Poukaz na diletantismus je oprávněný. Nicméně za demonstrační profesionalitou stojí buď znalost teorie (davová psychologie, brainwashing, kolektivní teatroterapeutické techniky, teorie dramatu, kulturologie či antropologie) a manipulace skrytých sil a režisérů, nebo těžce oddemonstrovaná dvacetiletá zkušenost poloprofesionálů. Jako člověk, který pozoruje už osm let prakticky každou pražskou demonstraci a DIY akci (od zasedání MMF a streetparty po koncerty industrialu a punku ve squattech), vím, jak špatně se navazuje na již dosažené zkušenosti předchozích generací, jak těžce "staří" anarchisté (Polák) předávali know-how mladým rebelům.

Kulturní nezkušenost daná jiným a přitom menším množstvím sdílených "kultovních" knih, generační podmíněnost mnoha symbolů, neschopnost dialogu s jinými generacemi a názory, neschopnost vlastní sebedefinice v politickém a názorovém prostoru, nezkušenost z organizace a guerilla marketingu disentu, snížená míra kreativity daná konzumním způsobem života, ulpělost na stereotypech beznadějně prohraných bitev.

Odcizení a atomizace společnosti nelze překonat sebelepší organizací demonstrace. Kritika v tom případě není vždy konstruktivní. Někdy může být a mnohdy i je destruktivní. Není to náhodou skrytý cíl některých kritiků iniciativy Ne základnám? Připomínám, že úlohou novinářů a médií není aktivně vstupovat do dějů, o kterých píší. Tím se liší žurnalismus od aktivistického žurnalismu.