Nejen někteří politici, ale překvapivě i novináři (jako příklad Pečínka z Reflexu nebo Hanák z Práva) si myslí, že volba prezidenta měla a má probíhat tajně. Jejich pseudoargumentem se stala "tradice", "důstojnost" nebo dokonce "přirozenost", což jsou podle nich nejdůležitější aspekty této veřejné události. Připomínají tak vyvolávače duchů dob dávno minulých, v nichž se podle jejich mínění na vždy usadila Pravda. Tradice totiž podle nich svým významem převyšuje jedinečnost společenského kontextu, v němž se nacházíme, a měla by být tím prvním, podle čeho se bude poměřovat každý veřejně hybný krok. Někteří připomínají s varovně zdviženým prstem, že v roce 1918 a vždy potom se volilo tajně. Ano, tehdy se taky jezdilo v koňských povozech, načež přišly trabanty. A jak to bylo důstojné!

Ačkoliv hlasování při volbě prezidenta bylo veřejné, jeho (jmenovité) výsledky překvapivě veřejné nejsou. Nejsou na webu Poslanecké sněmovny (dle jejíž pravidel se hlasuje). (Dodatek pondělí: shodný seznam jako první verze zde se objevil na idnes.cz) . (Dodatek středa: seznam již má ode dneška i aktualne.cz, kde se objevili i nové některé nové, které jsem zde tedy také přidal. Na webu Poslanecké sněmovny už jsou stenozáznamy z volby.)

< Jak o Putinově projevu na titulní straně v sobotu referoval britský deník Independent

Vladimir Putin využil jednoho z posledních projevů svého funkčního období v prezidentském úřadě k tomu, aby znovu ostře varoval Západ a obvinil ho, že vyvolává nové závody ve zbrojení. Podle Putina nemá Moskva jinou možnost než na to adekvátně reagovat.

"Je jasné, že ve světě vznikají nové závody ve zbrojení," konstatoval Putin. Podle něho jsou to závody ve zbrojení, s nimiž si Rusko nezačalo. Putin se znovu zapřísahal, že Rusko bude reagovat na tuto hrozby tím, že si vyvine nové a modernější zbraně, které budou aspoň tak dobré jako zbraně, které mají západní země. "Jsme nuceni k tomu, abychom připravili odplatu. Rusko má a vždycky bude mít odpovědi na tyto výzvy," řekl Putin.

Protože se jeho tým těžce přepočítal. Tolik aktualne.cz. Konečně někdo, kdo používá selský rozum.

ODS od počátku spoléhala na přeběhlíky. Proto a jedině proto se bránila zuby nehty veřejné volbě.

Všechny ty řečičky pánů Sobotků a dalších o důstojnosti a obstrukcích byly jen kamufláží skutečného úmyslu - po získání vládní většiny pomocí přeběhlíků - zvolit stejným, totiž nedůstojným a podlým způsobem, tajnou volbou jako pouhým zastíracím instrumentem, s pomocí přeběhlíků i svého stranického prezidenta.

Tak se nám ze zpravodajství televize Prima stalo béčkové zpravodajství televize NOVA. Nemusím podotýkat, že obé jsou nakloněny směrem ke straně s emblémem modrého ptáka. Televize Prima, místo toho, aby veřejnost informovala o volbě prezidenta (kdyby náhodou někdo utekl přímému přenosu), tak nám vykreslovala ČSSD jako padoušskou a obstrukční stranu. Zpravodajství Prima se stává povrchní a hloupou kopií povrchního a hloupého zpravodajství TV NOVA, které vlastně ani není zpravodajství, ale emocionální manipulací politicky zaujatých takynovinářů, míní Vojtěch Červenka.

9. 2. 2008, 14:40. Ve třetím kole první volby nebyl zvolen prezident České republiky. Nerozhodl zatím ani příklon poslanců a senátorů KDU - ČSL na stranu Václava Klause, který je odůvodňován snahou prezidentské koalice podporující Jana Švejnara o obstrukce na konci včerejšího jednání.

