakou dobu snaží. Vysvětlit protiradarovým nadšencům, že celý ten jejich svatý boj předem prohrávají tím, že do něj vnucují momenty, které pro ně osobně jsou strašně důležité (navíc si myslí, že je to příležitost, jak indoktrinovat /omlouvám se za ten výraz/ společnost). A tak spolu s radarem vnucují spoluobčanům boj za mír, kritiku imperialismu a kapitalismu vůbec atd. atd. Doma si neumí udělat pořádek a tak se jim vždycky ještě na jejich demonstracích, manifestacích a happeninzích objeví nějací ti Gottwaldi, Stalinové nebo srpy s kladivem a podobná verbež z hnojiště. A budou se s vámi do krve hádat, že to dělají dobře a nejlépe a že je přeci jasné, že když řeknu A, musím říci i B. Z jejich pohledu to tak sice může někdo vnímat. Ale jen ten, kdo skutečně nemůže ani cítit ten kapitálismus, imperiálismus, strejčka Sama a vůbec.

Jenže, většina tohoto národa má (přese všechno) plné zuby jejich socialismu a komunismu, zvysoka kašle na pindy o boji za mír.

Čtenář Britských listů neznalý věci musí nabýt dojmu, že se Iniciativa Ne základnám nápadně podobá České armádě. Počet generálů se blíží počtů vojáků a celá instituce je v zásadě neakceschopná. Jan Čulík se naštval zřejmě i kvůli tomu, že se přes značnou reklamu na Britských listech nedostavil počet lidí, který si představil, a ze vzteku začal pálit na štáb svá tučně zvýrazněná slova.

Jako člověk, který každý týden na ulici sbírá podpisy pod petici Iniciativy a přitom vede debaty s velkým počtem lidí, sdílím jeho frustraci, ne však jeho analýzu.

Mezi aktivisty iniciativy zazněl názor, že by vlastně měli být Janu Čulíkovi za jeho článek vděčni, i když se jím mohou cítit dotčeni. Vyvolal totiž debatu, v níž bylo nově vysloveno to, co nazrává, a která nám umožňuje, abychom se podívali sami na sebe z nového úhlu.

To je zajímavé, kolik moudrých se vyjadřuje k nepovedené sobotní akci NEZA ve smyslu po bitvě.... Kolik z přispěvatelů tam bylo fyzicky? ptá se Soňa Hromátková. Kolik se jich asi konkrétně aktivně zapojí, aby pomohli iniciativě propříště se vyhnout chybám? Alespoň finančně? Nebo budou sedět za pecí, pozorovat a čekat, jak to dopadne?

Radarová základna má zajistit bezpečnost USA před íránskými odvetnými akcemi během americké invaze do Íránu. Okupací Íránu si, po okupaci Iráku, chtějí USA zajistit dodávky íránské ropy pro americký průmysl. Po dobytí Íránu by mohly kdykoli odtajnit dosud utajované části zprávy vyšetřovacího výboru amerického kongresu o útocích z 11. září 2001, ve kterých se píše o podílu vlády Saúdské Arábie na těchto útocích a okupovat i Saúdskou Arábii, čímž by měly pod přímou vojenskou kontrolou víc než polovinu zbývajících světových zásob ropy a americká ekonomika by měla zajištěnou prosperitu i do dob, kdy by se, v důsledku americké okupace světových zásob ropy, ostatní světové ekonomiky už zmítaly v krizi.

Pod titulkem "Radar nezachytí rakety včas" vyšla v BL tisková zpráva od Greenpeace, která je sice ceným příspěvkem k diskusi o důmyslnosti protiraketových systúmů, avšak vůbec se netýká pravého důvodu jejich instalace ve střední Evropě. Proč je to jen zdánlivý rozpor, na to chci poukázat ještě jednou ve své dnešní poznámce.

O sobotní demonstraci organizace Ne základnám na Hradčanském náměstí v Praze informoval americký deník International Herald Tribune (ten dokonce citoval mluvčího Ne základnám Jana Májíčka) a krátkou noticku uveřejnil také The Boston Globe, píše Lukáš Kantor.

V reakci na noticku Jana Čulíka, že v pondělním vydání MFD nenašel informaci o sobotní demonstraci Ne základnám v Praze na Hradčanech, píše Jan Punčochář ze Syndikátu novinářů, že v tomto listě článek o demonstraci vyšel, a to na straně A2 dole, dokonce s fotografiemi.

