Problém vidím v tom, kdo v této zemi pod tím kotlem škrtne. Ne základnám se chtě nechtě vyprofilovalo jako spojení mladých lidí, kteří inklinují spíše k levicovému smýšlení. Nic proti němu, ale v této souvislosti by nemělo mít váhu. Odmítání komunistických symbolů moc nepomohlo, veřejné akce strádají tím, že nemají jasnou linku a scénář, do něhož by nezasahoval kdejaký amatér.

Zdá se, že chybí osobnost, která by měla dostatečný odstup od oněch ohníčků a polívčiček a dokázala veřejnost sjednotit. Omyl: takoví lidé jsou, Čulíkem vzpomenutý starosta Trokavce Jan Neoral je toho příkladem. Sebelepší předák však dnes potřebuje mediální prostor. Ten mu ale zglajchšaltovaná média prostě nedají. Raději budou donekonečna přežvykovat "téma" (například) Čunkova návratu do této kolaborantské vlády, jasné a rozhodné PROTI radaru v nich však bez ideologicky zabarvené omáčky vůkol nikdo říci nemůže.

I kdyby se na demonstraci sešlo lidí sto tisíc, Česká televize z nich umí udělat hlouček levičáků či zmanipulovaný dav. Jak si představuje debatu o radaru, předvedla hned na začátku veřejné diskuze, která začala před rokem. Václav Moravec pozval 2. března 2007 do svých otázek jako "zástupce veřejnosti" místo tehdy již známého Jana Tamáše ...Jiřinu Šiklovou.

BL pravidelně upozorňují na prolhanost, selektivní a ideologicky podbarvenou informační politiku, jakož i prodejnost většiny českých médií. V těch seriózní odpor nemá váhu, tu mu dodá médium pomocí specifických nástrojů -- umístěním, opakováním, vhodnými komentáři.

Jediným způsobem, jak mohou tento stav regulovat konzumenti, je ovlivňovat jejich ekonomickou situaci danou nákladem či měřitelnou sledovaností. V tom je problém, jehož řešení je ovšem podstatně obtížnější, než najít osobnost, která bude symbolem a bude to mít dobře srovnané. Více než objektivnost a serióznost zajímají většinu české veřejnosti otrávené stavem politického prostoru bulvární veličiny. Oč tu běží je, jak to změnit, a pokud jde o ona média -- najít k tomu odvahu podloženou profesionalitou v tom nejlepším smyslu slova. Není to totiž tak, že pravda mít úspěch nemůže. Pokud průzkumy nelžou, většina veřejnosti ji chce. A je-li takový trh, záleží jen na tom, kdo ho dokáže naplnit (promiňte mi to spojení) vhodně zabaleným produktem. Je snad nějaký důvod k tomu, aby na úkor toho, kdo mlží a lže nemohl vydělat ten, kdo říká pravdu tak, že se jí dá tleskat?