Důvodem, proč pravděpodobně nedošlo ke zvolení Václava Klause, je snížení celkového kvóra volitelů. Dva senátoři zvolení za KDU - ČSL a jeden poslanec za ČSSD se z důvodů zdravotních problémů třetího kola první volby neúčastnili. U obou senátorů se přitom počítalo s podporou Václava Klause, ačkoliv to zpochybňují zástupci ČSSD a tvrdí, že oba senátoři dnes chtěli podpořit Jana Švejnara.

Celkem téměř 4 hodiny odkládaná sobotní volba českého prezidenta se propracovala k závěru:

Nikdo nebyl zvolen

K závěru, který očekával málokdo z komentátorů. Podle mého názoru někteří komentátoři tuto domněnku jen nechtěli uvádět, jen proto, že by to nahrávalo předchozím politickým analýzám z řad špiček KSČM.

Již v předešlý den, čili v pátek po skončení volby bylo oznámeno z ČT, že náročný den vedl k několika zdravotním kolapsům.

Je za tak vyrovnaných preferencí, pro jednoho i pro druhého kandidáta opravdu nutné jít k "výsledku", i přes kolapsy tří poslanců-volitelů?

Sledoval jsem prezidentskou volbu s napětím jako bitvu dvou politických zájmů (spíš než koncepcí), které se prostě nemohou sejít a smířit a dohodnout. Nejde ani tak o ideje, ani o nějaké "dobré" proti "zlým. To, proč ODS potřebuje na Hradě Klause, a ČSSD spolu se Zelenými zase Švejnara, to má spoustu příčin, které nelze snadno definovat, ale které jsou nesmírně silné. Zdálo se mi také, že oba bloky - a mezi nimi KDU-ČSL a KSČM - jaksi chápou, proč ten druhý nemůže jinak, a respektují to, i když na sebe háží před veřejností vinu za tu "trapnost".

19. 2. 2008, 13:10, aktuální stav hostů ve studiu ČT věnovaném volbě prezidenta. Eric Best, americký novinář žijící v Praze, šéfredaktor Fleet Sheet. Vladimíra Dvořáková, politoložka z VŠE. Petr Mach, ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), think tanku založeného a podporujícího Václava Klause.

Může někdo z ČT vysvětlit, jak tato situace, nepochybně vycházející z improvizace a nepřipravenosti na to, kam se prezidentská volba ubírá, naplňuje povinnost média veřejné služby poskytovat objektivní a vyvážené informace?

K tomu dodává Jakub Rolčík: Petr Mach je nejenom ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku, ale od roku 2003 také externím poradcem prezidenta Václava Klause. Tuto informaci uvádí ve svém životopise.

Vždycky znovu propukají výtky pravicových mudrců -- dejme tomu nestora českých právníků Vojtěcha Cepla -- sociálním demokratům, že vedení strany a vedení poslaneckého klubu v parlamentu nějak vynucuje kázeň poslanců strany při hlasováních a tím znásilňuje jejich výtečná výlučná svědomí. Neboť sociální demokracie má nehynoucí tradici zrádců v parlamentě -- poslanců Teplíka, Wagnera, Melčáka, Pohanky, nejnověji asi Snítilého...

Již druhý den poměrně pozorně sleduji přímý přenos České televize z volby prezidenta a se sílícími obavami pozoruji, že někteří účastníci čím dál více podléhají psychickému tlaku. Mezi nejohroženější tvory přitom nepatří političky a politici, kteří prezidenta volí, ale novináři, kteří obstarávají mediální servis. Na hranici hysterie a v nebezpečí nějaké hlubší neurózy se v tuto chvíli ocitá zejména komentátor Reflexu Bohumil Pečínka. Apeluji proto na všechny, kdo mohou zasáhnout, aby zachránili pana Pečínku dříve, než dojde k další hospitalizaci mediálně extrémně vytíženého člověka.

Novinář Václav Moravec: Proč si politická scéna neodpustila tuto trapnost?

Politolog Tomáš Lebeda: Je to neúcta k ústavě.