Jan Čulík k tomu dodává, že je touto informací zcela konsternován: Je přesvědčen (z 98 procent), že ve vydání MFD, které obdržel v pondělí ráno v autobuse Student Agency, tento článek zcela jistě nebyl. Vydání prošel opravdu pečlivě. Je možné, že šlo o jinou regionální mutaci, než je pražská, anebo třeba ranější vydání.

Ať je tomu jakkoliv, pokud aspoň v nějakém vydání MFD článek o demonstraci na Hradčanech vyšel, jak na to poukazuje Jan Punčochář, je nutno tuto skutečnost publikovat.

Češi od 60. let minulého století drží v Evropě přední místo v rozvodovosti. V roce 1975 se rozváděla jedna třetina manželství a v roce 2006 již polovina. V Praze se rozvádějí dvě třetiny manželství. Praha je druhým nejhorším regionem v rozvodovosti. První je severní Morava. (viz. Metro 2008-03-18).

Je až neuvěřitelné, co všechno si dnes můžete koupit v Česku k jídlu. Neuvěřitelná je též nadčasovost známého francouzského filmu. Jako rodič, často v roli zásobovače, jsem před několika lety začal detailně zkoumat co vlastně nakupuji. Nutno přiznat, že často k rozveselení přihlížejících, a to zejména v okamžiku, kdy mi, jako nastávajícímu čtyřicátníkovi, začal definitivně slábnout zrak.

Výrobci jsou zkrátka fiškusové.

Švýcarská ministryně zahraničí Calmy Reyová odmítla americkou kritiku své návštěvy v Íránu i švýcarskou smlouvu o dodávce íránského zemního plynu. Smlouva podle ní neporušuje sankce OSN. Spojené státy byly předem o švýcarsko-íránské smlouvě o dodávce plynu informovány. Podrobnosti v němčině ZDE.

"Nevím, proč bychom bývali měli žádat Spojené státy o povolení," vyjádřila se ministryině Calmy Reyová podle švýcarského deníku Tagesanzeiger. Je to věta, jakou asi od českého ministra zahraničních věcí neuslyšíte, poznamenává ze Švýcarska Pavel Trtík.

Nejde o "pohrdání" "levicovými" tématy, jak píše Štěpán Kotrba (některá považuju za kontroverzní, na jiná nemám názor), ale - kolikrát to mám opakovat - o čistě pragmatický přístup, že akce za nějakou věc nemůže mít nikdy úspěch, bude-li se doktrinářský rozmělňovat navěšováním oblíbených agend různých malých hnutí... Antipatie většiny českého národa vůči americkému radaru na českém území se nedá zneužít k prosazení vlastní oblíbené "levicové" agendy. To je cesta do pekla.

Myšlenka není slovo. Slovo není čin. Od slova k činu, navíc "uvědomělému", zasazenému do kontextu, ucelené názorové struktury, vede dlouhá cesta. To kvůli ní kdysi Lenin formuloval slogan Učiťsja, učiťsja, učiťsja. Česko má 8 milionů dospělých, svéprávných občanů. Myslí si něco všichni - 100%. Anonymně vyjádří názor 90% respondentů průzkumu. K volbám jde 10-55% voličů. Podepíše se pod petici 8% voličů levice, 0,0001% voličů pravice. Na demonstraci přijde 0,1-0,001% voličů levice a 0,00000001% voličů pravice. Transparent vezme o ruky 0,001% z těch, co jdou na demonstraci. Na tribunu vystoupí a konzistentní názor sdělí mikrofonu 0,0000001% . Stejně se nic nedá změnit. A pak to jednoho dne bouchne. Nemysli. Když myslíš, tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. Když píšeš, tak se nepodepisuj. Když podepíšeš, tak se nediv. Změnilo se něco od té doby?

Učiťsja, učiťsja, učiťsja.

Legendární britský autor science fiction Sir Arthur C. Clarke zemřel na Srí Lance ve věku 90 let. Stal se celosvětově známým především v roce 1968, kdy Stanley Kubrick natočil film 2001: Vesmírná odysea Clarka kdysi někdo charakterizoval jako "prvního obyvatele elektronického domku" a jeho vize inspirovaly imaginaci veřejnosti.

