19. 3. 2008
Útok generálů bez vojskJan Čulík má panickou hrůzu z překročení stávajícího politického paradigmatu a stojí tak jasně napravo od velké většiny obyvatel ČR. Inu, bohudík za Britské listy, i když jejich šéfredaktor je v mnoha ohledech doktrinářský diletant. Čtenář Britských listů neznalý věci musí nabýt dojmu, že se Iniciativa Ne základnám nápadně podobá České armádě. Počet generálů se blíží počtů vojáků a celá instituce je v zásadě neakceschopná. Jan Čulík se naštval zřejmě i kvůli tomu, že se přes značnou reklamu na Britských listech nedostavil počet lidí, který si představil, a ze vzteku začal pálit na štáb svá tučně zvýrazněná slova. Jako člověk, který každý týden na ulici sbírá podpisy pod petici Iniciativy a přitom vede debaty s velkým počtem lidí, sdílím jeho frustraci, ne však jeho analýzu. |
Jan Čulík pevně věří, že stačí v ČR zavést fungující demokracii západního typu, a všechno bude v nejlepším pořádku. Neustále např. upírá svým čtenářům pohled na ošklivou tvář britské politické reality, na předsedy vlády, kteří lžou o důvodech války v Iráku, na poslance, kteří si nechají proplácet i nákupní jízdy taxíkem svých manželek nebo hypotéky již zakoupených domů, na BBC, která měří izraelský život jiným metrem než palestinský, na The Guardian, který publikuje tisková prohlášení Pentagonu jako fakta, a to na titulní stránce. To, že se Jan Čulík bojí politiky v pravém slova smyslu jako čert kříže, číší i z jeho článku po sobotní demonstraci Iniciativy Ne základnám. Vyjmenuje důvody, ze kterých lidé v ČR smějí odmítat americký radar:
Naopak se dle Jana Čulíka nesmí protestovat proti uznávání Kosova, proti válce v Iráku, proti platbám v českém zdravotnictví a proti americkému útoku na Írán. Jenže na petičních stáncích o těchto otázkách debatuji pravidelně, a to debaty nevyhledávám, protože mi brání v sbírání dalších podpisů. Jan Čulík nechce chápat, že cca dvě třetiny lidí odmítají radar, protože zpochybňují důvěryhodnost vlády jak české, tak americké. Nějak mu asi ušlo, že zhruba 90% české populace bylo proti bombardování Srbska i proti útoku na Irák, zřejmě si nevšiml rozdílu mezi přivítání George Bushe I. v r. 1990 a George Bushe II. v r. 2007. Jan Čulík má prostě panickou hrůzu z překročení stávajícího politického paradigmatu a stojí tak jasně napravo od velké většiny obyvatel ČR. Inu, bohudík za Britské listy, i když jejich šéfredaktor je v mnoha ohledech doktrinářský diletant. |