(zestručněný přepis rozhovoru ze studia ČT věnovaného prezidentské volbě)

Politici a novináři zdá se vedou jakousi podivnou hru, která produkuje obrovské mediální skvrny pokrývající hladinu veřejného mínění. Začalo to tím, že se s blížící prezidentskou volbou začalo čím dál intenzivněji řešit ladění podmínek, za jakých volba proběhne. A v tomto okamžiku začali politici ze všech možných stran bránit své postoje, které jim byli v daném okamžiku bližší, a své krkolomné výklady a obhajoby podkládali zejména dvěma rétorickými "nosníky": Jedině tento způsob je demokratický a Jedině pokud se takto rozhodneme, bude zachována důstojnost/ústavnost prezidentské volby.

A co udělali novináři? Místo, aby se podívali skrze politické floskule, jako obvykle je převzali a použili jako východisko. Proč tak dělají se snad podaří objasnit níže.

Dodatek ze sobotního dopoledne. V sobotu 9. února 2008 pokračuje úderem desáté hodiny první volba prezidenta České republiky. Na stanici ČRo 1 -- Radiožurnál začínají v 10 hodin zprávy. Po šesti minutách zprávy končí informací o počasí a začíná mimořádný pořad věnovaný volbě prezidenta.

Slova se ujímá Jan Pokorný. Posluchačům sděluje, že po 13 hodinách pokračuje speciální vydání Radiožurnálu. Po krátkém vstupu z pražského Hradu vítá Jan Pokorný politického komentátora Petra Nováčka a ptá se jej: "Petře, dobré dopoledne, jak si se vyspal?" a pokračuje otázkou: "O čem se ti zdálo?"

Nutno dodat, že podobné výroky nejsou typické jen pro ČRo 1 -- Radiožurnál, ale zaznívají často i na intelektuálně se tvářící stanici ČRo 3 -- Vltava. To ovšem nic nemění na jejich naprosté neprofesionalitě. Budou se snad jednou posluchači dovídat i to, zda si dotyčný redaktor vyčistil zuby a zda již byl na toaletě?

To jsem si oddychl! Včera jsem strávil den v lesích mezi Stříbrem a Kladruby. Bylo krásně a silueta kláštera zářila nad vrcholky stromů. Hrachová polévka v hostinci Koruna byla výtečná. Městečko zřejmě žilo svým všedním dnem, ženy nakupovaly v samoobsluze, která tam ještě je, muži krmili dobytek a koně v ohradě zírali svými záhadnými pohledy na poutníka. Vody v Úhlavce je dost a člověk pořád žasne, kde se jí tolik bere. Rychlík do Plzně přijel na minutu přesně.

Po příchodu domů jsem si pustil televizi a po chvíli jsem si připadal, nu, proč to neříci, jako blbec...

Americká ústřední zpravodajská služba vydala své zhodnocení nejbližších globálních strategických hrozeb. Citujeme z pasáží o Rusku, o Číně o Íránu a o problémech s cenami potravin a zásobami ropy.

Poslední kniha Johna Pilgera, v Británii žijícího australského válečného zpravodaje, investigativního novináře, dokumentaristy a držitele dvou britských ocenění Novinář roku, jenž se u nás mimo jiné v sedmdesátých letech setkal s československými chartisty, Svoboda až příště (Freedom Next Time), která poprvé vyšla u britského nakladatelství Bantam Books před dvěma lety, se v pěti kapitolách věnuje "impériu, jeho vnější fasádě a vytrvalému boji lidí za svobodu" (str. 13). Kvalitní recenzi na knihu si lze přečíst v článku Voice of the Unpeople" (Hlas nenároda) v britském deníku Guardian. Tento článek se věnuje pouze první kapitole nazvané "Ukradený národ" (Stealing a Nation), která představuje jednu z takzvaných "pomalých zpráv", zpráv, které nikdy neměly spatřit světlo světa, jež se "nikdy nestaly", i když pozornost si zaslouží i další kapitoly, které se zabývají Palestinou ("Poslední tabu"), Indií ("Zářivá Indie"), Jižní Afrikou ("Apartheid nezemřel") a Afghánistánem ("Osvobození Afghánistánu"). V úvodu ke knize, jenž ve zkratce představuje kritickou koláž současné situace a výbornou charakteristiku západního pohledu a historického chápání světa "těch druhých", John Pilger cituje nositele Nobelovy ceny za literaturu, Harolda Pintera, který se při předávání ceny ptal proč "jsou na Západě tak dobře známy systematická brutalita, všudypřítomné krutosti a neúprosné utlačování nezávislého myšlení ve stalinistickém Rusku, zatímco americké imperiální zločiny jsou zaznamenávány jen částečně, nemluvě o jejich dokumentaci nebo připuštění jejich existence vůbec" a rezignovaně poznamenává, že pro britskou BBC se ani tento proslov "nikdy nestal" (str. 17).