V roce 1956 se odstěhoval na Srí Lanku, která se tehdy jmenovala Cejlon. Jeho líčení raketoplánů, superpočítačů a rychlých komunikačních systémů četli čtenáři na celém světě. Clarke poskytl science fiction, žánru, který je často obviňován, že je příliš fantastický - lidskou a praktickou tvář.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Předevčírem se vrátil předseda Humanistické strany a mluvčí iniciativy Ne základnám Jan Tamáš z týdenního pobytu v USA, během kterého se mimo jiné setkal s kongresmanem Williamem Delahuntem, profesorem Noamem Chomskym a čelními představiteli amerických mírových organizací (United for Peace and Justice, Peace Action, Campaign for Peace and Democracy, Nuclear Age Peace Foundation, American Friends Service Committee a Humanist Movement USA).

Na tiskové konferenci konající se ve středu 19.3. v 11 hodin v pražském Mánesu shrne svou cestu a představí další plány v nenásilném boji proti umístění vojenské základny USA na území ČR. Představí především spuštění mezinárodní online petice proti radaru a deklaraci, která tuto petici uvádí. Za kampaň "Evropa pro mír" vystoupí mluvčí Humanistického hnutí v České republice Dana Feminová.

Dne 10. března 2008, v den 49. výročí tibetského povstání proti čínské okupaci Tibetu, proběhly v tibetském hlavním městě Lhase pokojné protesty vyjadřující nesouhlas s dlouholetým porušováním lidských práv v Tibetu. Armáda ČLR proti pokojným protestům ostře zakročila. V reakci na represivní zásah čínských orgánů přerostly demonstrace v násilné protesty, které si již vyžádaly desítky lidských životů.

Pozastavuji se nad stavem českého zubního lékařství. Žiji poblíž města Česká Lípa, kde operuje podle jednoho internetového adresáře firem nejméně 56 (Podle ČSK 38) zubních lékařů na 39 216 potenciálních pacientů. Zubní lékaři jsou však v tomto městě výhradně soukromí a nové registrace jsou již však po delší dobu uzavřeny. Podle informací obdržených na informačním kiosku Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa musejí někteří občané dojíždět až do města Mimoň či vzdálenějších oblastí (ČSK uvádí momentálně volnou kapacitu až v Děčíně, vzdáleném 44.6 km). Podle internetové zprávy "Tuzemští zubaři mají plné čekárny. A bude hůř" časopisu Týden z 11. 4. 2007 je jedním z hlavních problémů nedostatek nových stomatologů a situace by se měla během následujících 15 let postupně zhoršovat, upozorňuje Jan Kučera.

Rád bych připomněl toto, píše čtenář Jaroslav Klíma: Většině dlouhodobě ženatých mužů přeci jen funguje bystřeji mozek než pohlaví. Já bych odvahu na mladou holku neměl po svých čtyřiceti letech manželství. A jsem proto rád a je pro mne zárukou, že můj prezident, můj premiér i můj významný opoziční politik nás všechny svou myšlenkovou bystrostí budou ještě nějaký čas bavit!

Škola – základ života. Tak přesně to se snažím vštípit už 15 let své dceři. I když zase taková práce to nebyla, učení jí nikdy nějaké větší potíže nedělalo. Příletem do Quebecu ale začala mít obavy, jak se bude moct učit, když neumí francouzsky? Vždyť nebude rozumět probírané látce? A jak se může učit cizí jazyk, když učitelé ve škole nebudou umět česky a tudíž ji asi těžko vysvětlí nějaké nejasnosti? Hlavou se jí honila spousta otázek a já jako matka byla bezradná. V té chvíli jsem jí nemohla vysvětlit, jak to v kanadském školství chodí, protože sama jsem navštěvovala školy jen doma v Česku.

Redakce BL se čtenářům i autorce omlouvá za přehození pořadí kapitol

Předchozí kapitoly 5    321

Evidentně moje starosti, zda si Ester ve škole zvykne, zda se tam domluví a jestli zapadne mezi ostatní děti, byly naprosto zbytečné. Já doma pila z nervozity jednu kávu za druhou, očima jsem posunovala ručičky hodin a připravovala jsem se na co nejvřelejší uvítání. Vždyť se vrátí z "jámy lvové". Chudinka malá. Pořád v ní vidím tu svoji malou holčičku a nějak se nemíním smířit s faktem, že už nebude dlouho trvat a bude z ní dospělá žena. Na něco takového raději ani nemyslím.

Předchozí kapitoly 4321

Tak si pomalu zvykáme na nový status, to nejdůležitější už je vyřízeno, telefonovali jsme na školský úřad a už máme adresu školy, kam máme přihlásit dceru. Tak zítra se tam vydáme. Když už mám tedy volnou chvíli, listuji svým deníkem, který jsem si psala ještě než se stala Kanada mým novým domovem. Byla jsem zde na turistická víza a rozhodovala se, jestli se máme s dcerou přestěhovat za manželem nebo manžel za námi.