Prohlášení Českomoravské konfederace odborových svazů, Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, Lékařského odborového klubu -- Svazu českých lékařů, Svazu pacientů ČR, Profesní odborové unie zdravotnických pracovníků Čech, Moravy a Slezska.

Z věcného záměru zdravotních zákonů, které nyní předložil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, vyplývá, že vláda chce postupně privatizovat celé české zdravotnictví. A to jak jednotlivá zdravotnická zařízení, zejména klíčové fakultní nemocnice, tak dokonce i celý systém veřejného zdravotního pojištění, včetně zdravotních pojišťoven.

V současnosti se vedou napříč společností diskuse o tom, zda prezident by se měl volit v tajné či veřejné volbě. Zastánci veřejné volby zdůrazňují její transparentnost a upozorňují, že tajná volba zvyšuje riziko korupce. Zastánci tajné volby poukazují na to, že volitelé jsou svázáni svými stranickými sekretariáty a nemohou se svobodně rozhodnout na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nechci v tomto příspěvku lobovat za tajnou volbu, ale domnívám se, že argument, že tajná volba zvyšuje riziko korupce, je mylný. Ovšem pouze za předpokladu, že je volba opravdu tajná.

Naši zástupci v parlamentu stojí před rozhodnutím a my před pochopením jejich rozhodování. Nejsou to role jednoduché. Veřejná volba, či snad v budoucnu volba „vším lidem“, není dnes tak aktuální, mimo některých funkcionářů stran a jejich obavy z „přeběhlíků“. Pro nás voliče to není tak podstatné. My známe postoje stran a dle nich jsme je volili. Známe ale dva prezidentské kandidáty - Klause a Antiklause.

tisková zpráva ČRo

Jako členů nejvyššího vedení Českého rozhlasu se nás hluboce dotýkají nekorektní a neopodstatněné výroky redaktora Miroslava Konvaliny, které byly uveřejněny v ČTK dne 6. 2. 2008 a na serveru iDnes.cz dne 7. 2. 2008. Cítíme proto potřebu na tato vyjádření tímto reagovat.

Velice mě udivuje jak vehementně Britské listy (společně s dalšími českými sdělovacími prostředky) podporují veřejnou volbu prezidenta. Je to patrné například na článku Štěpána Kotrby Veřejná volba a ne-důstojnost ODS (BL 7.2. 2008). Dikce článku mi připadá hysterická a připomíná psaní Rudého práva v letech padesátých: "Všude kolují seznamy zrádců", " Poslanec Grebeníček Švejnarovy názory ani nevyslechl ...A je to právě on, který v minulosti ...odmítavým přístupem ke spolupráci...zajišťoval převahu pravice..." atd. Takhle plamenně řečnil kdysi, promiňte mi to, Václav Kopecký. Štěpán Kotrba po několika televizních vystoupeních prezidentských kandidátů se stal stoupencem Jana Švejnara ("Pro mě je dnes Švejnar ... příslibem tvořivějšího dialogu Hradu s podhradím", BL 7.2. 2008), i když ještě před půldruhým měsícem psal poněkud jinak, stěžuje si čtenář Jan Makovička.

Hodně se mluví o demokracii, parlamentu, stranách, poslancích a s nimi o zradě a podvodu na voličích. Já to nechápu - buď volíme strany a v tom případě je absolutně jedno, kdo bude poslancem a nebo volíme lidi, kteří čirou náhodou patří k určité straně. Pokud platí to první - volíme strany - tak poslanci jsou zbyteční, můžou mít 4 roky dovolenou, Topol do urny vždy hodí svých 80 nebo kolik má hlasů, Bursík ty svoje, Jiřík tam hodí ty svoje a bude odhlasováno - korupce nikde nebude a na vládu bude stačit 5 platů, píše Miroslav Zapletal.

tisková zpráva Studentské komory Rady vysokých škol

Budoucí studenti a studentky vysokých škol by měli do života vstupovat s dluhem v řádu statisíců korun. I takové mohou být důsledky připravované reformy terciárního vzdělávání v ČR.

Rada Českého rozhlasu dala poprvé ve své existenci za pravdu stížnosti na porušení Kodexu Českého rozhlasu. Stalo se to na mimořádném zasedání Rady dne 6.2.2008 v případě stížnosti na porušení Kodexu ČR a zákona 484/1991 Sb. a zákona č. 262/2006 Sb. Zákoníku práce bývalou ředitelkou ČRo 1 Radiožurnálu Barborou Tachecí, odeslanou 21.1.2008. Rada konstatovala ve shodě s advokátní kanceláří Hrudka, Řípa a partneři porušení Kodexu ČRo a to jeho článků 7.1., 7.4. a 1.6 v kontextu s § 8 odst. d) zákona č. 484/1991 Sb. Porušení Kodexu ČRo paní Barborou Tachecí bylo projednáno s generálním ředitelem ČRo Václavem Kasíkem s doporučením, aby k této skutečnosti přihlédl při vyhodnocování činnosti Barbory Tachecí. Nicméně Rada ČRo nespatřuje dle svého usnesení 13/08 v jednání Barbory Tachecí "porušení pracovních povinností takové intenzity, které by ČRo dovolovalo s paní Barborou Tachecí jednostranně rozvázat pracovní poměr".

Pod těmito suchými slovy právní řeči se skrývají konkrétní poklesky vysílání ČRo 1. Pokusme se přeložit právní jazyk usnesení do češtiny, srozumitelné koncesionářům.

Ve středu (6. 2. 2008) TV Nova blíže seznámila diváky s nedávno zveřejněným případem utýrané kočičky skupinou mládeže. Dnešní děti jsou záměrně vychovávány k tomu, aby samy nepoznaly bolest. Seznamují se s ní odtažitě, jen pokud se odcizeně týká někoho druhého. Třeba, když ji sledují v televizi, vytvářejí v počítačových hrách nebo ji působí jiným ve svém okolí. Když se takto "vychovaný" rozmazlenec dostane do situace znásilněné a týrané kočky, je již pozdě. Z pasti, do které se nechal nalákat neovládanými a záměrně provokovanými pudy, již není úniku.

Bývalý washingtonský zpravodaj Českého rozhlasu. Bezproblémový s vynikající pověstí člověka, který umí dělat poutavé reportáže. Poté ředitel Radiožurnálu. S rozpaky z poněkud úřednicky škrobeného vystupování, nicméně s očekáváním. Poté autor knihy o washingtonském zpravodajství. Promované knihy. Prodávané knihy. Poté bývalý ředitel Radiožurnálu. Se strohým vysvětlením generálního ředitele, vyjadřujícím se dvěma slovy, které nebyly nikdy konkretizovány: "manažerské selhání". Poté nicméně opět zpravodaj Radiožurnálu ve Spojených státech. Špatný manažer může být dobrým novinářem. Výpověď z washingtonské mise dal sám - ke konci února, hovoří se něco o nástupu do diplomacie, po kterém prý toužil. Kdysi byl víc diplomat než ředitel. Opatrný, oficiózní. Dnes je Miroslav Konvalina "něco fňukajícího" na iDnes a obviňujícího generálního ředitele málem z mobbingu.

Před pár minutami jsem se ještě díval na zprávy televize Prima. Teď už se nedívám, protože jsem to předčasně vypnul. Došly mi u toho nervy, píše Dalibor Rozsypal.

Obávám se, že těžko lze žádat po lékařích, aby proti platbám tzv. regulačního poplatku protestovali, píše Jaroslav Klíma

Tento stát zákonem zařídil, že pacient je povinen platit a to pod sankcí, že bude dán za neplacení k soudu. Pacientovi je jasné, že platí za nic, lékař je postaven do pozice lapky, který mu peníze ze šrajtofle vytáhl. To, že se platí za nic je samozřejmě hyenismus a jeho uplatnění je pojištěno tím, že i lékař je pod sankcí, pokud by onu pokutu za onemocnění daného pacienta nevybral.