Rozhodování to nebylo jednoduché, stesk po domově byl obrovský a já zjistila, jak silná může být vazba na rodnou hroudu.

Předchozí kapitoly 21

Diskuze o způsobech protestů, nespokojenosti části demonstrantů s jinými částmi demonstrantů a komentátorovo ostentativní a přitom neupřímné pohrdání ostatními "levicovými" tématy ukazuje, jak lze rozložit (ale už nesložit) jakákoliv myšlenka či cíl. S čím se spokojí samozvaní kritici?

In this difficult day, in this difficult time for the United States, it's perhaps well to ask what kind of a nation we are and what direction we want to move in. (V tento těžký den, v této pro Spojené státy těžké hodině, je zřejmě správné ptát se, jakým národem jsme a kterým směrem se chceme vydat.)

R.F. Kennedy

Bez několika dnů tomu bude právě čtyřicet let, co Robert F. Kennedy vystoupil v Indianapolis z letadla a proti doporučení všech poradců, guvernéra státu Indiana a velitele městské policie veřejně oznámil z korby nákladního auta na rohu 17. ulice a North Broadway, že Martin Luther King právě zemřel na následky atentátu. V jednom z nejslavnějších a zároveň nejkratších projevů americké politické historie potom načrtl zásadní politickou vizi. A sice že za účelem dosažení potřebných společenských změn je zapotřebí vytvořit jednotné hnutí překlenující méně podstatné rozdíly. Tato idea, která měla zásadní důsledky pro historii USA, se, byť ve zcela odlišném kontextu, shoduje s tím, co se snaží navrhnout šéfredaktor BL Jan Čulík. A čeští levičáci ho kritizují...

There is a PhD studentship available in the Department of History at Sheffield Hallam University in the United Kingdom. Applicants should have near native knowledge of English and of course also of German and Czech. Some research experience (MA) is preferable.

Further particulars are available from Dr Kevin McDermott or Research Professor Clare Midgley, who is formally dealing with inquiries.

Britské listy mají k dispozici pozoruhodnou korespondenci.

Myslím, že přínosným příspěvkem do diskuse mezi vztazích mezi muži a ženami v české společnosti, jak ji vyvolali svým chováním Václav Klaus, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek, a jak ji opakovaně tematizuje současná česká hraná kinematografie, je nejnovější snímek Vladimíra Michálka podle románu Emila Hakla O rodičích a dětech.

Michael Volný vzpomíná v úvodu svého článku vystoupení Roberta F. Kennedyho po zavraždění Martina L. Kinga, které ovlivnilo americkou veřejnost. Rád by -- a není sám -- aby k adekvátní události došlo v malém Česku. Aby se našel politik, který by dokázal srozumitelným a důvěryhodným způsobem sjednotit podstatnou část veřejnosti, která má plné zuby ignorance svých "představitelů".

Jakkoliv si myslím, že úsilí o instalaci radaru v ČR, politika vůči Srbsku (Kosovo) či válka v Iráku mají společného jmenovatele, souhlasím s tím, že v dané chvíli je třeba opustit ohníčky, na nichž si "hnutíčka" (jak půvabně napsala jedna dopisovatelka) a straničky ohřívají svoje polívčičky, a pořádně zatopit pod jedním kotlem.

Pan Adam Votruba ve svém článku "Reforma jako mocné zaklínadlo" zmínil myšlenku, že navýšení HDP lze nechat proběhnout tak, že se zvýší ceny parkovného. Ano, je to tak. Chtěl bych ale jeho myšlenku ještě mírně rozvést.

Ti, kdo nevědí, kam mě zařadit, obvykle říkají, že jsem filozof; avšak filozofové nemají právo být v čemkoliv jednotliví o nic více, než si smějí dovolit zůstat za každých okolností populární. Tedy i zde, při tolik neradostné příležitosti, mi půjde především o obecné rysy, o typ. Ti, kdo se v typizovaném portrétu mají a jsou s to poznat, se v něm zajisté také poznají a jejich nenávist na sebe nenechá dlouho čekat; kdežto těm, kdo se do sebe zakoukali do té míry, že už se ani uvidět nedovedou, tak jako tak není pomoci.

Kardinální otázka zní: Co je vůbec účelem protestu?

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.