Dodatečná tisková informace pražského arcibiskupství o schůzce bývalé ředitelky Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu k kardinálem Vlkem

Bývalá ředitelka Barbora Tachecí požádala prostřednictvím redaktorky Evy Hůlkové o schůzku s kardinálem Miloslavem Vlkem. Důvod schůzky paní Tachecí neudala. O schůzce, která proběhla 31. ledna, poté paní Tachecí napsala, že to byl kardinál Vlk, kdo ji pozval, a ve své zprávě na stránkách ČRo1 - Radiožurnálu uvedla, že kardinála Vlka navštívila paní Eva Hůlková a ona ji pouze doprovázela.

tisková zpráva Českého rozhlasu

V pátek 8. února 2008 zprostředkuje Český rozhlas svým posluchačům volbu prezidenta České republiky ze Španělského sálu Pražského hradu. Volební zpravodajství si posluchači mohou naladit na stanicích Český rozhlas 1 -- Radiožurnál, Český rozhlas 2 -- Praha a Český rozhlas -- Rádio Česko. Český rozhlas Online ve spolupráci s Rádiem Česko připravil internetový speciál k volbě prezidenta. Od 9.00 hod. bude na Radiožurnálu volební studio a přímý přenos ze Španělského sálu.

Internetové vysílání stanic Českého rozhlasu ZDE

"Nepodpoříme vměšování České republiky do politických záležitostí svrchovaných států. Nepropůjčíme české území, zbraně ani vojáky jiným státům nebo soukromým společnostem, jež by je chtěly využívat způsobem, který by jiný stát mohl považovat za vměšování nebo za hrozbu, píše Marek Včelař.

Popeleční středou přichází podle křesťanské tradice čtyřicetidenní půst, který uzavírají velikonoční svátky. Dnešní situace je jiná, vyjádřil bych ji třemi slovy: maso, maso a zase maso. Kam se jen pohnu, všude je mi nabízeno maso a nebo výrobky, či pochoutky z masa. Mám pocit, že jeho konzumací je současná společnost posedlá a spotřebovávané množství neuvěřitelně nadměrné. Už nejde o nutnou potřebu, ale o přejídání a nehumánní hromadné vybíjení zvířat, neboť výroba a zpracovávání masa ve velkochovech odpovídá této potřebě.

ŠOK│ Urážky protivníka prozrazují strach. Ladislav Jakl se stylizuje do podoby tiskového mluvčího prezidenta Klause v časopise Reflex poněkud nešťastným způsobem. Bez obalu. Redaktor Šíma může být spokojen, neb "titulkových vět" bylo řečeno dost.

Reflex: Milan Šíma: Ladislav Jakl: Švejnar je loutka ZDE

V úterý 5. února 2008 jsme přinesli informaci o skandálu v Británii, týkajícím se toho, že "Politice odposlouchávala poslance", který navštívil vězněného občana ze svého volebního okrsku. Zpráva informovala, že občan Babarem Ahmadem není v Británii obviněn z žádného trestného činu, ale čeká na možnou deportaci do USA kvůli americkému obvinění, že provozoval internetové stránky, které údajně sbíraly peníze pro al Kajdu.

Napsal nám v té věci Eugen Svoboda z Belfastu a poukázal na článek z britského satirického magazínu Private Eye, který trpce a ironicky poznamenává, že sice v médiích a v parlamentu vyvolalo pobouření, že policie nezákonně odposlouchávala poslance, nikomu však už v dnešní Británii nepřijde šokující, že je po tři a půl roku vězněn bez soudu občan, proti němuž nebylo vzeneseno žádné obvinění. To je v dnešní světě - zřejmě - normální... (JČ)

Vřele doporučujeme tyto dva klipy ZDE ZDE (mají české titulky), na něž nám maily opakovaně odkazují čtenáři. Dovíte se v nich všechno - a velmi se pobavíte (ale je to šibeniční humor) - o tom, jak dnes fungují finanční trhy.

Zdá se, že prostřednictvím YouTube konečně přišlo i do ČR řádné povědomí o Johnu Birdovi a Johnu Fortunovi. České titulky nejsou dokonalé - občas překladatel nepochopil, o čem oba komici hovoří, anebo jejich výroky přeložil chybně (např.v druhé scénce "alarm bells would ring" - "ozval by se poplach" se nedá přeložit jako "znějí osamocené zvonky" překladatel nerozuměl slovu "alarm" a přeložil ho podivně jako "alone", dále např. "punters" jsou normální zákazníci, ne rejpalové, atd.)- ale v podstatě to nevadí. Mimochodem, měli byste vědět, že komici improvizují na předem dohodnuté téma. Jsou opravdu dobří.

Nepovažoval jsem původně za nutné posílat již Britským listům mou odpověď panu Nachtmannovi na jeho další vývody v souvislosti s "polemikou" o mém článku věnovaném ukrajinskému hladomoru. Polemika totiž nemá smysl s lidmi, kteří ani nečtou názor druhého a dokonce se dopouštějí manipulací a lží. Domníval jsem se, že z mailů Petra Nachtmanna, které Vám zasílal v kopiích, si uděláte sám dostatečný obrázek. Vzhledem k tomu, že jste zveřejnili další "polemiku" se mnou (Některé informace buď neznáte, anebo je zamlžujete), cítím nutnost naposledy reagovat.

Česká televize prohlašuje, že podpis Adama Komerse, vedoucího regionální redakce zpravodajství ČT a místopředsedy Nezávislé odborové organizace, pod iniciativou Ano pro Švejnara byl jeho osobní záležitostí, která nebyla s nikým z vedení ČT konzultována.

Vedení České televize předává případ etické komisi Syndikátu novinářů, Etickému panelu ČT a právníkům. ČT soudí, že pravděpodobně došlo k porušení Kodexu veřejnoprávní televize a novinářského principu nestrannosti a nezávislosti, proto Adam Komers nebude mít až do vyřešení případu žádný vliv na editoriální politiku zpravodajství ČT a řízení redakce.

Nejdřív mi přišel e-mail od pražského advokáta Kolji Kubíčka, že s českým občanstvím prezidentského kandidáta Jana Švejnara to je nahnuté. Potom se zhruba totéž objevilo na blogu Miroslava Macka, odkud tuto informaci houfně převzaly všechny noviny. Načež přišel jiný, tentokrát nepodepsaný e-mail z adresy m2008@volny.cz, který mě upozorňoval na údajné čachry Václava Klause s pražským magistrátem ohledně koupě bytu v Praze-Libni.

Klaus prý spolu se svou ženou Livií, pražským primátorem Pavlem Bémem a právníkem Ivanem Přikrylem čelí trestnímu oznámení, o kterém "nikdo nechce psát".

Sdružení Lípa zná jen málo lidí, ještě méně zná jeho antipod, sdružení Palcát. Existuje stejně, jako Cep. Think-tanky, velmi volná a neformální lobbistická souručenství. Moc, vliv a peníze, média, showbusiness. Napříč politickým spektrem, a přece tak blízko sebe... Přesto, anebo právě proto tyto různé skupiny mají naprosto odlišné ekonomické i politické kořeny i zájmy. V metodách práce a uplatňování vlivu je lze rozeznat těžko.

KLAUS V KLUBU ČSSD 6. 2. 2008 >>> WMV │400kbps
"Společenský vývoj už neurčuje materiální základna, ale jen teatrální umění vládnoucích "charismatických" demagogů, napsal do Lidových novin jejich čtenář Jiří Horáček z Hostinného. Nechtěně tak vyjádřil dilema občanů ze současné politiky, která se stále víc a více vzdaluje ideálům polis i ideálům demokracie. O povaze politiky a budoucnosti státu rozhodují dnes záběry fízlovacích kamer z hotelových hal, ačkoliv dopad na takový hotel bude zničující, zatímco soukromníci, kteří se sešli k přátelskému popovídání, se mohou jen smát. Souboj špionážních amatérů s profesionály vyhrávají profesionálové. Politici si nicméně nechali reálnou moc včetně informační převahy proklouznout pod rukama a nyní jsou jen herci svých kameramanů a svých režisérů. Ale je to symbolické. Hotel Savoj využívala už kdysi StB k monitorování schůzek obchodníků stejně jako jiné hotely v Praze se zrcadly a kamerami za nimi. Sex, nebo obchod, v audiozáznamu i v kartotéce skončili všichni.

Ne že by byl dnešek ráno na Vltavě -- čímž se teď míní "ČRo 3"; 7. 2. -- nějak výjimečný. Dnes a denně na mikrofon mluví v těch 120 minutách programu Pasticcio nejeden kulturní činitel. Málokdo ale dokáže tolik nakupit slovní vaty do své informace, jako jeden nositel kultury dnes. Nejde mi o pranýřování jednoho člověka. Taky nevyužil celého rejstříku možných "vycpávek" mluvené řeči. Tři výrazy se objevovaly u toho muže přinejmenším ve dvouslovných kombinacích málem v každé větě. (Moc zde nepřeháním. Opakuji: není v tom sám! Nepátrejme po jeho jméně.) Ty tři výrazy jsem už slyšel u některých přeborníků i vysloveny pohromadě, za sebou: "vlastněé.. jakoó.. prostěé.." Skoro se mi zdá, že by se ta tři slova mohla patentovat jako žádoucí "trojsloví", než naskočí myšlenka.

Změnil jsem názor stejně jako Strana zelených. Schůzka Weigl-Šlouf před prezidentskou volbou je popřením její důstojnosti víc než cokoli jiného. Sociální demokracie by při veřejné volbě opravdu měla, aspoň teoreticky, šanci rozejít se s dědictvím opoziční smlouvy (i když je třeba právě Paroubek něčím jiným než produktem oposmlouvy na pražské radnici?), a tak se posunout na cestu normální politické opozice, což by mohlo být pro tuto zemi významnější než samotná volba prezidenta.

Usnesením senátu JUDr. Martina Zelenky Vrchního soudu v Praze ze dne 5.února 2008 bylo pravomocně ukončeno obnovené trestní řízení proti emigrantovi Rostislavovi Roztočilovi. Soudní jednání se těšilo poměrně značné pozornosti médií. Stala se věc jinde nevídaná, za kterou předseda senátu zasluhuje pochvalu: soud vyšel zájmu médií příkladně vstříc povolením pořizování obrazových a zvukových záznamů v soudní síni po celou dobu jednání. Příklad hodný následování zvlášť těmi soudci, kteří si léčí špatné svědomí a komplexy méněcennosti tím, že brání veřejnosti v pořizování zvukových záznamů, na něž má právo dle §6 odst.3 zákona o soudech a soudcích. Bohužel dále již nevím nic dobrého, co bych mohl napsat na adresu předsedy senátu.

O této pravděpodobnosti informuje list Asia Times. Poté, co si francouzský prezident Sarkozy vyjednal se Spojenými arabskými emiráty, že tam Francie vybuduje malou vojenskou základnu, Írán se prý už "téměř rozhodl", že "vyrovná" to, co považuje za zasahování Západu ve své blízkosti tím, že povolí Číně aby si vybudovala vojenskou základnu na jednom z íránských ostrovů v Perském zálivu.

Obranný štít, jehož součásti se mají stavět v Česku a Polsku, je založen na domněnce, že atomovou válku lze vyhrát, píše Jan Øberg.

(Ze švédštiny se souhlasem vydavatele přeložil Robert Kubala.)

Žijeme v době, ve které hrozí, že překroucené a úmyslně zamlžené informace nahradí skutečné vědění. Jako příklad si vezměme způsob, jakým politikové a novináři a dokonce i reprezentanti levice a míroví aktivisté hovoří o Americkém systému obrany před balistickými raketami, jehož stavba se plánuje v Polsku a v České republice. K tomuto záměru se přistupuje, jako by šlo o obranu, i když tomu tak není.

Naše občasná korespondentka v Sankt Peterburku, Emma Čulík, obnovila tyto svoje docela atmosferické stránky ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.